Upcycling v Česku: pero ze zubních kartáčků nebo taška z bezpečnostních pásů

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jak se říká, ten nejlepší odpad je ten, který nevznikne, ale když už si planetu Zemi plevelíme tunami nepotřebností a tunami odpadků, je třeba se k tomu postavit čelem. A kreativita je jednou z cest. Pojďte s námi do světa českého upcyclingu – trendu, který proměňuje často zbytečné materiály a věci v jedinečné designové kousky.

Značka Qubus je stálicí na české designérské scéně. Zakladatelé Maxim Velčovský a Jakub Berdych Karpelis se jako jedni z prvních pustili do svěžího a nadsázkou odlehčeného porcelánu a skla. Součástí DNA této značky je také upcycling, a to nejen jako snaha proměnit použité jednorázové produkty do vznešenějších materiálů.

Už od roku 2005 studio vyrábí vázy Home made, slepené z rozřezaných lahví od vína dvou barev. Lahvové sklo je základem také sad nápojových sklenic Onion Glass a Lemonade. V minulosti studio využívalo třeba i pivní lahve jako zlacené vázy nebo zavařovačky jako broušené sklo.

Upcyklace stojí i za luxusním setem doplňků Hände Hoch, jejichž základem je dříve používaná porcelánová forma na výrobu gumových rukavic. Mezi sběrateli jsou oblíbené vázy Bucket, jejichž základem je obyčejný kýbl.

„Není vždy nutné vymýšlet nové věci, můžeme dál posouvat ty, které již existují, dávat je do nových kontextů, rozšiřovat jejich funkci a užití. Jedním z takových příkladů je novinka Qubusu – věšák na kabáty vyrobený ze skleněné vázy,“ říká Marcela Straková z Qubus Design Studia.

Studio Balance is Motion využívá ve svých projektech upcycling jako jeden z principů ekodesignu. „Je to pro nás cesta, jak dát nový smysl surovinám, ze kterých by se jinak stal odpad. Někdy je upcycling nejlepším způsobem, jak snížit environmentální dopady produktu,“ míní Eliška Novák Knotková z Balance is Motion.

Pozornost si studio získalo kolekcí nábytku z rýže a recyklované pěny. Série Foamy, která dostala cenu Ro Plastic Prize 2022, zahrnuje sedačku, křeslo a stolek a je vhodná do interiérů i exteriérů.

Hlavní roli hraje pěna vznikající zpracováním zbytků a odřezků z pěnové výroby, jako jsou například karimatky. Bočnice a vnitřní konstrukci tvoří materiál na bázi rýžových slupek, soli a minerálního oleje.

V kolekci akustického nábytku Tectonia zase tým využil plsť z recyklovaných PET lahví, která pohlcuje zvukové vlny a předchází ozvěně v místnosti. A pro Škodovku navrhli aroma difuzéry do auta z upcyklovaného papíru a houbového mycelia.

Autorkou toho unikátního projektu je architektka Tereza Lstibůrková. V létě 2012 se díky kamarádovi a majiteli vrakoviště seznámila s materiálem, který dal základ její značce Zas Pas: s vyřazenými bezpečnostními pásy.

Zatímco většinu materiálů z vraků automobilů lze dále zužitkovat, bezpečnostní pásy končí neúprosně ve spalovnách. Terezu jako první v Česku napadlo tento materiál proměnit v neotřelý módní doplněk.

Z pásů šije dámské kabelky i pánské brašny. Pěkným detailem jsou také kovové spony. „Je úžasné, jak jsou produkty pevné a takřka nezničitelné. Zákazníci se na nás obracejí s objednáním dalších kousků, a to díky zkušenosti, jak jim dobře slouží. K letošnímu roku jsme zpracovali skoro 70 kilometrů bezpečnostních pásů,“ prozrazuje pro Seznam Zprávy zakladatelka značky Zas Pas.

