Co na tom vidíš? Proč děti tráví hodiny sledováním streamů a jak s tím naložit

Možná to někteří také znáte. Dorazím unavený po práci domů a nemám moc na nic náladu. Zapnu počítač, otevřu Twitch, platformu pro live streaming, a co nevidím? Můj oblíbený streamer zrovna vysílá. Kliknu na obrázek streamu a jdu si mezitím udělat něco drobného k jídlu. Když se vracím zpět k obrazovce, slyším, že streamer už vtipkuje s ostatními diváky.

Sednu si a na pozadí obrazovky si zapnu svou oblíbenou kompetitivní střílečku. Zatímco se zapíná, jedním okem sleduji chatovací okénko u streamu, kam ostatní diváci zuřivě píší. Jeden pouze zdraví ostatní, druhý radí streamerovi a další si jen povídá. Potutelně se začnu usmívat, protože se zrovna pár lidí baví o tom, jak by lidé, kteří si dávají na pizzu ananas, měli být postaveni ke zdi. Nehodlám se do debaty pouštět – nechci „jít ke zdi“.

Ztlumím stream a přeskočím na svou oblíbenou hru. Zápas netrvá dlouho, během pár okamžiků jsem vyřazen, a tak v mezičase přeskočím znovu na stream. „Ty kráso! To snad není pravda!“ volá streamer nevěřícně.

Zvýším hlasitost, streamer zrovna hraje stejnou hru jako já a podařilo se mu vlastnoručně porazit celý nepřátelský tým. Chvíli sleduji vysílání, moje oči se ale vzápětí lepí znovu na chat, kde už tábor odpůrců ananasu na pizze vytváří podrobný plán světové nadvlády.

Najednou slyším svou vlastní hru – začíná další zápas. Tlumím stream a jdu znovu zkusit své štěstí vlastním hraním. Zanedlouho jsem ale zase zpět u chatu, kde antiananasové hnutí přerůstá v plnohodnotnou vzpouru… Dnes se nudit nebudu.

Takhle nějak vypadá běžná „konzumace“ live-streamů. I když popsaný příklad spíše vystihuje starší teenagery a dospělé. Zvláště herní streamy přitom často sledují i malé děti, které se ještě do diskuzí nezapojují. Na ty se někteří streameři speciálně zaměřují a přizpůsobují jim obsah.

K dětem se dostaneme, ale nejdříve si představme svět streamerů obecně. Live streaming je jakousi všehochutí obsahu. Někdy se připojíte pro sledování klidné hry o farmaření a odcházíte vyčerpaní po dvouhodinové hádce s několika lidmi z druhé strany světa. Streamy ale nejsou vždy divoké a nepředvídatelné. U mnohých streamerů naleznete klidný odpočinek, u jiných se dozvíte něco zajímavého z chemie a jinde zase najdete šílenou zábavu. Nabídka je opravdu různorodá.

Sledující přitom přitahuje i fakt, že se zde návštěvník stává také tvůrcem obsahu. „Když to hodně zjednoduším, je to jako rozdíl mezi sledováním filmu a návštěvou divadla. Je tam nějaké ‚tady a teď‘ a pro všechny je ta událost sdílená,“ říká Kateřina Lukavská z Katedry psychologie na Univerzitě Karlově. Podobně jako je například stand-up komedie možná jen díky reakci publika, také live stream spoluvytvářejí diváci.

Kolem streamů se zároveň vytváří komunita a jejich obsah pro ni často není omezen jen dobou živého vysílání. Podle Jakuba Staňka z Katedry psychologie na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, který je expertem na gaming a další příbuzné obory, se mohou části streamové komunity zdržovat i mimo streamy samotné. „Streamy na YouTube i na Twitchi mívají dole odkaz na Discord. Není výjimečné, že ta komunita je stále v interakci, i když stream skončí,“ vysvětluje psycholog Staněk.

