Největší čajovna pod širým nebem v Evropě. V Praze se chystá Čajomír fest

Tradiční přípravou kvalitního sypaného čaje dnes většina lidí nechce trávit čas. „Existují proto třeba šejkry nebo i čajové panáky,“ vysvětluje ředitel Čajomír festu Jaromír Horák. Jak dodává, čím jednodušší je příprava čaje pro běžné konzumenty, tím se produkt může stát úspěšnějším.

Kam se za dobu pořádání Čajomír festu posunulo české povědomí o čaji?

Festival je tady sice čtrnáct let, ale čajovny, které šíří povědomí o kvalitním čaji, existují často i dvojnásobně déle. Povědomí se samozřejmě zvyšuje, stejně tak se kvantita redukovala směrem ke kvalitě, a to zejména za posledních sedm osm let.

Tehdy přitvrdily legislativní podmínky dovozu, spousta čajoven následně zanikla. Ceny se zvýšily, začalo ubývat velkých dovozců, protože se jim obchodování nevyplatilo. Naopak přibylo malých dovozců, kteří se etablovali z milovníků čaje. Osobně tuto proměnu vnímám jako cestu ke kvalitnějšímu zboží.

Kolik dovozců u nás je?

Kvalitních jsou asi dvě desítky. Snaží se obsáhnout i oblasti, které velcí hráči opomíjeli. Celkově se situace na čajovém trhu zprofesionalizovala. Druhá část zmíněných legislativních změn tehdy upravila používání vodních dýmek v čajovnách.

Ze sedmdesáti osmdesáti procent se přesunuly do takzvaných shisha-lounge, kde návštěvník může dostat dobrý čaj, ale klidně i Coca-Colu. Do tohoto typu podniků chodí zejména mladí mezi osmnácti a pětadvaceti lety. Proto také letos pořádáme vedle Čajomíru i první ročník přidružené akce Shisha fest.

Dá se vaše víkendová akce považovat za největší čajovnu v Evropě pod širým nebem?

Ano, vždycky jsem si to tak přál a splnilo se mi to. Přesně tak naší akci někdy sami říkáme. Každý rok je to lepší a lepší, letos budeme mít rekordních 45 festivalových čajoven, kde návštěvníci budou moci degustovat. Jejich maximální možný počet je stanoven na padesát.

Letos se k nám sjedou čajmeni z mnoha zemí Evropy – ze Španělska, Německa, Belgie, Finska a samozřejmě ze Slovenska, Rakouska a Polska. Celkově je to zajímavá sonda do evropského čajového dění a sdružování.

Lidé z Evropy se zase mohou seznámit s českou scénu, která je stále svým zásahem jedinečná. To se týká i nabídky akcí – není to jenom Čajomír, ale i Dny čaje a keramiky v Brně, Čajů fest v Ústí nad Labem, Festival čajových nadšenců v Kadani, samozřejmě Svátek herbaty v polském Těšíně.

Jak je to s čajovnami a čajem v jiných evropských zemích?

V sousedním Polsku či Německu existují podobné snahy o rozšíření čaje, ale zdaleka nedosahují koncentrace jeho milovníků i profesionálů jako u nás.

Piju rád oolongy, puerhy, zelené čaje. Z Číny, Tchaj-wanu, Japonska… Lidem, kteří se diví, proč tolik utrácím za čaje, říkám, že s jejich odrůdami a hledáním stovek chutí a vůní je to podobné jako u vína. Zajímá mě ale, jestli jsou i v čajích nějaké trendy, které se vyvíjejí a posouvají?

Trendy existují i v oblasti čaje. Vzpomeňme si na v minulosti velmi oblíbený kvetoucí čaj, to byly svázané čajové lístky s květy bylin, které se po zalití horkou vodou pozvolna rozvíjely. To je historie dvacet, spíš třicet let zpátky.

Do trendovosti silně zasáhla japonská zelená matcha díky kombinaci kvalitní suroviny a rychlé přípravy. Tradiční metličku k našlehání v tomto případě nahradil šejkr. To je ideální pro běžné konzumenty, kteří matchu berou jako zdravou potravinu. Čím jednodušší je dnes příprava čaje pro běžné konzumenty, tím se produkt může stát úspěšnějším. Samozřejmě při udržení kvality daného materiálu.

Čajové šejkry si pamatuju už před mnoha lety na akcích na pražské náplavce.

I čajová kultura spěje ke zjednodušování. Lidé většinou nad přípravou nechtějí přemýšlet.

