Jestli opravdu poletím do vesmíru, se dozvím asi rok předem, říká český astronaut

Když v březnu 1978 vzlétl do kosmu Vladimír Remek, mohlo se Československo pochlubit, že je první zemí mimo USA a tehdejší Sovětský svaz, která měla svého člověka ve vesmíru. Po téměř 50 letech se na podobný let připravuje další Čech, armádní pilot Aleš Svoboda.

Zatímco v české armádě je aktivní, v Evropské kosmické agentuře (ESA) patří mezi „záložáky“. Jako člen rezervního týmu astronautů se v těchto dnech vrátil ze základního výcviku v centru ESA v německém Kolíně nad Rýnem. Šlo o první z řady vesmírných výcviků, další ho bude čekat ve druhé polovině příštího roku. Jeho možný let do vesmíru je zatím nejistý, ale žádný jiný Čech se k němu v posledních desetiletích ještě nedostal tak blízko.

V rámci tréninku ESA absolvoval třeba týdenní výcvik v přežití, uspořádaný v Pyrenejích v nadmořské výšce dvou tisíc metrů. „Kombinoval jak prvky přežití v zimních podmínkách, tak prvky výcviku v leadershipu, vedení lidí, teambuildingu,“ říká Aleš Svoboda.

Jinak mohl v uplynulých týdnech využít například i své zkušenosti s potápěním. „Já se rád potápím, mám potápěčskou licenci, což mi velice pomohlo. A to potápění není samoúčelné – slouží jako předstupeň tréninků k výstupu do otevřeného kosmického prostoru,“ popisuje Svoboda. Voda totiž vytváří vztlak, který vyrovnává zemskou tíži. Tím pádem navozuje podobné podmínky jako v beztížném stavu.

Na začátek si vyjasněme pojmy: Jste spíš kosmonaut, nebo astronaut?

Ono to je asi celkem jedno. Tady v Evropě, nebo minimálně v západním světě, se běžně používá označení astronaut. Jinak je to v podstatě jenom technikálie, která vznikla v 60. až 70. letech, kdy soupeřil Východ se Západem. Na Východě těm lidem říkali kosmonauti, na Západě astronauti. My jako členská země Evropské kosmické agentury používáme termín astronaut, protože celý náš sbor se jmenuje oddíl astronautů a i středisko se jmenuje výcvikové středisko astronautů.

Jaký je rozdíl mezi tréninkem u armády a tréninkem pro Evropskou kosmickou agenturu na pozici astronauta?

Zkušenosti z armády, z vojenského výcviku a z odborného vzdělávání vzdušných sil byly obrovskou výhodou nejenom pro mě, ale i pro moje dva kolegy z Francie a Itálie, kteří jsou zkušební a stíhací piloti. To znamená, že jsou víceméně v podobné roli jako já. Moje téměř dvacetiletá zkušenost v armádě je obrovskou výhodou. Vzhledem k tomu, že do astronautského výcviku chodí lidé s různými předešlými zkušenostmi, laťka nemůže být tak vysoká, jak ji máme v armádě. Takže přesně podle rčení „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“ byl u mě základní výcvik v pohodě.

V čem základní výcvik spočívá?

Šestiměsíční základní výcvik je všeobecný a má za cíl připravit astronauty na jakoukoli letovou příležitost, která může nastat. Je rozdělený na tři jednotlivé bloky. Ten první jsme právě absolvovali, druhý bude ve druhé polovině příštího roku. Bude zaměřený už víc na kosmická témata, to znamená na letecké kosmické inženýrství, letovou dynamiku, navigaci, jednotlivé systémy ISS, ale zároveň i na lidskou fyziologii a na adaptaci člověka ve vesmíru.

Budeme tam mít také jeden týden, který se bude věnovat výcviku přežití na moři. Je to důležité, protože některé návratové prostředky skončí v moři, takže je dobré umět se tam o sebe nějakou chvíli postarat. Budeme tam mít také jeden týden kampaně parabolických letů ve speciálním „Zero-G“ letadle.

