Úspěchy českých egyptologů: Objevy, které změnily historii starého Egypta

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Egyptologie není v Česku nic nového. Do tuzemska se dostala díky jednomu jménu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Františku Lexovi. Ten totiž v roce 1919 na Karlově univerzitě vypsal v letním semestru egyptologický seminář. Stal se tak prvním profesorem, který začal českým studentům přibližovat tajemný starověký Egypt.

Lexa se specializoval na staroegyptskou náboženskou literaturu, zejména texty spojené s kultem mrtvých a magií. Byl také významným překladatelem textů a jeho kniha Staroegyptské náboženství je i nyní v české egyptologii jedním z klíčových děl.

O zrod egyptologie se však nejvíce zasadil později, spoluzaložením Československého egyptologického ústavu v roce 1958, k čemuž ho inspiroval jeho student Zbyněk Žába. Od té doby urazila česká egyptologie a samotní archeologové velkou cestu.

Na pyramidové pole v Abúsíru se čeští archeologové soustředí od 60. let minulého století. Místo, ležící zhruba 20 kilometrů jihozápadně od Káhiry, kde má kromě Prahy Český egyptologický ústav sídlo, je jednou z nejdůležitějších archeologických lokalit v Egyptě.

K největším úspěchům českých badatelů v Abúsíru patří objevení hrobky faraona Raneferefa. Jeho zádušní komplex objevila československá expedice pod vedením Miroslava Vernera v 80. letech 20. století. Kromě nedokončené pyramidy a Raneferefových kosterních pozůstatků našla československá expedice i rozsáhlý soubor papyrů, které sloužily k zápisu textů. Faraon vládl v době asi 2400 let před Kristem.

Pohřebním komplexem Ranefereva ale české objevy v oblasti Abúsíru nekončí. V roce 2012 objevila česká expedice pod vedením Hany Vymazalové a Miroslava Bárty další hrobku –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ konkrétně tu princezny Šeretnebtej z páté dynastie. Princezna byla dcerou jednoho z vysokých hodnostářů, což se odrazilo i na kvalitě nálezu. Byl totiž významný svou neporušeností a bohatou výzdobou.

Roku 2015 pak čeští archeologové objevili ještě hrobku královny Chentkaus III., a to nedaleko od jejího manžela Raneferefa. O panovnici do té doby nebyly žádné zmínky.

Výstava Sluneční králové v Národním muzeu v roce 2020 ukázala největší objevy českých egyptologů včetně soch z komplexu písaře Nefera a princezny Šeretnebtej:

Česko se mimo objevů zúčastnilo i záchranné mise UNESCO núbijských památek v 60. letech 20. století. Památky byly tehdy totiž ohroženy vzestupem hladiny Nilu. Mise se účastnil i Československý egyptologický ústav pod vedením tehdejšího ředitele, známého egyptologa Zbyňka Žáby. Expedici se podařilo znovuobjevit pozdně římský chrám v Táfě a zdokumentovat rozsáhle pevnosti v Kerásí, též z římské doby.

Kromě profesora Žáby se výzkumů účastnili i tehdejší studenti egyptologie Miroslav Verner a Jaromír Málek. Mise byla jedním z největších mezinárodních archeologických projektů své doby a Žábův tým významně přispěl k záchraně památek staroegyptské civilizace.

Revoluční objevy do oblasti egyptologie přinesl mimo jiné i Ladislav Bareš. Známý je především díky výzkumu Pozdní doby Egypta (cca 664–332 před naším letopočtem). Jeho expedice v oblasti Abúsíru se zameřily na studium šachtových hrobek a hrobek vysokých úředníků.

Barešovy objevy tak poskytly informace o společenském postavení a náboženských praktikách tehdejší vysoce postavené egyptské společnosti. Díky jeho práci se navíc podařilo lépe pochopit změny, kterými Egypt v Pozdní době prošel.

Bareš se zaměřoval nejen na archeologické nálezy, ale také na historické a kulturní souvislosti, včetně vztahů mezi jednotlivými sociálními třídami a úpadku mocenského centra Egypta.

Čeští egyptologové se díky svým úspěchům zařadili mezi světové špičky v oboru. Jejich dlouhodobá práce v Abúsíru a na dalších lokalitách přispěla nejen k rozšíření znalostí historie, ale také k inspiraci pro dnešní společnost. Této paralele se mimo jiné ve své práci věnuje i Miroslav Bárta, který kolaps egyptských civilizací používá také jako alegorii dnešní doby.