Rádi cestujete a běháte? Spojte to v některém z nejkrásnějších evropských maratonů

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Milujete běhání a rádi cestujete? Spojte tyto vášně a přihlaste se na závod, na který dlouho jen tak nezapomenete. U maratonu je jednou z nejdůležitějších věcí hlava. A právě trasy v impozantních městech dovolují uvolnit myšlenky, zapomenout na výkon a kochat se prostředím a neskutečnou atmosférou.

Šikmá věž patří k nejznámějším a nejfotografovanějším světovým památkám. Mezi lidmi, kteří se tu fotí, jak podpírají nahnutou věž, v sezoně ani nejde projít. Chcete-li si vychutnat atmosféru města bez davů, horka a ještě v běhu, vydejte se v prosinci právě sem.

Maratona di Pisa neboli Maraton v Pise si mohou zaběhnout vyznavači královské trasy i ti, kteří se na celých 42,195 kilometrů necítí. Ve stejnou dobu tu kousek od nejznámějších památek totiž startuje maraton i půlmaraton.

Část cesty vedou trasy společně. Po 12,5 kilometrech maratonci pokračují dál až k moři a půlmaraton se stáčí na cestu zpět, s cílem jen pár kroků od Šikmé věže. Není to žádný masový závod, kapacita je jen 1500 běžců na maratonu a stejný počet na půlmaratonu.

Běžet tento závod byla trošku náhoda, protože pro mého muže to byla poslední možnost se v daném roce kvalifikovat do takzvané age group neboli závodu v kategorii ročníků na mistrovství světa v Chicagu.

Oba nás zajímá cestování po památkách, a tak jsme si tu rovnou zamluvili ubytování na celý týden. Před Vánocemi, kdy se maraton v Pise koná, už většina lidí řeší svátky, a tak je Pisa krásně prázdná. Počasí je zde přitom o mnoho teplejší než v Česku –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ žádný sníh a mrazy, na druhou stranu tu může i pořádně pršet.

Já jsem se po dvou maratonech a jednom ultra závodu, které jsem absolvovala během tří měsíců po sobě, rozhodla, že je potřeba šetřit síly a běžela jsem „půlku“, můj muž Michal absolvoval celý maraton.

Trasa startuje kousek od nejznámější trojice památek – za městskými hradbami. Je převážně rovinatá a stáčí se k řece, okolo které vede dále z města.

Běžíme okolo místních malých tradičních krámků, vše už je vánočně vyzdobené, ale vypadá to zvláštně, když jsou tu palmy a tropické rostliny a počasí vypadá jako u nás na konci září.

Ze závodu nemají až tak moc radost místní, protože policisté zastavují dopravu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ zatímco my můžeme běžet, oni musí stát a čekat. Někteří proto dost emotivně gestikulují a je to pravá Itálie se svojí atmosférou. Fandění u závodu si tak člověk užije spíš jen v centru a hlavně v cíli.

Na 12,5. kilometru se trasy rozdělují. Maratonci pokračují k moři a tady začíná být trasa opravdu zajímavá. Krajina se proměňuje ve středomořskou a začíná být cítit slaný mořský vzduch. Také více fouká, což je osvěžující.

Půlmaraton, který jsem absolvovala já, se stáčí a mezi poli vede trasa zpět do města. Prochází okolo Botanické zahrady, před Šikmou věží se stočí a jste v cíli, opět u těch nejkrásnějších památek.

Jak se tam dostat: I v prosinci létají z Prahy přímé nízkonákladové lety přímo na letiště v Pise, odkud se městskou dopravou nebo taxíkem do půl hodiny dostanete do centra. Pokud vám nevadí odpustit si cestu městskou lanovkou, je doprava taxíkem obvykle levnější a rychlejší.

Kde se ubytovat: Sehnat ubytování mimo sezonu za rozumnou cenu blízko startu není žádný problém, ale doporučuji nenechávat to poslední chvíli. My jsme bydleli v pěkném malém hotýlku jen pár metrů od Šikmé věže se snídaní, což na start bylo tři minuty chůzí a z cíle jen minutu.

