Jsou kapr a stromek české tradice? Jak se měnil Štědrý večer v naší kultuře

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Vánoce jsou symbolem klidu, rodinného setkávání a tradic, které nás spojují napříč generacemi. Pohádky, vůně cukroví a rozzářené dětské oči dodávají svátečním dnům jedinečné kouzlo. Ačkoli základní smysl Vánoc – naděje, odpuštění a radost – zůstává stejný, způsob jejich slavení se za staletí výrazně proměnil.

Dodržování tradic mělo rodině zajistit štěstí, zdraví, pospolitost a bohatství po celý příští rok. Některé tradice se předávají z generace na generaci a Vánoce si bez nich neumíme představit. Jiné zvyky, jako omotávání stolu řetězy, se do dneška zachovaly spíše jako úsměvná připomínka minulosti. Přesto mnoho tradic přetrvává a dodává svátkům jedinečné kouzlo.

První zmínky o oslavách Štědrého večera sahají až do středověku, kdy se křesťanská tradice Vánoc mísila s pohanskými zvyky, převážně s uctíváním slunovratu. Vánoční svátky rozhodně neměly téměř nic společného s těmi, jak je známe dnes. Důraz se kladl na půst, modlitby a půlnoční mši. Stromečky ani dárky neexistovaly – bohatší lidé rozdávali chudým drobnosti, většinou v podobě jídla.

Štědrovečerní stůl měl symbolizovat hojnost pro celý nadcházející rok. Hlavními pokrmy byly kaše (čočková i hrachová), oplatky s medem, sušené ovoce a ořechy. Ryby se ve středověku na Štědrý den jedly jen výjimečně, a to hlavně v zámožnějších rodinách jako postní pokrm. Tradiční kapr se začal na vánočních stolech objevovat až v 19. století, kdy se stal symbolem štědrovečerní večeře, jak ho známe dnes.

Kdo podle tradice vydrží nejíst až do večera, ten uvidí zlaté prasátko. Původní tradice půstu měla značit střídmost a jednoduchost ve stravě. A především byla přípravou na oslavu narození Ježíše Krista. Tento zvyk je ovšem zřejmě ještě starší než křesťanství, má možná původ až v dobách našich keltských předků.

Přestože si Vánoce našich předků díky ladovským obrázkům představujeme spíše chudé, bez dárků a s prostými pokrmy, pokud jde o jídlo, opak je pravdou. I když byla štědrovečerní večeře kvůli tradici postní, hostina byla bohatá, i když s obyčejnými jídly. Stoly nesměly být prázdné - dostatek jídla o Štědrém večeru měl zaručit celému domu hojnost a úrodu v příštím roce.

Už několik dní před vánočními svátky lidé pekli chléb a vánočky s hrozinkami a mandlemi. Hospodyňky trávily vánočními přípravami celý den již od brzkého rána, aby na stole nic nescházelo.

Večeře se skládala z několika chodů. Nechyběla hrachová nebo čočková polévka — luštěniny měly podle tradice zvelebit rodinný majetek v nadcházejícím roce. Po polévce následovaly pečené kroupy s houbami a česnekem neboli kuba a hubník – nákyp s houbami. A také pukance neboli pupáky s mákem a medem - buchtičky prolité mlékem.  

Dnes si velká část českého národa neumí představit Vánoce bez kapra a bramborového salátu. Považujeme je za tradiční jídlo nejočekávanějšího dne v roce. Tradice smaženého kapra jako štědrovečerního jídla se na českých stolech zabydlela až ve 20. století a pochází z Vídně.

Předchůdcem smaženého kapra byl kapr načerno, jehož recept s původem v roce 1810 vyžadoval třídenní přípravu a podával se s šiškami, vánočkou nebo knedlíky.

Bramborový salát je ještě „mladší“ než smažený kapr. Ještě v předválečných kuchařkách o tomto receptu není ani zmínka. Na vánoční stoly se dostal až během druhé světové války, kdy se rychle rozšířil a zůstal až dodnes.

Každá rodina si postupně vytvořila vlastní recept, který se předává z generace na generaci. Původ bramborového salátu sahá do Ruska, kde ho šéfkuchař luxusní moskevské restaurace připravoval pro bohatou klientelu.

