Královně všech hlavolamů je padesát. Rubikova kostka stále vydělává miliony dolarů

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Říká se, že geniální věci jsou vlastně jednoduché. Jen na ně stačí přijít, mít správný nápad. A Rubikova kostka je na první pohled obyčejná krychle, která má každou stranu jinak barevnou.

Výjimečný je vnitřní mechanismus, díky němuž se jednotlivá patra a sloupce dají otáčet a tím přemisťovat jednotlivé „kostičky“. Jednoduché, ale jak se ukázalo, také naprosto převratné. Z obyčejné různobarevné krychle se díky tomu stala královna všech hlavolamů. Po celém světě se prodalo už více než 500 milionů kusů Rubikovy kostky.

Žádný jiný hlavolam nebyl tak úspěšný. A tento přitom stále úspěšný je, byť má nejlepší roky dávno za sebou. Jen v roce 2022 bylo podle zpravodajského portálu CBBC celosvětově prodáno více než šest milionů kostek v celkové hodnotě přesahující 75 milionů dolarů.

Zdá se, že prvenství Rubikovy kostky je nepřekonatelné. I když, kdo ví, třeba zase někdy někdo přijde s podobně geniálním nápadem, jako se to v roce 1974 povedlo maďarskému sochaři, profesorovi architektury a vynálezci Ernő Rubikovi. Byť jeho prvotním záměrem nebylo vytvořit hlavolam pro všechny generace, ale učební pomůcku. „Snažil jsem se zkrátka vymyslet nějaký dobrý matematický úkol pro své studenty,“ říkával její stvořitel.

Současný osmdesátník Rubik pracoval v letech 1971 až 1975 jako profesor na budapešťské univerzitě aplikovaného umění. Svým žákům dával za úkol skládat jím vytvořené hlavolamy, což se ukázalo jako úspěšná metoda vyučování. Šestibarevná krychle se sedmadvaceti kostičkami, která tak akorát sedne do dlaně, jim měla pomoci lépe pochopit trojrozměrný svět. Při přednáškách o konstrukcích a prostoru totiž narazil na „prostorovou slepotu“ svých studentů.

Původně se Ernő Rubik pokusil sestavit svou krychli z papíru, ale ten se trhal a kostičky se nedaly posouvat. A tak sáhl po dřevu, otáčivý pohyb zajišťovala kuličková ložiska. Záhy zjistil, že kostka je tak obtížná, že se mu ji nedařilo složit do původního stavu, ani když ji měl v rukách dlouhé hodiny. Není se co divit, vědci později vypočítali, že má více než 43 trilionů variací.

„Vynalezl jsem kód a sám jsem ho neuměl přečíst,“ přiznal později. Trvalo mu měsíce, než na to přišel. „Abyste byli schopni kostku složit, musíte být do jisté míry obdařeni vědeckým způsobem myšlení,“ konstatoval Rubik.

Druhý prototyp byl opět dřevěný, pohromadě ho držely gumičky. U studentů měla kostka úspěch, což byl pro Rubika impulz k tomu, aby si nechal svůj vynález patentovat. Dalším krokem byla snaha o její průmyslovou výrobu.

To se však ukázalo také jako oříšek. Nikdo o její výrobu neměl zájem se zdůvodněním, že to vlastně není žádná hračka, se kterou by si chtěl někdo hrát. Nakonec se přece jen jeden zájemce našel, byla to malá továrna v Budapešti specializující se na šachové soupravy.

V první šarži vyrobila pouhých pět tisíc kusů. Tehdy ještě pod názvem „Buvös Kocka“ neboli „Magická kostka“. Už byla plastová a v maďarských hračkářstvích se objevila v roce 1977. Ačkoli neměla žádnou reklamu, stal se z ní úspěšný produkt.

„Za to, že byla kostka tak úspěšná, nemůžu já – jednoduše se to tak stalo. Síla úspěchu zkrátka ležela v hlavolamu samotném,“ uvedl jeho stvořitel. O dva roky později už měla na svém kontě tři tisíce prodaných kusů.

Ukázalo se ale, jaké omezení představovala pro celosvětový úspěch železná opona. Zásadní změnu totiž přineslo představení hlavolamu na veletrhu v Norimberku, který Rubikovu vynálezu otevřel cestu na západní trhy. Kostky se chopila americká společnost Ideal Toy, která investovala nemalé prostředky do reklamy. Z hlavolamu, který se prodával už pod názvem Rubik’s Cube, se tím stal celosvětový fenomén.

Jen v letech 1980 až 1982 se ve světě prodalo na sto milionů kusů Rubikovy kostky a brzy to bylo dvě stě milionů. Doma ji chtěl mít snad každý. V socialistickém Československu se už koncem sedmdesátých let stalo z hlavolamu podpultové zboží. Kdo neměl známosti, byl téměř bez šance.