Další tipy: V Pise doporučuji projít se po hradbách –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ trasa začíná nedaleko baptisteria a vede po celém městě s nádhernými výhledy na památky shora i na jiné části města a jeho okolí s horami v pozadí. Za návštěvu stojí i místní botanická zahrada, která je od věže, co by kamenem dohodil a je tu neskutečný klid a pohoda. Skvělé místo na relaxaci po závodě.

Jestliže vás láká si v prosinci prodloužit teplé dny a završit konec roku zajímavým závodem, je španělská Valencie tím pravým místem. Spolu s maratonem v Berlíně je to jedna z nejrychlejších a nejrovinatějších maratonských tratí, takže pokud vám jde o zaběhnutí osobního rekordu, je to skvělá volba.

Počasí s přímořským klimatem je na dlouhý běh ideální, na konci roku už nebývá tak velké horko. Start i cíl jsou velmi blízko sebe, vše se odehrává u ultramoderního designového komplexu architekta Santiaga Calatravy –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Města umění a věd. 

Bílá tu kontrastuje s tyrkysovou, do cíle totiž běžíte po tyrkysovém koberci a stejnou barvu tu mají i bazénky s fontánkami, které jsou také součástí areálu. Maraton ve Valencii je velký závod, s kapacitou 35 tisíc běžců.

Samotné místo startu u komplexu Města umění a věd je zážitkem, 350 metrů čtverečních je skvělé na tak velký závod. Bohužel na tak obrovské množství lidí tu chybí také dostatečné množství toalet, takže velké množství běžců si odskakuje do křoví v parku.

Startuje se ve vlnách, ke startu mě navádějí barevné šipky. Jsem však ráda, že tu se mnou běží také můj muž, protože bych asi jinak trochu bloudila. Před maratonem jsem ráda, že se můžu soustředit jen závod a ne na hledání koridoru.

I když je začátek prosince, teplota stoupá. Trasa je opravdu jako placka, zajímavá, zábavná. Probíháme okolo přístavu, univerzit, uličkami města. Je to nádhera. Všude palmy, cesty lemují pomerančovníky obsypané zralými oranžovými plody, krásná architektura.

Stále je na co koukat, jsem ve svém živlu a užívám si to. Každý máme na startovním čísle také své křestní jméno, takže když na vás volají fanoušci jménem, přidá to energii. Maraton je těžká distance a druhá půlka bolí, ale je to krásný boj se svou hlavou. Natrénováno mám a tak to utíká.

Hodně se mi líbí probíhat okolo arény na býčí zápasy. Ke Španělsku to patří, i když na vlastní oči bych tuto krvavou a brutální zábavu asi vidět nemusela.

Vím, že už se blížím k cíli. A ano, vynořují se zase bílé oblouky. Jakmile moje nohy překročí tyrkysový koberec, vím, že jsem to dala. Byl to zážitek, a velký! Líbila se mi trasa, start i cíl u sebe a že celý maraton byl jen jeden okruh.

Jak se tam dostat: Lze to letecky, ale v prosinci ne vždy létají z Česka přímé spoje nebo jsou dost drahé. Nejvíce se vyplatí koupit si levnou letenku přes nízkonákladové společnosti do Barcelony a pak do Valencie přejet rychlovlakem –⁠⁠⁠ cesta trvá okolo tří hodin.

Kde se ubytovat: Počítejte s tím, že ubytování je ve Valencii velmi drahé. My jsme ve Španělsku chtěli strávit více dní, při příletu a před odletem jsme se proto ubytovali za velmi slušné peníze v Barceloně. Ve Valencii doporučuji objednat si ubytování hodně dopředu.

Další tipy: Pokud vás zajímá, jak chutnají valencijské pomeranče, kterých na trati uvidíte spousty, zkoušet je nedoporučuji. Taky mě to lákalo a tak jsem jeden okusila. Nic tak kyselého a hořkého jsem nikdy neměla v puse. Prý se tu říká, že když je někdo protivný, tak je „trpký“ jako zdejší pomeranče. U cest je zde vysazují proto, že absorbují zplodiny. Proto se tyto městské plody pro jídlo nehodí už vůbec. Pomeranče tohoto druhu, pokud nerostou u silnice, se používají k vaření, zejména na přípravu marmelád, výrobu alkoholu a oblíbené jsou také v kosmetice.

