Zažijte hory jinak: 8 sportů, jež vás nabijí adrenalinem a skvělými zážitky

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Divoké horské svahy bez vleků, čerstvý prašan, adrenalin mezi stromy a skalami. Zážitky z rozlehlých plání v polárních krajích, zamrzlých jezer, ze vzduchu nebo speciálně upravených dlouhých tratí.

To vše vás může čekat při zimních zážitkových sportech. S mentalitou adrenalinového dobrodruha není žádná výzva nedosažitelná. Řada těchto kratochvílí vyžaduje výcvik, instruktora a speciální vybavení. Jsou však i takové, které lze vyzkoušet bez přípravy.

Touring na lyžích, v Česku často pod názvem skialp, neznamená jen extrémní výstupy na strmé horské svahy. Na lyžích se stoupacím vázáním a tuleními pásy lze vyrazit i na procházku údolím. S tím, jak budete sbírat zkušenosti, lze postupně dojít kamkoliv a lyžovat na místech, kam se nikdo jiný nedostane.

V Českých horách už skialpy v podstatě dorovnaly běžkaře. Necítíte-li se dobře na běžkách, skialpy jsou stabilnější a pomalejší. Lépe se na nich šlape v hlubokém sněhu, takže můžete vyrazit na rozlehlé horské pláně bez vleků. Alternativou i pro lidi, kteří neumějí lyžovat či se neradi klouzají, jsou procházky zimní krajinou na sněžnicích.

Pozor si dejte na to, kam vstupujete – bez horského vůdce se držte na vyznačených trasách kvůli nebezpečí pádu lavin i ochraně přírody. Při plánování túry na skialpech mějte na paměti, že změna ze sjezdu na výstup zabere nějaký čas. Proto je dobré plánovat trasu tak, aby celou dobu vedla nahoru a pak následoval jeden dlouhý sjezd. Nandavat pásy pětkrát za den je z mnoha důvodů nepříjemné.

Že to zní jako pro děti? Může být, avšak existují sáňkařské dráhy, které si užijí i dospělí. Některé dráhy jsou dokonce tak náročné, že není radno na ně děti vůbec brát. Výhodou sáňkování je, že je nenáročné na výbavu. Sáňky si můžete půjčit a nasednout na ně potom tak, jak jste do hor přijeli – v jakémkoliv lyžařském oblečení i botách.

Hodí se i lyžařská helma – obzvlášť proto, že občas někomu saně ujedou a řítí se dolů nekontrolovatelnou rychlostí. Pokud si jich včas všimnete, uhněte a nesnažte se je zastavit, kolize může být velmi nebezpečná.

Sáňkařské dráhy a půjčovny saní najdete v téměř každém větším lyžařském areálu, stejně jako možnost jednorázového výjezdu lanovkou. Mezi vyhlášené dráhy v Česku patří třeba ta na Černé Hoře v Krkonoších, kde můžete zažít unikátní noční sjezd po zavíračce lyžařského areálu. Na dráhu se pouští po předchozí rezervaci jen pět sáňkařů, takže máte celou horu jen pro sebe. Ve Špindlerově Mlýně je sáňkařská dráha osvětlená, stejně jako na Dolní Moravě.

Na sáňky se vyplatí vyrazit i do Alp. Třeba v rakouském středisku Wildkogel Arena najdete 14 kilometrů dlouhou trasu pro sáňkaře s převýšením 1300 metrů. Je to nejdelší osvětlená sáňkařská dráha na světě. Malebné tobogány najdete i ve Švýcarsku. Vyhlášenou mekkou sáňkařů je pak francouzské La Clusaz, kde se v některé dny sjezdovky zavírají lyžařům a mají je k dispozici jen sáňkaři.

Sjezdové lyžování, ale mimo upravené sjezdovky, to je freeride. Pro jeho praktikování už je nutné mít značné lyžařské dovednosti, ale také se proškolit v bezpečnosti pohybu mimo upravené tratě. Nutností je lavinové vybavení a dovednost s ním zacházet, schopnost zjistit aktuální lavinovou situaci a vyhodnotit správnou trasu.

Freeride je určen jen těm nejzkušenějším. Bezpečně si ho však může vyzkoušet kdokoliv, kdo s jistotou sjede černou sjezdovku – pod vedením certifikovaného horského vůdce, který se stará o bezpečnost. Někteří vůdci mají vlastní cestovní kancelář, takže se můžete přidat na freeridový zájezd nebo kemp, kde vám půjčí i potřebnou výbavu. Freeridové lyže jsou širší a delší kvůli stabilitě a vztlaku, jinak potřebujete lavinový set – lopatu, sondu, vyhledávač a lavinový batoh.

Je to obdoba freeridového lyžování, ale na běžkách. Toulání opuštěnou zimní krajinou jako na sněžnicích nebo skialpech, to je obrovský kus romantiky pro každého dobrodruha.

