Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Když jsme loni začali s manželem cestu do Ameriky na motorkách plánovat, byla to všechno velká neznámá. Chtěli jsme původně jen na Route 66. Čím víc cestovatelských blogů jsme ale pročetli, tím bylo jasnější, že celou trasu z Chicaga až do Los Angeles nedáme.
Je to minimálně na tři týdny dovolené a to si kvůli dětem nemůžeme dovolit. Navíc jsme chtěli vidět víc než jen asfalt.
Route 66
Legendární silnice ve Spojených státech. Známá též jako Matka silnic. Původně mezistátní dálnice, která vedla z Chicaga přes Missouri, Kansas, Oklahomu, Texas, Nové Mexiko, Arizonu a Kalifornii. Měřila celkem 3940 kilometrů. Místo, kde se objevil úplně první McDonalds.
Vyrazilo nás celkem devět. Jeden manželský pár a zbytek muži různých věkových kategorií. Že bych si mezi nimi ale připadala nepatřičně nebo trapně, o tom nemohla být řeč. Když vás spojuje stejný zájem a koníček, na počáteční rozpaky není prostor.
Cestovat ve skupině má navíc nespornou výhodu v tom, že když se něco stane, nejste na to sami. Jednomu z našich spolucestujících se například podařilo při rozjezdu motorku „položit“. A zvedejte stroj vážící přes 300 kilo sám!
Dovézt si vlastní motorku se nevyplatí
Doletěli jsme do Las Vegas, kde jsme si druhý den v půjčovně Eaglerideru pořídili motorky. Typ jsme si všichni vybírali již při rezervaci zájezdu. Harley-Davidson Road Glide už čekal.
Harley-Davidson Road Glide
Luxusní cesťák. Základem je Electra Glide, což je největší cestovní legenda od Harleye, Road Glide ale nemá opěrku pro spolujezdce a ani zadní kufr. Cena začíná na 690 000 korun bez DPH. Hmotnost 380 kg. Výkon 80 kW při 5020 ot/min. Spotřeba 6 litrů/100 km.
I pro další chlapíky z naší skupiny, kteří běžně jezdí na enduro motorkách, nebyl problém se s tímto strojem sžít. Podobný zájezd prostě není jen pro „harlejáře“. Na místě je možné vyzvednout si i jejich helmy. To jsem odmítla, z Prahy jsem si vezla vlastní. Asi jsem rozmazlená ženská, ale představa, že bych si měla dávat na hlavu helmu „po někom“, pro mě byla nepředstavitelná.
Pokud budete chtít na motorku do zahraničí a vzít si vlastní helmu, nikdo se na vás nebude koukat skrz prsty. Po příletu do Las Vegas a s námi na odbavení čekala další desítka lidí, kteří měli v ruce helmu místo příručního zavazadla.
Konečně na Route 66
I když jsme navštívili mnoho krásný míst, rozhodně největším zážitkem byl vjezd na Route 66, na její historickou část. Právě ten považuje většina lidí za nejkrásnější úsek. Nemám s čím srovnávat, takže nezbývá než beze zbytku souhlasit.
Nádherná krajina, sluníčko a vítr ve vlasech. Když už se na silnici objevil nějaký kamion nebo auto, zcela automaticky uhýbal. To je mimochodem velké kouzlo Ameriky. Když to srovnám s českými silnicemi a hlavně chováním místních řidičů, ve Spojených státech jsou k motorkářům velmi ohleduplní.
Ano, troubí na vás, ale pouze na pozdrav. Kvůli fotkám jsme stavili téměř každých 50 metrů, ale nikdo s tím neměl problém. Navíc velkou výhodou je, že v tamním prostředí můžete motorku i s helmou nechat téměř kdekoli bez obav, že vám někdo něco ukradne.
S průvodcem, nebo sami
Rozhodli jsme se pro průvodce, který bude po celou dobu s námi. Důvod byl jasný – naše angličtina není na takové úrovni, abychom mohli při možném defektu vyjednávat s opraváři nebo pojišťovnou.
Navíc náš průvodce Martin Greša se na motorkářské cestování po Americe specializuje od počátku 90. let.
Ze silnice turistická atrakce
Odpoledne jsme přes Route 66 dorazili až do Oatmanu v Arizoně. Představte si westernový film z počátku 60. let. Ano, přesně tak to tam vypadalo – lidé v kovbojských kloboucích a bylo téměř nemožné projet jím plynule. Všude nás totiž „obtěžovali“ oslíci prahnoucí po něčem dobrém.
Tento den plný zážitků jsme zakončili v městečku Kingman, které mělo být zlatým hřebem. Pro nás to bylo ale spíš zklamání. Z Route 66 tam udělali pouťovou atrakci. Legendárních cedulí je tam tolik, že se z toho stává kýč. Ale přesto: jeden jsme si přivezli domů.
Tip navíc: nezapomínejte na „opalovák“
Vzhledem k tomu, že přes den teploty šplhaly nad třicet stupňů, mnozí z nás jeli jen v tričku s krátkým rukávem. Já jsem si naběhla, protože jsem chtěla „dělat parádu“ v džínách s dírami. Nutno upozornit, že i když to při jízdě bylo příjemné osvěžení, po jejich svléknutí jsem vypadala jako dalmatin.
V Americe, zvlášť na jejím západě, není možné spoléhat se jen na namazání obličeje a rukou. Opalovací krém s vysokým faktorem mějte po ruce pořád a při každé zastávce se jím namažte.
MAPA CESTY (Las Vegas - Laughlin - Williams - Grand Canyon - Page - Monument Valley - Torey - Bryce Canyon - Zion - Mesquite - Las Vegas).
Zážitek na celý život
Celkem jsme po západu Ameriky cestovali 11 dní. Každý den byl nabitý k prasknutí zážitky. Už teď vím, že to nebyla naše poslední cesta. Že bych chtěla příště zkusit jinou část Spojených států.
I když klidně bych si dala i znovu tuto trasu, při které jsme najeli zhruba 2500 kilometrů, každý den spali v jiném motelu u silnice a procestovali tři státy (Nevadu, Utah, Arizonu). Bez udiveného výrazu a radostného poskakování ze všeho nového.
Užila bych si to stejně, ale jinak.
Kolik stojí cesta
- Letenky, ubytování a pronájem motorky vyjde zhruba na 100 tisíc korun na osobu (kdyby to člověk plánoval sám, dost možná by ušetřil)
- Pohonné hmoty jsou v Americe o trochu levnější než v České republice. V přepočtu na koruny vás nevyjdou víc než 500 korun za den.
- Jídlo je poměrně drahé, a i když na něm chcete šetřit, moc se to nedá. V restauraci vás snídaně vyjde na zhruba 10-15 dolarů (cca 240-360 Kč) na osobu, ale je potřeba zmínit, že je obrovská a oběd není potřeba. Všude jsou fast foody a smažená jídla, takže k večeři mnoho na výběr nemáte a volit zdravější formu stravování v Americe snad ani není možné. Když si chcete v obchodě něco koupit, menší než 300g balení šunky nemáte šanci sehnat. Což ve chvíli, kdy jste celý den na motorce v parných dnech, není zrovna praktická investice. Za den jsme pro dva lidi za jídlo utratili cca 80 dolarů (cca 1920 Kč).