Článek
Dnes již zapomenutý formanský oukrop představoval luxusní verzi dnešní česnečky. Ta se obvykle připravuje tam, kde je hospodyni líto vylít vodu z vařených brambor, neboť pokud do ní přidá trochu oleje (nebo sádla) a pár rozetřených stroužků česneku, připraví rychle a jednoduše výbornou polévku na zahřátí.
Formanský úkrop je ovšem úplně jiná váhová kategorie. Na Šumavě se říkalo, že dokáže probrat i napůl zmrzlého. Jak ovšem připomíná Marie Bubeníková ve své cenné knize Rok šumavské vesnice, tuto polévku si mohli dovolit jen bohatí, a to většinou jen o veselce nebo křtinách (či jako lék v případě nemoci). Běžní horalé si museli vystačit s lacinou verzí oukropu, kdy se starý chléb zalil pouze horkou vodou a polévka se pak dochutila majoránkou a rozetřeným česnekem.
Uzené žebro a jedna slepice
A jak se formanský oukrop připravoval? Nejprve se opekla kořenová zelenina (petržel, mrkev, celer) s cibulí a česnekem – a také s novým kořením a bobkovým listem –, pak se přidala na čtvrtky rozdělená celá slepice a kus uzeného žebra.
Vše se zalilo vodou a vývar se pak tři hodiny pomalu táhnul (polévka nevaří klokotem, ale jen zlehka probublává). Po třech hodinách se vývar přecedil, ochutil majoránkou a rozetřeným česnekem, omastil lžicí husího sádla a pak nalil do talíře s opečeným chlebem.
Polévka k snídani i k večeři
Ještě dodejme, že v minulosti se polévky vařily mnohem častěji než dnes. Zvláště v zimním období se obvykle jedly nejen k obědu a k večeři, ale také ke snídani. Oblíbená byla zelňačka třeba s rozklepnutým vajíčkem či rozdrobeným vařeným vajíčkem, mléčná couračka opět se zelím, mlékem a brambory či praženka s kmínem, červenou paprikou, vejci a brambory.