Dělali jste před pár dny čajovnu na festivalu Brutal Assault. O co tam byl zájem?

Účastnil jsem se se svým projektem Samurai Shot, kterému se věnuji už sedm let. To jsou čajové panáky, které prezentujeme jako čistý energy booster. Na festival míří spousta cizinců z Německa či severských zemí a samozřejmě si nejprve myslí, že je v tom alkohol.

Jaký je zájem o to dát si panáka čaje?

Zájem je velký, což nás samozřejmě těší. Spoustu lidí to baví, potvrzuje se tím trend rychlé konzumace zajímavého, kvalitního materiálu. Zároveň je s přiťuknutím spojená tradiční rituálnost.

Jaký efekt kromě chuťového to má?

Když si dáte espreso, je to krátký nakopávací nápoj. Toto je zase tea–booster, čajová vzpruha. Lidé na povzbuzení znají především kávu a umělé energy drinky, já se snažím vysvětlovat funkčnost čajového teinu a dalších obsažených látek, které obsahuje pouze čaj. Nabízíme také efekt povzbuzení, a i když je to pořád kofein, tak v jiné chemické vazbě.

Kdo je přepitý umělých energy drinků a nezabírá mu ani kafe, tomu Samurai Shot může hezky fungovat. A kdo miluje čaj, pro toho to může být jasná volba. Jde o silný extrakt z kvalitních čajů vařený přes dvanáct hodin v teplé lázni. Neobsahuje žádné zbytečné konzervanty, barviva a zahušťovadla, je bezlepkový a stoprocentně veganský.

Piju vícenálevové čaje víc než polovinu života a nástupy jejich účinků jsou u mě v posledních letech velmi rychlé. Jaké s tím máte zkušenosti?

Podobně. Byl jsem nedávno na Čajů festu, dal jsem si druhou misku a už jsem cítil účinky čaje. Víme, že to funguje, záleží, jak co a jak komu. Důležité je čaj nezneužívat.

Dělal jsem před časem rozhovor pro Seznam Zprávy s čínským čajovníkem. Říkal, že podle jejich tradiční medicíny vše obsahuje energii známou jako čchi, má ji tedy i čaj. Kdo ho pije pravidelně, stává se podle něj vůči této životní energii vnímavějším.

Souhlasím. Při častém popíjení čaje se projevují okolnosti jako u dlouholetého alkoholika, který si dá jednoho panáka a má dost.

Ano, říkávám, že jsem trochu vypitý čajem.

Snažím se jenom najít vhodné přirovnání, aby to čtenáři pochopili. I naše Samurai Shoty jsou silné. Vezměte si, že lidé pijící pytlíkové čaje – navíc méně kvalitní materiál – použijí jeden gram na tři deci vody. My do takové konvičky dáme alespoň pět nebo šest gramů. Náš panák v tomto případě supluje celou konvičku a nastupuje rychleji i u lidí, kteří pijí čaj jenom okrajově.

Nesmí se to ale přehánět, takže ne po ránu nalačno. Každá droga má svoje zákonitosti. Prostě záleží na tom, v jakém množství ji využívám.

Dříve se konal váš čajový festival na Vyšehradě, teď bude už podruhé na výstavišti v pražských Holešovicích. Proč se přestěhoval?

Z pohledu nového vedení Vyšehradu jsme byli pro toto místo už moc velkou akcí. Musel jsem hledat alternativu a padla mi do oka zadní část výstaviště za Křižíkovou fontánou. Prostor splňuje naše požadavky co do plochy, nabízí lepší zázemí, jsou tam také stromy, díky kterým je tam stín. Výstaviště navíc prochází rekonstrukcí, takže do pěti let to bude nádherný moderní prostor pro festivaly a pořádání dalších akcí. Jsem rád, že už teď můžeme být součástí.

Oproti Vyšehradu nemáme problémy s elektřinou, vodou, můžeme nabídnout větší servis pro stánkaře a čajovny, nemusíme objednávat mobilní toalety. Máme pohodlné zázemí v jednom z pavilonů, jednodušší jsou i příjezdy a dovozy materiálu. Zajímá mě tady i možnost rozrůstání se.

Čekají návštěvníky nějaké změny oproti minulým ročníkům?

Oproti Vyšehradu tady bude letos poprvé ohraničený prostor. Minulé ročníky byly vždy otevřené, festivalem mohl chodit, kdo chtěl, jen na čajových místech mohl ochutnávat pouze návštěvník s degustační páskou na ruce.

