Hlavní obsah

V šestnácti přeplavala La Manche, dnes v ledové vodě poráží i nejrychlejší muže

Foto: Jan David

Nejsem otužilec-šílenec vyhledávající extrémy, říká zimní plavkyně Lenka Pavlacká.

Poprvé v zimě plavala v šesti letech, protože rodiče byli otužilci a neměli hlídání. Lenka Pavlacká, za svobodna Štěrbová, pak v pouhých šestnácti zdolala kanál La Manche. Dodnes v ledové vodě závodí, vyhrála i na Vánoce v Praze.

Článek

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Teplota Vltavy v Praze klesla na 4,3 stupně Celsia, vzduch měl minus tři a půl. Bylo 26. prosince 2024 a u Národního divadla se ten den konal už 78. ročník tradiční otužilecké akce Memorial Alfreda Nikodéma.

Na nejdelší trati 750 metrů tu dokázala Lenka Pavlacká porazit všechny, včetně mužských závodníků. Podařilo se jí tady vyhrát už desátý rok po sobě, ale tentokrát to bylo překvapení. A nejen pro její soupeře.

Seznam Zprávám se svěřila nejen se zkušenostmi z této akce, ale povyprávěla i o svých začátcích s plaváním v ledové vodě a nejtěžších absolvovaných závodech. Popsala i svůj tréninkový plán a doporučila, kdy s otužileckým plaváním nejlépe začít a v jakých případech se mu vyhnout.

Od jara už kvůli dokončení studia a nové práci jako lékařka v porodnici netrénujete a nezávodíte naplno. Jak to, že jste na Vánoce opět vyhrála?

Bylo to hodně nečekané a překvapila jsem nejen sama sebe. Ani zpětně nevím, jak se to mohlo stát – asi taktikou, díky zkušenostem.

Čeho jste využila, abyste porazila i nejrychlejší muže?

Po startu jsem se nejprve zařadila, protože jsem si moc nevěřila proti silným mladším chlapům. Moje původní taktika byla, co nejdéle s nimi vydržet, abych aspoň neměla moc velkou ztrátu. Ke konci prvního kola jsem na tom ale byla překvapivě docela dobře, tak jsem se rozhodla zkusit se do toho pořádně opřít. Na moc silný závěr jsem si nevěřila, ale řekla jsem si, že uvidím, kolik toho vydržím a jak dlouho.

Když už jste byla v čele, moderátor komentoval, že to budete mít těžké a budete si muset dát pozor na finiš mužů za vámi. Přesto jste pozici udržela. Tam už ale asi nešlo jen o taktiku, že?

Od poslední bójky jsem se rozhodla, že do toho dám úplně všechno. Nakonec to vyšlo, asi ve mě ještě zůstává něco natrénovaného z minulosti.

Když po takovém závodě vylezete po žebříku, jen chvilku před nejrychlejšími chlapy, jaká je mezi vámi atmosféra?

Velmi dobrá, hecovali jsme se před startem. Ve vodě pak byli, myslím, dost zaskočení. Ale to já také. Pogratulovali jsme si, a když jsme trochu zážitek vstřebali, tak jsme si o něm ještě popovídali.

Lenka Pavlacká při plavání v různou roční dobu i při přebírání cen:

+6

Vyhrála jste na memoriálu podesáté v řadě. Dočkala jste se ještě gratulace i od rodiny, nebo jen řekli: už zase?

Letos mělo vítězství úplně největší ohlas! Rodiče i sourozenci vědí, že ti dva pánové na druhém a třetím místě jsou juniorští, potažmo seniorští reprezentanti, kteří objížděli různé evropské i světové soutěže. Nikdo z nás v rodině nečekal, že bych je dokázala porazit i v plném tréninku, natož v tom mírnějším.

Co s vámi dělala teplota vody čtyři stupně Celsia?

Letos jsem na ni měla natrénováno lépe než předchozí roky. Dostudovala jsem medicínu a kvůli nové práci jako lékařka v porodnici nemám od jara tolik času trénovat v bazénu jako dřív. Každý týden ale chodím plavat do Labe na nějakých osm minut. Možná mi tedy chyběla rychlost z naplavaných bazénů, ale měla jsem vyšší otužilost.

Osm minut v Labi plavete jenom na čas, nebo i na rychlost a vzdálenost?

Jenom na čas. A neplavu kraula, ale prsa s hlavou nahoře. Vůbec jí nepotápím, nepřipravuju se výkonnostně. Beru to jako otužilecký zdravotní základ.

Kdo je Lenka Pavlacká

Lenka Pavlacká, za svobodna Štěrbová, se narodila v roce 1994. Lékařka pardubické porodnice a dlouholetá plavkyně má za sebou náročné, i otužilecké závody v jezerech, řekách a mořích.

