Kus Kuby v pražské Kaprovce. Výprava za mojitem a kreolskou kuchyní

Hned při vstupu ze zasněžené Kaprovy ulice na vás dýchne koloniální atmosféra staré Havany. A všichni, kdo navštívili Ostrov svobody, mohou srovnávat, jak moc je autentická. Podmanivé prostředí doplňují desítky kubánských artefaktů, včetně masky starého amerického bouráku. La Bodeguita del Medio, jak se pražská barová restaurace jmenuje, si dokonce vypůjčila jméno nejslavnějšího podniku kubánské metropole.

Ten vznikl v polovině minulého století a i když to je vlastně poměrně malá „špeluňka“ mezi domy, ostatně název je možné volně přeložit jako hospoda uprostřed ulice, brzy se stal kultovním centrem havanské bohémy. Chodil sem slavný spisovatel Ernest Hemingway, který si Kubu zvolil za svůj druhý domov, koupil si zde dům a napsal zde ceněnou novelu Stařec a moře, ale také herečka Marlene Dietrich, chilský básník s českým jménem Pablo Neruda či hvězda magického realismu, spisovatel Gabriel Gárcia Márquez.

V havanské Bodeguitě se míchalo hlavně mojito, v té době poměrně nový drink, který ovšem vyrostl na kořenech pirátského dryáku ze 17. a 18. století. Když se totiž v Karibiku začala vyrábět první pálenka z cukrové třtiny, tedy předchůdce dnešního rumu, nebyla moc chutná, ale zato byla silná. Aby se to vůbec dalo pít, námořníci a piráti si do ní přidávali cukr, mátu a limetu, tedy stejné ingredience, na jakých je postaveno současné mojito. To se podle legendy mělo zrodit právě v havanské Bodeguitě, ale je dost možné, že ho již předtím míchaly i jiné podniky.

Po krátkém historickém exkurzu se již pojďme přesunout do pražské Bodeguity, která za pár dní oslaví už dvacáté výročí existence, neboť byla otevřena krátce před Vánoci roku 2002. I když neexistuje žádná statistika, znalci barové scény tvrdí, že právě tady se namíchá nejvíce mojit v Praze.

K mání jsou ve dvou základních podobách – tedy s ledovou tříští, jak se pije mojito v Evropě, ale také s kostkami ledu, tedy v tradiční kubánské podobě. Vedle mojita zdejší barmani připravují 150 dalších koktejlů, včetně druhé kubánské hvězdy daiquiri. Také daiquirí patřilo k oblíbeným nápojům Hemingwaye, který na něj chodil do secesního baru El Floridita. Dodnes má u pultu sochu v životní velikosti.

Vedle široké nabídky koktejlů nechybí ani pestré menu s bohatou nabídkou ryb, plodů moře i steaků, ale největším klenotem kuchyně jsou u nás poměrně neznámé kreolské speciality. Jedním z nejslavnějších kubánských pokrmů je rýže s černými fazolemi, která je dochucená slaninou, zeleninou a bylinkami. Výtečný je také Arroz Cubano, slavná karibská rajčatová rýže připravovaná v mnoha variacích, se „slanými“ banány či smaženým vejcem. V Bodeguitě ji však kuchaři nabízejí v luxusní podobě s kousky ryb a mořskými plody. Potěší také pečené kuře marinované ve šťávě z pomerančů a citronů či trhané hovězí maso s kreolskou salsou.

A nemůže chybět ani vyhlášený humr, který patří k největším delikatesám na Kubě.

Zde je však třeba zmínit jednu důležitou věc – a sice zatímco na Kubě se v restauracích připravuje langusta, která je o trochu menší než humr a nemá klepeta, pouze tykadla. Všechno maso se tak nachází v jejím ocase. V Evropě se podává především humr, k dostání je obvykle dražší bretaňský či levnější kanadský. Humr potřebuje k životu studené moře, zatímco langusty žijí v tropech.