Putování za nejslavnějším českým kocourem. Ladův kraj nabízí zábavu všeho druhu

Kostelík v Hrusicích na návsi je povědomý asi každému – i když oproti jeho četným obrazovým ztvárněním nestojí na kopci a neobklopují ho ani černé hřbitovní kříže. „Josef Lada nemaloval realitu, krásně si vymýšlel,“ říká Blanka Šubrtová z Památníku Josefa Lady.

S jeho kocourem Mikešem můžete vyrazit po mnoha turistických stezkách i po dalších zajímavostech takzvaného Ladova kraje. Po stopách Ladových hrdinů je možné se s dětmi vydat na tematicky zaměřených turistických i cyklistických trasách, navštívit stylové restaurace na hrusické návsi na dohled od kostelíku nebo se účastnit výtvarného workshopu s pirátskou páskou na pravém oku. Na něj totiž Josef Lada od útlého dětství kvůli úrazu neviděl.

Milovníky výletů do přírody zaujmou národní přírodní rezervace Voděradské bučiny a přírodní park Velkopopovicko, mohou zavítat na expozici miniatur historických staveb v zahradě zámečku Berchtold i na přírodní plovárnu na Sázavě, kde dodnes na velké pramici převáží přes řeku převozník s dlouhým bidlem.

Na zahradě vily se vzpíná motocykl, za řídítky nad zvednutým předním kolem sedí kocour Mikeš, za ním Pašík s divokým výrazem. Jde o jednu ze soch, které pro Památník Josefa Lady v Hrusicích vytvořili studenti Akademie výtvarných umění. Nenápadnou a jednoduchou dvojpodlažní vilu si tady Josef Lada nechal postavit ve 30. letech díky svým autorským úspěchům. „Přesto pak hypotéku musel kvůli válce splácet až do roku 1951,“ říká Martina Svobodová, průvodkyně a ekonomka, která pracuje v památníku spadajícím pod Oblastní muzeum Praha-východ sedmnáct let.

Památník Josefa Lady a jeho dcery Aleny, také výtvarnice, se nachází v domě, který využívala rodina k letním pobytům. „Původně jezdil vedle k sousedům, jmenovali se Svobodovi, od kterých si pronajímal první patro. Pak od nich koupil pole, kde začal stavět. Mnozí místní ale panu Ladovi, pocházejícímu z chudých poměrů, vzestup nepřáli,“ podotýká průvodkyně a muzejní pedagožka Blanka Šubrtová.

Rodný dům Josefa Lady v Hrusicích, v němž se narodil 17. prosince 1887, už nestojí. Upomíná na něj ale jedna z mnoha informačních tabulí v obci, na které stojí výňatek z knihy Vzpomínky z dětství: „…byla v něm jediná obytná světnice, malá síňka, chlév, stodola a menší chlévky pro husy a čuníka. Ze síňky se vcházelo nejen do světnice, ale i do chléva, a tak jsem slyšel často od lidí posměšné poznámky, že máme společný vchod s kravami.“

Knihy, obrazy, ale i modely pokojů nebo krajinky s kostelíkem v památníku představují život a dílo umělce, který napsal třináct vlastních knih, ale ilustroval spoustu dalších. „Říká se, že celkem vytvořil kolem patnácti tisíc ilustrací, ale spočítat se to nedá. Často se objeví někdo s tím, že mají doma v rodině obrázek od pana Lady. On své ilustrace používal během druhé světové války při výměnném obchodu. Stále se objevují další,“ říká Blanka Šubrtová a Martina Svobodová ji doplňuje: „Spousta lidí má originály i tady ve vesnici, protože menší obrázky také rozdával kamarádům a známým.“

Novinkou je ekostezka na zahradě, která může pobavit děti, které už umějí číst. Nebo si ji mohou projít s rodiči. „Máme tu celkem deset zastavení propojených s panem Ladou skrze postavy Mikeše a Pepíka Ševce, které návštěvníky seznamují s přírodními živly. Děti mohou nejen odpovídat, ale také si něco vyzkoušet a pokud jim vše vyjde, na konci získají klíč a heslo, za které dostanou speciální medaili,“ láká Blanka Šubrtová. Úplně u vjezdu stojí dvě mohutné lípy, které tam zasadil sám Josef Lada na památku narození dcer Aleny a Evy. Druhá jmenovaná zemřela tragicky za války při bombardování Prahy.

Zatímco Jana Žižku si bez pásky přes oko asi nikdo nedokáže představit, o Josefu Ladovi naopak málokdo ví, že na tom byl se zrakem podobně. „Když byl ještě malý, vypadl z kolébky a oko si poranil o ševcovský knejp svého otce,“ říká průvodkyně Blanka Šubrtová a ukazuje ve vitríně na podobný malý nožík používaný při výrobě bot.