Letos je akce zaměřená pouze na ty, kdo chtějí cíleně navštívit naši světovou čajovnu. Znamená to i větší komfort pro čajmeny, kteří se budou věnovat jen přípravě a nebudou muset kontrolovat, jestli někdo má nebo nemá pásku. S tím je tu i upozornění – pozor, do prostoru nebudou smět psi.

Co budou moci návštěvníci ochutnat?

Najdou zde pestrost celého čajového světa. Ať už jsou to klasické oblíbené doslazované masaly, nebo ortodoxní kvalitní sypané čaje napříč kontinenty. Jako obvykle jsou zastoupeny Čína, Japonsko, Tchaj-wan, Korea nebo Afrika, ale i Gruzie. Bude i nabídka jídel, vegetariánské a veganské speciality, které doplní tradičně i čajová keramika a prodej čaje.

Najdou návštěvníci opět i takzvané nečaje, jako je jihoamerické matté nebo wayusa?

Ano, tuto oblast bylin se snažíme ještě víc podpořit. Letos jsem začal zvát i bylinkáře. Myslím, že je to velmi příbuzná sorta lidí, kteří se zabývají rostlinami, jejich konzumací a popíjením s přínosem do života. Baví mě i to, že na festivalu vznikají nová přátelství v rámci čajové komunity.

Úplně novou částí je už zmíněný Shisha fest, jeho první ročník, kde chceme prezentovat výrobce dýmek a tabáku. Mnozí pocházejí z Česka a jsou na světové úrovni. Vodní dýmky vždycky patřily k tradiční české čajovně a nebudou se tady spolu tlouct.

Plochy od sebe budou oddělené – v jedné části čaje, v druhé části dýmky, mezi tím bude postavené šapitó s klasickým doprovodným programem. Hudba, tanec, exhibice samurajů a dalších bojových umění, cvičení jako jóga a pilates… Návštěvníci si budou moci užít i samostatný stan s vedenými kruhy mužsko-ženského sdílení.

Kolik lidí na festival chodí?

Letos budeme znát návštěvnost poprvé oficiálně. V minulých letech sice bylo prodáno zhruba patnáct set až dva tisíce degustačních pásek na akci, ale návštěvníků bylo v neohraničeném areálu na Vyšehradě mnohem víc.

Na co se na Čajomíru těšíte vy?

Málokdy jsem si mohl sednout a ukázat na festivalu svoji lásku k čajům, udělat čajový obřad. Tento směr mi kvůli tisícům povinností vždycky úplně ulétl. Letos už mám ale zkušený tým, takže se těším, že se také budu moct posadit v rámci čajové školy na své místo i s dětmi a připravovat čaj pro ostatní. Přihlásilo se mi i pár žáků, takže společně vytvoříme jednu z čajoven a i díky nim toho stihnu víc. Samozřejmě se těším i na poznávání a ochutnávání.

Jak jste se dostal k čaji?

Pracoval jsem před dvaceti lety v Divadle Archa, když jsem se rozhodl změnit životní styl. Chtěl jsem jíst a pít zdravěji, rozhodl jsem se být vegetarián v době, kdy se to u nás ještě moc nenosilo. Čaj ke mně přišel právě prostřednictvím jednoho kamaráda z Archy, dostal jsem svoji první misku puerhu.

Pomalu jsem se začal čajem propíjet a téma mě zaujalo natolik, že jsem z divadla odešel pracovat do Čajovny a kafírny Siva v Masné ulici u Staroměstského náměstí, která už dneska neexistuje. Tam jsem se rok učil, pak jsem rozjel projekt Čajový komfort, kdy jsem se věnoval přípravě čajů na soukromých a firemních akcích. Dalo by se říct čajový catering, se kterým jsem projel velkou část Česka, byl to hodně kočovný život.

Vařil jsem také čaj pro Václava Havla při jeho narozeninách a toto všechno mě postupně přivedlo do Světové čajové asociace, sídlící v Hongkongu. Ta mě následně přivedla k zajímavým akcím v Japonsku, na Tchaj-wanu, v Číně, v Koreji. Mojí cestou je dnes ukazovat lidem, kteří by jinak do čajovny nepřišli, zajímavý a barevný svět, který umí obohatit a inspirovat.

A kde se vzal nápad na festival?

Právě v Koreji v roce 2008, kde jsem zažil velký slet čajových škol, což pro mě byl uchvacující zážitek. Uvědomil jsem si tam, jaký máme i u nás potenciál pozvat všechny milovníky čaje na jedno místo.