Jak projet na kole Mallorcu, Mekku cyklistů, kde trénují i vítězové Tour de France

Na Mallorce jsem byl poprvé na kole v roce 2008, abych jako triatlonista na jaře najel tréninkové kilometry. Ostrov mě ovšem nadchl natolik, že jsem se sem po pár letech přestěhoval. Dnes se tu živím svým koníčkem – cyklistikou. Prošel jsem třemi půjčovnami, pracoval jako cykloprůvodce, mechanik a posléze vedoucí půjčovny.

Mallorca je totiž takovou Mekkou pro cyklisty. Sjíždí se sem celá Evropa – od profesionálů hltajících kilometry potřebné pro trénink až po cykloturisty, kteří si jen užívají malebnou krajinu a teplé středomořské počasí.

Je to ovšem především ostrov silničních kol. Pro horská kola zde nejsou úplně nejlepší terény. Většina pozemků je obehnána kamennými zídkami a to málo terénních cest je často velmi kamenitých, takže z vás za jízdy vymlátí duši.

Vhodný terén na silnicích si vybere každý. K dispozici je obrovské množství rovinatých tras podél moře i ve vnitrozemí. Pokud naopak upřednostňujete stoupání, pohoří Serra de Tramuntana vám nabídne dechberoucí výhledy na okolní přírodu a pitoreskní vesničky.

I přes každoroční nárůst turismu se zde člověk cítí na kole stále výrazně bezpečněji než v České republice. Přispívá k tomu i vysoká hustota silniček s minimem provozu, které se proplétají mezi venkovskými usedlostmi.

Pro fanoušky cyklistiky je tu ještě jedna výhoda – můžete tu osobně narazit i na své hvězdy. Kolem mne jednou projel cyklista v dresu profesionálního týmu, když jsem stál u krajnice. Naskočil jsem rychle na kolo a vydal se ho stíhat. Byl to Zdeněk Štybar, úspěšný český profesionál. Mimo jiné se mi svěřil, že v letních poledních vedrech se zde připravoval na olympiádu v Riu, aby se trochu aklimatizoval na tamní podmínky.

Na Mallorce jinak například dlouho pravidelně trénoval i tým Ineos Grenadiers, dříve Sky, s několika vítězi Tour de France – Chrisem Froomem, Geraintem Thomasem a Eganem Bernalem.

Pokud chcete být z letiště deset minut na hotelu, doporučuji k ubytování Playa de Palma. I v zimě tu najdete několik otevřených hotelů a máte to kousek do Palmy, ať už za památkami, nebo na vlak či autobus. Jen v letní sezoně je tu krapet blázinec. Ubytovat se přímo v Palmě bych nechtěl, silnice jsou plné aut. Nedoporučil bych také zóny El Arenal a Magaluf, kam se jezdí pít a pařit.

Jiná možnost je severovýchod ostrova – Can Picafort, Alcúdia, Port de Pollenca. Z letiště je to sem necelou hodinu, okolní krajina mi přijde o něco hezčí a je to blíže do hor, jen tu častěji prší.

Jestli jste větší rodina či parta cyklistů a chcete mít klid, může být skvělou alternativou hotelu pronájem domku – říká se jim „finca“. Stačí jen zapíchnout libovolně prst do mapy a určitě najdete nějaký v okolí.

Vybral jsem pro vás podrobněji tři oblíbené trasy z Playa de Palma, což je jako výchozí bod můj favorit. Prvních pár kilometrů zpravidla pojedete v trochu hustším provozu, než se dostanete dále od Palmy. Ale není to žádná tragédie, místní řidiči jsou zpravidla ohleduplní. Větší pozor bych si dával na turisty za volantem, kteří bývají zmatení.

Níže najdete stručněji další tři alternativy, včetně dvou tras na severu ostrova. Některá trasování jsem v mapách nastavoval pro pěší, aby odpovídala přesně mým zkušenostem, časové údaje uvedené u map proto berte s rezervou – cesta zabere výrazně méně času.

Během dne obvykle sílí vítr od moře, takže doporučuji vyjet směrem do vnitrozemí. Jinak byste měli na posledních kilometrech silný protivítr, který dokáže potrápit. Pokud tuto trasu pojedete v létě, tak po ránu ještě nebudou rozpálené kamenné zídky lemující políčka uvnitř ostrova a při návratu podél pobřeží vás bude ovívat z boku mořský vánek.

Trasa se klikatí mírně zvlněným terénem do vesničky Randa, odkud vás čeká zhruba pětikilometrové stoupání ke klášteru Randa Cura na vrcholu kopce. Uvidíte odsud celý ostrov a zároveň můžete navštívit místní restauraci. Servírují tu velký „pa amb oli“ (chleba s olivovým olejem, olivami, rajčaty a dle výběru sýrem či šunkou), který vás pořádně nasytí. Jestli rádi experimentujete a budou-li na jídelním lístku šneci, šel bych do nich.

