Biohackeři zkouší „hacknout“ svá těla i mysl. Může nový životní styl prodloužit život?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Vstát bez budíku před šestou, napít se nalačno vody s příměsí kreatinu a keltské soli (kvalitní nerafinovaná sůl z mořské vody bez chemické úpravy, pozn. redakce). Vzít si denní dávku postbiotik a pak jít alespoň na deset minut ven na slunce, aby se synchronizovaly biorytmy s přirozeným denním cyklem. Následuje studená sprcha pro vyplavení adrenalinu před plánovaným pohybem a kontrola spánku pomocí výsledků chytrého monitorovacího prstenu.

Dále vypít proteinový drink smíchaný se slabou kávou –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ dodá tělu aminokyseliny minimalizující stres, který by mohl způsobit trénink na lačno. A poté rozpohybovat tělo u kalistenického cvičení s vlastní vahou. Až pak je čas na snídani, která vychází z dřívějších poznatků z pravidelného monitorování krevního cukru v těle pomocí glukometru. Z nich vyplynulo, že některé potraviny u dotyčné fungují lépe než jiné a dělají jejímu tělu dobře, například slané snídaně s bílkovinami.

Takhle vypadá každodenní malá ranní rutina Terezy Celbové, která se věnuje biohackingu, soukromě i profesionálně v rámci projektu Systers. K tomuto životnímu stylu se původně dostala kvůli zdravotním problémům, které se objevily, když jako tehdejší modelka držela přísné diety. Právě biohacking jí pomohl, aby se potíže staly minulostí.

Výraz biohacking může někomu znít příliš složitě a vědecky. Ve skutečnosti je to něco na způsob kutilského přístupu „udělej si sám“ ve vztahu k vlastními zdraví a psychické pohodě. Pomáhá lidem provést změny v jejich těle, stravě a životním stylu s cílem zlepšit a optimalizovat jejich mentální i fyzickou kondici.

Biohackeři se snaží získat kontrolu nad svým zdravím, kondicí i náladou a energií. Zkoumají a zkoušejí nové poznatky, chtějí napravit svoje vrozené predispozice. Jejich velkou motivací je i zpomalení stárnutí a prodloužení aktivního života v co nejlepší formě.

Biohackery zajímá, jak správně jíst, jaké doplňky a proč tělu dodávat, jakým způsobem odbourávat stres, jak lépe spát. K tomu používají nejmodernější poznatky vědy i různé měřicí nástroje, jako jsou glukometr, tlakoměr, hodiny na monitoring tepu, kvality a délky spánku, čas od času si nechají udělat rozbory krve a další testy. Nicméně stejně důležité je pro ně i vlastní pozorování těla.

Biohacking je poměrně novým trendem posledních dvou desetiletí, šířit se začal v roce 2005 ze Silicon Valley. Mnoho jím využívaných „hacků“ neboli nástrojů či postupů k vylepšení lidského stavu je však známo už po staletí. Příkladem jsou meditace, důležitost pohybu v životě, ledové koupele, naslouchání svému biorytmu či soulad s koloběhem přírody. A tak je možné, i když jste to třeba netušili, že se tomuto „oboru“ sami věnujete.

Potvrzuje to i Tereza Celbová, která využívá jak věci odpozorované od našich předků, jež nemusejí být nutně potvrzeny studiemi, tak i nové technologie, studie a vědecké poznatky. Biohacking je pro ni spojením těchto na první pohled protichůdných světů dohromady.

K biohackingu se dostala po svých problémech s dietami z mládí, když pracovala jako modelka. V začátcích experimentovala se svým tělem i pomocí přístrojů, například glukometru, kdy si hlídala reakci jednotlivých potravin na hladinu krevního cukru. Nyní však více sází na přirozené rytmy svého těla a prý sama pozná, co jejímu organismu dělá dobře a co ne.

Třeba v oblasti cukru v krvi si lze podle Terezy Celbové udělat malý osobní experiment i bez glukometru: například si jeden den dáte sladkou snídani, druhý den slanou a pozorujete, po které máte dříve hlad. Hodně také vsází na cykličnost ženského těla a jeho principy, které jsou díky hormonální křivce úplně jiné než u mužů.

„Hodně sázím na stravu podle ročního období. Jako teď, kdy léto pomalu přechází do podzimu a brzy budou sezonní potraviny jako třeba dýně, řepa, brambory, fazolky, mrkev – tedy to, co právě dozrává,“ doporučuje Tereza Celbová.