Co je to za letadlo?

Slouží k navození beztížného stavu a k tomu, aby si astronauti mohli vyzkoušet i techniky pohybu a práce v beztížném stavu. Mimochodem, stejné letadlo bude v České republice v březnu příštího roku v rámci národního projektu Česká cesta do vesmíru a v rámci podpory a zapojení mladé generace.

Jaké jsou vaše bezprostřední pocity po absolvování základního výcviku?

Mé pocity jsou ze sta procent pozitivní, protože po téměř 50 letech máme člověka v astronautském kosmickém výcviku. Nejde jenom o můj výcvik. Mým prostřednictvím přinášíme zpátky do České republiky know-how, které je zásadní pro celý kosmický program. V každé vyspělé zemi, která je aktivní v kosmickém programu, jsou pilotované lety jeho páteří. Takže pro mě osobně to samozřejmě bylo velice zajímavé.

Byl pro vás výcvik těžký?

Těžil jsem ze zkušeností, které mám z armády. Takže nemůžu říct, že z aktivit, které jsme dělali, bylo něco výrazně těžší. Ale bylo to namixované z teorie, něco z praxe. Byly tam věci, které jsou mi osobně bližší, a jiné, které jsou mi zase vzdálenější. Z těch bližších je to třeba výcvik přežití, leadership, vedení lidí, práce v týmu nebo potápění. Vzdálenější je mi biologie. Ale smyslem výcviku bylo, aby každý trošku vystoupil ze svojí komfortní zóny a naučil se i něco nového, než se jenom zdokonalil v tom, co už zná.

Říkal jste, že ne všichni, kteří absolvují výcvik, pocházejí z vojenských kruhů. Co tam je kromě vojáků ještě za lidi?

Z celého sboru astronautů, ve kterém je nyní po posledním výběru 17 lidí, jsou zhruba třetina, tedy šest lidí, piloti s vojenským backgroundem. Jsou to zkušení piloti letounů či vrtulníků nebo stíhací piloti. Další část lidí jsou letečtí inženýři nebo výzkumníci zpravidla v nějakých biomedicínských a jiných oblastech. Je tam třeba systémový inženýr, je tam i několik málo lékařů včetně dvou dam. Všichni jsou to astronauti ve výcviku, takže všichni jsou způsobilí k absolvování kosmické mise.

Máte představu, jak se nynější výcvik liší od toho, který se konal před 50 lety?

Když se bavíme o éře Vladimíra Remka, kdy letěl na oběžnou dráhu, tenkrát to samozřejmě bylo v úplně jiném geopolitickém kontextu. Výběr a výcvik kosmonautů probíhaly ve spolupráci se Sovětským svazem. Nicméně obecně lze říct, že ty základy – protože matematika a fyzika platí stejně – jsou dost podobné.

Když porovnáme západní a východní model, u východního je i základní výcvik kosmonautů pořád součástí nějaké selekce. Na Západě, to znamená tady v Evropské kosmické agentuře, v NASA, v Japonsku a v Kanadské kosmické agentuře, je to jiné. Když lidé projdou nějakou selekcí, pak už dál podstupují všichni základní výcvik. Pak jsou přiřazováni na misi a absolvují takzvaný Mission specific training neboli výcvik přímo na konkrétní misi.

Pobyt ve vesmíru zkoumá i psychologické stránky soužití astronautů. Zabýváte se tím už i během výcviku?

Jednak jsme všichni prošli poměrně rozsáhlým testováním právě po psychologické stránce. A jednak v rámci výcviku procházíme přípravou leadershipu, krizové komunikace, práce v týmu a vedení lidí. Během přípravy před vlastní misí pak už posádka cvičí spolu a tím se šest sedm měsíců stmeluje její kolektiv. Selekce a příprava je velice důkladná. Jednou z mnoha vědních a technických disciplín, které se zkoumají na oběžné dráze nebo jejichž experimenty se tam provádějí, je samozřejmě i psychologie. Malá část se věnuje i nějakým psychologickým aspektům, jako je třeba beztížný stav, protože beztížný stav ovlivňuje fyziologii, a tím pádem nepřímo ovlivňuje i psychický stav.

