Je superúplněk skutečně super? Takhle ho vidí astronomové

Když se dočtete, že se na obloze má objevit superúplněk, možná se těšíte na mimořádnou a vzácnou podívanou. Přitom jde o celkem často se opakující událost, kterou od průměrného úplňku jen stěží rozeznáme pohledem. Pojďme se na tento jev podívat blíže.

Superměsíc je neodborný pojem, kterým laici popisují moment, kdy se Měsíc nachází v úplňku a zároveň se z celého roku nejvíce přiblíží Zemi. Měsíc totiž obíhá okolo Země po eliptické dráze. Rozdíly v jeho vzdálenosti od naší planety se tedy na jeho cestě liší. Pokud se Měsíc nachází v takzvaném přízemí neboli perigeu, přiblíží se až na 356 400 kilometrů. V odzemí –⁠⁠⁠ apogeu je Měsíc naopak vzdálený až 406 700 kilometrů.

Astronomové tento termín nepoužívají a v praxi s ním nijak nepracují. „Z tohoto pojmu nejsme příliš šťastní, protože se jedná o uměle vytvořené označení,“ řekl pro Seznam Zprávy už dříve Pavel Suchan z Astronomického ústavu Akademie věd.

Ani za samotným pojmem nestojí žádný astronom. Podle ředitele Hvězdárny v Úpici Marcela Bělíka slovo superúplněk poprvé použil astrolog Richard Nolle v roce 1979. „Právě on si definoval, že jako superúplněk označí ten, který nastane ve vzdálenosti menší než 90 procent jeho nejmenší vzdálenosti od Země. Proč si však vybral zrovna tuto desetiprocentní odchylku, nikdo netuší,“ říká Bělík.

Jelikož se nejedná o fyzikální pojem a hodnotu, tak se lze setkat i s rozdílnými názory na definici superúplňku. O superúplňku se mluvilo například už letos v srpnu. Podle Pavla Suchana ale srpnový úplněk superúplňkem nebyl, jelikož přízemí Měsíce se těsně minulo s fází úplňku.

Zdánlivá velikost i jas Měsíce ve chvíli, kdy je nejblíže, nebo naopak nejdále Zemi, se jistě projeví. Ale poznáme to vůbec? Podle Bělíka je rozdíl úhlové velikosti Měsíce na obloze mezi odzemím a přízemím malý –⁠⁠⁠ přibližně 15 procent. „Pro zajímavost, jedná se o rozdíl odpovídající přibližně tloušťce zápalky, na kterou se díváme ze vzdálenosti asi 170 centimetrů. Takový rozdíl je sice měřitelný, ale je téměř nemožné tyto změny zaznamenat pouhým okem,“ dodává.

Superúplňek je pak až o 30 procent jasnější než Měsíc v mikroúplňku. Ovšem ani to není podle Bělíka postřehnutelné. „Navíc zde vstupuje do hry výška Měsíce nad obzorem, aktuální znečištění a propustnost atmosféry,“ dodává.

A to se jednalo o porovnání dvou extrémů. Od průměrného úplňku se superúplněk liší zdánlivou velikostí už jen o asi šest procent a jasem asi o 16 procent.

Rozdíl ve „velikosti“ Měsíce jsou podle Bělíka schopni zachytit fotografové, kteří mohou porovnat záznamy z různých přízemí a odzemí. Porovnání Měsíce, který je v superúplňku a naopak v mikroúplňku Seznam Zprávám poskytl astrofotograf Zdeněk Bardon.

Kompozice úplňků z roku 2020 vznikala několik kalendářních měsíců. Sám Bardon ale přiznává, že pro astrofotografy je Měsíc neoblíbeným nebeským objektem. „Ozařuje noční oblohu a znemožňuje fotografovat slabé nebeské objekty,“ vysvětluje. Úplněk podle něj zároveň není ani dobrou příležitostí pro pozorování detailů povrchu Měsíce.

Podle Bardona ale existuje několik situací, kdy se i vášnivý fotograf noční oblohy rád zakouká na měsíční kotouč. Jedna taková nastane právě 18. září, kdy bude možné pozorovat zatmění Měsíce.

„Při zatmění Měsíce atmosféra planety Země ‚obarví‘ kotouček našeho souputníka a vykouzlí velmi půvabné pohledy. V mém případě se to povedlo několikrát, ale ten nejpovedenější snímek se mi podařilo zachytit na Šumavě, kdy zatměný Měsíc vykoukl mezi bouřkovými mraky a doslova vyčaroval neuvěřitelně nádhernou duhu,“ popisuje Bardon.

Co ale každého pozorovatele Měsíce zaujme vždy, a to bez ohledu na velikost úplňku, je východ Měsíce nad obzorem. Ten se nám bude vždy zdát obrovský, jde ale o optický klam. Za ním stojí hlavně naše vnímání vzdálených objektů.

Když vidíme Měsíc vedle stromů, věží i kopců, náš mozek ho vyhodnotí jako obrovský objekt. Jakmile ale vystoupí výš nad obzor, iluze mizí, protože kolem něj nejsou žádné pozemské objekty k porovnání. Platí to stejně pro běžný úplněk i pro superúplněk.