Když je člověk celý den zavřený v kanceláři, nedostane se ven a jí jenom zprocesované jídlo, které není lokální, dává podle ní tělu chaotické a matoucí informace o prostředí a času, se kterými se špatně vyrovnává. „Jíst třeba v zimě mandarinky, banány nebo jiné exotické ovoce znamená mást organismus tím, že je ‚léto‘, i když není, a to může způsobovat různé zdravotní problémy a ztráty energie,“ myslí si Celbová.

Jak říká výhodou biohackingu je, že si svůj vlastní systém může každý vytvořit na míru. Něco objevíte, vyzkoušíte a pak si to sami „namícháte“. Důležité je vždy se po testování nějaké metody zamyslet, zda zvolená cesta funguje, nebo ne, a co s vámi dělá. Ideálem je, když si vyzkoušíte pár různých technik a vlastní zkušenosti si zapisujete – díky tomu můžete poznatky z minulosti časem porovnávat.

Existuje mnoho druhů biohackingu podle zaměření na jednotlivé cíle – třeba výživový, energetický, pro fyzické zdraví, age biohacking na prodlužování věku dožití nebo i biohacking na podporu mozku.

Dá se dělit i podle míry experimentů a hacků, které na sobě chcete vyzkoušet. Na jedné straně jsou malé změny životního stylu v podobě stravy, pohybu a spánku, na druhé existuje i extrémní větev biohackerů, kteří se ze sebe snaží vytvořit „superčlověka“. Používají tak praktiky jako vstřikování chemikálií do očí pro lepší noční vidění, implantaci magnetů zesilujících zvuk do uší či implantace různých čipů.

Každý tedy může chápat a také praktikovat biohacking jinak. Věnuje se mu také Jiří Kryštof Jarmar z projektu Brain We Are, který na toto téma připravuje i sérii podcastů. Ve svém vidění rozlišuje biohacking ještě jinak. „Rozdělil bych ho na dvě velké frakce: První je ten tradiční, kdy používáme nástroje, které mají silnou evidenci ve vědě, je tedy vědecky potvrzeno, že doopravdy fungují na tělo a naši biologii,“ říká.

Tento směr je podle něj pro člověka jednodušší a intuitivnější. Patří sem například, když chodíte cvičit, staráte se o svůj kvalitní spánek, o správnou regeneraci. Když zkoumáte, jaký vliv na vaše tělo mají různé látky a jak je můžete využít.

„Druhým směrem je spekulativní neboli experimentální biohacking, což už je taková hranice poznávání a experimentování, do kterého patřím i já. Spekulativní biohackeři testují i různé nové látky a potraviny, které ještě nemusí být dostatečně prozkoumané vědou pro své účinky,“ popisuje Jiří Kryštof Jarmar. Tento přístup zároveň nedoporučuje začátečníkům.

Lidé, kteří se věnují druhému směru, různě experimentují, měří svoje data, subjektivní prožívání a vlastní reakce a využívají i speciální nové technologické pomůcky. Musí se však na to opatrně. V experimentálním biohackingu může podle Jarmara dojít i k opačnému účinku, tedy že místo zlepšení se dostaví naopak zhoršení.

Biohacker si proto musí dle jeho zkušeností nastavit nějaká pravidla, jimiž se řídí, aby použité metody pro něj byly bezpečné. „Když už testuje nějakou novou látku, musí k tomu mít střídmý přístup, testovat, jaké látky mají na jeho organismus vliv v menších dávkách, a pak si to optimalizovat,“ vysvětluje Jarmar.

Důležité je i pečlivě třídit zdroje, ze kterých biohacker čerpá informace. Není dobré slepě poslouchat vše, co si člověk o biohackingu přečte nebo co o něm uslyší.

„Pro nováčky a ty, kteří s tím nemají zkušenosti, může být biohacking i nebezpečný. Myslím si proto, že když o biohackingu mluví například různí influenceři, je důležité, aby pojmenovali, odkud plynou jejich rady. Jestli jsou ověřené vědecky, nebo jsou experimentální, to znamená, že zkouší něco nového,“ vysvětluje Jiří Kryštof Jarmar. Jakmile to neudělají, je na místě ostražitost a případné prověření z jiných zdrojů.

Podle Veroniky Allister, biohackerky a zakladatelky projektu Systers, je ideálním adeptem pro biohacking člověk, který převzal zodpovědnost za své zdraví a zajímá ho, co pro něj může udělat v rámci prevence. Může to být kdokoliv v jakémkoliv věku bez jakýchkoliv znalostí ohledně fyziologie či biologie.