U posádek, které už se připravují na let, jste zmínil stmelování kolektivu. Čím se ještě liší jejich výcvik od toho, který jste teď absolvoval?

V současné době se létá kapslí Crew Dragon, která je čtyřčlenná. Výcvik před misí, který trvá oněch šest až sedm měsíců u krátkodobých misí, začíná v okamžiku, kdy je posádka kompletní. Astronauti se seznamují s kosmickým prostředkem, kterým poletí nahoru a pak se vrátí zpátky, absolvují výcvik přímo na jednotlivé systémy ISS, na jednotlivé projekty, na kterých budou pracovat, a na řadu reakcí na nouzové situace.

Jak dlouho dopředu se dozvíte, že poletíte do vesmíru?

Můžu hodnotit podle mise, které se bude účastnit polský astronaut a která má startovat na jaře příštího roku. Měla startovat už letos, a pokud vím, tak někdy na přelomu loňského a letošního roku Poláci podepsali dohodu o realizaci kosmického letu. To znamená, že se to dozvím zhruba nějaký rok nebo rok a půl dopředu.

Když jste mluvil o kapsli Crew Dragon od firmy SpaceX, máte pocit, že je teď i díky aktivitám soukromých společností vesmír dostupnější?

Částečně ano. Je to vlastně model NASA, a tím pádem Evropské kosmické agentury, protože Evropská kosmická agentura dělá pilotované lety v úzké spolupráci s NASA. NASA přešla k tomu modelu už před mnoha lety, kdy některé služby prostě outsourcuje nebo poptává v komerční sféře.

Proč to dělá?

Může tím přenést náklady na vývoj některých prostředků na komerční sféru, a může na ni tím pádem přenést i riziko. NASA pak může více svých zdrojů věnovat pokrokovějším aktivitám, jako jsou lunární program nebo programy Artemis a Gateway (programy na obnovu pilotovaných letů s lidskou posádkou na Měsíc a vybudování vesmírné stanice na oběžné dráze Měsíce, pozn. red.). Když se ty služby otevřou průmyslové komerční sféře, je tam i větší konkurenční prostředí, větší tlak na cenu a dělá to kosmické lety levnějšími.

Naučil jste se během základního výcviku něco, co jste ještě neuměl nebo nevěděl?

Já myslím, že jsem se zdokonalil ve spoustě věcí, které jsem už věděl nebo znal právě díky zkušenostem z létání a z armády. Mimo mou každodenní oblast zájmů je například už zmíněná biologie, ale to jsou teoretické základy víceméně na úrovni střední školy nebo bakalářského studia. Není to nic specifického nebo do hloubky. Jde o to, aby měl astronaut základní ponětí o tom, proč se jaké experimenty dělají a co se za nimi skrývá.

Předpokládám, že se to týká kosmické stanice ISS…

Ano. Na Mezinárodní vesmírné stanici, která funguje jako výzkumná laboratoř, je astronaut spíš v roli operátora. Věda, která se za tím skrývá, je už dávno hotová na Zemi. To znamená, že astronaut tam je v podstatě operátorem komplexního výzkumného hardwaru v extrémních podmínkách. Nicméně je dobré, aby znal teoretický základ, který se za experimentem skrývá. Jednak proto, aby o tom dokázal dobře komunikovat s veřejností. A jednak proto, aby mohl s výzkumnými týmy řešit případné problémy, kdyby se něco nevyvíjelo podle plánu.

Další část výcviku vás čeká až za pár měsíců. Co budete dělat mezi tím?

Budu chodit do práce a vydělávat peníze. Moje práce je na Vzdušných silách Armády České republiky, kde zhruba 90 procent mojí práce je na projektu F35. A stále jsem ještě aktivní pilot gripenů. Takže se budu věnovat létání a odborné manažerské práci na projektu F35.