Tři údolí jsou skvělá. I pro jarní lyžařské fanatiky

Lyžařská sezona se chýlí ke konci – pojďme se s lyžemi rozloučit tam, kde to je nejlepší. Francouzská Tři údolí jsou ideální na jarní lyžování, tady končí sezona až pozdě v dubnu. Sjezdovky v horních partiích mají dobrý sníh i po obědě a z každého druhého vrcholu nad Les Menuires uvidíte Mt. Blanc.

Ten rozměr lyžařské zóny je ohromující. Kam až oko dohlédne, vždy někde na horizontu po chvilce mžourání najdete lanovky. Jenže to bývá jen konec jednoho údolí. Za ním je další a pak další. Sjezdovky jsou neskutečně dlouhé, široké, dobře upravené. Prakticky běžně při jedné jízdě překonáváte z nejvyššího bodu do údolí tisíc výškových metrů. Nonstop to dá málokdo.

600 km tratí, 339 sjezdovek, které se nacházejí v nadmořských výškách 1 100 až 3 230 metrů. 85 procent lyžařské oblasti v nadmořské výšce nad 1 800 metrů. 162 lyžařských vleků… A navíc, málokteré superstředisko je dnes tak málo závislé na umělém sněhu – zde asi jen z poloviny. Ani za šest dní to všechno neprojedete.

Přepravní zařízení možná nejsou všude nejmodernější, ale nikde vysloveně zastaralá. Organizace je dobrá. Vše funguje, navíc s určitou francouzskou grácií. Na rozcestích se neztratíte. Tam, kde přejíždíte z jedné zóny do druhé, jsou obří brány s velkými nápisy.

Je to neuvěřitelné, ale Tři údolí (dnes vlastně už čtyři údolí – s Orelle) slaví 50 let existence. Velmi úspěšné existence. Francouzi se v polovině 60. let minulého století rozhodli, že úplně předělají dosavadní systém zimní rekreace. Byl to ten největší průlom, který kdo kdy v zimním průmyslu vymyslel. Hlavní princip spočíval v tom, že se nová střediska posunou nad dosavadní nejvyšší horské vesnice. A navíc tak, aby rekreanti mohli vystoupit ze svého ubytování rovnou na sjezdovku a na lyžích se pak ke svému „bytu“ zase vrátit.

Francouzi si to mohli dovolit, rozměr jejich Alp je obrovský. Vše tehdy podpořila sama francouzská vláda a ekologické organizace ještě nebyly tak semknuté. Vznikla úplně nová superstřediska s vlastní infrastrukturou, včetně škol pro místní, aby se nemuseli denně vracet zpátky do údolí. Mimochodem, to byla ještě před zahájením výstavby jedna z podmínek lidí, kteří tu měli pracovat.

Můžete mít různé výhrady, zejména na ubytování. Že pokoje jsou malé, s minimálními odkládacími prostory atd. Jenže tehdy to mělo svou logiku. Francie se rozhodla, že vybuduje cenově dostupná místa, kam budou moci jezdit i „obyčejní“ návštěvníci. Ubytování bylo plánováno jen na přespání, Francouzi přece chodí na oběd i na večeři do hospody. To si dříve většina Čechů nemohla dovolit, proto museli při pobytech občas trochu „trpět“.

Časy se ale mění. Dnes tu malé „krcálky“ pořád najdete, ale s tím, jak francouzská střední třída a vyšší střední třída bohatla, se dnes maličkaté a kdysi skromné apartmány renovují, rozšiřují a modernizují. Není to otázka dní, měsíců, ale let.

Francouzi jsou však pořád na některé věci docela skromní. Sedíte s nimi v kabině lanovky a koukáte na oblečení a vybavení. Nic okázalého, nijak vyladěného, každý druhý kousek je z Decathlonu.