Dále vás čeká sjezd do městečka Llucmajor. A tady máte dvě možnosti. Pokud se vám už nebude chtít pokračovat, můžete se vrátit přímo do Palmy po servisní silnici. Vede sice celou dobu vedle dálnice, ale není tu žádný provoz.

Nebo budete pokračovat dál? Pak na vás čeká rovinatý úsek mezi kamennými zídkami a vinicí na posledních kilometrech před zátokou Cala Pi. Je fajn si tu koupit vodu v supermarketu, protože na cestě zpět potkáte už jen jednu restauraci. Můžete i sejít po schodech na místní krásnou písečnou pláž a vykoupat se. Jen je třeba počítat s tím, že zhruba od dubna do konce října tu může být pěkně plno.

Na cestě zpět je ještě jedno zajímavé místo, na kterém doporučuji zastavit. Jsou jím útesy táhnoucí se od majáku na Cap Blanc směrem k Palmě. Až budete projíždět kolem dřevěných svodidel, zastavte u nich a přelezte je. Budete-li pozorní, uvidíte dole pod útesy rozbitá auta, která vypadají z té výšky jako malé angličáky.

Doporučuji okruh absolvovat tímto směrem. Na severu je cyklista blíže k pobřeží a má lepší výhled, zpět se vrací sjezdem z Valldemossy na Palmu. Kdybyste vyrazili opačným směrem, čeká vás nejprve kopec na Valldemossu. Míří tam velké množství turistů v autech, takže byste je jednak brzdili a zároveň se nadýchali výfukových plynů.

Když jezdím do hor, většinou to střihnu směrem na Sa Cabaneta. Mate rádi keramiku a chtěli byste si odvézt nějaký suvenýr? Zastavte se v keramických dílnách v sousední vesničce Pórtol. Dál pak pokračuji po hlavní silnici do Bunyola. Je to úsek se silnějším provozem, ale silnice je široká o odsýpá to.

Následuje klikaté stoupání na průsmyk Coll de Sóller a pak zhruba devět kilometrů dlouhý sjezd. Provoz tu není, auta využívají tunel pod horou. Pozor však na to, že za mokra to v zatáčkách klouže. V opačném směru (do Palmy) ustřeluje asfalt i za sucha.

Jestli máte chuť si vyjížďku trochu protáhnout, doporučuji zastávku na náměstí v Sólleru. Rád si tu dávám mandlovou zmrzlinu nebo citronový sorbet od místního výrobce Fet a Sóller. Případně si můžete zajet i do přístavu Port de Sóller.

Ze Sólleru už budete pokračovat po užší horské silnici, nabízející krásné výhledy, směrem do malebné vesničky Deià. Jen pozor na turisty v autech a na autobusáky, kteří se tu s řízením nemažou.

Ve vesničce vždy zastavím v místním supermarketu s vlastní pekárnou Forn Panaderia Deia. Dělají tu skvělé empanady plněné masem či zeleninou. Při troše štěstí se tady můžete zapovídat s bývalým mallorským cyklistou Marcem Reynésem. Závodil mimo jiné za český profesionální tým PSK Whirlpool-Author a umí velmi dobře česky.

Následně se na silnici zhoupnete ještě párkrát nahoru a dolů, až dojedete do nádherného městečka Valldemossa. Před vámi je poslední sjezd a pak dlouhá rovina směrem na Palmu.

V obou směrech je tento okruh velmi náročnou horskou trasou na celý den. Takže je celkem jedno, kterým směrem vyrazíte. Pokud se necítíte na tak dlouhý výlet, můžete si okruh zkrátit. Z Palmy se nabízí autobus na Sóller, případně i loď plující na úseku Port de Sóller – Sa Calobra. Hlavně nezapomeňte na dostatek pití v bidonech.

Stoupání ze Sólleru ke dvěma horským jezerům Cúber a Gorg Blau v centru masivu pohoří Tramuntana měří 14 kilometrů a nabídne vám krásné výhledy do údolí. (Pokud byste trasu jeli v opačném směru, je to rychlý sjezd se spoustou zatáček, které ale nejsou příliš utažené a dají se projet jen s minimálním brzděním.)

Po průjezdu tunelem projedete kolem jezer, za dalším tunelem je tu akvadukt Els Arcs a u něj odbočka na Sa Calobru. Z Coll dels Reis až dolů k moři na vás čeká sjezd 10 kilometrů a 682 výškových metrů. Pokud nevyužijete na cestu zpět loď, pak musíte stejnou silnicí zpět nahoru.

