Lyžařské trendy pro novou sezonu: boty na míru či vyhřívané rukavice

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Chystáte se obnovit svou lyžařskou výbavu a nechcete být pozadu? Budete-li se pídit po posledních lyžařských trendech, můžete mít dojem, že na scéně není nic převratného. Ledaže se o tom ovšem tolik nemluví.

Poslední opravdu velká změna, o které se ve velkém mluvilo, totiž byla takzvaná „carvingová revoluce“ na začátku tisíciletí. Změna tvaru lyží a jejich výrazné vykrojení vedlo k obrovské změně lyžování a umožnilo nejen lyžovat jinak, ale také otevřelo tento sport většímu množství lyžařů. Díky vykrojenému tvaru se totiž lyže značně zkrátily a staly se tak ovladatelnějšími.

Od té doby se u lyží ovšem nic extra viditelného nezměnilo. A stejně tak se nějaká převratná revoluce netýká ani lyžařských bot.

„Když se podíváte do světa bot, je opravdu zajímavé, že se za posledních dvacet let příliš nezměnily. Ano, materiály se zlepšily, plasty a spoje jsou lepší, ale pokud jde o základní funkci a design boty, většina z nich má stále čtyři přezky, spodní skelet a horní komín a jeden kloub. Můžete je trochu změnit, ale pořád to bude dvoudílná bota s jedním kloubem.“ říká Thor Verdonk, který vede vývojářský tým skupiny Lange a Rossignol.

Ví, o čem mluví. Má za sebou dlouhou kariéru jako bootfitter – o tvarování lyžařských bot se staral třeba závodnici Lindsey Vonnové, a to od jejích 11 let.

Že by se ale zase vůbec nic nového nedělo, to se rozhodně říct nedá. Změny a vývoj jsou sice možná méně vidět, ale více cítit. Týkají se totiž především pohodlí. Lyžařská výbava je dnes několikanásobně lehčí, a přitom má lepší vlastnosti – ať už díky moderním materiálům nebo důmyslnějším konstrukcím.

Mezi nejvýznamnější změny posledních let patří implementace takzvaného „rockeru“, lyžařské boty se zapínáním mechanismem Boa nebo množství elektricky vyhřívaného vybavení. Do lyžování se také promítl rozvoj elektroniky. Díky ní má každý lyžař představu o tom, kolik výškových metrů nalyžoval za den, kolik u toho spálil energie a jaký čas bude potřebovat na regeneraci.

Když se zaměříte na moderní lyže, mají již zmíněné „carvingové“ krojení, tedy na špičce a patě jsou širší než uprostřed. Ovšem to není jediný tvar, který je u lyží podstatný. Při výběru je potřeba se zaměřit i na prohnutí lyže ve svislém směru.

Když se na nezatíženou klasickou lyži podíváte z boku, zjistíte, že její prostředek je zpravidla ve vzduchu – kontaktní body jsou pouze u špičky a patky. Tomuto prohnutí se říká camber a je tradičním tvarem, který v závislosti na tuhosti materiálů přispívá k tomu, aby se lyže při zatížení v oblouku prohýbala plynule.

A zároveň aby platila přímá úměra: čím větší zatížení, tím větší prohnutí a tedy tím větší zatočení a kratší oblouk. Tento tvar se používá téměř výhradně na kvalitně upravených sjezdovkách a najdete jej také na závodních lyžích.

Opačné prohnutí – tedy jakoby soudkovitá lyže, která má kontaktní bod se sněhem jen uprostřed a odtud se plynule zdvihají špička a pata – se nazývá full rocker nebo reverse camber a používá se téměř výhradně ve freeskiingu v parku a hlubokém sněhu.

A pak je tady něco novějšího - kombinace obojího, tedy lyže s takzvaným „rockerem“. Uprostřed má tradiční tvar, ale kontaktní body má blíž ke středu a špička a pata se tedy déle zvedají. Označení takového tvaru se většinou udává v procentech podle toho, jak daleko od konce nebo začátku se lyže začíná zvedat - například přední rocker 20 %, zadní 10 %.

Nutno říct, že toto zvedání je velmi malé, nezkušeným okem neviditelné. Pro jízdu je ale velmi podstatné, protože umožňuje lyži prodloužit, ale zároveň takzvaná „efektivní délka“, tedy ta, která je při lyžování v kontaktu se sněhem, zůstává kratší.

V případě rockeru tedy získáváte zároveň výhody delší lyže, tedy hlavně lepší stability, a kratší lyže, což zlepšuje ovladatelnost. Obě tyto vlastnosti lze nejlépe využít na takzvaných „allmountain“ lyžích, tedy univerzálních do jakéhokoliv terénu a pro většinu lyžařů vhodných jako jediný pár lyží.

