Článek
Syndrom vyhoření ohrožuje čím dál více lidí a zdaleka se netýká jen manažerů v nejvyšších pozicích. Významnou ohroženou skupinou jsou i matky na mateřské dovolené. Vleklé problémy ústí v závislosti i kolaps organismu. Jak poznat problém včas a co pomáhá?
Jak syndrom vyhoření ovlivňuje naše psychické i fyzické zdraví? Jak proti němu bojovat a jak nespadnout do začarovaného kruhu absolutního vyčerpání? To vše a mnohem více se dozvíte při poslechu nového dílu podcastu MUDr.ování, tentokrát s psychiatričkou Alinou Kulakovskou.
Podle psychiatričky Aliny Kulakovské je cesta k syndromu vyhoření obvykle u všech případů podobná. Vše může začít nenápadně – jsme například zcela pohlceni novou prací, nebo se téměř 24 hodin denně s minimálním oddechem věnujeme jedné činnosti. Naše nasazení přitom mohou zprvu doprovázet dobré úmysly i vlastní nadšení, třeba při startu nového podnikání.
„Člověk není nastavený na to, věnovat se neustále jedné věci nebo být neustále v jedné situaci,“ říká psychiatrička v podcastu MUDr.ování. Spadnout do syndromu vyhoření podle ní může téměř kdokoliv a v jakékoliv životní roli či profesi. Vše ale závisí i na vlastním nastavení hranic a schopnosti pečovat o sebe sama.
S kým jsme si povídali?
MUDr. Alina Kulakovská absolvovala Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Kromě praxe v psychiatrické nemocnici se po škole začala věnovat destigmatizačním aktivitám a osvětě zaměřené na duševní zdraví. Na sociálních sítích publikuje příspěvky pod přezdívkou Nadšená psychiatrička a pořádá odborné workshopy či přednášky.
MUDr.ování navštívila psychiatrička Alina Kulakovská.
Dlouho přehlíženou skupinou, která je však syndromem často ohrožena, jsou třeba matky na mateřské. „Máma z té role prostě nevystoupí. Je to kontinuální role a velmi těžko se hledá odpočinek,“ říká Alina Kulakovská.
Stav podle ní může zhoršovat i vlastní perfekcionismus a tlak, který si vytváříme mnohdy i sami na sebe bez ohledu na okolí.
Závislosti i kolaps
Problémy fyzického i duševního rázu na sebe obvykle nenechají dlouho čekat. Člověk, který se propadá do syndromu vyhoření, může cítit celkovou apatii a nezájem, podrážděnost, návaly vzteku, fyzické vyčerpání nebo také celkové emoční vyčerpání. Vše často provází i nespavost, bolest hlavy nebo břicha.
Lidé v dané situaci často sahají po návykových látkách a povzbuzujících stimulantech. „Když už to tělo nedává samo a už nestačí kávy a nestačíme to ujíst, tak jdeme do psychostimulantů. Jenomže dříve nebo později, spíše dříve, zjistíme, jak velkou daň si to na těle vybírá. Nejsme nevyčerpatelná továrna na energii,“ dodává Alina Kulakovská.
Upozorňuje, že následovat může i celkový kolaps organismu a hospitalizace v nemocnici. Jak tedy z bludného kruhu ven? Podle psychiatričky je vhodné obrátit se na odborníky. Pomoci si ale někdy mohou lidé i sami, pokud si problém uvědomí, dokážou odstranit zdroje svého stresu, nastavit si zdravější prostředí či využít pomoc okolí.
Podle lékařky mnoha lidem pomáhá i kreativní činnost, jako je malování nebo psaní povídek. Prospěšný je i sport či jakákoliv aerobní aktivita. Blahodárný vliv na psychiku má i „obyčejná“ procházka v přírodě. „Samotný pobyt v přírodě, ideálně spojený s procházkou, může signifikantně snížit stresový hormon kortizol,“ uzavírá.
