Chrápání může ohrozit nejen váš vztah, ale i zdraví. Odborník radí, co s tím

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Je to klasický příběh – jeden spí jako dřevo, druhý se převaluje, funí a nakonec utíká na gauč do obýváku. Chrápání přitom není jen nepříjemný zvukový doprovod noci, který dokáže vyhnat partnera z postele – ale i signál, že něco nemusí být v pořádku.

Za nočním „koncertem“ se často skrývá apnoe, tedy chorobný stav s opakovanými zástavami dechu během spánku. Ty vedou nejen k přerušovanému a nekvalitnímu odpočinku, ale mohou mít i vážné zdravotní následky. Když se tělo v noci dusí, narušuje se metabolismus, a to může vést k přibývání na váze. A nadváha zase naopak podporuje chrápání a riziko apnoe.

„Člověk se tak ocitá v začarovaném kruhu, kde je nevyspání jen špičkou ledovce problémů, které mohou ohrozit nejen jeho vztah, ale i zdraví,“ říká odborník na spánkovou medicínu Jan Burian v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Vysvětluje také, jak poznat „nebezpečné chrápání“, jak na chrápání působí alkohol, jestli pomáhá zalepování úst speciální náplastí nebo jak funguje léčba.

Proč lidé chrápou a co přesně se při chrápání děje v těle?

Chrápání může mít různé příčiny, nejčastěji však vzniká v důsledku vibrací měkkých tkání v krku. Například spadlé či prodloužené měkké patro nebo zvětšený hltanový čípek, který se může během spánku v důsledku proudění vzduchu zvětšit a otéct a chrápání zesílí. Na hlasitost chrápání mají vliv i zvětšené krční mandle nebo masivní patrové oblouky, které se během spánku pohybují a vytvářejí charakteristické zvuky. Silnější krk je rovněž rizikový pro chrápání a apnoické pauzy zejména u lidí s nadváhou nebo obezitou.

Každý tedy máme v krku osobitý „hudební nástroj“?

Dá se to tak říct, i když partneři chrápajících lidí by to tak asi nenazvali. Další příčinou chrápání může být nosní obstrukce – například vychýlená nosní přepážka, ať už vrozená, nebo vzniklá po úrazu. Chrápání může způsobit i alergie, kdy nateklé sliznice ztěžují průchod vzduchu nosem.

Běžné chrápání mohou ovšem doprovázet i apnoické pauzy, kdy dojde ke kolapsu stěn hltanu a zástavě proudu vzduchu. Následuje prudký nádech spojený s propulzivním chrápnutím, což může narušovat kvalitu spánku, vést k buzení a celkově ovlivňuje zdraví a kvalitu života. Dalším z problémů je pokles nasycenosti kyslíku v krvi, takzvaná desaturace.

Co přesně se děje při apnoe?

Je to kompletní zástava dechu během spánku způsobená mechanicky, převážně v úrovni hltanu. Pacienti dýchají normálně, než přijde apnoická pauza. To je epizoda bezdeší trvající déle než deset sekund, během níž nedýchají vůbec. Pak ještě existuje hypopnoe, kdy mají lidé průtok vzduchu omezený, i tam ale dochází k chrápání a desaturacím.

K vám do spánkové ordinace přichází člověk, až když má problém s chrápáním?

Někdy si pacienti na chrápání ani nestěžují. Mají tak dlouhé apnoické pauzy, že spí relativně tiše. Propulzivní chrápnutí u nich nastane třeba až po minutě.

Tak dlouho nedýchají? Jaké pauzy v dýchání během spánku jsou nejdelší?

Máme naměřené pauzy i minutu čtyřicet.

To už je téměř jako potápění…

To jste trefil. Také se někdy těmto lidem říká odlehčeně potápěči. Okysličení krve jim kvůli tomu spadne klidně o polovinu. Zrovna nedávno jsem tu měl člověka, který byl kvůli dlouhým pauzám na 37 procentech.

Co chrápání s apnoe znamená pro dlouhodobé zdraví?

Problémem je fragmentace spánkové architektury. Pacienti jsou pak spaví přes den, protože si v noci neodpočinou. Když vezmeme v potaz zdravotní důsledky, představte si, že v noci ležíte a někdo na vás bafne. Vaše tělo se lekne, aktivuje se autonomní nervová soustava, takzvaný sympatikus, jakožto mechanismus boje těla s apnoí, s čímž souvisí například zvýšení tepové frekvence i tlaku. A toto zažíváte mnohokrát za hodinu.

