Článek
„Zaplály ohně, posvátné ohně…“ zpívají desítky lidí, kteří se drží za ruce a chodí v kruhu kolem vatry. Oheň se rozhořel po dlouhých přípravách v pražském Braníku na břehu Vltavy. Velké veřejné ohniště zabrali Slované, jež letos český stát uznal pod tímto názvem jako oficiální náboženskou společnost.
„Nemusíme sem už vozit tradice z jiných zemí, když obnovujeme tradice vlastní,“ vysvětluje Zdeněk Ordelt, který se těmto typům obřadů v Česku věnuje od roku 2007.
Od vedlejšího grilovacího místa se sem občas zvědavě kouknou lidé pořádající piknik. Chvílemi totiž prostor rozezní ryčné troubení na dlouhý roh nebo na velikou mořskou lasturu. Přítomní muži ukazují zvědavým dětem, jak to funguje. Na kamenném kruhu ohniště leží nachystané bubínky, vedle stojí jeden veliký z vyřezávaného dřeva. Instrumenty včetně vykuřovacích bylin či velkých píšťal doplňuje sada závěsných gongů, které mají podpořit obřadní atmosféru.
Oltář určený (nejen) předkům
Je krátce před šestou hodinou, slunce pomalu zapadá za barrandovský kopec a lidé se pomalu scházejí. Pod jedním ze stromů jsou na bílé látce položené obětiny určené nejprve předkům a pak na následnou hostinu. Vedle sezonních jahod a dalšího ovoce nebo zeleniny, ořechů, semínek a pečiva jsou tu i lahve s medovinou. „Zajímá vás, co to je?“ ptá se muž, jenž se následně představí jako Lukáš.
„Na oltáři je spousta věcí, které nám příroda dává. Jsou určené předkům a bytostem, které kolem nás jsou. Vnímám je svým tělem skrze vibrace. Věřím, že je tu něco víc, ale nedokážu to popsat hlavou,“ vypráví muž pracující v oblasti IT, jenž se ke Slovanům dostal asi před rokem a půl. Začínal například meditacemi u stromu v lese, kdy tam byl jen sám se sebou. „Budeme se teď věnovat obřadu a pak přijde chvíle, kdy si sem budeme moct sednout, něco si vzít a užít si to také,“ podotýká s tím, že je nutné se v životě také družit a radovat.
Přichází Zdeněk Ordelt, který si na sebe místo žlutého trika bere bílou halenu a opásá se červenou látkou. „Jde o přírodní spiritualitu s rituály a uctíváním předků. Nauku jsme zkoumali třeba skrze folklor s pomocí mnoha vědců a akademiků, abychom obnovovali opravdu něco, co tady bylo,“ vysvětluje, když z valašky zapíchnuté do země sundává tradiční venkovský klobouk se stuhou. Ještě chystá pytlíky mouky, jež bude sloužit jako oběť vhazovaná do ohně.
Budeme vítat letní bohy a bohyně
Následně Zdeněk Ordelt pozve přítomné, aby kolem ohniště vytvořili kruh. „Jsme tu, abychom uctili naše předky, tancovali, zpívali, koupali se ve Vltavě. Jsme v mytickém místě Prahy, kde kdysi věštila Libuše. Konaly se tu mystické akce, máme spoustu času si to užít. Ať si akce sama vezme svůj směr,“ říká.
Jak dodává, český stát letos uznal po pěti letech úsilí slovanskou tradici. „Předkové věděli, že se v přírodě pravidelně děje něco silného. A to něco nás může přenést do jiného časoprostoru. V době, kdy zapadá slunce, se budeme loučit s jarními bohy a bohyněmi a budeme vítat ty letní,“ podotýká.
Obřad začíná. Provázejí ho promluvy ke světovým stranám, zpěvy a každou část zakončuje provolání: Sláva rodu! Zatímco kolem obřadně založeného ohně lidé vzývají pradávné bohy, pár jiných lidí v plavkách opodál leze do Vltavy, za kterou zrovna od Smíchova projíždí pendolino. Propojení dob dávných a dnešních.
Slunovrat je jedním z osmi velkých svátků roku, často se prolínajících s tradicemi keltskými. Co je Kupalo, Kračun nebo Provoda?
