Když uvidíte vlka, nepanikařte, nejste v pohádce o Karkulce, říká odbornice

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

To, že se do naší přírody vrátili vlci, není žádným tajemstvím – první z nich byl v novodobé historii objeven už před třiceti lety v obci Bílá v Beskydech. Od té doby ale jejich počet v Česku roste a k dnešku existuje na našem území až dvacet vlčích teritorií, obzvláště v oblasti pohraničí.

Zajímavé je, že Česko v srdci Evropy funguje pro tento živočišný druh jako jakási křižovatka, na níž se stýká a prolíná hned několik vlčích druhů. Jak jsme psali v článku Zázraky přírody: Do Česka se vrátili zmizelí živočichové, ze severu migrují vlci ze středoevropské nížinné populace, z východu zasahuje karpatská populace a na Šumavě vznikla první stálá smečka spojením samice ze středoevropské nížinné populace a samce z alpské populace.

Jedním z největších a nejtrvalejších mýtů o vlcích podle expertky na tyto predátory Tanji Askani je, že představují přímé nebezpečí pro lidi. „Tento názor byl od dětství posilován pohádkami, jako je Červená karkulka, i častým hrozivým vypodobněním vlků ve filmech. I dnes se občas v tisku objevují podobné příběhy, které bezdůvodně vyvolávají strach z tohoto zvířete. Není ale znám ani jeden případ napadení člověka zdravým vlkem od jeho návratu do Evropy,“ říká.

Jak se mění chování vlků v Evropě s příchodem zimy?

V zimě se divoká zvířata stahují do níže položených oblastí, kde je méně sněhu a více potravy i úkrytů. Jelení a srnčí zvěř se přesouvá a vlci ji následují. Tento proces je přirozený, protože podmínky ve vyšších polohách bývají obtížné. Vlčí štěňata jsou v tuto dobu stará kolem půl roku a svou velikostí se již blíží dospělým jedincům. Jsou však stále nezkušená, hravá a zvědavá, takže se mohou přiblížit k lidem, kteří je díky tomu mohou zahlédnout.

Co v takové chvíli dělat?

Důležité je zachovat klid a pomalu se vzdálit nebo počkat, až vlče odejde. Člověk stále nepatří do spektra vlčí kořisti. Útoky na lidi jsou celosvětově velmi vzácné a vyskytují se především tehdy, když je vlk nemocný, například má vzteklinu, která se v našich oblastech nevyskytuje. Nebo ztratí svou přirozenou plachost kvůli krmení lidmi. Tyto případy ale nejsou typické pro divoké vlky v Evropě.

Není to tedy tak, že se vlci přestávají bát lidí, když je občas můžeme zahlédnout i v českých lesích?

Vlci se lidem vyhýbají, ale když je náhodou zahlédnou, nedají se na panický útěk. Dospělí, zkušení vlci umí správně odhadnout lidské chování, stáhnou se a „stanou se neviditelnými“ dřív, než je někdo uvidí. I odborníci, kteří se intenzivně věnují monitoringu a pravidelně pobývají ve vlčích oblastech, mohou přítomnost vlků doložit jenom na základě stop, zbytků kořisti a analýzy fotopastí.

Mohou chovatelé ovcí udělat v zimě něco navíc?

Majitelé hospodářských zvířat by měli své stádo chránit celoročně, bez ohledu na sezónu.

Když vlci během dvou let postupně zlikvidovali stádo ovcí třeba starostovi Brniště na Českolipsku, je to chyba vlků, nebo úrovně zabezpečení ovcí?

Neznám tento konkrétní případ. Faktem však je, že pokud ovce nejsou dostatečně chráněny, vlk je považuje za snadnou kořist a tuto příležitost využije. Jakmile má vlk úspěch při útoku na nechráněná zvířata, určitě se pokusí akci zopakovat. Bude vytrvale hledat a překonávat slabiny v ochranném systému, a tomu je třeba včas předejít.

Vlci si tedy rádi zajdou na ovce jako zloději do špatně hlídaného supermarketu?

Tvrzení, že vlci ve smečkách cíleně loví hospodářská zvířata, neodpovídá skutečnosti. Vlci loví převážně zvířata divoká, jako jsou jeleni, srnci a divočáci. Ztráty hospodářských zvířat jsou většinou způsobeny nedostatečnými ochrannými opatřeními, ne agresivitou vlků.

