I hřiby vám mohou zadělat na problémy. Na co si dát podle mykoložky pozor?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Krásné a velké hřiby jsou metou většiny houbařů. A to i těch, kteří se v určování hub příliš nevyznají. Ovšem ani s hřiby to není tak snadné a při jejich sbírání nebo přípravě můžete učinit chyby, které vám zkazí jídlo a v horším případě přivodí zažívací potíže.

Podle mykoložky Hany Ševčíkové z Moravského zemského muzea v Brně v lesích aktuálně roste například jedovatý hřib kříšť. „Lidé si ho ale s jedlým hřibem většinou nepletou,“ dodává. A to i díky jeho podobnosti s hřibem satanem, který má bílý až světle šedý klobouk, který kontrastuje s červenou barvou rourek a třeně.

Větším problémem, na který nyní občas naráží, je záměna hřibů za mladou závojenku olovovou nebo některé druhy pavučinců. Přestože mají tyto jedovaté houby lupeny, mohou mít podobný tvar jako malé hříbky. „Dochází k tomu hlavně při nepozornosti, třeba pokud lidé sbírají malé plodnice hřibů. Právě ty raději vždy zkontrolujte, že mají rourky, a ne lupeny,“ radí Ševčíková.

Pak jsou tu ale také záměny mezi jednotlivými druhy hřibů. Každý houbař se někdy setkal s hřibem žlučníkem, kterému se lidově říká hořčák. Jde o notoricky známého ničitele smaženic a lidé si na něj většinou dávají pozor a dokážou ho bezpečně rozeznat. Existují ale i méně známé nejedlé hřiby, které mohou vaše houbové pokrmy pokazit stejně.

„Z hořkých hřibů aktuálně roste ve velkém například na Vysočině hřib peprný, což je takový malý hříbek, který si lidé spletou s klouzkem nebo s babkou,“ upozorňuje Hana Ševčíková. V malém množství se podle ní sice dá použít jako pepřové koření, ale ve větším vám zkazí jídlo úplně stejně jako hřib žlučník.

Dalším takovým záškodníkem je ještě hřib medotrpký. Ten vypadá jako světlý hříbek s nažloutlým třeněm. Setkáte se s ním ale zejména v létě, protože se jedná o teplomilný druh hřibu, který snese i větší sucho. Roste pod listnatými stromy jako dub, lípa nebo habr a v našich lesích se s ním budeme v teplých měsících setkávat čím dál častěji.

A co obyčejný hřib žlutomasý neboli babka? Ten je jednou z nejrozšířenějších hřibovitých hub a bezpečně ho pozná i méně zkušený houbař. Největším problémem babek je ale jejich náchylnost k plísním.

„Plíseň není vyloženě tak jedovatá, že by se vám po ní něco strašného stalo, ale dostanete si do těla toxiny, které negativně ovlivňují zdraví. Stejně jako nejíme plesnivý chleba nebo plesnivé jablko, tak nejíme ani naplesnivělou houbu,“ říká mykoložka Ševčíková a zdůrazňuje, že odkrojením postižené části houby se rozhodně problém nevyřeší. Plíseň je totiž také houba. A její mycelium, které je zdravotně škodlivé, už dávno prorostlo s houbou a působí uvnitř.

Právě z toho důvodu mykoložka nedoporučuje babku ani jiné měkké houby sušit. Uchovat si je můžete například tím, že je co nejdříve podusíte ve vodě a následně zamrazíte.

Mnohem závažnější obtíže vám ale mohou přivodit takzvané barevné hřiby, které se vyznačují intenzivním modráním všech částí plodnice po poranění. Mezi nimi najdeme jedovatého satana i několik jedlých a chutných hřibů - například hřiba kováře nebo hřiba koloděje. Pokud si na smaženici nasbíráte právě tyto jedlé modrající houby, povařit je musíte alespoň třicet minut, abyste se vyvarovali nepříjemných zažívacích problémů.