Kulinářská exkurze do Vietnamu. A ani nemusíte opustit Prahu

Duc Anh chtěl být průvodcem přímo ve Vietnamu. Postupně vyrazil do asijské země, odkud pocházejí oba jeho rodiče, s pěti skupinami klientů, kteří si objednali jeho speciální balíček. „Byla to moje srdcovka. Nikdo v Česku ještě nenabízel pobyty přímo v místní rodině. Klienti přespávali u mého dědy ve vesnici v provincii Hai Duong na severu, každý večer jsme hodovali u jiného příbuzného,“ vzpomíná mladý muž. Pak ale přišel covid, který mu utnul podnikání v cestovním ruchu.

Dnes se Duc Anh živí jako správce sociální sítí, ale roli průvodce si užívá alespoň o víkendech ve vietnamském areálu Sapa v pražské čtvrti Libuš. Zájemce vodí on, stejně jako dalších šest kolegů z organizace Sapa Trip, do restaurací a bister, do obchodů s exotickými pokrmy, ke stánkům se závitky a koblížky, do buddhistického chrámu i do obřích hal s oblečením. O všem zajímavém tady ví, umí poradit, vysvětlit, nasměrovat. Kam na grilovanou kachnu, jak tradičně stolovat, kde mají jedovaté ovoce, proč neobdarovávat žlutými a bílými květinami nebo proč je v modlitebně fotka Václava Havla.

Sraz máme u brány číslo 3 pro pěší, kde průvodce rychle a nenásilně stmeluje skupinu dvanácti členů dnešní exkurze. „Začneme tím, jak se sem v 70. a 80. letech dostala vietnamská komunita. Při společném obědě poznáte etiketu stolování, jako byste byli na návštěvě v rodině, ale také se v chrámu seznámíte s náboženstvím a vírou,“ pokračuje muž v červené bundě, který vystudoval vietnamistiku na Karlově Univerzitě. Mluví plynule česky, aby také ne, sám se označuje za příslušníka takzvané banánové generace – že je zvenku žlutý jako Vietnamec, ale uvnitř bílý myšlením jako tradiční Evropan. Společně se dnes zaměříme hlavně na jídlo. Zájemci tu seženou i vepřová ouška poprášená rýžovou moučkou nebo vykostěné kuřecí pařátky s mungem jako salát.

Co chvíli projde vstupní halou vietnamský chlapec s rouškou na obličeji a batohem na zádech. Po pěti schodech vyhopsá kolem stěny s dvojjazyčnými informačními cedulemi ve vietnamštině i češtině a zmizí vlevo za prosklenými dveřmi. Je sobota dopoledne, ale mládež sem pravidelně dochází na doučování – rodiče velmi dbají na vzdělání svých potomků, obecná poučka pro výběr profese zní – právník, doktor, architekt, podnikatel nebo ostuda. „Je tu několik doučovacích center, kam chodí hlavně žáci základních škol na odpolední a víkendovou výuku, a je to velmi důležitá služba. Rodina na děti bývá v tomto ohledu tvrdá a nutí je být na nejprestižnějších školách. Tady jde hlavně o přípravy na gymnázia,“ zmiňuje Duc.

Další dveře odsud vedou k restauraci Dong Do, kde se konají velké svatby pro pět set hostů. Zrovna tam stojí náklaďák a vykládají se balíky umělých květin a další propriety. V areálu Sapy jsou i další dvě restaurace oblíbené mezi novomanželi – do jedné se vejde kolem tří set lidí, do druhé asi stovka, to už je ale podle našeho průvodce opravdu jen malá oslava „pro rodinu“. Nejmenší z této trojice se jmenuje Lotus, ale velkým písmem je tu napsáno Ho Sen Quán s takovými apostrofy nad „O“, že na běžné klávesnici ani nejdou napsat. Sem později zamíříme na oběd v rodinném stylu, kdy nejmladší ze skupiny obsluhuje a nandává rýži, nejstarší zase třeba vykostí rybu. Koná se i odlehčený rychlokurz „Jak jíst hůlkami“.

