Pozor, co dáváte do košíku. Pět jedovatých hub, které si snadno spletete s jedlými

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Základní houbařská zásada zní: Nesbírat ty druhy, které neznáme. Ne všichni se jí ale řídí. V České republice dochází v průměru ke třem stovkách otrav houbami ročně. Seznam Zprávy se proto zeptaly mykoložky Hany Ševčíkové z Moravského zemského muzea v Brně, jaké nejčastější nebezpečné záměny hrozí a na co si dát pozor.

Mysleli byste si, že muchomůrku zelenou si s pečárkou (lidově nazývanou žampion) splést nelze? Opak je pravdou. Její klobouk totiž vůbec nemusí být zelený. „Často se tato muchomůrka vyskytuje jako albín, je to úplně bílá houba bez náznaku zeleného zbarvení,“ upozorňuje Hana Ševčíková, která její záměnu s pečárkami považuje za vůbec nejnebezpečnější. Při požití muchomůrky zelené totiž hrozí velmi bolestivá smrt nebo transplantace jater.

Když už je řeč o pečárkách, věděli jste, že ne všechny žampiony jsou jedlé? Při požití pečárky zápašné sice nehrozí fatální následky jako u muchomůrky zelené, ale otrava touto houbou příjemná rozhodně není. A podle Hany Ševčíkové je navíc jednou z nejčastějších poslední doby.

Při slově tygr si lidé většinou vybaví pruhy. Ty ale na muchomůrce tygrované rozhodně nenajdete. „Říká se jí také muchomůrka panterová a to mi přijde mnohem výstižnější. Má na klobouku zbytky vela (obalu, pozn. redakce), které spíš vypadají jako tečky nebo fleky, ale rozhodně ne jako pruhy,“ říká Ševčíková. Záměny této jedovaté houby s takzvaným masákem nejsou ojedinělé, přestože jsou od sebe snadno rozeznatelné.

Přestože si houbaři, kteří se nebojí sbírat růžovky, dávají na odlišnosti obou hub pozor, není záměna ničím výjimečným. Podle Hany Ševčíkové k ní dochází zejména z nepozornosti ve chvíli, kdy muchomůrka tygrovaná vyroste společně se skupinou růžovek. A to se stává. Radí proto si pečlivě zkontrolovat každou plodnici zvlášť.

Bedla vysoká je chuťově výtečná houba, má ale zrádnou sestru, která dokáže nejednoho potrápit. Bedla zahradní je tak trochu zvláštní, protože není nebezpečná pro všechny. „Zatím nevím o tom, že by se vědcům povedlo prokázat, že v sobě má nějaké jedy,“ vysvětluje Ševčíková. I když jsou lidé, kteří po její konzumaci neměli žádné potíže, sbírání bedly zahradní nedoporučuje.

Za špatnými reakcemi ve formě zvracení a dalších zažívacích obtíží může být podle mykoložky individuální nesnášenlivost nebo alergická reakce, která se projeví, když člověk užívá například nějaké léky.

Sbírání holubinek je už pro pokročilejší houbaře. Proto je podle mykoložky záměna holubinky vrhavky s jedlými druhy holubinek jako holubinkou jahodovou nebo mandlovou spíš méně pravděpodobná. Chuť vrhavky je velmi ostrá. „Tu by si mohl nasbírat a sníst snad jen milovník chilli a ostrých jídel,“ říká Ševčíková. Na okořenění jídel ji ale rozhodně nezkoušejte, způsobuje totiž zvracení.

Ochutnávání holubinek ale rozhodně nezkoušejte, pokud tento rod neumíte bezpečně rozeznat od jiných hub.

Každý houbař se někdy setkal s hřibem žlučníkem, kterému se říká hořčák. Právě ten umí snadno učinit smaženici nepoživatelnou. Není ale jediný. Zkazit jídlo vám může i hřib medotrpký. „Ten se šíří a bude se u nás objevovat čím dál víc. Je teplomilný, snese i větší sucho a roste pod listnatými stromy. Vypadá jako světlý hříbek s nažloutlým třeněm, ale lidé ho zatím moc neznají,“ říká mykoložka.

Pozor si dávejte také při přípravě jedlých hub. I tady vás mohou potkat zažívací obtíže. A to v případě, že nevěnujete dostatek času tepelné úpravě takzvaných barevných hřibů - tedy těch, co po nakrojení modrají. Alespoň třicet minut by se měly vařit například hřib kovář nebo hřib koloděj. „Minimálně půl hodiny povařit by se ale měly i václavky a čirůvka fialová,“ dodává Ševčíková příklady mimo skupinu hřibovitých hub.

Češi si ročně z lesa odnesou téměř 23 tisíc tun hub, vyplývá z průzkumu České zemědělské univerzity. Sbírat by je lidé měli vždy s rozumem. Hezký houbařský úlovek v případě minimálních pochybností raději oželte. Spoléhat byste se podle mykoložky neměli ani na mobilní aplikace.

S bezpečným určením hub vám nejspolehlivěji pomohou odborníci z houbařských poraden, které fungují napříč republikou. Ta brněnská, ve které každé pondělí a úterý najdete právě Hanu Ševčíkovou, sídlí v Moravském zemském muzeu na Biskupském dvoře.