Komunity v některých případech žijí i nezáviste na streamech. Někteří diváci tvoří vtipné sestřihy ze streamů, jiní rozvádějí diskuze na sociálních sítích nebo odkazují na vlastní tvorbu, která s tématem konkrétního streamu souvisí.

Streamy ovšem nabízejí i řadu dalších důvodů, proč je sledovat. Děti, ale i dospělí se mohou na streamy dívat, protože například nemají výkonný stroj, na kterém by mohli hrát konkrétní hru. Nebo když dobrý počítač mají, tak se od streamerů, kteří mají s hrami hlubší zkušenost, mohou naučit nové triky. Přes hry si mohou i najít online přátele se stejnými zájmy. Anebo si jenom užívají vtipného streamera jako formu pasivní zábavy.

Velikost obecenstva se u streamů hodně různí. Některé mají jen menší desítky sledujících, zatímco jiné mají klidně stovky tisíc. Je potom úlohou streamera, aby kolem sebe nashromáždil dostatek lidí schopných mu pomoci s moderováním celého streamu – takzvaných modů.

Modové mají potom možnost divácké zprávy vyzvednout, aby je streamer viděl. Anebo naopak mohou některé problematické uživatele napomenout či rovnou vyhodit ze streamu – takzvaně jim dát „ban“.

Typicky na Twitchi a na YouTube bývají diváci také barevně rozdělení na placené členy streamu a na ty, kteří jimi nejsou. Placení členové mohou mít více možností interakcí – mohou hlasovat o možném obsahu, mají větší množství speciálních emotikonů. A bývá větší šance, že si jejich reakcí všimne streamer či mod. Každý stream je ale jiný a je primárně na streamerovi, co své komunitě dovolí a jak s ní interaguje.

V praxi se ovšem mnozí diváci do průběhu streamů nezapojují a není to vůbec nutné. Typickým příkladem jsou lidé, kteří mají stream jen jako kulisu. Anebo zmiňované menší děti, které se dívají třeba na telefonu či tabletu rodičů nebo se zatím ani neodvažují psát ke streamům komentáře. Pokud je to herní stream, streamer je může pobavit vtipnými komentáři, informovat je o různých zajímavostech o hře, naučit je hrát ji lépe a inspirovat je, co vše je ve hře možné podniknout či vytvořit.

Typický stream nebývá omezený standardní délkou vysílání. Může trvat hodinu dvě, ale také osm deset hodin v kuse a v extrémních případech dokonce dny. Zejména pro rodiče pak může být obtížné odhadnout, jak dlouho by jejich dítě mohlo u streamu strávit.

Podle psycholožky Kateřiny Lukavské bývají doporučení na délku sledování streamů z pohledu pediatrů často hodně přísná. Dle její zkušenosti v oblasti výchovy dětí dosud převládá názor, že aktivity na obrazovce jsou něčím druhořadým ve srovnání s jinými.

„Tento pohled byl řekněme pochopitelný v době kolem roku 2001 (v té době se v akademickém prostředí začalo mluvit o škodlivosti internetu, pozn. red.). Ale dnes už to do velké míry neplatí. Nebo to nelze říct tak jednoduše. Činnosti v digitálním světě mohou být naprosto plnohodnotné, stejně naplňující jako interakce naživo,“ myslí si Lukavská.

Podle ní proto není až tak podstatné, kolik času sledováním streamu dítě tráví, ale jestli u toho bez problémů zvládá i ostatní potřebné činnosti, jako jsou kvalitní spánek, interakce s rodinou, školní a domácí povinnosti či hygiena.

Je tedy důležité, aby se streamy nebo i jiné aktivity v digitálním světě nestaly dítěti překážkou, aby prožívalo plnohodnotný život a mohlo zdravě fungovat. Pokud vaše dítě například vynechává pravidelnou stravu, může to být známkou negativních efektů a je potřeba se o tom s ním bavit a změnit nastavení pravidel.

