Proč se o Velikonocích šlehají dívky a jaké byly dřív? S historičkou o zvycích v Česku

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Velikonoce neznamenají jen barvená vajíčka a pár dní volna. I když se můžeme přít o to, jestli jsou dnes spíš duchovním svátkem, nebo oslavou příchodu jara, jedno je jisté – jsou nabité tradicemi. Některé zůstávají, jiné se pozvolna proměňují.

Beránka si ještě lidé upečou, ani pomlázku z vrbových prutů nekupuje každý na poslední chvíli na pumpě. Ale bobří ocas jako postní specialita už vyšel z módy. Spisovatelka a historička Valburga Vavřinová vypráví pro Seznam Zprávy o hlavních tradicích, jejich proměnách i Velikonocích svého dětství.

Co vás překvapilo při sbírání podkladů pro své knihy o velikonočních zvycích?

Milým překvapením bylo, jak se v naší společnosti mění vnímání Velikonoc. Ještě kolem roku 2000 jsem se často setkávala s nelíčeným překvapením, že Velikonoce jsou vyvrcholením příběhu zaznamenaném v Novém Zákoně, a ne jen pár dní volna.

Co bychom měli vědět o jejich vzniku?

Velká Noc, z níž vznikl název Velikonoce, je nocí, připomínající zázračné zmrtvýchvstání Ježíše Nazaretského. Prvním velikonočním dnem je neděle Zmrtvýchvstání, Boží hod velikonoční. Velikonoce trvají padesát dní a postupně přibližují události, k nimž došlo poté, co ženy našly prázdný hrob a šířily radostnou zprávu o Zmrtvýchvstání. Za to byly veřejně Římany bičovány a my si to připomínáme šleháním děvčat pomlázkou o velikonočním pondělí. A když se pak v některých krajích další den chopí pomlázky děvčata a vyplácejí chlapce, je to v připomínce mučednictví apoštolů.

Takže základ dnešních Velikonoc je křesťanství. Ale navazuje se i na některé starší, pohanské jarní oslavy, ne?

Většina z nás už chápe, že Velikonoce jsou ryze křesťanským svátkem. A jarní starozákonní svátky Pesach mají také oporu v historické události. Zdrojem Velikonoc a Pesachu je Bible. Už Římané v předkřesťanských dobách ale slavili jarní svátky, přinášeli dary bohům a bohyním a prosili je o dobrou úrodu a zdraví stád. Každá civilizace oslavuje příchod jara vlastním způsobem. Předkřesťanské i křesťanské jarní svátky mají ovšem jedno společné: oslavu příslibu nového života. Naději, kterou přináší začátek. Víru v život.

I když se tradiční zvyky udržují, některé postupem času oslabují. Co se vám kolem Velikonoc vybaví z dětství?

Chodili jsme na pomlázku k sousedům, kluci a holky společně, zpívali – hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný, slepička vám snese jiný – a dostávali výslužku. Vajíčka byla krásně barevná barvami OVO a lesklá leštěním kůží ze slaniny. Někdy na nich byly obtisky. Jenom pan soused Štěpnička se držel tradice a vajíčka barvil v cibulových slupkách a režnou nití na ně připevňoval lístečky a větvičky takže ta místa zůstala bílá a měla tvar jarní zeleně. My jsme ale chtěli ta barevná a jeho se nám moc nelíbila.

Nikdo o nás tehdy neměl strach a my oběhli s koledou i několik vesnic a pak si pomlázku dělili na břehu rybníka a jedli vajíčka, čokoládové figurky a bonbony Si-Si, všechno dohromady. A jednou jsme dostali vejce syrová, a tak jsme je postupně rozbíjeli a stěžovali si, že dospělí nemají rozum, ale byli jsme všichni šťastní a spokojení.

S věkem se přístup mění. Který velikonoční zvyk sama dodnes dodržujete?

Sousedka paní Maršálová pekla v litinovém pekáčku snad tu nejlepší velikonoční nádivku na světě. Vždy ji rozkrájela po celé délce pekáče na dlouhé pruhy a její neteř, synovec a vnoučata s ní běhali po zahradě a jedli. Já také vždy dostala pruh nádivky, žluté od vajec a zelené od nadrobno nasekané petrželky.