Další skvělý nápad, jak využít zdánlivě nevyužitelné, se zrodil v hlavě designéra Michala Klašky. Pod značkou Kayu vyrábí luxusní plnicí a kuličková pera. Jejich upcyclovaným produktem jsou kuličková pera Kayu Cura, která vyrábí z nepovedených kusů z výroby kartáčků Curaprox.

„Upcycling je způsob, jak se na běžné věci dívat z nového úhlu. Důležitým momentem je pro nás také uvědomění, že míra (nad)produkce je pro naši společnost velkým tématem, se kterým je potřeba pracovat,“ komentuje Michal Klaška.

V budoucnu by chtěli rozšířit výrobu také o pera upcyklovaná přímo z použitých kartáčků. „Nejvíce jsme hrdí na to, že se nám tímto naším nápadem podařilo zaujmout přímo vedení Curaproxu ve švýcarském Kriensu a že nás Curaprox v naší aktivitě podporuje. Naším velkým přáním je rozšířit projekt i do dalších zemí. Neboť zubní kartáček je v podstatě nerecyklovatelný produkt, který nejčastěji končí ve spalovně,“ dodává designér.

Shari Freedom je značka ručně vyráběné bižuterie a módních doplňků z recyklovaných materiálů. Stojí za ní designérka a tatérka Šárka Brejchová. Její technika výroby je jiná v tom, že vyšívá s využitím věcí, které jsou k vyhození. „Vyšívání je velmi důležité, jelikož tak tvořím opravdu kvalitní produkt, který vydrží i každodenní nošení a nevznikne z něj zase brzo odpad. Materiály se také při nošení nedotýkají přímo kůže člověka,“ vysvětluje.

Hlavními materiály jsou elektroodpad, rozbitá bižuterie, provázky, zbytky látek či odřezky kůží z čalounické dílny. Z nich designérka vytváří nepřehlédnutelné šperky či korzetové pásy. „Dávám šanci zazářit věcem, které by někdo jiný bez povšimnutí vyhodil. Je to určitě složitější a časově náročnější proces, ale já se v tom našla,“ doplňuje Šárka Brejchová.

Dávno před tím, než začala být upcyclace „in“, se jí už zabýval rodinný podnik Bohemia Design, který začínal v roce 2005 repasováním starých svítidel. Dnes dokáže proměnit i zdánlivě nevyužitelné předměty v jedinečné osvětlení.

„Láska ke starým svítidlům a starým věcem nás dovedla k výrobě komponentů pro svítidla. Základní otázka byla, jak využít krásný design, ale se starou nepoužitelnou technologií,“ zmiňuje Michal Brixí.

Produkty této značky vznikají ze starých telefonů, kamer nebo dokonce odstředivek na mléko či starých vrtaček. Každý z těchto prvků nese svůj příběh a veškeré výrobky jsou smontovány z komponentů, které firma nabízí na webových stránkách. Díky tomu si lze nechat sestavit originální svítidlo téměř z čehokoli.

Klon je rodinný umělecký ateliér, ve kterém prostě „resuscitují haraburdí“. „K upcyklaci jsme si nemuseli hledat složitou cestu. Vnímáme ji jako jasnou odpověď na otázku dnešní doby a je pro nás samozřejmou součástí našich životů. Ale zároveň jsme duší umělci a přetváření věcí nebo využívání rozmanitých materiálů v nových souvislostech je pro nás výzvou. Nejdůležitější je samotný proces tvorby,“ reaguje pro Seznam Zprávy designérka Klára Karásková.

Produkty vzešlé z tohoto ateliéru, jako například lampy, móda, šperky, nože nebo umění, jsou vyrobeny z použitého materiálu, nošených věcí, deadstockových látek, vyřazených padáků, starých aut nebo věcí, které můžeme najít na staré půdě i na ulici. Peckou jsou jejich nože: jeden byl ukován z koule kuličkového ložiska, jiný z listové pružiny Land Roveru.

