Sbírejte šneky. Jediné maso, které je dneska zadarmo

V minulosti si naši předci mohli pořídit spoustu masa svépomocí, tedy lovem v přírodě. Chytali a jedli ptáky – oblíbená byla třeba masitá kvíčala –, běžně se chodilo na raky nebo na žáby. Dnes je ovšem tohle všechno zakázané. Většina živočichů je zákonem chráněná a na lov ostatních potřebujete nejrůznější průkazy a zkoušky.

Divokou zvěř v lese či na poli smějí střílet pouze myslivci s platným povolením, na ryby zase mohou jen rybáři s platným rybářským lístkem. Ptactvo je dnes víceméně chráněné, stejně jako oblíbená pochoutka mnoha asijských národů v podobě hadů či ježci, kteří zase patřili k vyhlášeným pochoutkám kočujících cikánů. Takže máme smůlu.

Jedinou výjimku – tedy vedle nepříliš vábných chroustů (ano, i z nich se ještě před sto lety dělávala v Čechách a na Moravě polévka) – představují šneci. Ti se stále smějí sbírat ve volné přírodě a v kulinárním světě platí za chutnou a ceněnou delikatesu.

V českých zemích se konzumace šneků rozšířila ve 14. století v souvislosti se zakládáním klášterů, neboť šneci představují tradiční postní pokrm. Proto se v dnešní době často připravují před vánočními svátky. Naopak třeba ve Francii, Řecku či Portugalsku se konzumují po celý rok – a mají zde dokonce svůj svátek: 1. října se v mnoha evropských regionech chystají šnečí hostiny.

Přestože šnečí pokrmy patřily především na „panský“ stůl, o jejich širší popularizaci se snažila už v 19. století Magdalena Dobromila Rettigová, která návod na jejich zpracování i samotné recepty zařadila do dnes již legendární Domácí kuchařky. Čtenáři zde najdou recept na šneky s kyselým křenem, nadívané šneky či šneky s vinnou omáčkou. A nechybí ani návod, jak si připravit delikátní šnečí ocásky.

Na šneky se chodí hlavně v květnu, ideálně krátce po dešti. Sběr je poměrně rychlý a jednoduchý: za dvacet minut jich máte stovku. Tím ovšem snadnější část končí, protože samotné zpracování šneků je trochu náročnější. Nejprve je třeba dát šneky do velké krabice, aby se vyčistili a po několika dnech půstu přešli do spánkového režimu.

A pak už nastává den D, tedy jinými slovy šnečí zabijačka. Nejprve je třeba dát spící šneky do vařící vody. Vařit stačí deset minut. Pak se šneci nechají vychladnout, načež se vytáhnou z ulity. Poté je třeba šneky vykuchat, aby zůstal jen sval šnečí nohy. Čisté maso je nutné několikrát proprat ve slané octové vodě, aby se zbavilo slizu. A pak už přijde na řadu samotné vaření s kořenovou zeleninou, zhruba dvě hodiny. Ze stovky šneků získáte přibližně půl kilogramu chutného masa.

Finální úprava nabízí spoustu možností. Můžete šneky vrátit zpátky do ulit a zapéct je se sýrem a bylinkovým máslem nebo je připravit na pánvi s česnekem, cherry rajčátky a petrželkou. Další možností jsou šneci se smetanovou omáčkou ochucenou trochou brandy nebo šneci připravení s oblíbenou francouzskou máslovou omáčkou „beurre blanc“. Jako příloha se hodí bageta nebo vařené brambory.

Pokud si chcete šnečí maso nejprve vyzkoušet, abyste zjistili, zda vám to vůbec stojí za to, můžete si koupit šnečí produkty v některé z mnoha tuzemských šnečích farem. Třeba rodinná farma Karch z Beskyd nabízí širokou kolekci šnečích delikates, od šnečího kaviáru až po různě upravené šnečí maso. Šneky s bylinkovým máslem či šnečí ragú si zase můžete zakoupit ze šnečí farmy Nahošovice, umístěné v podhůří Hostýnských vrchů.