A dodnes mám v rodinné kuchařce po babičce a mamince ručně psaný recept Nádivka velikonoční od paní Květy Maršálkové. A píše se tam hned na začátku: vezmi housek za pět korun a nakrájej na kostky …. A tak teď dělám tu nádivku, housky do ní dávám od oka a přemýšlím, kolik toho za těch pět korun československých tehdy bylo.

Když jsme se dotkli jídla, jak se v historii vyvíjela velikonoční kuchyně? Na jaké pokrmy se zapomíná? Slyšel jsem od jednoho faráře, že třeba bobr byl postní jídlo.

Ano, v postních kuchařkách bývá recept na bobří ocas. A postním jídlem byla díky jezuitům také horká čokoláda, která byla díky tekutosti považována za nápoj. Velmi si ji vážili pro její posilující a vyživující vlastnosti. Osobně ale upřednostňuji ve vajíčku obalené a rychle osmažené květy černého bezu. Říká se tomu kosmatice.

Která zanikající velikonoční tradice vám přijde nejzajímavější a myslíte si, že by se mohla znovu oživit?

Zcela by mi postačilo, kdyby se lidé více zamýšleli nad skutečnou podstatou Velikonoc a opět se naučili si svátků vážit a prožívat je srdcem. Jakýkoliv svátek nám má dát především prostor k celkovému zklidnění, společnému spoluprožívání událostí, i kdyby to byla jen společná příprava pokrmu, předčítání z knížky nebo vyprávění. Je to čas, kdy se bavíme, ale také přemýšlíme a nasloucháme, vnímáme ostatní a jsme i jimi vnímáni. Takže bych byla vděčná za obnovení tradice poklidného společného spoluprožívání svátečního času.

Je přirozené, že se lidové zvyky udržují víc na venkově než ve městech. Liší se tradice podle regionů Čech a Moravy?

České a moravské velikonoční tradice jsou velmi různorodé a na Moravě si ty své hýčkají a opatrují. Uvědomění si vlastní identity v Čechách silně narušilo přesidlování obyvatelstva. Devastující účinky měla především padesátá léta minulého století. Moravské grunty byly stabilnější, a pokud jste po staletí vázáni k jednomu místu, mnohem silněji vnímáte vlastní kořeny. Chcete vidět lidový kroj? Dnes si budete muset zajet na Moravu. A přitom jak krásné a různorodé jsou české kroje! O Velikonocích se do kostela vždy chodilo v kroji.

A když se podíváme za hranice, jaké jsou zajímavé prvky oslav Velikonoc v jiných zemích? Mohly by se některé časem ujmout i u nás, jako se to stalo v případě Halloweenu na Dušičky?

Každá země má svá specifika. Možná by nám prospělo obnovit procesí flagelantů. Dodnes se tato tradice udržuje na Filipínách. Na Velký Pátek prochází městem průvod kajícníků. Na ramenou nesou na znamení pokání těžké dřevěné kříže nebo se bičují přes obnažená záda a hruď důtkami. Procesí vrcholí v hodinu Ježíšova ukřižování dobrovolným ukřižováním. Zavěšení na kříži může trvat deset minut, ale i dvě hodiny, vše záleží na výdrži a odhodlání kajícníka. Součástí Velikonoc by mělo být sebezpytování, pokání a odpovědnost za své činy.

Jmenujete bičování důtkami, ale dnes je za kontroverzní mnohdy považována už jen pomlázka z vrbových proutků. Jak vnímáte tyto negativní reakce?

Každý národ má vlastní zvyky. Jak už jsem říkala, pomlázka u nás prý připomíná bičování židovských žen římskými okupanty za to, že šířily zprávu o prázdném hrobě a Ježíšově zmrtvýchvstání. Podle názoru jiných je ale už ohlasem předkřesťanské římské pastýřské slavnosti, jejíž součástí byl obřad podporující plodnost. Kněžím, práskajícím biči a řemeny z nařezaných kůží obětovaných zvířat, se při rituálním běhu kolem palatinského pahorku do cesty stavěly ženy, které se nechaly bít po rukou, aby byly plodné a přivedly na svět zdravé děti.

Vyvíjel se nějak pohled na pomlázku v průběhu staletí?