Snem každého maratonce je běžet legendární maraton v Londýně – proběhnout si britskou metropoli. Do cíle finišujete okolo Buckinghamského paláce k Westminsteru, což je zážitek na celý život, a tak energickou atmosféru jen tak na nějakém závodě nezažijete.

Jeden z největších a nejoblíbenějších maratonů světa se zhruba 60 tisíci běžci je legendou. Patří do série světových maratonů World Marathon Majors, vedle slavných závodů v Bostonu, Berlíně, Chicagu, Tokiu a New Yorku.

Obrovské množství fanoušků tu najdete nejenom u startu a u cíle, ale po celé trase. Fandí tak hlasitě, že mnohdy přehluší i hudbu běžců ve sluchátkách, takže ty je zbytečné si na závod vůbec brát. Jenže dostat se na tento závod je trošku jako výhra v loterii. Musejí vás vylosovat nebo běžíte za nějakou charitativní organizaci.

Jak se mi podařilo zde startovat? Dostala jsem hvězdnou nabídku, které nešlo odolat – pozvání běžet závod v barvách hlavního sportovního sponzora. Takže jsem nemusela o startovné nijak složitě bojovat.

O to více jsem cítila zodpovědnost se na závod připravit. I když běhám ultra závody v horách, silniční maraton je jiný. Je náročný a nic vám neodpustí.

Na tak velkém závodě jsem byla poprvé a byla jsem překvapená, jak dokonale je zorganizovaný. Ať vyzvedávání startovních balíčků, nebo cesta a označení k vlakům, které vás převezou do Greenwichského parku, kde se startuje ze tří míst.

Své věci odevzdáte do kamionů, které je převezou do centra do cíle. Celý prostor okolo startů připomíná městečko se záchody, tak velké množství jsem snad nikdy neviděla.

Jakmile vystartujeme, okolo trasy jsou davy fanoušků a málem ohluchnu, jak skandují. Probíháme oblastí lemovanou typickými londýnskými domky a na desátém kilometru míjíme slavnou plachetnici v blízkosti nultého poledníku. Je to krásné a první památku si užívám.

Nejvíce jsem ale dojatá, když na 19. kilometru běžíme přímo po slavném mostu Tower Bridge. Dav skanduje, jako bychom byli ty největší běžecké star. Ještě více pak přidají, když běží závodníci v převlecích. Dinosaurus, vir, šest běžců v proutěném koši – tady je dovoleno vše a já jen zírám, v čem všem jsou běžci schopní závodit a navíc i docela rychle.

Líbí se mi, že po trati je dost toalet, jsem ale trošku zklamaná z občerstvení. Je tu jen voda, občas iontový nápoj a později gely, jenže u tak velkého závodu to ani jinak nejde. To nejlepší ale přichází na konci – pohled na Londýnské oko, věž s Big Benem, Buckinghamský palác. U něj zabočíte k cíli u Westminsteru.

Jak se tam dostat: Do Londýna létá řada společností a letenky se dají sehnat výhodně. V den závodu má každý závodník dopravu po Londýně včetně vlaků na start zdarma. Stačí se jen prokázat startovním číslem.

Kde se ubytovat: Doprava na start z centra či jiných koutů Londýna je nekomplikovaná. Je potřeba počítat s tím, že start i cíl jsou jinde, a tak si vybrat určitý kompromis. Malé hotýlky jsou v Londýně hezké, v období okolo maratonu je ubytovacích kapacit méně a ceny šplhají i několikanásobně nahoru. Hotelové pokoje v Londýně jsou opravdu miniaturní a když půjdete po ceně, může se vám stát, že vás ubytují ve sklepě, kde s vámi zatřese každý průjezd metra.

Další tipy: Doporučuji si pobyt v Londýně před maratonem i po něm prodloužit a v tomto nádherném městě strávit více dní. Jen neudělejte tak velkou chybu jako my. Den před maratonem jsme nachodili pěšky asi třicet kilometrů, přitom před závodem už je potřeba šetřit síly.