Chalupy jako filmové hvězdy: Kde bydleli loupežník Karaba nebo Šťastný smolař

Dobové chalupy, kovářské dílny, mlýny nebo starobylé stodoly. Romantické stavby s nostalgickým kouzlem v pohádkách ožívají na filmových plátnech i televizních obrazovkách. Dostávají přitom pokaždé nové role. Slouží jako scény pro příběhy plné kouzel, lásky či dobrodružství. Filmové pohádky jsou často zasazené do idylické, venkovské krajiny. A právě skanzeny ji dokážnou skvěle zprostředkovat.

V českých pohádkách se tyto stavby a umně instalované vesničky často stávají svědky boje dobra a zla, setkání princů s chasníky, humorných scének nebo místem kouzelných proměn a setkání s nadpřirozenými bytostmi. Pohledy do uliček se zachovanými chalupami slouží i pro scény s pohádkovými veselicemi či shromážděními lidu.

A přesně tyto filmové záběry si může každý připomenout přímo na místě. Na řadě míst je možné nahlédnout i přímo do jednotlivých stavení. Seznam Zprávy připravily výběr muzeí v přírodě, která jsou bytostně spojená s řadou známých a nejen čistě vánočních pohádek.

Valašské muzeum v přírodě je největším skanzenem v České republice, začal vznikat v roce 1925 zásluhou členů rožnovského muzejního spolku. Tvoří ho několik desítek staveb a čtyři hlavní celky - Dřevěné městečko, Valašská dědina, Mlýnská dolina a od roku 1995 také Pustevny. Ve výstavbě je ještě další část s názvem Kolibiska, která bude sousedit s Valašskou dědinou.

V Dřevěném městečku byla z velké části natáčena pohádka od režiséra Karla Janáka Dvanáct měsíčků s Romanem Vojtkem v hlavní roli. Ve filmu se objevují záběry vesničky i dobových interiérů některých objektů skanzenu.

Valašská dědina zase hojně posloužila jako kulisa Pohádky svatojánské noci od režiséra Zdeňka Zydroně, která se odehrává na Valašsku. Prostředí skanzenu ve větším množství můžete rozpoznat i v televizní pohádce Zdeňka Havlíčka Čerte, drž se svého kopyta! nebo v té s názvem O Nesytovi od Věry Jordánové.

Necelé tři desítky staveb jsou svědky bydlení a hospodaření drobných zemědělců od poloviny 19. století do půlky 20. století na rozhraní Železných hor a Žďárských vrchů v Pardubickém kraji. Roubenky a další stavby, na které se tu můžete podívat, byly do areálu na Veselém Kopci přeneseny v druhé polovině 20. století z oblasti Českého Horácka, aby byly zachráněny před zánikem.

Exteriér skanzenu Veselý Kopec si vybral režisér Karel Smyczek pro svou moderně pojatou českou pohádku Lotrando a Zubejda. Objeví se například ke konci filmu, kdy se Lotrando v podání Jiřího Stracha s princeznou Zubejdou vrací ze země sultána Solimána zpět do vesnice. Vidět je také v Nestmtelné tetě od režiséřa Zdeňka Zelenky či v Sedmeru krkavců od Ludvíka Ráži.

Stavitelské památky z území středních, východních a severních Čech si můžete prohlédnout v Kouřimi. V prostředí bývalého ovocného sadu byl založen skanzen v roce 1972, veřejnost se do něj mohla poprvé podívat o čtyři roky později. V současnosti areál tvoří čtrnáct rozmanitých staveb, proto nabízí srovnání různých regionálních typů lidové architektury z let minulých.

Ve skanzenu v Kouřimi se nachází například chalupa hrnčíře Karaby, bývalého loupežníka, v němž bydlí i Anička z pohádky Tajemství staré bambitky od režiséra Iva Macharáčka, stejná chalupa hraje i ve druhém dílu.

V Nesmrtelné tetě od Zdeňka Zelenky zase uvidíte statek, na němž hledá Matěj Pavlínku. Ovšem stavba prošla po natáčení filmu rekonstrukcí, proto se trochu liší od té původní, zachycené v pohádce.

Nejstarší skanzen v Čechách se nachází nedaleko Prahy na okraji obce Přerov nad Labem. Historie Polabského národopisného muzea se začala psát již v roce 1895. Skazen tu vznikl až v roce 1967 k záchraně polabské lidové architektury. Na zhruba dvou hektarech najdete necelých čtyřicet budov různého typu se zařízenými interiéry - chalupy, špýchary, stodoly či kapličku.

Skanzen u Přerova nad Labem si zvolil pro svou pohádku Z pekla štěstí režisér Zdeněk Troška. Objeví se ze začátku prvního filmu, například když se Markýtka, kterou hraje Michaela Kuklová, vrací na statek. Nebo v záběru, kdy se Honza v podání Miroslava Šimůnka stará o koně. Nachází se tu i chalupa otce Markýtky ze začátku druhého dílu, který se při skladování sena dozví o narození svého potomka.

První snahy o vybudování národopisného muzea v přírodě na jihovýchodní Moravě se datují již na začátek 20. století, povedlo se to až v roce 1973, kdy začala výstavba skanzenu. Na to, jak se žilo v horských oblastech Slovácka nebo v části Pomoraví, se můžete podívat ve více než šedesáti stavbách.

Od roku 1981 může veřejnost nakouknout do areálu Moravských Kopanic, Luhačovického Zálesí, Horňácka, lučního hospodářství či technických vodních staveb, stejně jako si prohlédnout vinohradnický areál.

Například v pohádce od Petra Švédy O statečném kováři si zahrál zdejší patrový roubený seník, v němž Mikeš v podání Pavla Kříže kvůli brzké cestě na zámek budí mlynářského pomocníka Matěje a siláka Ondru, s nimiž se spřátelil po cestě. Hned vedle stojí chalupa, v níž Mikeš bydlel se svým otcem, kterého ztvárnil Slovák Vlado Müller.

Oficiální název skanzenu, který se nachází na Slovensku v podhůří Roháčů v Zuberci-Brestové u hranic s Polskem, je Muzeum oravskej dediny. Více než padesát staveb lidové architektury včetně středověkého dřevěného kostela z počátku 15. století ukazuje život v oravských vesnicích v dobách minulých. Muzeum začalo vznikat v 60. letech 20. století, otevřeno veřejnosti bylo na konci srpna roku 1975. 

Skanzen se objevil v několika českých pohádkách, tuzemští filmaři ho začali hojněji využívat ve 21. století. Pro svou pohádku O vánoční hvězdě si ho vybral Karel Janák. V hlavních rolích se tu představí Vojtěch Kotek nebo Tereza Ramba, hrají zde také Aňa Geislerová, Matěj Hádek nebo Ondřej Sokol. Vánoční atmosféru filmu dodala krásná slovenská zasněžená příroda a samotný skanzen, ať už se jedná o jeho exteriéry či dobové interiéry.

Prohlédnout si zde můžete také například chalupy Hlavsových i jejich sousedů, kde bydlel a učil se kominickému řemeslu filmový Šťastný smolař v podání Filipa Cíla.