To nejtěžší už máte za sebou. Ještě několik zhoupnutí a dostanete se k benzince na Coll de sa Batalla. Buď se můžete pustit do posledního sjezdu do údolí plného ostrých zatáček a pokračovat na Palmu. V tom případě pozor na volně pobíhající ovce, kozy a motoristy. Nebo pokud nohy ještě můžou, zajel bych si na dobrý dort ke klášteru Lluc. Jsou to jen dva kilometry z kopce a následně zpět.

Pak už zbývá dojet přes Selvu, Binissalem a Santa Maria del Camí zpět.

Chcete se vypravit na jiná místa, nebo si trasy zkrátit? Kolo si na Mallorce můžete vzít do vlaku i do některých autobusů. Z hlavního nádraží na Plaza de España v Palmě jezdí vlak, který staví mimo jiné v městech Inca, Sa Pobla či Manacor. Pokud plánujete dlouhý výlet v horách nebo jste se rozhodli dojet na mys Cap de Formentor z Palmy, může to být skvělá volba, jak ušetřit síly.

Do Sólleru, který je skvělým startovním místem pro horské trasy, jezdí vlak také, ale kola nebere. Je to historický dřevěný vlak, ideální na rodinný výlet. Do Sólleru se dostanete na kole přes horský průsmyk nebo autobusem číslo 204. Bere jen dvě kola a místa se nerezervují. Kdo dřív přijde, ten jede.

Jízdenku plaťte kartou, vyjde vás to levněji. Jen při výstupu z autobusu nezapomeňte přiložit kartu na terminál – strhne se vám jen částka za ujetý úsek. Jízdní řády najdete na www.tib.org.

Pokud si chcete sjet či vyjet legendární silnici na Sa Calobra, vrchařskou modlu všech cyklistů na Mallorce, ale necítíte se v dostatečné kondici na všechna k ní vedoucí stoupání, mám pro vás tip. Z přístavu v Sólleru pluje loď přepravující i kola. Staví v zátoce Cala Tuent a následně Sa Calobra. Více informací naleznete na www.barcoscalobra.com. Je dobré si předem ověřit termíny plavby.

Na Mallorce se dá jezdit celoročně, aniž by člověk musel na kole vyloženě mrznout. V zimě se teploty pohybují kolem 10 až 15 stupňů, ale na slunci při bezvětří může být i přes 20 stupňů. Profesionálové sem jezdí od prosince do února, hlavní cyklistická sezona je pro normální smrtelníky jen od března do poloviny června a následně v září a říjnu.

Nedoporučuji březen – často prší a hodně fouká. Nejoblíbenějším měsícem je duben. Teploty se pohybují kolem příjemných 20 stupňů, vše je ještě krásně zelené a na silnicích není tolik aut. V květnu už začíná být teplo, přes letní prázdniny bych vyrážel na kolo jen ráno do 11 hodin. Přes poledne má člověk pocit, jako kdyby jel proti fénu. Jinak bych doporučil ještě druhou půlku září, kdy sice může občas sprchnout, ale ještě je teplo a ostrov už není přeplněný turisty.

Pokud letíte na více než týden, ideálně dva a více, vyjde vás levněji vzít si s sebou vlastní kolo. Obousměrná letenka pro kolo se zpravidla pohybuje kolem 100 až 160 eur (cca 2600 až 4200 korun). To odpovídá zhruba týdenní výpůjčce kola na Mallorce.

Nevlastníte-li speciální skořepinový kufr či textilní vak, můžete k přepravě použít papírovou krabici na kolo. Je lehká a nic nestojí. Stačí z kola odmontovat přehazovačku, aby se její patka neohnula při transportu. Rám je pak potřeba obalit do bublinkové fólie, případně do pěnové izolační trubky používané na potrubí. Nakonec krabici vyztužíte ještě jednou vrstvou kartonu z každé strany a transport by měl být bez úhony.

Při týdenním pobytu bych se s vlastním kolem netahal. Kromě času na balení je tu riziko, že něco zapomenete nebo se vám to při přepravě poškodí. Na Mallorce je hodně cyklopůjčoven a snad kromě dubna seženete upřednostňované kolo vždy i bez rezervace.

Při výpůjčce je dobré se informovat ohledně pojištění kola a toho, co kryje. Zpravidla se nabízí za příplatek plné pojištění na škodu, které stojí 20 až 30 eur za týden (cca 520 až 780 korun). Součástí nabídky jsou pedály, pumpička, náhradní duše, případně ještě tachometr nebo držák na GPS. Za helmu se obvykle připlácí.

Ceny za půjčení kol se liší podle typu a kategorie. U základního modelu počítejte s cenou lehce nad 100 eur (cca 2600 korun). Pokud se rozhodnete pro top závodní stroj, na kterém jezdí profíci na Tour de France, počítejte s částkou kolem 400 až 500 eur (cca 10 400 až 13 000 korun).