OSN: světová organizace jako druhý pokus o udržitelnost světového míru

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Snahy o propojení národů a zahájení společné komunikace už mají poměrně dlouhou tradici, sahající až do 19. století. V roce 1865 vznikla Mezinárodní telegrafická unie a o devět let později Všeobecná poštovní unie. Obě se týkaly spolupráce na dílčích záležitostech, ale ukázaly, že se na zásadních věcech dokáže shodnout i velké množství zemí.

V roce 1899 se pak v nizozemském Haagu konala první mezinárodní mírová konference, která měla stanovit postupy v krizi s cílem vyhnout se válečným konfliktům. Za vznik první skutečné aliance se ale postavil až americký prezident Woodrow Wilson na konci první světové války.

Společnost národů, v angličtině The League of Nations, vznikla v rámci Versailleské smlouvy - zásadní dohody, která rozhodovala mimo jiné o uspořádání Evropy po první světové válce. Mezi zakládající státy patřily vítězné státy Dohody a její spojenci.

Ačkoli byl jedním z hlavních propagátorů mezinárodní spolupráce americký prezident Wilson, Spojené státy se k organizaci nikdy nepřipojily. Ostatní země, které nepatřily mezi ty zakládající, smysl organizace nechápaly a Společnost národů tak rychle přestala fungovat. Úplně pak ztratila význam poté, co nedokázala zabránit největšímu globálnímu konfliktu - druhé světové válce.

Toto mezinárodní uskupení však přece jen mělo smysl. Položilo základy nynější Organizaci spojených národů (OSN) a po ukončení své činnosti jí předalo i veškerý majetek včetně obsahu knihoven a přístupů do archivu.

Charta OSN, tedy hlavní listina přijatá roku 1945 v San Francisku, se začala rýsovat už v roce 1941 na pozadí událostí druhé světové války. Tehdejší americký prezident Franklin D. Roosevelt a britský premiér Winston Churchill totiž představili dokument, který se zavázal k „určitým společným zásadám v národních politikách jejich zemí“, na nichž „zakládali své naděje na lepší budoucnost světa“.

Atlantická charta, jak se dokument jmenoval, byla klíčová také právě proto, že se v osmém odstavci zmiňovala o „vytvoření širšího a trvalého systému všeobecné bezpečnosti“, a tím tak položila pomyslný základní pilíř celé OSN.

Na začátku roku 1942 se pak k dokumentu přihlásily další státy bojující ve válce proti Německu. Bylo jich 26 - vedle USA a Británie šlo mimo jiné o Čínu, Sovětský svaz nebo tehdy obsazené Československo. Připojení jednotlivých zemí podpisem se do historie zapsalo jako Deklarace Spojených národů. V ní byl také poprvé použitý název United Nations, anglický výraz pro Organizaci spojených národů, za kterým stál prezident Roosevelt.

Od 18. října do 1. ledna roku 1943 se v Moskvě konala konference, která vznik mezinárodní organizace urychlila. Účastnily se jí pouze čtyři státy - Čína, USA, Sovětský svaz a Velká Británie. Mimo jiné „uznaly nutnost v co nejkratší době založit všeobecnou mezinárodní organizaci, založenou na rovnosti všech států, s cílem udržení mezinárodního míru“. Účastníci se tehdy navíc dohodli na sestavení národních výborů, které pak na přípravě budoucí organizace pracovaly.

Dalším důležitým milníkem na cestě za OSN byla Deklarace tří mocností 1. prosince 1943 v Teheránu, kde se sešli Roosevelt, Churchill a Stalin, a předem stanovené cíle z Moskvy potvrdili. Doplnili je ale o fakt, že se na spolupráci budou aktivně podílet všechny státy a stanou se tak „světovou rodinou demokratických národů“.

O rok později probíhaly v Americe takzvané Washingtonské rozhovory, v rámci kterých Británie a USA jednaly odděleně se Sovětským svazem. Tam položily základy smluv a dohodly se na věcných otázkách budoucí organizace.

Roosevelt, Churchill a Stalin se poté v roce 1945 sešli na Jaltské konferenci, kde se rozhodlo o svolání konference v San Francisku. Tam se měla OSN ratifikovat. Krátce po návštěvě Jalty ale přišla náhlá smrt prezidenta Roosevelta, která otřásla představiteli zakládajících zemí. Vznik mezinárodní organizace však v Rooseveltových šlépějích dokončil nastupující prezident Harry S. Truman.

„V roce 1945 se v San Francisku sešli zástupci 50 zemí na Konferenci Spojených národů o mezinárodním uspořádání a vypracovali Chartu OSN. Slavnostní akt podpisu proběhl 26. června. Mezi padesáti podpisy původně chyběl podpis Polska, které nebylo na konferenci zastoupeno. Připojilo ho později, přesto je počítáno mezi 51 zakládajících členů OSN,“ uvádí organizace na svých stránkách.

Chartu pak 24. října 1945 podepsala a ratifikovala většina států včetně pěti stálých členů Rady bezpečnosti a vznikla dlouho budovaná globální organizace, dnes všem známá pod názvem Organizace spojených národů.