U mladších dětí je také důležité myslet na jejich socializaci. Podle Staňka mohou přitom být prostředí streamů v tomto i pozitivním nástrojem – relativně bezpečným místem k nácviku, pokud dítě nemá možnosti nebo sociální schopnosti k bezprostřednímu kontaktu s jinými dětmi. „Záměrně říkám relativně, protože to prostředí stoprocentně bezpečné není,“ upozorňuje psycholog.

Formy obsahů na live streamech téměř nejsou omezené. Podle Staňka je proto pro rodiče důležité sledovat, na co konkrétně se jejich dítě dívá: „Bude velký rozdíl, jestli se dítě kouká na videa o tom, jak funguje vesmír, anebo jestli se dívá na pranky.“ Staněk upozorňuje, že je dobré oddělovat edukační a čistě zábavní obsah. U toho zábavního je nutné být více ve střehu než u vysílání se vzdělávacími prvky.

Podobné rozdíly jsou i v osobnostech streamerů samotných. Někteří jsou hluční a sprostí, ale jiní si zakládají na „rodinném“ obsahu a sami se snaží mluvit slušně.

„Reflexe rodiče je důležitá… to, jak s dítětem o streamech mluví, jakou mu dává zpětnou vazbu, případně jak ho rozvíjí. Role rodiče by z mého pohledu neměla být restriktivní,“ soudí Staněk. Jinými slovy – nezakazovat streamy obecně, ale kontrolovat, co dítě sleduje, a podle toho ho usměrnit.

„Co lze doporučit rodičům, je třeba to, aby se nebáli být účastníci streamů, zejména u dětí mladších 13 let. Nejde o to, aby dítě kontrolovali, ale aby vědělo, že za tím rodičem může případně přijít,“ doplňuje Lukavská. Naráží na situace, kdy se dítě u streamu setká s něčím, co se ho dotkne – slyší něco šokujícího, někdo ho urazí či útočí na jiné lidi. Důležité je si už odmala s dětmi i v tomto směru vybudovat vztah důvěry.

Není přitom důležité se s dítětem dívat na celý stream. Stačí jen tak dlouho, abyste si udělali přehled o obsahu. „Nejhorší, co můžou rodiče udělat, je mávnout rukou a říct: Na jakou blbost se to zase díváš?“ varuje Staněk.

Podle Staňka je důležité dávat pozor také na komunity kolem streamů. Bývají totiž mnohdy rozdílné v tom, jak fungují. „Ty komunity jsou hodně odlišné. Jsou streamy Lolka (hry League of Legends), které jsou naprosto v pohodě a mají přátelskou komunitu. Jsou ale také streamy Lolka, které mají komunitu extrémně toxickou. Je to pak zase na nějaké sezení s rodičem, vymezení si hranic a podobně,“ rozebírá psycholog.

Ideální je zjistit, jaké streamery dítě sleduje, a pak si je najít na Twitchi, k čemuž ani není třeba uživatelský účet. Dívat se můžete buď sami, nebo se připojte ke svému dítěti. Můžete potom sledovat, jak mluví streamer, co hraje za hry nebo jak a co se píše v chatu. Nemusí trvat dlouho, abyste si udělali dostatečný obrázek. A poté stream buď nechali být, nebo řešili případná omezení.

U menších dětí je také důležité, aby měly u rodičů oporu, protože internetové prostředí není nejstabilnější. „To prostředí má tendenci k vytváření uzavřených (sociálních) bublin. A protože můžeme patřit do vícero takových bublin, nemusíme pak patřit vlastně nikam a je to nepřehledné. Je tedy třeba počítat s tím, že dospívání a hledání identity bude mladým dnes trvat o něco déle,“ soudí Lukavská.

V rodiči by ideálně mělo dítě vidět někoho, komu se může svěřit i ve vztahu k digitálnímu světu a zjištěním o tamních komunitách. Můžete dítěti například vysvětlit, že lidé se chovají jinak na internetu, kde nemají přímou reakci, a jinak v reálném světě.