Konstrukce lyží je lety prověřená – dřevěné nebo kompozitní jádro, výztuže a k tomu krycí vrstva s designem. Dřevo je ověřeným materiálem a zůstává u těch nejlepších modelů. Překotný vývoj ale zažily výztuhy lyží – existují titanalové pláty nebo dráty, které mají nejlepší vlastnosti, ale jsou velmi těžké. A proti nim lehčí varianty - různě injektované skelné, laminátové nebo karbonové materiály.

Moderní lyže bývá zpravidla mixem těchto výztuh v různých vrstvách a místech podle toho, čeho chce výrobce dosáhnout. Jiné materiály použije stejná značka pro rekreační lyže, které mají být poslušné a klidné, a jiné pro sportovní, u kterých chce dosáhnout živosti a hravosti. Vzhledem ke kombinacím jen podle materiálu vlastnosti lyže nepoznáte. Například nemusí platit, že lyže s titanalem bude sportovní nebo že ta karbonová bude nejlehčí.

Mezititulek berte zcela bez nadsázky. Lyžařské boty sice mají plastový skelet, který bude vždy univerzální, ale nohy každého lyžaře jsou jiné. Proto se v posledních deseti letech do popředí zájmu dostává něco, co bylo dříve vyhrazeno pouze závodníkům – takzvaný „bootfitting“ neboli tvarování lyžáků na míru.

Hlavní boom odstartoval s používáním termoplastických materiálů, které je možné tvarovat už při nižších teplotách. Úplný začátek byl u vnitřních botiček, které se dají „vypékat“, což znamená, že se zahřáté zapnou na nohy a po vychladnutí jim zůstane nový tvar. Tato metoda zvýšila komfort, protože boty pak nikde netlačí. Ale také výkon, protože noha v botě nikam necestuje a veškeré síly jsou efektivně přenášeny na lyže.

„Největší výhoda přizpůsobení na míru je u botičky, těsně u povrchu nohou, tam to cítíte nejvíc. Klíčová místa je potřeba upravit tradičním bootfittingem, ale celkový komfort dodává vnitřní botička vypečená na míru noze,“ komentuje tento trend expert na lyžařské boty Thor Verdonk.

Od tvarovatelných botiček už byl jen kousek ke tvarovatelným skeletům. Existují boty, které se dají do trouby celé a po nahřátí se vytvarují na nohu. Často se ale tvarují jen nejčastější problematické partie – kotníky a metatarzy - nárty. Mnoho sportovních obchodů už tuto metodu nabízí přímo při nákupu bot, z dobré lyžařské speciálky tedy odejdete s botou na míru. Takovou v e-shopu nekoupíte.

Snad nejčerstvější novinkou, která je na trhu jen sezónu či dvě, je zapínání bot s pomocí Boa kolečka, známého třeba z cyklistických treter nebo běžeckých bot. Lanko stahuje nohu rovnoměrněji než přezky a manipulace s kolečkem je jednodušší.

Zatím se zdá, že tento systém má ambici z velké části nahradit klasický čtyřpřezkový systém, který v takřka nezměněné podobě provází lyžaře už desítky let. Na druhou stranu, než se Boa dostane třeba na závodní boty, bude to ještě pár let trvat. Pro komfort má ale určitě význam, zvlášť pro rekreační lyžaře.

V lyžařských helmách je dnes čím dál častěji integrovaný systém MIPS, který snižuje riziko poškození mozku při pádu. Vybíráte helmu? Dívejte se tedy po takové, které tento systém má.

Lyžařská vázání mají bezpečnostní funkci a při pádu lyži z nohy uvolní, aby nedošlo ke krutu v koleni nebo kotníku. Nastavení vypínacích sil a především směry, ve kterých by měla bezpečnostní funkce sepnout, jsou velká věda a výrobci zde udělali velký pokrok, který je neviditelný, dokud lyžař nespadne. Tento pokrok je znát i u stoupacích vázání pro skialpinisty.

Helma a vázání jsou bezpečnostní prvky, o které je potřeba se starat a myslet na jejich výměnu. Materiály se unavují a třeba pružiny ve vázání během několika let ztrácí velkou část své funkce. Tedy hned dva důvody, proč vyměnit lyže za nové, s bezpečnějším vázáním.

Akumulátory jsou čím dál výkonnější a menší, a tak lze vyhřívání zabudovat téměř všude. Lyžařům jsou k dispozici vyhřívané rukavice, ponožky, bundy nebo třeba batohy na lyžáky, aby se boty cestou na sjezdovku pěkně zahřály a obouvání bylo pohodlné.

Cenová dostupnost je srovnatelná s top izolačními materiály jako jemné peří nebo merino vlna. Obzvlášť vyhřívané rukavice a ponožky jsou na svazích vidět čím dál častěji. Je zřejmé, že lyžařům přinášejí daleko větší komfort, a díky tomu vydrží lidé lyžovat podstatně delší dobu.

Autor je novinář specializovaný na lyžování z magazínu Snow.cz.