Kvůli postižení se výtvarník zejména v mladších letech nechával vyfotit pouze z levé strany. Trpěl také neurastenií, nepřiměřenými emocionálními reakcemi, proto neměl rád ani vernisáže, které pro něj znamenaly spíše stres.

Z hlediska výtvarníka je ale důležitější, že kvůli poškozenému zraku neviděl prostorově. Dokládá to výtvarná dílna umístěná v suterénu vily, které dominuje velkoprostorová malba s ladovskou vesničkou. „Zahrajte si na ilustrátora. Přečtu několik stránek textu a vy si vyberete motiv,“ navrhuje Šubrtová, která je sama výtvarnice a vede místní workshopy. Zatímco děti s klapkou na pravém oku nemívají při kreslení problémy, autor tohoto článku s pastelkami trochu bojoval – při delším soustředění se mu do hlavy vracelo něco jako maličká mořská nemoc.

Mezi nejznámější Ladovy postavy patří vodníci. Ještě jako chlapec údajně viděl jednoho sedět u Hubačovského rybníka u Mirošovic. Výtvarnice upozorňuje, že právě postavy vodníků na obrazech stárnuly společně se svým autorem, a i díky tomu se dá odhadnout, z jakého období života malba pochází. „Jeho poslední vodník už je šedivý a shrbený. Zajímavé také je, že Lada kreslil kostel většinou na kopci, ale na návsi zjistíte, že je v rovině s hospodami. A rybník je Hubačovský rybník, protože za Ladova života v Hrusicích žádný nebyl,“ vypráví Šubrtová.

Pozor jen na netradiční otvírací dobu památníku – otevřeno je každý víkend, ale právě proto bývá vždy v pondělí a úterý zavřeno.

Z Hrusic, kde si v obou restauracích můžete dát i točenou zmrzlinu (ale hotovost s sebou, s platební kartou neuspějete), se dá dojít přes Senohraby příjemnou procházkou lesem k bývalému hlásnému hradu Zlenice, dnešní zřícenině, kterou Josef Lada také s oblibou využíval jako kulisu u svých obrazů. Už nepřekvapí, že nestojí osamocená na vysokém kopci, ale je ukrytá mezi stromy.

Ukrytá naopak není historická Plovárna Senohraby, které dominuje modro-bíle pruhovaný domeček, odkud co chvíli vyrazí převozník, aby s bidlem převezl na pramici turisty na druhý břeh. Dospělí nebo kolo stojí desetikorunu, děti, kočárky a psi jsou za polovinu. Přes prázdniny funguje přívoz každý den od 10 do 19.30 hodin, jen v neděli do 18 hodin. Na jedné straně řeky najdete občerstvení Baštírna, na druhé dokonce restauraci s velkou zahrádkou a s penzionem Kormorán.

Další velkou inspirací pro výlety v této oblasti je web laduv-kraj.cz, kde zájemce najde všechny tipy pohromadě. Vybrat si můžete třeba Cestu kocoura Mikeše dlouhou asi 20 kilometrů, která nabízí dvanáct zastavení s tabulemi s úryvky z této Ladovy knížky. Tabule s tematickými obrázky se vztahují k místům, kde asi nejslavnější český kocour prožíval svá dobrodružství. Stejně jako Mikeš vyrazíte ze vsi Hrusice a pokud budete chtít dojít až k dvanácté tabuli, cíl cesty bude v Říčanech.

Za návštěvu stojí například i zámeček Berchtold, protože nabízí nejen ubytování, restauraci a školicí prostory, ale i vyžití pro dospělé a děti. „V zahradě jsou postavené miniatury hradů a zámků, jako zpestření pro děti nabízíme velkou trampolínu nebo nahlédnutí do perníkové chaloupky i do pekla, které je vybudované ze starého bunkru. Máme tady i minizoo s kozami a králíky, vše je určené nejen pro ubytované hosty, ale i pro veřejnost,“ říká Daniela Langová.

Z dalšího bunkru vedle tenisových kurtů je vybudovaná maličká podzemní střelnice určená pro sportovní pistoli, na dětském hřišti jsou k půjčení třeba koloběžky, lesem vede naučná stezka. Daniela Langová sama ráda jezdí na kole a potvrzuje, že je tu všechno blízko. „Stále ale málokdo ví, že teprve asi tři roky vede cyklostezka z Mnichovic až do Prahy a je vhodná i na brusle. Mezi Světicemi a Říčany je třeba moc hezká zastávka i s grilem věnovaná Josefu Ladovi. Můžete se také vypravit na rybník Marvánek a do Kolovrat. Velmi hezký je i Říčanský les,“ dodává.

A teď už stačí jen sednout na vlak nebo na kolo.