Co nám brání být šťastní? Koučka radí, jak si štěstí pěstovat a udržet

Co je to štěstí a jak ho dosáhnout? Je to jen prchavý okamžik radosti, nebo stav mysli, který si můžeme udržet dlouhodobě? Dnes, kdy svět slaví Mezinárodní den štěstí, si připomínáme, jak důležité je věnovat se vlastní duševní pohodě.

Koučka a mentorka Janka Chudlíková se věnuje osobnímu rozvoji už přes třicet let a pomáhá lidem nalézt vnitřní rovnováhu i spokojenost. A to v zemi, která se podle Světového indexu štěstí řadí mezi dvacítku nejšťastnějších států světa.

Česko v žebříčku v posledních letech stoupalo nahoru, v roce 2024 se zařadilo na 18. příčku. V nejnovější Zprávě o světovém štěstí, která má být zveřejněna dnes, se dozvíme, zda jsme si tuto pozici udrželi.

Co doporučujete lidem, kteří si připadají nešťastní, ale nevědí, jak to změnit?

Aby přestali čekat, až je někdo jiný učiní šťastnými. Tak to nefunguje. Ať otočí prst na sebe, uvědomí si svoji situaci a dají svému životu sami směr. Vždy začínám od pojmenování současné situace a následné tvorby osobní vize a hodnot. Dokud nevezmeme život do vlastních rukou, nepoznáme skutečné niterné štěstí.

Štěstí znamená najít v životě vnitřní spokojenost, hlubší smysl a vděčnost za to, co máme. A také schopnost si uvědomovat výjimečné šťastné okamžiky a radovat se z nich. Nejde o trvalou euforii, to není možné.

„Štěstí je jen muška zlatá,“ zní v oblíbeném českém filmu Škola základ života. Myslíte si, že je štěstí pomíjivé, nebo si ho můžeme udržet dlouhodobě?

Je otázka, jak štěstí chápeme. Ty dokonalé okamžiky štěstí, jako jsou pohled na západ slunce, úsměv milovaného člověka, radost z úspěchu a podobně, jsou opravdu pomíjivé. Problém je, že by si je většina lidí přála mít v životě trvale. A to není reálné. Už jen takové očekávání může způsobit pravý opak a přinést do našeho života napětí a nespokojenost.

Kdyby nám nějakým zvláštním řízením osudu byly ty dokonalé okamžiky naděleny vrchovatou měrou, ztratili bychom schopnost štěstí prožívat. Stalo by se normou. Pokud budeme štěstí chápat jako nalezení vnitřní rovnováhy, hlubšího životního smyslu a schopnosti vědomě prožívat ty občasné záblesky dokonalého a plného štěstí, můžeme si říct, že jsme šťastní.

Co tedy štěstí vlastně je? Pocit, stav mysli, chemie v těle?

Štěstí je stav mysli, ovlivněný biochemickými procesy v těle. Náš mozek nerozlišuje mezi myšlenkami a skutečností, což znamená, že naše myšlenky ovlivňují naše fyzické i psychické zdraví. Když tedy na něco jen myslíme, tak se stáváme tvůrci adekvátního biokoktejlu, který má přímý vliv na naše zdraví.

Existuje univerzální návod na štěstí, nebo je to pro každého něco jiného?

Obecný princip existuje, ale jeho objevování a naplňování je vždy jedinečný osobní příběh. Potřebujeme žít tak, abychom při posledním výdechu vnímali svůj život jako dobře prožitý a naplněný. Musíme si včas najít pevný vnitřní bod v sobě, projít transformací ke skutečné dospělosti a přijmout za sebe plnou zodpovědnost. Štěstí je, když najdeme sami sebe a začneme žít pravdivý a autentický život. Prostě se stát postupně tím, kdo opravdu jsme, kým můžeme být. To říkají významní filozofové a já se s tím ztotožňuji. Není to snadné, ale vede to k vnitřní spokojenosti, kterou nám zvenčí nikdo nemůže dát, i kdyby chtěl.

Jaké hlavní faktory ovlivňují naši schopnost cítit se šťastní?

Dosahování pocitu štěstí ovlivňuje více faktorů, například genetika, naše vzorce z dětství, fyzická a psychická odolnost, naše sebevědomí, kvalita našich vztahů a podobně. Ale za mě máme všichni možnost zaujmout ke štěstí i k životu ten správný postoj a najít určitý pevný bod, k němuž se budeme vztahovat. Tím prvním předpokladem je opustit roli oběti a přestěhovat se do role tvůrce. Můžeme začít doslova tvořit a tvarovat takový život, jaký ho chceme mít, bez ohledu na minulost a na naše výchozí podmínky. Pěkně krok za krokem.