Kousky nalezené na pláži, staré džíny, kusy trubek nebo zbytky koberců. Nejen s těmito materiály si hrají architektka Klára Koldová a designér Eduard Herrmann z Nami Nami Studio. Na letošním Designbloku zaujali hernou pro děti i dospělé Nami Play, která má ambice nahradit plastové herny.

„Planetu máme jen jednu a nechceme ji zbytečně zamořovat. Proto často přistupujeme k upcyclingu nebo re-use. Zabýváme se tématem dětských hřišť a heren, kde znovupoužívání materiálů má i edukační rovinu, a to pro děti i dospělé. V dnešním světě je běžné dětem kupovat stále nové plastové hračky z Číny, tak nám přijde fajn ukazovat, že to jde jinak,“ zdůrazňuje Klára Koldová.

Při výrobě tým pracuje s materiály z deadstocku, nakupují po bazarech a využívají vlastní zbytky z ateliéru.

Značka Kawak vznikla v roce 2017, když Věra Severinová zakončovala studium módního designu na Scholastice. Chtěla vytvořit čistě ekologické, zcela rozložitelné nebo recyklovatelné produkty.

„Vyrůstala jsem před revolucí a v devadesátkách, přešívala jsem si prvorepublikové oděvy po prababičce, některé z nich byly hedvábné, naopak jedny moje šaty do tanečních byly z poměrně tuhého brokátového závěsu, upcycling mám zkrátka v krvi,“ vzpomíná Věra Severinová.

Učarovaly jí velké pytle od kávy. Doplnila je bavlněnou stanovinou od českého výrobce. Vyrábí z nich batohy, tašky i dekorace.

„Batohy stříhám ručně, takže si mohu dovolit použít materiál, který by se velkovýrobě strojově využít nedal a vyhodil by se. Na začátku jsem postavila udržitelnost na první místo, ale stále přístup přehodnocuji, stejně důležitá je i životnost, praktičnost a nadčasový design. Třeba vánoční ozdoby lze potom, co doslouží, vyhodit do bioodpadu, nákupní tašku zase do plastového odpadu,“ uvádí Věra Severinová.

Umělkyni Veroniku Richterovou nelze v tématu o upcyclingu opomenout. Bez nadsázky je českou průkopnicí tohoto směru ve výtvarném umění. Když před dvaceti lety poprvé vzala PET láhve do ruky, aby z nich vytvořila fantaskní květinu nebo zvíře, bylo to pro oči velmi přitahující. O udržitelnosti se tehdy veřejně moc nemluvilo a recyklace byla v plenkách.

„Moje pohnutky byly a jsou dodnes čistě výtvarné. O ekologický podtext, který je mi přisuzován, jsem nikdy neusilovala. Já jen ráda využívám věci, které se tváří jako odpad. Z rozbitých dlaždiček a talířů dělám mozaiky, z vyhozených kabelek reliéfní „koláže“, ze sklenic a váziček teď poslední dobou slepuju houby,“ píše z daleké Srí Lanky autorka letošní rozsáhlé výstavy Nová PET Tropicana ve skleníku Fata Morgana v pražské Botanické zahradě.

V poslední době se soustředí na lustry a práci se světlem. „PET lahve jsou k tomu ideální: lehké, pružné, nerozbitné a mohou imitovat těžký, křehký a drahý křišťál. Loni jsem zrealizovala tři obří, šestnáctiramenné lustry pro Café Savoy na pražském Újezdě. Každý má přes dva metry a padlo na ně přes 2000 petek různých značek i provenience. Ten poslední, menší, jsem dodělala nedávno a najdete ho u vstupu do suterénu,“ prozrazuje Seznam Zprávám.

Její nejnovější Pralesní lustr je vytvořen ze vzácných olivově zelených PET lahví od vína. Nyní je do 5. prosince 2024 k vidění v Praze na zámku Veleslavín.