Po světovém rekordu na Fudži se další Češi vydají na Sněžku. Skoro bez oblečení

Překonávání chladu je po covidové pandemii v kurzu a na sociálních sítích se to jen hemží lidmi uprostřed rybníka v zimní krajině. Jak jsme už na Seznam Zprávách psali, otužování přináší nejen mnoho zdravotních benefitů, ale i těch psychických - zvyšuje odolnost vůči stresu, vitalitu a schopnost překonávat překážky.

Nikoho tedy nepřekvapí, že se čeští otužilci nadále nespokojí s plaváním v ledové vodě nebo máčením ve vaně plné ledu, ale vydávají se pokořit další výzvy v podobě otužovacích výletů či výšlapů. Takzvané suché otužování má stále více příznivců.

„Suché otužování využívá místo vody studeného vzduchu. Jde o to zažít si na vlastní kůži, že chlad je v pořádku. S trochou předchozího tréninku to, co nám společnost říká, že není možné, je možné velmi dobře,“ vysvětluje Libor Mattuš, instruktor chladové terapie a dechových cvičení a biohacker.

Ten se spolu s Josefem Šálkem, jenž je mimo jiné světový rekordman v nejrychleji naboso uběhnutém půlmaratonu na sněhu a ledu, zaměřuje na právě na popularizaci suchého otužování. „Tato metoda chladové terapie je mnohem dostupnější, časově praktičtější i fyzicky méně náročná než chodit například do jezera,“ komentuje Mattuš.

Na druhé straně při otužovacích výšlapech na nejvyšší hory je tělo vystaveno nejen extrémnímu chladu, ale i nadměrné fyzické zátěži a na dno si občas sáhnou i zkušení borci. Své o tom ví šestičlenná expedice Čechů, kteří 8. listopadu 2024 po třech a půl hodinách chůze „nalehko“ vystoupali na vrchol posvátné hory Fudži v Japonsku.

Vytvořili tak světový otužilecký rekord. Při výstupu se museli vypořádat s pocitovou teplotou minus 18 stupňů, silným větrem a nadmořskou výškou 3779 metrů. Horu členové zdolali jen v botách, kraťasech, čepici a rukavicích.

„Když jsme na začátku listopadu odlétali, byl v Česku relativně teplý podzim, takže to byl teplotní šok. Mnohem snazší by bylo jít třeba v únoru, kdy by si tělo už zvyklo na chlad. Navíc to byl náš první letošní otužovací výšlap, takže o to náročnější to bylo,“ uvedl pro Seznam Zprávy člen výpravy Filip Malý.

Fudži je nejvyšší japonskou horou a zároveň aktivní sopkou. Patří do Seznamu světového dědictví UNESCO a šintoisté a buddhisté ji považují za posvátnou. Existuje také náboženská sekta Fudži-ko, která se přímo jenom této hoře zasvěcuje.

„I přestože po 130 letech na hoře Fudži nenapadl sníh, nás čekaly pořádné extrémy: teplota -7 stupňů, pocitově dokonce -17 stupňů, vítr dosahující 50 kilometrů v hodině a výzva vysoké nadmořské výšky 3776,“ stojí v instagramovém příspěvku členů výpravy.

Expedice chtěla svým výstupem podpořit a zpropagovat Nadační fond pro předčasně narozené děti a jejich rodiny. „Loni se v kině promítala premiéra našeho filmu, kde jsme vybrali nějaké peníze, a celé se to poslalo právě tam,“ řekl Malý.

Zdolání japonské legendární hory není prvním rekordem této otužilecké skupiny. Loni úspěšně vystoupala na africkou horu Kilimandžáro do výšky 5895 metrů nad mořem. Celá expedice trvala přes 23 hodin a proběhla taktéž bez kyslíkových přístrojů, navíc i bez aklimatizace, která se většinou podstupuje pro výšlapy ve výšce nad 3000 metrů nad mořem.

Češi cestu zvládli jako první na světě za méně než 24 hodin a překonali dokonce i ledového guru Wima Hofa. Oba rekordy, jak z Tanzanie, tak z Japonska, registrovala Agentura Dobrý den, která provozuje Muzeum rekordů v Pelhřimově.

„Nad pěti tisíci metry nad mořem jsme měli problém s dýcháním, do toho dehydratace, nedostatek jídla, spánková deprivace a extrémní změny teplot. Začínali jsme v deštném pralese, kde bylo kolem třiceti stupňů, zatímco nahoře bylo kolem minus dvaceti,“ popsal Malý.

Dodal, že když člověk nemá kyslík, objevují se halucinace a nelze určit, co je realita. „Dá se to přirovnat ke snění nad ránem, kdy člověk neví, jestli sní nebo bdí. Při desetihodinové chůzi v takovém stavu hrozí vyšší riziko třeba zakopnutí a nějakého úrazu,“ vysvětlil otužilec.

Šestičlenný tým sestával z organizátora otužovacích výšlapů v Česku Dominika Lukse, mentálního kouče Ondřeje Petra, kaskadérky a zápasnice Kateřiny Lisové, silově kondičního trenéra Dominika Hřiba, horolezce Filipa Malého a fitness trenéra Zbyňka Vlčka.

Skupinu dal dohromady právě Dominik Luks před loňským výstupem na Kilimandžáro. Sešli se v ní extrémní sportovci z celé republiky a před odletem do Tanzanie se společně viděli jen dvakrát, jinak se neznali. Kromě změny jednoho člena na Fudži o rok později vystoupali ve stejném složení.

Máte-li chuť překonat svůj komfort a posunout psychické i fyzické limity, nemusíte se hned vydávat na Fudži nebo Kilimandžáro. Kratochvíle ve formě otužovacích výstupů se pravidelně konají i v Česku a těší se stále větší oblibě.

Například už 14. prosince se chystá již zmiňovaný Dominik Luks společně s koučem chladové terapie Liborem Mattušem na rekordní skupinový otužilecký výstup na Sněžku. Tyto výšlapy se na nejvyšší hoře Česka konají pravidelně v rámci různých otužovacích workshopů a retreatů, ovšem tentokrát by mělo jít o největší počet lidí, kteří společně v extrémních podmínkách Sněžku zdolají.

„Rekordní výšlap na Sněžku, který s Dominikem organizujeme, je bezpečná akce realizovaná instruktory, kteří mají v oblasti široké zkušenosti. Lidé, kteří se přihlásí, musí mít zkušenost minimálně s otužováním, ideálně i s podobnými výstupy, protože na místě nebude specializovaný předchozí trénink, ale rovnou zrealizujeme výstup,“ vysvětluje akci Libor Mattuš.

A zároveň dodává: „Meta, kterou jsme si nastavili, je sto lidí. Chceme, aby to byl zajímavý a větší počet, který se zároveň musí z bezpečnostních důvodů zastřešit.“ Jedním z účastníků bude i zmíněný rekordman v ledovém půlmaratonu naboso Josef Šálek.

Na konci února se mohou zájemci o překonávání vlastních limitů přidat k Dominiku Luksovi na 23 kilometrů dlouhou otužovací túru Harrachovem kolem Mumlavských vodopádů přes Labskou boudu a Dvoračky. Pořadatelé zvou všechny, kteří potřebují v životě změnu, nové myšlenky a chtějí zjistit něco o otužování. Ale i tady je potřeba mít už otužovací začátky za sebou. Přidáte se?