Radost ze života nám občas kazí dílčí neúspěchy. Jak pracovat s očekáváními, která mohou vést ke zklamání?

Je skvělé mít vize a potom si užívat cestu k nim takovou, jaká zrovna je. Není dobré chtít všechno podle toho, jak jsme si to nalajnovali. Taková očekávání právě přinášejí zklamání. Kráčejme za svými vizemi a sny, ale nechme se tou cestou k nim překvapovat, protože právě na ní rosteme a chápeme lépe sami sebe i svět kolem nás. Překážky a potíže, které potkáme, nám kladou otázky po smyslu života. A jsme to my, kteří na ně svými činy odpovídáme. Tomu se říká poznání. Dejme životu volnost.

Je možné být opravdu šťastný, když necítíme hlubší smysl života?

Možná ano, ale jen krátkodobě. Vždy nám v životě bude chybět právě něco hlubšího, bude nám scházet určité naplnění. Dát svému životu smysl a žít v hluboké pravdě, je základem skutečného, trvalého pocitu spokojenosti s občasnými záblesky vědomého štěstí. To je skutečné bohatství.

„Štěstí je tak krásná a přepychová věc, ale prachy si za něj nekoupíš,“ zpívá Richard Müller. Lidé si často myslí, že ke štěstí potřebují vnější okolnosti, jako jsou peníze, úspěch, ideální partner. Jak změnit tento způsob uvažování?

Řekla bych, že každý snad ví, že tohle ke štěstí nestačí. Neznamená to, že tyto věci nemáme chtít. Určitě je v životě také potřebujeme, ale až na druhém místě. Teprve když otočíme prst na sebe a pochopíme, že si musíme nejdřív uklidit v sobě, zbavit se balastu, malosti, negativity a chaosu, a objevíme sebe, svůj charakter, hodnoty a začneme čistě jednat v souladu s nimi, najdeme skutečný zdroj štěstí v sobě. Ta náročná cesta vede k pravému pokladu štěstí – k nám samotným.

Jak je možné být spokojenější s tím, co už máme?

Klíčem je pokora a vděčnost. Když budeme vděční za to, co už máme, a nebudeme si neustále stěžovat a žehrat na to, co nemáme, přinese to do našeho života klid a smíření. Tam někde začíná štěstí.

Štěstí není a nemělo by být každodenní normou, jak jste řekla. Poraďte, jak ho můžeme aktivně kultivovat každý den?

Každé ráno bychom se měli rozhodnout, jak a čím konkrétním si uděláme třeba jen malou radost. Také bychom si měli určit, komu jinému uděláme ten den radost a jak. Večer velmi pomáhá psát si deník vděčnosti, tedy alespoň tři věci, které nám ten den udělaly radost a přinesly nám pozitivní pocity – hezky v obrazech, s prožitkem a emocemi.

Tato jednoduchá technika, kterou testoval americký doktor a spoluzakladatel pozitivní psychologie Martin Seligman na širokých skupinách lidí, přináší do našeho života více spokojenosti. Produkci serotoninu, endorfinů, oxitocinu a dopaminu pomáhá takové startování – cítíme se pak daleko lépe. Navíc si začneme uvědomovat, kolik dobrého se nám děje i v těžších obdobích.

Co děláme v životě špatně, když máme pocit, že nám štěstí uniká mezi prsty, že se k nám takříkajíc otáčí zády?

Jak už jsem říkala, největší chyba je, když čekáme, že někdo nebo něco zvenčí nás udělá šťastnými. To je nejrychlejší cesta do neštěstí. Musíme převzít zodpovědnost za vše: za to, jak myslíme, co říkáme, co děláme. Jen my rozhodujeme o tom, jak žijeme, jak se chováme, a co komu dovolíme. Štěstí je opravdu jen a jen v našich rukou.

Jaký vliv mají naše vztahy na pocit štěstí a jak se o ně starat, aby nás naplňovaly?

Musíme nejprve naplnit sami sebe, najít svoje skutečné já, abychom ve vztazích nezneužívali druhé pro svoje štěstí. O vztahy se tedy nejvíc postaráme, když si nejprve vyřešíme vztah sami k sobě, který následně určuje, jak se chováme k druhým. Když si srovnáme sami sebe, budeme přitahovat do svého okolí ty správné lidi, dáme jim prostor a respekt a oni nám. To má na nás obrovský vliv.

