Robert Nebřenský: Naše hudba je trochu náročnější, na dívky ne vždy platila

Prvním hostem podcastu Boomer Talk byl hudebník, skladatel, textař, kapelník, malíř a herec Robert Nebřenský. S kapelou Vltava vydá u příležitosti 35. výročí album Spass muss immer sein. Řeč samozřejmě přišla i na dobu minulou.

Jak se skupině Vltava tvořilo za totality? Vidíš na době minulé něco pozitivního, ať už v hudbě, nebo životě? Jsem rád, že si vůbec něco pamatuji, a když si něco pamatuji, tak je to důvod k radosti. Jsem rád za to, co jsem zažil, protože to v mnoha ohledech bylo unikátní a dnes už se to zažít nedá.

S hodnocením je to těžší. Jakmile má člověk vzpomínky na dobu, kdy byl mladý, tak je s tím spojeno nějaké pnutí a všechno vypadá lépe a my si vše idealizujeme. Jako mladý jsem byl zanícený touhou po něčem a ani jsem nevěděl po čem. Asi se jednalo o nějakou potřebu hlubšího vnitřního vyslovení se a získat obdiv žen i uznání kolegů. Tvorba písniček byla prostředkem k získání přízně druhého pohlaví. A poté, co se mi tu přízeň nedařilo získávat, tak jsem u sebe zpozoroval, že mě vlastně hodně zajímá ta tvorba jako taková a postupem času se to pro mě stalo důležitějším.

Má to vlastně několik etap, jednu bych nazval etapou komunistickou – do revoluce, kdy skutečně i nabídka nějakých vnějších vjemů byla omezena, takže lidi měli na sebe více času, více prostoru, pozornosti pro sebe. Kamarádství se dalo naplňovat tím, že se ti kamarádi opravdu setkávali a něco spolu podnikali. Nebylo nic jiného a dalo nám to možnost zažít skvělé okamžiky. Záleželo vám na kostýmech, ve kterých jste vystupovali? Záleželo i ne. Těžko odpovědět, protože když jsme kapelu zakládali, sešlo se pět výrazných osobností a každý byl dost jiný, takže se nepodařilo sladit se na téma oblečení. Já bych si byl přál, abychom v něčem vystupovali, představoval jsem si nějakou lepší eleganci. To se nepodařilo a šli jsme směrem, že každý bude v tom, v čem se cítí. A pokud bych to měl konkretizovat, v roce 1986 nebyly žádné hadry, co by si člověk mohl vzít, já byl rád za tenisky, u kterých mi záleželo na tom, aby nebyly špinavé a svetr, na kterém byly umně zakryté díry. A co holky, platilo ve vašem případě heslo sex, drogy a rock’n’roll? Pro některé kapely to platilo, ale my jsme byli z trochu jiného těsta. A že bychom si zase mohli tak vybírat, to ne, protože naše hudba byla vždy trochu náročnější, především na nároky vnímání posluchačstva a ne každá dívka, která by se nám třeba líbila, byla schopná to naše poselství vnímat, pročež nebyla ani ochotná k tomu dalšímu. Jinak to období musím z tohoto hlediska pochválit, bylo to ohromně příjemné.

Jaký je typ herce, jak se do rolí dostává a jak se mu natáčel Tobruk? Jaký je podnikatel a jakou hodnotu pro něj mají peníze? Jakým stylem maluje a je otevřený novým trendům?

Poslechněte si v podcastu v přehrávači v úvodu článku.