Žádný vzor pro děti. „Otec žárovky“ se choval jako podlý manipulátor

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Učebnicový obrázek „vynálezce žárovky“ to právě není. Thomas Alva Edison se ve „válce proudů“ ukázal jako podlý intrikán a bezcitný manipulátor usilující o co největší zisky.

Pro čtenáře, kteří nemají (elektro)technické vzdělání – autor tohoto textu nasazuje laťku podle sebe – je třeba sdělit jen to nejnutnější: Šlo o to, zda se komerčně prosadí stejnosměrný, nebo střídavý proud. Edison prosazoval stejnosměrný proud (DC – direct current). Jeho hlavní konkurent, Goerge Westinghouse střídavý proud (AC – alternating current).

Na „válku proudů“ svým názvem navázala hudební skupina AC/DC.

Ale zpět k elektřině: V roce 1882 měl iniciativu Edison. Jeho firma nahrazovala plynové a petrolejové lampy v amerických domácnostech osvětlením na bázi stejnosměrného proudu o nízkém napětí.

Záhy se ale ukázalo, že trumfy drží v ruce Westinghouse. Ten vsadil na střídavý proud. Jeho distribuce na dálku byla efektivnější a levnější.

Tehdy ještě nebylo jasné, které řešení má budoucnost. Jasná byla ale jiná věc – pro oba systémy tu místo není.

Začala drsná „válka proudů“.

V roce 1881 se v Buffalu opilý dělník z doků George Lemuel Smith dotknul elektrického generátoru a ihned zemřel.

Událostí se zabývala místní vědecká společnost a jeden z jejich členů, Alfred P. Southwick, připadl na revoluční myšlenku: Usmrcení elektřinou se může stát humánnějším trestem smrti než oběšení. Southwick byl dentista, takže využití křesla bylo pro něj naprosto samozřejmé.

A jsme přímo v centru „války proudů“ – jaká elektřina bude tím smrtícím nástrojem?

Lstivý Edison nejprve nabídku na spolupráci na vývoji elektrického křesla odmítl s tím, že je odpůrcem trestu smrti. Později si to ale rozmyslel: elektrické křeslo napájené střídavým proudem se mohlo stát dalším argumentem proti Westinghouseovi – jeho proud je životu nebezpečný.

Kampaň proti střídavému proudu se rozjela naplno.

Edison podporoval aktivistu Harolda Browna, který vedl svoji vlastní „křížovou výpravu“ proti střídavému proudu. Byl upřímně přesvědčený, že je smrtelně nebezpečný.

A Edison podporoval Alfreda Southwicka v jeho vizi „humánní popravy“ elektřinou. Ano, opět se ukáže, k čemu vlastně ten střídavý proud nejlépe slouží.

K zabíjení.

Válka proudů byla nemilosrdná. Kluci z New Jersey dostávali zaplaceno, aby experimentátorům vodili toulavé psy. A Harold Brown je pak s pomocí Edisonovy společnosti zabíjel střídavým proudem.

Aby Edison ukázal, nakolik je střídavý proud nebezpečný, došlo i na popravy koní.

Traduje se, že v rámci „války proudů“ Edison zabil i slona. Je to pravda jen částečně. Edison slona skutečně zabil, ale bylo to v roce 1903, kdy už válku jasně prohrál. Navíc cirkusová slonice Topsy byla stejně odsouzena k smrti, protože zabila několik ošetřovatelů.

Poprava slona byla tedy spíš už jen taková Edisonova libůstka, aby publiku ukázal, co všechno ta elektřina umí.

Už dávno předtím se osvědčila jako popravčí nástroj. První poprava na elektrickém křesle proběhla 6. srpna 1890 ve státě New York. Odsouzeným byl William Kemmler, který zabil sekerou svoji partnerku.

Edison, ještě donedávna zapřisáhlý odpůrce trestu smrti, řekl: „Popravovat zločince elektřinou je dobrá myšlenka. Je to tak rychlé, že ani příliš netrpí.“

Edison dokonce pro popravu na elektrickém křesle vymyslel a zpopularizoval nové slovo: „Westinghoused“. Zločinci byli „westinghousováni“.