Kdybyste si na hlavu nasadil snímače EEG a díval se na spánková stádia, viděl byste, že po spoustě apnoických pauz vyskakujete z hlubších fází spánku do těch mělčích. Někdy se pacient úplně probudí. A někdy ani není schopen se do hlubokého spánku vůbec dostat. Jedním z pociťovaných následků tohoto stylu ponocování může být dlouhodobá zvýšená denní spavost a tendence usínat při běžných činnostech. Ráno se lidé cítí dost grogy, jako by si vůbec neodpočinuli, často v důsledku chrápání mají sucho v puse nebo se u nich objevují ranní bolesti hlavy.

Tady už by měl člověk zbystřit, když žije sám, a nemá mu kdo říct, aby si došel k doktorovi?

Přesně tak. Pokud se ráno člověk probudí po celé noci nevyspalý a unavený, je to podezřelé. I když tyto problémy nemusí vždy souviset s poruchou dechu ve spánku. Může jít třeba o periodické pohyby končetin. Každopádně takový člověk by měl vyhledat lékaře a je ke zvážení provedení vyšetření spánku.

Spánková apnoe prý může zhoršovat obezitu?

Je to tak. Mění se vylučování hormonů hladu a pacienti přibývají na váze. Ti s těžkou spánkovou apnoe kvůli tomu mají velké problémy zhubnout.

Nakolik do chrápání a apnoe promlouvá dědičnost nebo životní styl?

Životní styl určitě. Hlavně související s nadváhou či obezitou, částečně i se spánkovou hygienou. Čím nepravidelnější spánkový režim, tím větší tendence k chrápání. Podporují ho také lidé, kteří si dají večer pár piv nebo skleniček vína, protože dojde k větší relaxaci svalů a měkkých tkání.

Chcete říct, že romantický víkend se má obejít bez alkoholu?

Velmi častou věcí je, že si lidé berou pokoje zvlášť. Nebo i při rodinných dovolených – žena je s dětmi a muž má pokoj pro sebe. Aby se vyspali.

To slyšíte od pacientů?

Ano a rozdělené ložnice doma jsou v případě chrápání a apnoe úplně běžné. Zároveň je ale potřeba si uvědomit, že lidem, kteří přijdou k nám do spánkové laboratoře, už něco je.

Jak se k vám do spánkové ordinace člověk dostane?

To je různé. Někdo přijde jenom kvůli problémům s chrápáním nebo špatnou kvalitou spánku.

Pošle ho třeba partner kvůli rušení nočního klidu?

Ano. Zároveň ten člověk ale nemá ani ponětí, že by mohl trpět zástavami dechu. A myslí si, že je nemá. To je první skupina lidí. Jiná skupina lidí je ta, jejichž spánek s apnoickými pauzami rodinné příslušníky vyděsí. A do další patří pacienti, kteří už sami cítí, že v noci lapou po dechu. Jejich stavy může doprovázet i snění s pocitem, že se třeba topí. A jsou to i lidé, kteří se v noci budí, ale nedokážou říct proč. Diagnostika pak třeba ukáže, že to je kvůli apnoím. Do spánkové ordinace se dostanou často přes praktika nebo od kardiologa.

Proč k vám pacienty posílá právě kardiolog?

Kardiolog jim v rámci vyšetření funkce srdce nasadí měřič tlaku, který má během noci mírně poklesnout oproti denní hladině. Jenže těmto pacientům se to neděje. Doktor vidí tyto výsledky, pošle pacienty k nám a my odhalíme apnoické pauzy. Takže tlak je jedním z ukazatelů, a právě proto k nám kardiologové posílají hodně pacientů.

U kolika lidí poslaných jinými lékaři se problémy potvrdí?

Zhruba u poloviny pacientů.

Posílají do ordinace i muži své ženy?

Ano. Nebo přicházejí obvykle ženy ve středním věku, které si najdou nového partnera a začnou se za chrápání trochu stydět. Není to ale problém, který by přímo souvisel s věkem, chodí k nám sedmdesátníci i velmi mladí lidé. A spánkovou apnoe řešíme dokonce i u dětských pacientů. Nicméně přichází více mužů. A někdy k nám dochází i manželské páry.

Na internetu si lidé doporučují speciální náplasti na zalepení úst proti chrápání, pomáhá to něčemu?

Na použití a efektivitu neexistují oficiální studie.

A váš názor? Může si tím člověk ublížit?

Na redukci chrápání to pomoct může, ale ne pro každého to může být pozitivní zkušenost. Pro zájemce doporučuju zkusit si použití nejprve přes den. Aby si nejprve zjistili, jestli jsou schopni utáhnout dýchání jenom nosem. Víte, sám dělám ORL, ale také ten nos moc nepoužívám, i když bych měl, protože fyziologické noční dýchání má být nosem.