Backcountry běžky jsou v Česku zatím spíše okrajovou záležitostí, protože místní terény jejich využití příliš nenahrávají. Kam se v českých horách dá na běžkách dostat, tam bývají upravené trasy. Mimo ně pak často zákaz vstupu kvůli ochraně přírody.

Backcountry si ale zamilujete v alpských nížinách a náhorních plošinách, jež můžete brázdit bez omezení. Nejikoničtější využití tohoto sportu je pak v severských zemích a za polárním kruhem.

Dlouhé zasněžené pláně na Špicberkách nebo na Aljašce hluboce zasáhnou do nitra duše a mohou být vstupenkou do světa polárníků. Zároveň je to tak trochu návrat ke kořenům. První lyže totiž kdysi dávno začali používat Eskymáci k přesunům po sněhu, aby se nebořili, když pronásledovali lovenou zvěř. Dnes na nich lidé loví hlavně prožitky.

Jestliže zvládáte freeride v lyžařském středisku a chcete se posunout ještě dál, máte na výběr ze dvou možností. Buď využijete vlastní energii a vystoupáte na nějakou horu na skialpových lyžích, abyste se dostali ke vzdálenému sjezdu. Anebo pošetříte síly a provětráte peněženku.

Heliskiing, tedy freeride lyžování za pomoci vrtulníku, už není doménou pouze Aljašky. Provozuje se třeba v Gruzii, v rakouském Lech Zürs nebo švýcarském Zermattu. Ve většině plochy evropských Alp je však zakázán kvůli ochraně přírody.

Levnější a v některých oblastech dostupnější variantou je catskiing – vrtulník nahrazuje terénní rolba, která vás vyveze na kopec. Existují také luxusní rolby, kdy si cestu nahoru ukrátíte hostinou s místními specialitami. Catski je vyhledávanou aktivitou na Balkáně a v Gruzii.

Speedriding, snad nejvyšší meta extrémního lyžování, je kombinací s létáním. Na lyžích si nasadíte křídlo, zpravidla ten nejlehčí paraglide, který není určen k dlouhým přeletům, jen vás bezpečně snese vzduchem přes vysoký skalní sráz.

Můžete lyžovat i na těch nejnedostupnějších místech, jež končí stometrovým skalním srázem nebo velkými ledovcovými seraky (bloky ledovcového ledu) – prostě je přeletíte. Na videích tento sport vypadá úžasně, vyžaduje však velké množství nalyžovaných a odlétaných hodin, takže v Česku se mu věnují jen nízké jednotky lidí. Už sledování takových videí je trochu adrenalinovým zážitkem, který lze doporučit na dlouhé zimní večery.

Pokud chcete do světa lyžování s pomocí křídla nahlédnout, můžete vyzkoušet snowkite. Používá se menší křídlo, spíše „drak“, a lyže nebo snowboard nazujete na zasněžené rovině. Když začne foukat, necháte se křídlem táhnout krajinou.

K tomu není potřeba tolik zkušeností, ale je nutné vyhlídnout si vhodný plácek a počkat na dobré povětrnostní podmínky. Počítejte s tím, že při prvních pokusech se trochu vyválíte ve sněhu. Ale výhodou je, že na snowkiting lze trénovat i v létě – na vodě nebo na kolečkovém skateboardu.

Zimním zážitkovým sportem ovšem nejsou jen horské svahy a pláně. Především v rakouských Alpách je množství jezer, která v zimě zamrzají. Při dostatečné tloušťce ledu se zde upravují trasy pro bruslení. Ovšem není to jen takové bruslení, jaké znáte z dětství z rybníků nebo zimních stadionů. Jednoznačně se vyplatí si půjčit rychlostní brusle a užít si na těchto dlouhých okruzích rychlou jízdu .

Takovým nejvýznamnějším jezerem je korutanské Weissensee – zvládnout zde 25 kilometrů dlouhý okruh je náročnější, než se může zdát. Podobnou atrakci ale můžete někdy zažít i na jihočeském Lipně. Lipenská ledová magistrála má 10 kilometrů a nemusíte se bát – když je oficiálně otevřená, přes zamrzlé Lipno jezdí i auta, takže se jen tak nepropadnete.

A co se takhle podívat na led zespodu? Extrémní potápění pod zamrzlou hladinou velkých jezer. I tento zážitek je dostupný ve zmíněném Weissensee, ale také ve francouzském Val Thorens nebo finském zatopeném lomu Ojamo.

Tento extrémní zážitek je vhodný jen pro dobrodruhy, kteří už mají zkušenost s potápěním. Potápění pod ledem je jednou z nejnebezpečnějších forem tohoto sportu, ale se spolehlivou agenturou a zajištěným místem ponoru je lze provozovat celkem bezpečně.

Autorem je novinář specializovaný na lyžování z magazínu Snow.cz.