Poleno, pudink i sušenky vonící růžemi. Víte, co na Vánoce podávají v cizině?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Tyhle lahůdky z různých zemí spojují stejné svátky, ale přitom tvoří pestrou paletu chutí a dávných tradic. Některé země vsázejí na dlouhé kynutí a pečení, jiné na rychlou přípravu a smažení. Hlavní roli tu hraje jak běžné máslo, med či ovoce, tak i exotičtější olivový olej či voda z růží.

Štola patří neodmyslitelně k německým vánočním zvykům. První písemná zmínka pochází z počátku 14. století ze saské oblasti, čož ji řadí mezi vánoční pečivo s nejdelší místní tradicí. Štola z kynutého těsta doplněná kardamomem, skořicí, kandovaným ovocem a mandlemi se tvaruje do podlouhlého tvaru a po upečení se sype moučkovým cukrem. Má tak symbolizovat Ježíška zabaleného v plenkách.

Pečivo má svou tradici především v Drážďanech a okolních obcích, kde sídlí také ochranný svaz, který pořádá slavnosti této vánoční pochoutky. Ta je v současnosti opatřena i ochrannou evropskou značkou původu PGI, jež zaručuje, že příprava i výroba produktu probíhá právě v daném regionu.

Žádné britské Vánoce se neobejdou bez typického vánočního pudinku. Tento vařený dezert je bohatý odvar ze sušeného ovoce, loje, tresti a koření, který se před podáváním ještě polévá brandy a flambuje.

Pudink, který známe dnes, vznikl původně ve středověku jako hustý rosol – byl to druh vývaru z masa a kostí. Až po 16. století začal pudink postupně obsahovat více koření a sušeného ovoce, jako jsou švestky, rybíz, rozinky, a později i cukr. Sladké komponenty se tak staly náhradou těch živočišných. V dnešní době ho Britové v domácnostech připravují spíše zřídka, pudink se dá totiž koupit v tamějších supermarketech.

Jednou z nejoblíbenějších dánských vánočních pochoutek je æbleskiver. Pod záhadným názvem se skrývají vdolkům podobné koule. Název v dánštině doslova znamená jablečné plátky, protože původně byly „vdolečky“ plněny malými kousky jablek nebo jablečnou šťávou.

Náplň se z receptu postupem let vytratila a vznikly současné æbleskivery. Do těsta se přidává na ochucení kardamom a citronová kůra. Po usmažení ve speciální litinové pánvi s prohlubněmi jsou křupavé na povrchu a nadýchané uvnitř. Podávají se horké s džemem a posypané cukrem.

Panettone je italské vánoční pečivo ve tvaru vyklenuté kupole, které sice v Itálii najdete celoročně, ale na vánočním stole má své tradiční místo. Koláč je plný textury a chutí tvořených rozinkami a kandovaným pomerančem.

Původně je panettone z Milána, nejstarší zmínka o něm pochází z konce 16. století. Jeho historie je přitom opředená legendami. Jedna z nich vznik vysvětluje tak, že dvorní kuchař šlechtické rodiny o Vánocích spálil dort. Jeho pomocník Tony ale situaci zachránil, ráno totiž vytvořil moučník ze zbytků ze spíže – mouky, másla, vajec, citronové kůry a rozinek. Dezert sklidil úspěch a „Pan del Toni“, tedy Tonyho chléb, byl na světě.

Los Pestiños je tradiční pokrm z oblasti Andalusie, který je oblíbený obzvláště během křesťanských svátků včetně toho vánočního. Tato sladkost je historickým průsečíkem tří kultur, které obývaly oblast Andalusie: křesťanské, židovské a muslimské.

Pod názvem se skrývá vločkové pečivo s medovou polevou, často okořeněné anýzem a sezamem. Smaží se v olivovém oleji, což vytváří zajímavou souhru chutí a dodává mu zlatavě hnědý odstín.

La bûche de Noël, v překladu vánoční polínko, je tradiční francouzský dezert, který se podává po půlnoci Štědrého dne. Roláda je zdobená čokoládovou tvarohovou polevou tak, aby skutečně připomínala tvar dřevěného polena.

Dezert odkazuje na dávný zvyk z doby předkřesťanských slavností zimního slunovratu, kdy se během svátečního období pálil veliký kus dřeva. Od 18. století se pak tradice ujali francouzští cukráři a přetvořením polena do sladké podoby se postarali o to, aby zvyk nebyl zcela zapomenut.

Arroz doce je portugalský tradiční dezert, jehož název lze přímo přeložit jako sladká rýže. V podstatě je to sladká, krémová rýže připravovaná z cukru, vaječných žloutků, skořice a citronové kůry. V Portugalsku je specialita dlouhodobým favoritem při rodinných oslavách, a tedy i během vánočních hostin.

Rýže se dočkala skutečné obliby u Portugalců až v 16. století. Předtím byla téměř výhradně jídlem tamější smetánky. U sladkých pokrmů se používala především ve formě mouky k zahušťování mléčných a cukrových dezertů, než se stala hlavní složkou arroz doce tak, jak ho známe dnes.

Cougnou, nazývaný také cougnolle nebo Ježíškův chléb, je sladké pečivo, které se tradičně podává v Belgii na oslavu Vánoc a Mikuláše. Nejčastěji se vyrábí ve tvaru podlouhlého válce uprostřed se dvěma menšími koulemi na obou koncích, což vytváří dojem zavinutého miminnka. Další varianta je oválný kus těsta symbolizující kolébku, uprostřed níž je uloženo „miminko“ z cukru.

Sladká brioška bývá posypaná rozinkami, kousky čokolády nebo krystalky cukru. Děti si cougnou často dávají na Štědrý den s horkou čokoládou ke snídani.

Řecké kourabiedes voní po růžích a chutnají po mandlích. Jsou to lahodné křupavé sušenky s výraznou mandlovou a máslovou chutí a s vůní růžové vody. Ta se přidává buď přímo do těsta, nebo se jí podle některých receptů sušenky postříkají po vytažení z trouby. Poté se ještě posypává moučkovým cukrem. Kourabiedes jsou přímo spojeny s obdobím Vánoc, ačkoli zvyky a tradice Řeků z nich dělají hlavní pohoštění na speciálních oslavách i v jiných obdobích roku, jako jsou svatby a křtiny – symbolizují totiž štěstí.

Vasilice se v Srbsku podávají na takzvané „malé Vánoce“, tedy 14. ledna, kdy se slaví svátek Basila Velikého. Jsou to koláčky z vláčného kváskového těsta, jež se po upečení polévají medem a popřípadě se ještě sypou cukrem.

Med má předznamenat, že následující rok lidem přinese štěstí. Vasilice mohou mít ale i slanou obdobu plněnou sýrem, aby rok přinesl bohatství. Koláčky jsou často zdobené třemi svázanými větvičkami, které mají symbolizovat Nejsvětější Trojici a také pospolitost, harmonii a lásku.