„Jde nám o prevenci a optimalizaci naší individuální fyziologie proto, abychom se cítili mentálně i fyzicky zdraví. Obecně je biohacking a tipy, které z něho vycházejí, směr, který nás navrací k jednoduchým principům přírody,“ říká Veronika Allister, která chápe zdraví lidí jako přímo propojené se zdravím naší planety.

To je také důvod proč biohackeři dávají přednost lokálním produktům a podporují biozemědělství i takzvané regenerativní zemědělství, které se pokouší přirozeným způsobem zlepšit kvalitu a úrodnost půdy i krajiny.

Doplňuje ji Jan Hovad z projektu Metalearning, specialista na seberozvoj, který sám po velkém vyhoření změnil svůj život a využil k tomu právě biohacking. Jako strojní inženýr dříve cestoval po světě a pracoval na obrovských zakázkách, k tomu si postavil vlastní hvězdárnu a trávil v ní mnoho času focením noční oblohy. Jenže dlouhodobé vypětí ho dohnalo.

Přišly panické ataky a operace srdce už ve 24 letech. Když pak zkolaboval přímo na jednání o mnohamilionové zakázce v Hongkongu, řekl si dost a svůj život obrátil zdravějším směrem. Nyní se biohackingu, dlouhověkosti, ale třeba i produktivitě a zlepšení duševního zdraví věnuje i ve workshopech, které pořádá.

„Prvním impulsem většiny mých klientů je touha cítit se lépe ve svém těle a mysli. Mnoha lidem dochází, že nechat zodpovědnost za své zdraví pouze na svém praktickém lékaři není tou správnou, jedinou cestou. Trh je samozřejmě připravený řešit všemožné civilizační problémy nešťastníků pomocí rychlých zlepšováků. Ty ale nevedou k udržitelnému režimu, ve kterém se lidé cítí dobře,“ myslí si Jan Hovad.

Radí, aby lidé u sebe denně sledovali, jak se cítí a jak je na tom jejich spánek, kontrolovali, zda dýchají správně volně nosem a ne pusou, jestli měli dostatek pohybu nebo ideálně dvě kvalitní jídla za den. Zároveň doporučuje rozšiřovat si informace o kvalitním jídle, pohybu, dechu a spánku a tyto poznatky postupně zapracovat do svého každodenního života.

Pokud se chcete do biohackingu pustit, nejlepší je začít tím, že se zamyslíte nad svým jídelníčkem, pohybem a životním stylem. Řeknete si, jaké změny či úpravy byste chtěli udělat – například snížit váhu, získat více energie nebo lépe spát. A podle toho začnete hledat vhodné metody.

Podle Veroniky Allister je důležitá vnitřní motivace a systém, díky kterému se člověk může pozorovat, vnímat, měřit a na základ toho pak případně dojít k experimentování sám na sobě. Například sestavit si plán, který zahrnuje aktivity v oblasti fitness, tedy pohybu, wellness v podobě hýčkání, masáží, saunování či chladové terapie, stejně jako takzvaného stillness, což zahrnuje meditaci a dechové techniky.

Mnoho lidí prý skáče na jednotlivé trendy, ale nezamýšlí se nad svým zdravím či životním stylem jako celkem. „Pak se dostávají do situací, kdy jim cesta buď nefunguje, nebo dokonce ubližuje. Je to jako když stavíte dům, potřebujete nejdříve postavit pevné základy, nezačínáte střechou,“ varuje odbornice. Jinými slovy, jít na to systematicky.

Pokud se do biohackingu chcete ponořit více, pro začátek mohou posloužit třeba nositelná zařízení, jako jsou hodinky iWatch nebo Fitbit. Na nich můžete sledovat své první výsledky a případné zlepšení.

Později můžete přidat monitoring dalších fyziologických funkcí – od sledování tepové frekvence při tréninku přes spánkové skóre a regeneraci, plánování tréninku dle exaktních metrik, jako je sledování výkonu ve wattech či kontinuální monitoring tepu až po trvalý záznam glykémie nebo tělesné teploty. Jak ale upozorňuje kardioložka Štefaničová, jde také o to, umět data správně interpretovat a zejména je využít.

Není pohyb, že běžnými hacky týkajícími se zdravého životního stylu lze pozitivně ovlivnit své zdraví i fyzičku. Ale jako u všeho, místo extrémů je i v biohackingu většinou lepší zlatá střední cesta.