Oba rodiče Williama Kemmlera byli alkoholici. A oba zemřeli mladí, pravděpodobně kvůli alkoholismu. William Kemmler si po jejich smrti začal vydělávat jako podomní obchodník.

Byl také alkoholik. Vydělal dost peněz na to, aby si koupil koně a vozík a v rámci opileckých sázek se snažil přeskočit více než dvoumetrový plot. Zničil vozík.

29. března 1889 se probudil po opileckém flámu a obvinil partnerku, že ho chce okrást a utéct s jejich společným přítelem. Po konci hádky odešel do stodoly, vzal si tam sekeru a partnerku zabil. Pak to šel oznámit sousedům.

6. srpna 1890 ráno přivedl strážný Kemmlera do popravčí místnosti. Kemmler měl na sobě elegantní oblek, vyleštěné boty, působil dojmem gentlemana.

Oslovil přítomné: „Přeji vám vše dobré na tomto světě. Myslím, že já odcházím na dobré místo. Noviny napsaly spoustu věcí, které byly jinak. To je vše, co jsem chtěl říct.“

Zdánlivě konvenční společenské setkání se ale záhy změnilo v odporné drama. Do Kemmlerova těla byl na 17 sekund puštěn proud. Zdálo se, že vše proběhlo podle plánu. Alfred Southwick si akci pochvaloval: „Je to výsledek deseti let práce a bádání. Žijeme dnes v rozvinutější civilizaci.“

V té chvíli si ale někdo všiml, že Kemmler se svíjí a lapá po dechu. „Bože, vždyť on je živý!“ Bylo do něj třeba vpravit vyšší dávku proudu. Chvíli ale trvalo, než se dynamo znovu nabilo. V místnosti bylo cítit spálené maso. Z Kemmlerovy hlavy stoupal dým. Někteří přítomní omdlévali, jiní zvraceli.

George Westinghouse byl otřesený: „Bylo to brutální. Lepší práci by odvedli sekyrou.“

A přítomný lékař odhadoval, že k žádné další popravě na elektrickém křesle už nedojde.

Mýlil se.

V roce 2008 zakázal Nejvyšší soud státu Nebraska popravu elektrickým proudem jako „krutou a nepřiměřenou“. Nebraska byla posledním státem USA, který ohledně výkonu trestu smrti spoléhal výhradně na elektrické křeslo.

Elektrické křeslo bylo ve Spojených státech dominantní metodou popravy od začátku 20. století. Od poloviny 80. let začíná převažovat smrtící injekce.

„S každou novou metodou popravy se pojily sliby, že to bude bezpečnější, spolehlivější, efektivnější a humánnější. Tyhle sliby se ale zpravidla nenaplnily,“ píše americký politolog Austin Sarat, autor knihy Gruesome Spectacles: Botched Executions and America’s Death Penalty.

Podle Sarata bylo v USA popraveno k roku 2014 celkem 8 776 lidí. 276 poprav, tedy něco přes tři procenta, se nepovedlo. Nevyšly na první pokus, trvaly dlouho, odsouzený trpěl…Na elektrickém křesle zemřelo 4 374 odsouzených, nepovedených poprav bylo 84, tedy necelá dvě procenta. 

Co znamená „nepovedená poprava“? Popis popravy z roku 1984 v Georgii: „První dávka proudu na elektrickém křesle Otise Stevense nezabila. Lapal po dechu osm minut, než ho zabila druhá dávka.“ A některé popravy trvaly ještě déle.

Nejmladšímu člověku popravenému na elektrickém křesle bylo 14. V Jižní Karolině popravili v roce 1944 afroamerického teenagera George Stinneye. O 70 let později soud rozsudek zrušil s tím, že Stinneyho proces nebyl spravedlivý a porušil jeho občanská práva.

Elektrické křeslo: Dobrá myšlenka. Spolehlivá metoda. Rozvinutá civilizace.