Na profesionální úrovni plavala patnáct let zejména dálkové a zimní tratě do února 2024, kdy se zúčastnila mistrovství světa v Kataru ve třech kategoriích. Překvapilo ji proto, že ještě v červnu loňského roku na Seči vyhrála mistrovství republiky na deset kilometrů. Nebylo to zdaleka poprvé. Právě zde již ve svých patnácti letech získala svůj první seniorský titul a celkem jich má na kontě za svoji kariéru třicet.

Proč zrovna osm minut, když podle tradičních doporučení je pro trénovaného otužilce zvládnutelných v této teplotě vody až šestnáct minut?

Je to ideální čas, kdy pak vylezu z vody a jsem v pohodě. V klidu se mohu převléknout a fungovat. Kdybych tam byla déle, víc se po tom klepu, a to se mi během neděle prostě nechce.

Jaký byl váš čas teď ve Vltavě na 750 metrech?

Myslím, že deset minut nula sedm, nebo tak něco.

Takže jste plavala o dvě minuty déle než obvykle. Vnímala jste ve finiši vyšší míru prochladnutí?

Nevnímala jsem ani čas. Jsem závodní typ. Jakmile se řekne závod, tak závodím. A nemyslím na nic jiného. Kdybych takový výkon měla podat při tréninku, tak asi skuhrám ještě několik dalších dní, ale při závodě jsem schopná se vydat mnohem víc a ani to tolik nebolí.

Foto: Jan David

S knihou Mrzneme napříč Vltavou, do níž také poskytla rozhovor, po vítězství v posledním závodě na Vltavě.

Když se bavíme o teplotě vody jen lehce nad nulou, jakou nejdelší nebo nejzajímavější zkušenost z ní máte?

Nejdelší trať mám jeden kilometr, čas na minuty nevím. Ale sedm set padesátka je pro mě vždycky lepší. Deset minut ve vodě je pro mě ještě docela fajn, víc už mi ale v mém případě nepřijde dobré pro zdraví. Mám ráda, když vylezu a mám z toho jen dobrý pocit.

Proti tradičnímu otužileckému třesu, který nastává při delším pobytu v ledové vodě, tedy nic nemáte, jen osobně nepotřebujete mít prsty na rukách zmrzlé jak hrábě?

Je jasné, že tělo se třesem chrání a zahřívá. Je to fyziologický stav a je dobře, že ho máme. Není to ale něco, co bych vyhledávala. Nejsem otužilec-šílenec, který by vyhledával extrémy. Nechci se dostávat na svoji hranici. Snažím se, aby otužování mělo ten správný zdravotní efekt.

Dostala jste se někdy v ledové vodě na hranu, kdy jste si říkala, že už je to moc?

Jednou se mi to stalo na závodech v Náchodě. Plavalo se v provizorním bazénu vysekaném v ledu, takže voda musela mít těsně nad nulou. Všude jinde bylo zamrzlo. I venku byl pořádný mráz, možná k minus deseti. Ženy tehdy plavaly jako první a v posledním okruhu mě poprvé napadlo, že už bych šla opravdu ráda z vody. Díky mému netradičně delšímu času pak pořadatelé zjistili, že trať je omylem vyměřená delší. Mužům tak můj čas následně zkrátili trasu o jedno kolo.

Ledová voda může ovlivnit nejenom fyzický, ale i psychický stav plavce. Jak to máte vy?

Pokud je člověk lehce nachlazený, tak bych pobyt ve vodě zkrátila. Na minirýmečky ale funguje docela dobře. A co se týká psychické pohody, zimní plavání může mít až léčivý účinek. Člověk přestane myslet na všechno okolo a soustředí se jenom na sebe a na studenou vodu. Každý ale musí odhadnout sám, jak na tom je.

Teď je vám třicet. Kdy jste poprvé plavala ve studené vodě?

Bylo to začátkem zimy v Brně, bylo mi šest let. Na řece Svratce se tehdy konal křest nových otužilců. Polévali je tam z velikého poháru dost poctivě. V tu chvíli jsem dostala hrozný strach, ale byli na mě hodní a jenom mě pocákali. Pak jsem mohla jít do Svratky, a to už jsem se nebála, protože jsem věděla, že mě máma s babičkou ochrání.

Jste tedy ve vaší rodině už třetí generace žen, které se otužují! O rodičích jsem věděl, ale o babičce slyším poprvé.

Babička z mamčiny strany v zimním plavání i závodila, a to poměrně poctivě, i se svým dalším manželem. Mamka se otužovala poměrně krátce, ale dodneška je se svými šedesáti kily schopná vlézt 1. ledna do vody a nic jí to neudělá. Zajímavé je, že se otužoval i dědeček z tátovy strany, takže jsem měla otužilecké základy z obou rodin, aniž by se ještě původně znaly.

Váš táta, který má k dálkovému a zimnímu plavání také celoživotně blízko, může za to, že jste v pouhých šestnácti letech přeplavala La Manche. Byl i ve vašich šesti letech u toho, když jste plavala ve Svratce?