Dnešní návštěva představuje rychlý pohled do východoasijské komunity, kterou tvořilo v době sametové revoluce v roce 1989 v celém tehdejším Československu 40 tisíc lidí, dnes už jich je jen v Česku 80 tisíc. „V Sapě blíže pochopíte mentalitu vietnamského národa. Vaří se tady pro Vietnamce, takže můžete ochutnat jejich nejautentičtější jídlo v Česku,“ slibuje Duc, stojící zády k základnímu kameni areálu z roku 1973, kdy zde byl založen někdejší masokombinát. „V roce 1999 to tady Vietnamci koupili a jako akciovka dál prostory pronajímají,“ podotýká.

Na 350 tisících metrech čtverečních se nacházejí i pobočky pojišťoven a mobilních operátorů, zmíněné ordinace, školy, ale také salony masérské, kadeřnické i tetovací. Pro srovnání – pražské Václavské náměstí má rozlohu 42 tisíc metrů. Nejsou Vánoce, ale tady najdete u jednoho z mnoha obchodů i velkou káď s živými kapry. Jindy nabízejí kraby. Tamda je zase moderní vietnamský řetězec srovnatelný s Makrem. Dokonce tu provozují dvě vlastní hasičská auta. „My si dnes projdeme asi jeden Václavák, zhruba od koně k New Yorkeru dole na Můstku,“ zazní přirovnání.

Sapa se podle našeho průvodce Duca Anha neustále modernizuje, proto se i maso od stánků začalo stěhovat do kamenných provozoven evropského střihu, třeba do té s prostým názvem Maso.

Na jiných místech jsou ale v obchodech dál k vidění mísy se zvířecími vnitřnostmi mezi exotickým ovocem. Čím dál víc zboží má také popisky v češtině. „Zajímavé třeba je, že je tu ordinace, kde má vietnamská lékařka českou sestřičku a český zubař vedle má zase vietnamskou sestřičku. Krásný příklad spolupráce,“ směje se Duc, který se narodil v roce 1996 a vyrostl v dnes už zrušené tržnici na Pankráci.

Při výběru restaurací doporučuje dobře se rozhlížet. Větší podnik, to podle něj neznamená lepší podnik. „My průvodci sem chodíme už odmalička a víme, co je dobré. Zrovna na Sapě bych doporučil chodit do menších, zapadlejších bister, kde se vaří jídlo více podomácku, hlavně pro Vietnamce. Tedy bez okázalostí pro české turisty,“ říká průvodce. Doporučuje také chodit tam, kde jí hodně vietnamských hostů, a víc se tak protáčejí suroviny. Zároveň se zastavuje před restaurací s názvem Vietnamský náčelník, která nepatří mezi nejmenší.

Tady doporučuje specialitu s číslem 6, silný vývar Bun Bo Hue s hovězími plátky a rýžovými nudlemi. „To zajímavé v tomto jídle je kus vařené vepřové krve. Je to vlastně jakási prdelačka po vietnamském způsobu, kdy slovo Hue je název města ve středním Vietnamu, odkud recept pochází,“ podotýká průvodce. Jídlo se tu podává ve čtyřech velikostech od dětské porce 350 mililitrů za 70 korun po litrovou „turbo porci“ za 180 korun. Na další pokrmy láká zase jinam. Jdeme dál, celkem strávíme v areálu čtyři hodiny, přesto nevidíme ani zdaleka vše. Důležitou informací je, že bylinky bývají teď v zimním období kvůli dovozu i trojnásobně dražší oproti létu, kdy se dají pěstovat u nás. Proto koriandr stojí někdy 20 a jindy 70 korun. Kvalitnější čaje a kávu je možné ochutnat a nakoupit v showroomu Master Vietnam.