Takže se každý můžeme naučit být šťastnější?

Ano, můžeme. Naše myšlení je jako sval, který se dá naučit myslet správně pozitivně. Začala bych od určení osobní vize a popisu hodnot, které bychom chtěli ctít. Dále pomáhá analyzovat situace, které jsme nezvládli, a učit se z nich. Na jednu negativní věc si říct tři pozitivní, pěstovat dobrá přátelství, poskytovat včas zpětnou vazbu. V problémech se zaměřit na žádoucí výsledek, pečovat o svoje zdraví, tedy dobře jíst, spát a hýbat se a mnoho dalšího. Stačí to začít dělat.

„Nejlepší způsob, jak se rozveselit, je rozveselit někoho jiného.“ To je myšlenka připisovaná americkému spisovateli Marku Twainovi. Vy už jste naznačila, že štěstí souvisí s našimi vztahy možná více, než bychom si přáli. Přináší nám pocit štěstí také „dávání“?

Určitě hodně. Ale, jak už jsem zmínila, kvalitu našich vztahů určuje kvalita vztahu k nám samotným. Takže musíme dát do pořádku nejdřív sami sebe. A udělat někomu radost znamená dvojitou radost – radost tomu druhému a radost sobě. Na tohle byly dělané také testy. Vyšlo z toho, že pokud někoho opravdu oceníme, z duše mu za něco konkrétního poděkujeme nebo mu dáme krásnou zpětnou vazbu, oba z toho žijí ještě dlouho a je to pro ně zdrojem pozitivní energie.

Se štěstím je také často spojován „mindfulness“, stav vědomé přítomnosti. Pomáhá nám lépe prožívat radostné momenty?

Vědomá přítomnost i meditace nám pomáhají vypnout přetíženou mysl, odpoutat se od minulosti i budoucnosti a zklidnit se. Ano, můžeme díky nim prožít vědoměji radostné okamžiky, pokud je ale v životě máme. Když prožíváme krizi nebo těžké období, tak nám mindfulness a meditace pomáhají zklidnit se. Nemyslím si, že to stačí ke štěstí, ale určitě se tak dá vytvořit živná půda pro potřebné kroky.

Oblíbeným citátem je ten od filmového Forresta Gumpa: „Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš.“ Co byste poradila lidem, kteří se musejí vyrovnávat s nejistotou a nečekanými životními situacemi, aby si udrželi vnitřní klid?

Po prvotním šoku a částečném zpracování nečekané situace, je nutné zaměřit se na řešení. Neprospěje nám stěžovat si a ulpívat v negaci, je třeba v traumatu neuvíznout a vyřešit ho, ať už vlastními silami nebo s odbornou pomocí.

Můžeme si ve své mysli vytvořit obraz cílového stavu a potom k němu začít dělat žádoucí kroky. To nás zklidní, začneme se soustředit a brzy najdeme znovu svůj směr. Stáváme se silnějšími a vědomějšími bytostmi, a díky tomu, že jsme prošli těžkým obdobím, dokážeme lépe rozpoznat štěstí a vážit si ho. To potvrzuje i zmiňovaný psycholog Martin Seligman, který staví na tom, že je dobré pomáhat lidem prožívat více radosti než méně trpět.

Tedy nepotlačovat negativní emoce, skutečné pocity a stres, chápu to správně? Lze být šťastný i ve světě, kde se téměř ze dne na den dějí velké změny – které navíc jako jedinec nemůžu přímo ovlivnit, nadto vyřešit, ať už jsou to změna klimatu nebo válka na Ukrajině?

I v takové době lze být šťastný. Musíme se odpoutat od dění kolem a zaměřit se na svůj život – na obyčejné starosti a radosti dne a dělat, co je třeba. Světu neprospějeme tím, že se budeme trápit a utápět ve smutku a strachu. Tato doba nás vyzývá k ještě důslednějšímu zdravému postoji ve vlastním mikrosvětě. Potřebujeme zdravou „bublinu“, v níž to funguje. Je třeba starat se o sebe, pečovat o dobré vztahy s rodinou a přáteli, pěstovat koníčky a tvořit dobré projekty. Zaměstnáme tak svoji toulavou mysl a ukotvíme ji u správných věcí. Teprve potom můžeme zaujmout nějaký postoj k realitě kolem nás.