Vycházely i návody na jeho sestavení. Vědci spočítali, že na seřazení rozházených kostiček z jakékoli vzdálené pozice stačí nejvýš 20 otočení. Příručky k řešení vévodily seznamu světových bestsellerů. Vydání časopisu Věda a technika mládeži (VTM), který tehdy vycházel v Československu, s návodem na složení šel na dračku.

Ukázalo se, že Rubikova kostka je něco víc než jen hlavolam, kterých je v obchodech nepřeberné množství, že její skládání není jen zábava. Stala se prostředkem pro rozvoj logického myšlení, prostorové představivosti a trpělivosti.

Vrátila se tak vlastně ke svému počátku, ovšem na zcela jiné úrovni a rozšíření. Vzdělávací instituce po celém světě ji začaly používat k podpoře matematických a geometrických konceptů a dokonce i k výuce algoritmů.

Majitelé Rubikovy kostky také mezi sebou začali soutěžit, kdo hlavolam složí rychleji. Už v roce 1982 se uskutečnilo první mistrovství světa, hranice rekordu se od té doby mnohokrát posunuly. Disciplína spočívající v rychlostním skládání Rubikovy kostky má dokonce oficiální název – speedcubing.

Aktuálním držitelem nejrychlejšího času je jednadvacetiletý Američan korejského původu Mark Park. Loni v červnu ji složil za neuvěřitelných 3,13 sekundy, čímž překonal dosavadní rekord o 0,34 sekundy.

„Tohle mne nikdy nezajímalo,“ přiznal ale Rubik. „Nechci podceňovat rychlost, ale cítím, že to není to nejdůležitější. Speedcubeři nejsou průzkumníci, ale osvojitelé,“ okomentoval to při letošním připomenutí padesátiletého výročí Ernő Rubik.

Poslední Parkův rekord se může zdát nepřekonatelným, ale v jistém smyslu už překonaný byl. Robot společnosti Mitsubishi Electric složil hlavolam letos v červenci za méně než sekundu. Je tak desetkrát rychlejší než člověk. Robot TOKUI Fast Accurate Synchronized Motion Testing dosáhl času 0,305 sekundy, čímž překonal dosavadní robotí rekord o 0,38 sekundy.

Společnost uvedla, že stroj dokáže otočit objekt o 90 stupňů za 0,009 sekundy. Problémem ale bylo zasekávání kostky při otáčení jejích součástí vysokou rychlostí. Tým musel provést úpravy, aby robot mohl dokončit úkol bez rozbití kostky.

Rubikova kostka stále láká také k různým bizarním závodům a rekordům, například ke skládání jednou rukou, se zavázanýma očima, nebo třeba při seskoku padákem. Vedle klasické Rubikovy kostky 3 × 3 × 3 vznikly i různé obměny – menší, větší i v nadživotní velikosti. Největší pozornosti se však stále těší klasický rozměr. Ohromný zájem o hlavolam způsobil také to, že se na trhu objevily více či méně zdařilé padělky.

Někteří se zase Rubikem inspirovali a snažili se vytvořit podobný hlavolam na stejném principu, ale neuspěli. „Nikdo nedokázal překonat původní design (kostky), což mne těší jako designéra, ani konstrukci, což mne těší jako inženýra,“ řekl k tomu Rubik.

Po úspěchu s kostkou uvedl na trh několik dalších mechanických hlavolamů, které ale vždy zůstaly ve stínu původní šestibarevné krychle. Rubikovi se ale svou kostkou podařilo ovlivnit mnoho oborů – design, vědu, umění nebo reklamu.

Sám Rubik má doma sbírku asi 1,5 tisíce obalů hudebních alb, na nichž se motiv kostky objevil. Stala se i tématem různých odborných publikací o psychologii nebo o cestě k úspěchu. Kostka si rovněž „zahrála“ v mnoha filmech a seriálech, mezi nejznámější patří Armagedon, Wall-I nebo Simpsonovi.

A nevyhnula se ani politice. Premiér Viktor Orbán si kostku vybral jako symbol maďarského úspěchu a geniality jako hlavní motiv loga při svém letošním šestiměsíčním předsednictví Rady Evropské unie. I to je důkazem, že vynález Ernő Rubika, jehož čisté jmění se odhaduje na více než 100 milionů dolarů, není vůbec mrtvý.

I když neměl k tomu daleko. Ve druhé polovině osmdesátých let první vlna zájmu o kostku výrazně propadla a deník The New York Times v roce 1986 o hlavolamu napsal, že je to „zářivý meteor, který vyhořel“. Jenže v devadesátých letech kostku objevila další generace a pak zase další. Stala se z ní nejprodávanější hračka všech dob a vůbec nejprodávanější hlavolam. Do další padesátky vstoupila v dobré kondici.