Banh Mi Halo je název vyhlášené místní vietnamské bagetárny, která prodává z okénka na jednom z náměstíček, lépe řečeno parkovišť. „Někdo jim také říká topinky a mají ryze vietnamské náplně, například vegetariánskou paštiku nebo asijskou šunku a zeleninu, případně omeletu,“ jmenuje Duc Anh nabídku popsanou na vývěsním štítu poblíž vietnamského barber shopu a tetovacího salonu, vedle nich je iPhone centrum. Stačí popojít jen o kousek dál do Hoa Sua Tea Coffee Desert, kde nabízejí unikát v celé Sapě – tradiční kávu se šlehaným vaječným žloutkem. Jinde v areálu se nabízí už jen káva se sladkým kondenzovaným mlékem. Je sladká až pekelně, ale proti gustu…

Překvapením je, že vedle slavné polévky Pho další známé vietnamské jídlo Bun Bo Nam Bo vůbec není tradiční. „Třeba moji rodiče ho vůbec neznají, i když je z vietnamských surovin,“ zmiňuje Duc. Pokrm podle něj vymyslela jihovietnamská komunita ve Francii a díky své oblíbenosti se následně rozšířil i do dalších zemí. A kdo má rád rajskou, může zbystřit u názvu Bun Rieu Sua. Na mnoha místech jsou tu samozřejmě k dostání tradiční smažené závitky, které jsou ve Vietnamu svátečním jídlem a nekonzumují se k běžné večeři. „Za ty peníze to máte jako párek v rohlíku,“ dodává průvodce a přemýšlí nahlas, jestli Češi a Vietnamci mají společnou zálibu v zapáchajících jídlech. V jednom případě jsou to syrečky nebo romadúr, v druhém zase rybí a krevetové omáčky, případně ovoce durian, které je prý kvůli své pronikavé vůni zakázán v některých hotelech a prostředcích veřejné dopravy.

Vietnamce inspirují historické a turistické destinace v zemi jejich původu k pojmenování vlastních lokalit a podniků v Česku. Sapa je původně město na severu Vietnamu, údajně jediné, kde tam sněží a kam se místní lidé jezdí díky nejvyšší hoře jihovýchodní Asie osvěžovat. Název zmíněné restaurace Dong Do zase znamená v překladu Východní Město, což je bývalý název pro dnešní Hanoj. I vlastní jména samotných Vietnamců mají významy – třeba Duc Anh, náš průvodce, znamená v překladu Velká ctnost. Ukazuje rukou kolem sebe a s tradičním úsměvem komentuje: „Plech a svářečka, to je původní vietnamská architektura tady v Sapě.“ Jak je to s oblečením a padělky, vysvětluje při exkurzi, během které doporučuje vyhlášené grilované kachní maso s nudlemi a polévku v podniku Dung Lien. A na závěr – vietnamská káva a tradiční smažené koblížky u stánku na dohled od pražírny kávy. Báječná křupavá krusta v sobě skrývá horké kousky manga či ananasu, ale i borůvky nebo jahodu. Nejoblíbenější je ale prý ten s banánem. Popisky jsou česky.

Areál má otevřeno každý den od 8 do 20 hodin, ale Duc Anh dává praktické doporučení těm, kteří by si o víkendu chtěli přivstat a přijít co nejdříve. „Pokud chcete ochutnávat, dorazte nejdřív v deset hodin. Pak to stojí za to, proto i naše exkurze začínají v tento čas,“ vysvětluje s tím, že nejlepší je přijít na oběd. Rovnou také můžete zapomenout na večeři. Většina podniků totiž zavírá už kolem šesté.

A poslední tip – pokud jedete autem, pozor. Přednost zprava podle průvodce často nefunguje, jezdí se tu víc „jako ve Vietnamu“. Určitě také v tomto soukromém areálu parkujte na vyhrazených místech. Vyhnete se možnému nasazení botičky místními sekuriťáky a následné pokutě. Polévka Pho by vás pak mohla vyjít zbytečně draho. Ostatně právě tento trojpísmenný název se dá přečíst s různými intonacemi, díky tomu pak může podle tónu hlasu znamenat ulici, zástupce ředitele nebo i lehkou děvu, kterou si Češi nevědomě objednávají nejčastěji.