Ostatně chovatel, který nezbytnou ochranu odmítá, nejen riskuje ztráty, ale také v Německu porušuje zákon na ochranu zvířat. Například letos na jaře byl jeden chovatel ovcí v okrese Dannenberg odsouzen, protože i přes opakované výzvy nechával své stádo ovcí nechráněné, čímž vědomě riskoval opakované útoky vlků.

Jste v tomto ohledu jako odbornice na vlky na straně zvířat, nebo na straně lidí?

Chápu emocionální zátěž chovatelů, a také je mi velmi líto bezbranných zvířat, která se stanou obětí vlčích útoků. Těmto dramatickým událostem však lze zabránit důslednou instalací ochranných opatření. Pro jejich úspěšnou realizaci máme k dispozici řadu osvědčených metod a doporučení.

Slovensko má zpracovaný funkční manuál pro chovatele ovcí, má tedy něco podobného Německo?

Ano, i v Německu existují podobné příručky. Informují chovatele domácích zvířat o účinných ochranných opatřeních, jako jsou ploty nebo pastevečtí psi, a vysvětlují, jaké jsou možnosti jejich financování. Tyto brožury vydávají například Německá zemědělská společnost (DLG) nebo Dokumentační a poradenské středisko pro vlky (DBBW).

Jaké jsou dnes přínosy vlků žijících v přírodě?

Vlk je klíčovým druhem v ekosystému, což znamená, že jeho přítomnost má výrazný vliv na okolní biodiverzitu. Ruské přísloví říká: „Kde žije vlk, je les zdravý.“

Ekologická role tohoto predátora spočívá v regulaci populace kořisti, jako je například jelen, srnec nebo divočák. Tím, že loví zesláblé kusy, pomáhá jejich populaci udržet zdravou. Zároveň se snižuje konkurence mezi jednotlivými druhy zvěře, což podporuje koexistenci různých druhů. Vlci ovlivňují nejen stravu své kořisti, ale i její chování, což má pozitivní vliv na vegetaci a další druhy zvířat.

Tyto interakce ukazují, jak je přirozená rovnováha zásadní pro fungování celého ekosystému. Když je klíčový druh, jako vlk, vytlačen nebo vyhuben, může začít dominovat jen jeden druh, což vede k vytlačení těch slabších a také k poklesu biodiverzity v dané oblasti.

Co se děje, když je vlků moc?

Přítomnost cizích vlků na obsazeném území není tolerována, takže jich nikdy nemůže být příliš mnoho. Teritorium vlčí rodiny může být při optimální hustotě zvěře velké až 350 kilometrů čtverečních. Mláďata opouštějí rodnou smečku nejpozději před dosažením pohlavní dospělosti, což je zhruba před dvaadvacátým měsícem věku, takže velikost vlčí rodiny zůstává relativně konstantní. V Evropě je stále mnoho volných území, která zatím nebyla vlky osídlena.

Kolik členů má smečka?

Obvykle ji tvoří dospělý pár a jejich potomci z posledních dvou let. Odvážnější mláďata se již v první zimě nebo na jaře snaží osamostatnit a opouštějí rodinu. Ta méně průbojná zde zůstávají o něco déle a často přebírají roli „chůvy“ pro mladší sourozence. Odcházejí si hledat vlastní území, až i ti nejmladší odrostou.

Jak daleko se umějí dostat?

Když mladí vlci opustí rodinu a hledají vlastní teritorium, mohou za jednu noc urazit až sedmdesát kilometrů a někdy migrují na vzdálenosti přesahující tisíc kilometrů. Na letecké a pozemní střelnici v Nordhornu v Dolním Sasku se v roce 2020 narodil vlk registrovaný jako GW1909m, který byl letos na jaře zaznamenán ve španělských Pyrenejích. Jedná se o nejdelší migraci vlka, jaká kdy byla zdokumentována, neboť je to vzdušná vzdálenost neuvěřitelných 1190 kilometrů. A vlk samozřejmě neletěl.

Je tedy počet vlků ve volné přírodě samoregulační, nebo do počtu jejich populace člověk musí zasahovat?

Lidé nemusejí a také by neměli zasahovat do dynamiky vlčí populace. Vlci si ji regulují sami přirozenými mechanizmy, jako jsou vymezení teritoria, konkurence, dostupnost potravy a přirozená úmrtnost. Odhaduje se, že v Německu existuje prostor pro minimálně čtyři sta vlčích teritorií, což odpovídá potenciální kapacitě asi čtyř set vlčích rodin.

Populace je považována za zdravou, pokud dosáhne příznivého stavu zachování. To znamená, že druh může dlouhodobě přežít, pokud je v dostatečném počtu a ve vhodných životních podmínkách. Vliv má nejen vyhovující životní prostředí a vhodná potrava, ale i genetická rozmanitost. Takže ano, fungují zde přírodní regulační procesy.