Pod každý talíř se tradičně umisťuje šupina z kapra, která má po celý rok zajišťovat dostatek peněz a hojnosti. Tato tradice se objevila až v 19. století, kdy se stal kapr součástí tradiční štědrovečerní večeře a šupiny připomínaly mince. Před tím tento zvyk nahrazovaly kulaté luštěniny symbolizují plodnost a bohatství.

U štědrovečerního stolu nesměl chybět prázdný talíř navíc pro náhodného hosta. Tento zvyk se zřejmě vztahuje k dobám, kdy domy obcházeli pocestní, tuláci a žebráci. Na Vánoce nebylo vhodné je odmítnout, naopak bylo zvykem je pozvat ke stolu.

Jiná tradice praví, že byl talíř určen pro zesnulé členy rodiny. A další zase, že měl být počet lidí u stolu sudý - proto rodiny s lichým počtem členů přidávaly jeden talíř navíc, aby číslo dorovnaly.

Zdobení vánočního stromku u nás nemá příliš dlouhou tradici. Vánoční stromy se zprvu objevovaly u bohatších měšťanů a teprve později se staly součástí výzdoby i na venkově. Stromeček se začal zdobit teprve v 19. století jako německý zvyk. První ozdobený vánoční stromek v Čechách údajně připravil ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich na zámku v Libni v roce 1812.

Strom představoval symbol života, obnovy a světla. První ozdoby na stromečku byly jednoduché a vyráběly se z přírodních materiálů. Nechyběla jablka jako symbol hojnosti a plodnosti, ořechy obalené ve staniolu pro štěstí a ochranu, sušené ovoce jak dar přírody, perníčky, pečivo a svíčky jako naděje na nový začátek.

Větvičky jmelí rovněž patří k oblíbené vánoční výzdobě. Měly by být zavěšeny tak, aby pod nimi bylo možné projít, anebo se políbit. Pár, který si dá pod jmelím polibek, bude mít štěstí a lásku po celý další rok.

Podle křesťanské legendy Josef udělal kolébku pro malého Ježíška ze stromu, ze kterého se později stala ona cizopasná rostlina. Ze stejného stromu byl dle stejné legendy později vyroben Kristův kříž. Strom byl však natolik zahanben svým osudem, že uschnul a změnil se v dnešní rostlinu. Svými větvičkami teď vykupuje svou vinu tím, že přináší štěstí každému, kdo ji dostane jako dárek.

Původ zvyku pravděpodobně sahá až k dobám Keltů a drželi ho i staří Slované. Protože je jmelí i v zimě zelené, připisovaly se mu léčivé schopnosti, zaháněly se jím nemoci i zlí duchové. Věřilo se také, že může lidem navrátit plodnost. To je zřejmě i prapůvod jeho romantické vánoční úlohy.

Vánoce jsou svátkem, na který se většina lidí těší celý rok. V historii ale měly několikrát namále. Už za Marie Terezie a Josefa II. byly vnímány jako překážka, která odvádí věřící od modlitby, kázání a Boha. Lidé si však našli cestu, jak si je uchovat – začali vyrábět betlémy přímo do svých domovů.

Vánoce se nelíbily také nacistickým i komunistickým režimům. Socialistické Československo se snažilo nahradit křesťanské zvyky a postavu Ježíška Dědou Mrázem, ale bez úspěchu.

Současné Vánoce si každá rodina užívá po svém. I když se od těch původních liší mnoha zvyky, jejich podstata zůstává stejná – čas klidu, lásky a blízkosti. Vánoce jsou okamžikem, kdy se mnozí usmíří, odpustí staré křivdy a navštíví lidi, na které během roku nezbývá čas.

Zatímco vůně purpury, cukroví a jehličí ze stromečku se dnes často mísí se shonem a komercí a ladovské pohledy nahradily SMS, jejich kouzlo stále přetrvává. Vánoce zůstávají nejkrásnějším svátkem roku – časem, kdy ožívají tradice, hřejí nás vzpomínky a znovu si připomínáme, co je v životě skutečně důležité.