Když mobil přetěžuje mozek. Sílí trend přepínání do režimu „Nerušit“

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Píp, Instagram: „Koukni, co postuje tvá ex!“ Píp, WhatsApp: „Někdo odpověděl ve vlákně o chovu chameleonů!“ Píp, Shorts: „Íránská raketa dopadla na arabského muže v Tel Avivu!“ Píp, video na Telegramu: „Opilý Rus hraje na kytaru a prase mu žere matraci!“ Píp, Tinder: „Nový match s Jul@!“

Nějak takhle vypadá běžný den mnoha lidí, a nejen mladých. Telefon pořád vykřikuje: „Hej, jsem tady, mám pro tebe novinky, mrkni na ně, jinak budeš zoufale out!“ Od prvního pohledu na telefon po ránu až po večerní mžourání do WhattsAppových skupin nás technologie neustále udržují ve stavu pohotovosti.

Nejen starším, ale už i mladší generaci, u níž se zdá, že je s chytrými telefony srostlá, to ovšem začíná vadit. Proto se stává hromadným mezinárodním trendem přecházet do režimu Nerušit – anglicky Do Not Disturb. Rozšířený je i pod zkratkou DND.

K návalu notifikací nás z části nutí okolnosti – v době mobilních aplikací se očekává, že je člověk stále na příjmu. Meetingy, cally, briefingy, sdílečky… zejména korporátní kultura je neúprosná. Mnohé společnosti očekávají, že jim budete patřit 24 hodin denně a sedm dní v týdnu.

Podobně se to však očekává i v soukromí. Přitom každý je zvyklý používat jiné komunikační platformy a automaticky předpokládá, že ostatní je používají taky. Člověka to pak nutí využívat čím dál tím víc aplikací s notifikacemi, aby mu neutekly důležité zprávy.

K notifikacím nás často nutí i samotné aplikace. Už při instalaci je mají v primárním nastavení, aby si u člověka udržely pozornost a aktivitu a mohly ho pak zásobovat reklamami a na míru uzpůsobeným obsahem, který vývojářům vydělává.

A pak jsou tu ještě chemické procesy v těle. Notifikace u řady lidí fungují trochu jako bonbóny: spouštějí uvolňování dopaminu, neurotransmiteru, který je spojen s pocitem odměny a uspokojení. Každý nový zvuk, vibrace nebo oznámení poskytuje drobnou dávku dopaminu, a my můžeme sklouznout do cyklu neustálého kontrolování telefonu.

Mobilní telefon s dopaminem často spojuje přední světová odbornice na závislosti Anna Lembke ze Standfordské univerzity. „Vidíme obrovskou explozi v počtu lidí, kteří bojují s menšími závislostmi,“ uvádí Anna Lembke pro server The Guardian právě v souvislosti s mobilními telefony.

Nutkavé pocity, že lidem něco uteče, když na chvíli ztratí telefon ze zorného pole, potvrdili i někteří z 30 účastníků Do Not Disturb Challenge, kterou uspořádali výzkumníci Martin Pielot a Luz Rello. Zúčastnění na 24 hodin přepnuli své telefony do režimu DND a sledovali pocity, které se s nastavením pojí.

Neustálý tlak nofitikací však není bez následků. Některé studie ukazují, že naše neustálá dostupnost ke komunikaci a vyrušování má za následek emoční přetížení a poruchy soustředění. Výzkum z Kalifornské univerzity například zjistil, že lidé, kteří byli pravidelně přerušováni notifikacemi, potřebovali v průměru 23 minut, aby se vrátili k původnímu úkolu. Pokud vás notifikace vyruší každých pár minut, není to věru žádný med.

Být pořád v pohotovosti je dlouhodobě ohromně vyčerpávající. Současný svět je přehlcený informacemi, takže máme pocit, že permanentně nestíháme. Je však také vědecky potvrzeno, že na řadu lidí působí nával notifikací opačně, než bylo zmíněno výše – namísto dopaminu můžou vyvolávat stres.

A nyní si představme, co teprve dělá onen kontinuální příval s mladým vyvíjejícím se mozkem. Možná, že mladí lidé nejsou ani tak „snowflakes“ (označení pro lidi se zvýšenou emocionální citlivostí – pozn. red.) ale zkrátka se narodili do velmi duševně vyčerpávajícího, zahlcujícího světa. Server TechGuide cituje výzkum, podle kterého příslušník generace Z dostane průměrně 181 notifikací denně, tedy každých osm minut jednu.

I řada mladých lidí si to však už dobře uvědomuje. Proto nejen někteří mileniálové, ale už i příslušníci generace Z hromadně přepínají smartphony do režimu Do Not Disturb (DND) čili Nerušit. „Nechci být na příjmu 24/7“ „Chci se pořádně vyspat“ „Chci si číst“, sdílejí na sociálních sítích mladí lidé. Youtubeři a tiktokeři dokonce vysvětlují, jak si pro tento režim správně nastavit Android nebo iPhone.

Úřady, obchody, kavárny a bary mají přece danou otevírací dobu, ale naše mozky nemají volno nikdy. Mladí lidé nemají rádi nečekané telefonáty a kaskády zpráv. „Taky nechodím do baru po zavíračce.“ „Nelezu kamarádům a příbuzným do domu bez ohlášení“, říkají ve videích na TikToku a na Youtube Shorts.

Někteří vyloženě neradi telefonují, raději píší zprávy. A obecně si chtějí uhájit své soukromí, svůj odpočinek a čas, kdy nejsou dostupní. Telefonování kdykoli a kdekoli nebo soustavné scrollování na sociálních sítích už není řečí mladých „flex“ (předvádění se), je to „boomeřina“ (vlastnost starší generace, takzvané boomers).