Ve 14. století pražský německý kazatel Konrád Waldhauser v Postile pražských studentů zaznamenal, že „manželé a milenci v pondělí a úterý velikonoční šlehají se metlami, tepají i rukou“. Podle Jana Husa sloužilo toto vzájemné velikonoční „bití“ jako napomenutí, „aby v těchto svátečních dnech po sobě manželé nevyžadovali plnění manželské povinnosti“, a příslušníky obojího pohlaví nabádalo k pohlavní zdrženlivosti a cudnosti. Tož, každému co jeho jest.

Existuje nějaký velikonoční zvyk v zahraničí, který je vnímán podobně kontroverzně jako pomlázka?

Pro mě je dodnes traumatizujícím zážitkem oblévačka na Slovensku a v Polsku, polévání studenou vodou.

To je známé i v některých obcích na Moravě. Mnohem rozšířenější, a to i mezinárodně, jsou ovšem zdobené kraslice. Kde vzala tahle tradice?

Podle jedné z legend obdarovala Ježíšova matka Marie vajíčky vojáky u kříže, aby jednali s jejím synem méně krutě. Mariiny slzy zanechaly na vaječných skořápkách duhový ornament. Podle jiné legendy Marie Magdalena, jdoucí k Ježíšovu hrobu pomazat jeho tělo, nesla s sebou kromě vonných mastí také košík vajec jako pohoštění ostatním ženám. Když ženy nalezly hrob prázdný, odpadlo z košíku víko a vajíčka zářila všemi barvami duhy.

Vážou se k velikonočním vejcím ještě jiné příběhy?

Dětem se o Velikonocích vyprávěla pohádka, jak jednou Ježíš, doprovázený apoštolem Petrem, poprosil o kousek chleba bohatou selku. Žena pocestné vyhnala. Útočiště jim poskytla až vdova, která žila na konci vesnice v nuzné chýši spolu se svými dětmi a jednou slepičkou. Pohostila je v popelu upečeným vajíčkem, jediným jídlem, které měla. Sama šla s dětmi spát o hladu. Ráno vdova ve vyhaslém ohništi nalezla rozbitou vaječnou skořápku, celou ze zlata. Od té doby o zázračném dni rozdávala všem pocestným vajíčka obarvená na žluto.

Velikonoční kraslice se ale nezdobí pouze barvením.

Ano, v jednotlivých zemích se při zhotovování kraslic postupně vyvinula řada zdobných technik. Dodnes lze podle nich určit, odkud kraslice pochází. Nejvíce rozšířenou a zřejmě i nejstarší technikou je zdobení voskem. U nás bylo hodně oblíbené vyškrabování. Takovým kraslicím se říkalo rejsky.

Přetrvávala tato tradice v Česku přirozeně od pradávna, nebo jí pomohlo něco k oživení?

Zdobení kraslic a hry se zdobenými vajíčky moc hezky popsal Jindřich Šimon Baar v knize Osmačtyřicátníci. O rozšíření povědomí o různých způsobech zdobení velikonočních vajíček se u nás ale nejvíce zasloužili v roce 1895 organizátoři Národopisné výstavy českoslovanské, na které byly poprvé vystaveny kraslice ze všech krajů Čech a Moravy.

Barvení vajec a některé další tradice přetrvávají, jiné ustupují. Všimla jste si při svém bádání nebo přímo v terénu naopak nějakého nového zvyku?

Návštěvy supermarketů, kde je velikonoční výzdoba už od 15. února.

Myslíte, že se Velikonoce budou časem slavit jinak než dnes?

Každá změna je vyvolána změnou v myšlení. Pokud budeme znát Ježíšův příběh a připomínat si ho, budou Velikonoce oslavou a připomínkou Zmrtvýchvstání darovaného Syna Božího a Spasitele, svátkem naděje. To je duchovní podstata Velikonoc.

Pečený beránek z třeného těsta je symbolickým vyjádřením Ježíše jako Beránka Božího obětovaného za hříchy lidstva. Velikonoční beránek nám připomíná ale i Starý Zákon a svátek Pesach. Pokud budou příběhy zapomenuty a vzniknou nové, staré tradice se jim přizpůsobí nebo se vyvinou tradice nové. Vzdáme-li se duchovní podstaty svátků, může nám zbýt jen prázdnota zaplněná dobrým jídlem a pitím. I to se již v minulosti stalo.