Existují na tyto problémy se spánkem nějaké léky?

Zatím ne.

Překvapilo mě, jak jednoduché může být vyšetření. Myslel jsem, že člověk musí být někde přes noc, a dneska se půjčují měřící přístroje domů. Je to tak?

Je to různé. Je-li podezření na jinou spánkovou diagnózu než poruchy dechu ve spánku, například poruchy chování ve spánku, je vhodné pacienta poslat na vyšší pracoviště. V případě chrápání nebo pravděpodobných poruch dechu ve spánku ale stačí polygrafické vyšetření na detekci respiračních událostí. Pacient dostane diagnostický přístroj na jednu noc na doma. V ambulanci je pak záznam vyhodnocen.

Co všechno vidíte?

Software nám ukazuje polohu pacienta. Orientačně poznáme, kdy spí a kdy je vzhůru a vidíme, že třeba během noci vstal. Pacient má v nose drobnou kanylku, která detekuje průtok vzduchu, má čidlo měřící saturaci krve, k dispozici je tepová frekvence, břišní a hrudní pás ke snímání dýchacích pohybů. Z těchto kanálů pak vyhodnocujeme přítomnost dechových událostí.

Pojďme tedy k lékařským možnostem řešení problému. Kdy musí zasáhnout ORL chirurg a kdy se pacient obejde bez jeho zásahu do těla?

Pro toho, kdo jenom chrápe bez apnoických pauz, se volí spíše výkony v lokální anestezii. Operace fungují na principu jizvy, kdy pak třeba zmíněné měkké patro po zásahu ztuhne, nerezonuje a tolik nevydává chrápající zvuky.

Tyto výkony ovšem nemají vliv na výskyt apnoí, na které se spíše hodí výkony v celkové anestezii. Stejně tak případná operace nosu redukuje chrápání, ale nikoliv apnoické pauzy. Někdo přijde, že má křivý nos, že kvůli tomu chrápe a má apnoe. Křivý nos ale apnoe nezpůsobí.

Operace v lokální anestezii tedy řeší pouze hluk?

Ano a může udělat z pacienta takzvaného tichého apnoika. Nebude tolik chrápat, ale apnoické pauzy zůstanou. Vždy je důležité ORL vyšetření optikami a spánková diagnostika. Podle toho se rozhodujeme, co je pro pacienta nejvýhodnější. Operací se dá zvládnout hlavně lehká apnoe, u střední a těžké apnoe je pro pacienta větší benefit přetlaková ventilace. Přístup je ale individuální a u pacientů s těžšími nálezy může být řešením chirurgie. Záleží na ORL vyšetření.

Člověk má na noc nasazenou dýchací masku, ke které vede od přístroje hadice, jak to funguje?

Do pacienta celou noc fouká vzduch pod určitým tlakem. Nedochází ke kolapsu hltanu a pacient může dýchat. Buď máme metodu kontinuálního tlaku zvanou „CPAP“, existují ale i jiné režimy. Případně je nastavený jeden tlak vdechový a druhý výdechový. Není to stoprocentní metoda, ale pomáhá opravdu hodně. Pokud je vše správně nastaveno, dostane se pacient do normy počtu apnoických pauz, což je do pěti případů v hodině. Někdo má nulu, někdo čtyři.

Může tato metoda pomoc pacientovi zhubnout, a ten se tak zbaví svých obtíží?

Kdyby zhubnul hodně, tak teoreticky ano. Pokud střední apnoik zhubne, může se dostat do lehké apnoe, kdy už nutně nepotřebuje tento přístroj. U těžkých apnoiků tato šance není moc velká, ale záleží případ od případu.

Co je tedy zdravotním bonusem, když pacient nemůže počítat se zlepšením?

Snižuje se mu kardiovaskulární riziko.

Jak lidé zvládají spát v silikonové masce, která je jen na nos nebo i přes ústa? Na Facebooku jsem našel skupinu, kde jsou názory různé.

Úskalím je určitě poměrně úzká nabídka možností léčby. Přetlakovou ventilaci si někteří pacienti zkrátka a dobře nepřejí. Není to ale zdaleka tak hrozné, jak to může na první pohled vypadat. Všechny ale uspokojit bohužel nedokážeme. Řekl bych, že tak 85 procent pacientů si zvykne.

A zatímco někteří přímé změny na život nepociťují, spousty jich zase řeknou, jak jim to život změnilo k lepšímu – nejsou ospalí a uzívaní přes den, mají lepší náladu. Navíc v noci nechrápou, takže i partneři jsou spokojení. Určitě případně stojí za to se do léčby vrhnout.