Když chci mít v pořádku nervy, nejsem ani tak „snowflake“, jako spíš člověk, který si umí nastavit hranice. Tak to vnímá i Zoe Marzo, odbornice na vztah lidí s technologiemi: „Lidé, kteří si oblíbili režim DND, většinou nejsou úplně nedostupní pro všechny – mívají výjimku pro bližší přátele. Když si někoho přidají do oblíbených, může prolomit jejich ticho,“ uvádí Marzo pro New York Times.

Je přitom i vědecky dokázáno, že takové Do Not Disturb má opravdu pozitivní účinky. Studie z Univerzity v Port Harcourt, která zahrnovala 1472 studentů ze tří veřejných univerzit v Nigérii, ukázala, že odpojení od internetu nebo jen režim DND v době výuky významně zlepšuje soustředění studentů, jejich produktivitu a kreativní myšlení. Což vede i ke zlepšení studijních výsledků. Pokud se máme dostat do stavu hluboké koncentrace, která je nezbytná pro řešení složitých problémů, potřebujeme k tomu zkrátka klid.

Účastníci již zmiňované Do Not Disturb Challenge měli telefony na celý den v režimu Nerušit. Maily, zprávy a sociální platformy si projít mohli, ale pouze ve vymezeném čase. Většina za tuto dobu zaznamenala lepší soustředění a po experimentu 73,3 procent účastníků uvedlo, že zvažují omezit počet notifikací. Zajímavé je, že polovina účastníků pokračovala v DND nastavení ještě dva roky poté – zjistili, že jim dělá dobře.

A do třetice jedna švýcarská studie se zaměřila na vliv dobrovolného digitálního odpojení na subjektivní pohodu a zkoumala, zda digitální dovednosti hrají roli v této souvislosti. Vědci sledovali 105 uživatelů po dobu jednoho týdne. Výsledky ukázaly, že úplné odpojení nemá významný vliv na emocionální pohodu, ale má vliv na naše vztahy s okolím. Když se občas odpojíme a věnujeme se plně lidem, se kterými dobrovolně fyzicky trávíme čas, cítí se obě strany lépe.

Vypínání do režimu DND má tedy jasné důvody. Není to ovšem jen krátkodobý výstřelek? „Trend Do Not Disturb není jen dočasnou módou. Může být způsobem, jak navigovat pocit přetíženosti v moderním světě – světa, kde naše telefony nikdy nespí.“ vysvětluje psycholožka Nicholette Leanza v již citovaném článku v New York Times. „Tento trend se stává klíčovým nástrojem pro ty, kteří chtějí zvládat tlak digitálního světa a zachovat si mentální zdraví,“ doplňuje psycholožka.

Někomu se režim Nerušit může zdát dokonce nedostatečný. V reakci na nervové přetížení přemýšlí řada lidí zvláště ze starších generací v produktivním věku o ještě extrémnějším řešení. „Co takhle od všeho utéct a žít svobodně? Aspoň na chvíli…“ ptají se.

Proto uvažují odjet na dva měsíce do kláštera v některé asijské zemi. Pořídit si tlačítkovou Nokii, která je nyní opět v módě. Nechat se zavřít na několik týdnů do tmy. Přestat úplně telefonovat a psát jen zprávy. Odstěhovat se na venkov a žít „v souladu s přírodou“, bez technologií. Zkusit se vyučit nějakému řemeslu. Účastnit se mužských a ženských kruhů. Přidat se k novému náboženskému hnutí, které hlásá život v chudobě. Vzdát se kariéry a jet zachraňovat želvy do Karibiku.

Jenže jako každý extrém, ani tohle ve většině případů nefunguje. Zjistíte, že když zkrátka jen vypnete telefon a necháte všechno plavat, práce se nahromadí a váš šok po návratu z divočiny bude o to větší. A hypotéka se sama nezaplatí. Když se necháte zavřít do tmy, pravděpodobně si rozhodíte biorytmy a možná tím jen zvýšíte své úzkosti. Když se odstěhujete na venkov, možná nenaleznete vysněný klid, protože si vesnici příliš idealizujete.

Pro přetíženého člověka zkrátka vypadá druhý extrém na první pohled lákavě, ale je to především fantazie. Jsme součástí společnosti, ve které žijeme, a musíme v ní nějakým způsobem fungovat.

Proto je na místě řešení, které je reálné, nikoli z říše snů. Odpojit se, když potřebujeme klid, ale zároveň být průběžně v kontaktu s rodinou, přáteli, kolegy a známými. A právě to nabízí trend Do Not Disturb.

Důvod pro něj je ještě jeden. Už splaskla bublina technooptimismu z 90. let a s ní představa, že většina negativních jevů ve společnosti pramení z nedostatku informací. A že když budeme mít všichni přístup k internetu, bude svět lepší. Teď už víme, že příval nerelevantních informací není o moc lepší a že místo kolektivní inteligence může na sítích snadno vzniknout kolektivní demence. Značný podíl obsahu viditelné části internetu a sociálních sítí nakonec tvoří balast z reklam, vtipů, nepodstatných zpráv, bizarností a černé kroniky. A přesně ten se promítá i do mnohdy zbytečných a nekonečných notifikací.

Tak co zkusit o víkendu vypnout všechny notifikace na telefonu? Možná se vám uleví a budete mít pocit, že čas plyne pomaleji a vy konečně „stíháte“. Třeba vám to připomene i čas, kdy jste používali starou tlačítkovou Nokii. Používat telefon bez připojení k internetu a připojovat se pouze skrze PC mělo něco do sebe. Mohli jste si psát s přáteli, ale nebyli jste na dosah a online stále a pro všechny.