A teď k jednotlivým údolím a místům. Každé z nich by kdekoli ve světě mohlo být skvělým samostatným střediskem. Les Menuires (1 800 m) je cenově dostupné i pro rodiny s dětmi a s několika fantastickými sjezdovkami. Červeno-modrá z Pointe de la Masse (2 804 m) překonává tisíc výškových metrů. Ale i další červeno-modrá pod lanovkou Bruyeres bude patřit k tomu nejlepšímu, co jste kdy zažili.

Les Menuires nám vůbec připadá jako ideální základna. Zprvu vám sice trochu spadne brada: jste opravdu na sídlišti, mezi nímž se motají sjezdovky, ale brzy si zvyknete a zorientujete se. Je tu síť obchodů, hospod, barů, půjčoven a servisů. Všude je odtud blízko. Ve Val Thorens jste za chviličku. V Meribelu taky – stačí dvě lanovky a sjezd. Z Meribelu pak lanovka nahoru a jste v mondénním Courchevelu s bláznivým letištěm na skále.

Meribelu dominují dvě červené sjezdovky z Mont Vallon (2 952 m), tratě světového poháru v centrální části, ale třeba i padáky kolem lanovky Pas du Lac. Nejdražší Courchevel ohromí zcela novými pohledy a zejména tratěmi, které obkružují středisko přes Col de Chanrossa (2 540 m) a Signal (2 250 m). Určitě se také vydejte po sjezdovkách do blízkosti unikátního courchevelského letiště, kde startovací (přistávací) dráha jakoby končí v půlce své délky.

A konečně zlatý hřeb a nejvyšší lyžovací zóna: Val Thorens. Začněte třeba zleva od ledovce Peclet, pak do blízkosti ledovce Thorens, na Sommet des 3 Vallées (3 230 m). Potom se přehoupněte do nádherného údolí Orelle a vraťe se přes Cime Caron (3 200 m). Tady vás bude čekat nejdelší sjezdovka celé obří zóny, která měří 12 km.

Za téměř utajený poklad Tří údolí můžeme označit Saint Martin de Belleville, který – a to je dobře – úplně vypadává z konceptu futuristických francouzských center. Malá útulná historická vesnička s barokním kostelíkem je velkým trendem oblasti posledních let. Do zdejších krásných apartmánů a hotelů se jezdí ukrýt bohatí a známí Francouzi, kteří nechtějí dávat sebe na odiv a producírovat se v Courchevalu. Tady si užívají klidnou, historickou atmosféru místa, které má genia loci.

Jsme ve Francii, a proto nemůžeme vynechat malou gurmánskou tour po místních restauracích a horských chatách. Najdete v nich vše, od místních alpských specialit, přes skvělé saláty, asijské kreace, „velká“ masa, sladkovodní i mořské ryby.

Dole v Saint Martin de Belleville zkuste třeba docela nenápadnou a klidnou „L´Art B“ hned u lanovky s výhledem na špičatou věž kostela. Mají tu třeba výborné asijské saláty. Nad Les Menuires je zase alpská chalupa „Chalet du Sunny“, kde je dobré zkusit třeba fondue.

Na samém konci Les Menuires se ukrývá ikonická horská farma „Chez Pépé Nicolas“ s báječnými horskými specialitami. V bočním údolí pod Val Thorens v zemi nikoho zas najdete komfortní horský srub „Refuge du lac du Lou“. Dostanete se k němu buď freeridem z okolních vrcholů, nebo jednoduchým výšlapem na skialpech z Les Menuires. Tady nabízejí nejrůznější horské speciality včetně aromatického roztaveného sýra v kameninové nádobě, kterým si poléváte skvělé brambory.

Přímo uprostřed Val Thorens je pak „Restaurant le M“, kde například pečou skvělé jehněčí. A konečně na hřebeni nad Meribelem zkuste „Maya Altitude“ a jejich výborný Maya Altitude burger se sýrem Roblochon nebo tagliatelle s černými lanýži.