Byli u toho oba rodiče, podporovali mě. Zároveň tam šli ale oba plavat. Takže si myslím, že mě možná neměli kam dát na hlídání, a tak mě vzali s sebou. (smích)

Z posledního Memoriálu Alfreda Nikodéma:

+1

Slyšel jsem, že plave nebo plaval i váš bratr. Je to tak?

Mám dva sourozence a plavou oba. Ségra je mladší o pět let a postupně přesedlala na triatlon, ve kterém je mistryní republiky a také byla šestá na univerziádě. Brácha je mladší o sedm let a ten zůstal u bazénového a dálkového plavání. Pořád uvažuje, že by si někdy také zaplaval na Štěpána vánoční memoriál. Ale po mém letošním výkonu naznal, že by asi prohrál, tak prý radši nic.

Zimní plavci se s oteplením stávají plavci dálkovými a s podzimem zase obráceně. Zatímco v ledové vodě plavete až kilometr, v letní sezoně i dvacet kilometrů. Co už jste měla za sebou před La Manchem, který jste dala za devět hodin a 22 minut?

V Česku se nejvíc plave v rámci Českého poháru v dálkovém plavání dvacet kilometrů. To jsem zvládla před La Manchem dvakrát. A v rámci mistrovství Evropy a mistrovství světa se plavávalo i 25 kilometrů. To jsem plavala také, ale La Manche je moje nejdelší uplavaná vzdálenost.

Z jara a na podzim ale voda také není teplá jako kafe, že?

Mnohdy mám radši, když je studenější, zvlášť na těchto dlouhých tratích. Většinou se u nás budeme bavit o teplotě nějakých 19 nebo 20 stupňů.

Co ve svém plavání považujete za největší úspěch?

V dálkovém plavání je to určitě jedenácté místo na mistrovství světa na Balatonu v Maďarsku. V bazénovém plavání si hodně cením toho, že jsem seniorská mistryně republiky na 400 metrů polohovky (plave se postupně po 100 metrech motýlek, znak, prsa a kraul – pozn. red.). Bylo to nečekané, kvalifikovala jsem se jako třináctá a povedlo se mi vyhrát. Mám tuto disciplínu moc ráda, protože je napínavá, po každém způsobu se vlastně mění pořadí. Je o neuvěřitelné všestrannosti.

Před dvěma lety jsme spolu dělali rozhovor pro otužileckou knihu „Mrzneme napříč Vltavou“. Platí stále, co jste mi tehdy řekla, že se váš nejnáročnější závod odehrál v moři v Jižní Koreji?

Určitě. Při závodu na 25 kilometrů tam na mistrovství světa začal řádit tajfun. Byly obrovské vlny, ale měli jsme plavat dál, i když pořadatelé museli stáhnout záchranné kajaky, protože to pro ně bylo nebezpečné.

Jak se v něčem takovém dá plavat?

Musela jsem použít dlouhé prsové záběry a nahoře vyskakovat, abych našla bójku.

A měla jste ve vlnách prostor na strach, nebo jste byla v módu „závod“?

Stát se mi to při tréninku, jdu okamžitě z vody. Nikdo by mě tam neudržel. Při závodu jsem ale brala, že to máme všichni stejné a že ostatní také někde plavou, i když je nevidím. Vlastně jsem si jenom říkala – děj se vůle boží.

Když jste s profesionálním plaváním kvůli práci skončila, ale daří se vám, plánujete další závody i jako čerstvá lékařka v porodnici?

Nemám dlouhodobé plány a cíle. Teď mě čeká akorát mistrovství republiky v týmech v bazénu a pak zřejmě v únoru mistrovství republiky v zimním plavání na Svratce v Brně.

Aha, takže takhle vypadá, když už se plavání nevěnujete naplno?

Ano, přesně tak. (smích)

Už se lidé v porodnici kolem vás začali otužovat, když vás poznali?

Letos jsem to (informaci o svém otužileckém plavání – pozn. red.) teprve začala roznášet, a počítám, že do příští zimy už by se někdo mohl přidat. Nejvíc lidí se ptalo teď kolem nástupu prudké zimy, ale nyní je lepší se jen sprchovat studenou vodou. Ideální je začít na jaře nebo potom na podzim a užít si celou sezonu.

Memorial Alfreda Nikodéma

Nejstarší otužilecká akce v Česku se koná pravidelně v Praze na Vltavě u Národního divadla, mezi Střeleckým a Slovanským ostrovem. Dne 26. prosince 2024 se uskutečnil už její 78. ročník.

Nejdelší závodní trať na 750 metrů zdolalo 20 žen a 52 mužů. Po dramatickém průběhu se stala absolutní vítězkou napříč pohlavími Lenka Pavlacká (dříve Štěrbová) a připsala si tak svou celkově desátou výhru na této akci. S odstupem tří sekund za ní doplaval první muž – Tomáš Ludvík, který ve strhujícím finiši nakonec v posledních decimetrech o pouhou desetinu sekundy předstihl Jakuba Kačerovského.

Související témata:

Doporučované