Lidé však mohou vlkům prospět nepřímo tím, že chrání jejich přirozená stanoviště, udržitelně spravují populace zvěře a minimalizují konflikty způsobené vlky prostřednictvím ochrany stád. Zásahy, jako jsou cílené redukce nebo odstřely, by měly být prováděny pouze ve výjimečných případech a za dodržení přísných vědeckých a právních kritérií. Cílem by mělo být, aby vlk našel své místo v evropském ekosystému, v souladu s lidskými zájmy a potřebami.

Kdy je dnes povoleno zastřelit vlka?

V Německu a také v České republice jsou vlci přísně chráněni. Obecně platí, že je nelze zabíjet. Existují však výjimky, kdy může být vlk legálně zastřelen. Například když opakovaně překoná účinná ochranná opatření a napadne hospodářská zvířata. Nebo když vykazuje neobvyklé chování a spojuje lidi s potravou, což je způsobeno zakázaným přikrmováním. Vlk smí být usmrcen jen výjimečně, při prokazatelně hrozícím nebezpečí.

V Německu může být za nelegální zabití vlka uložena vysoká pokuta, odebrání zbrojního průkazu, a dokonce až pět let vězení. V České republice je vlk také přísně chráněn. Pravidla jsou podobná, a jejich porušení je trestáno pokutami a trestními sankcemi. Přísné tresty mají zajistit ochranu vlka a zabránit pytláctví.

Je třeba zdůraznit, že povolení k odstřelu vlka se vystavuje pouze za přísně stanovených podmínek a jako poslední možnost.

Vlci jsou chránění coby kriticky ohrožený druh, ale EU má nakročeno k jejich mírnější ochraně. Jak vnímáte tyto snahy?

Plánované snížení úrovně ochrany vlků v rámci EU je skutečně znepokojující. Mohlo by vést k nekontrolovanému lovu, což by přineslo závažné důsledky pro vlčí rodiny a celý ekosystém. Odstřel ale není řešení.

Proč?

Pokud je stabilita celé vlčí rodiny narušena zabitím jednoho z rodičů, vede to často k tomu, že zbývající vlci přejdou na snadnější kořist, jako jsou hospodářská zvířata. Studie dokazují, že odstřel nejen destabilizuje vlčí populaci, ale problémy farmářů a konflikty s vlky dokonce zhoršuje. Podobné zkušenosti mají v Severní Americe, kde rozbití vlčích rodinných struktur vedlo k nekontrolovanému růstu populace a nárůstu útoků na hospodářská zvířata.

V Německu byly hlášeny případy takzvané „dvojité reprodukce“, kdy matka a její dcera ve vlčí rodině současně porodily a vychovávaly mláďata. Vlci se obvykle vyhýbají incestu a mezi přímými potomky k páření nedochází. Pokud je však vlčí samec nelegálně zastřelen, může k tomu dojít. Nový, nepříbuzný samec se spáří jak s matkou, tak s její dcerou. Takové situace, které se ve stabilních rodinných skupinách obvykle nevyskytují, nám ukazují, jak citlivá je sociální struktura vlčích smeček.

Bohužel mnozí odpůrci vlků ignorují vědecké poznatky i dlouhodobé studie a nadále volají po lovu vlků jako trofejí, aniž by brali v úvahu následné negativní důsledky. Diskuze o uvolnění ochrany je tedy složitá a emocionální debata, která zahrnuje ekologické, sociální a ekonomické aspekty.

Co by prospělo soužití vlka a člověka v přírodě dnešní Evropy?

Tato otázka je složitá a má různé perspektivy. Vyhovujícího soužití lidí a vlků by mohlo být dosaženo prostřednictvím cílené osvěty a širší spolupráce veřejnosti. Důležité jsou vědecky podložené informace o skutečném chování vlků a o jejich významu pro zdravý ekologický systém. Zároveň je nutno důsledně zavádět účinná opatření pro ochranu hospodářských zvířat a nastavit pravidla pro jejich finanční podporu.

Podstatná je i úzká spolupráce mezi ochranářskými organizacemi, farmáři a politiky, zaměřená na hledání dlouhodobých řešení. Rostoucí polarizace v diskuzi komplikuje věcnou debatu, proto je zapotřebí více politických a společenských snah ke zmírnění současného napětí. Cílem je najít řešení, které bude respektovat jak ochranu vlků, tak oprávněné zájmy lidí.