Neil Armstrong létal dřív, než řídil auto. Přežil riskantní misi a pak dobyl Měsíc

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Lásku k létání objevil Neil Armstrong už v šesti letech, když se poprvé ocitl na palubě letadla. „Národní hrdina“, jak ho později označil bývalý prezident Spojených států Barack Obama, se narodil 5. srpna 1930 jako nejstarší ze tří dětí v Ohiu. Už v šestnácti letech získal pilotní licenci – dokonce dřív než řídil auto.

Díky mimořádné píli si mohl vybírat vysokou školu. Nabídku ke studiu dostal od prestižního Massachusettského technického institutu (MIT), sám si však zvolil bližší školu ke svému domovu, a to Purdeovu univerzitu v Indianě.

Aby mohl studium dokončit, upsal se americkému námořnictvu, které mu poskytlo stipendium, výměnou za nějaký čas strávený v uniformě. Absolvoval proto osmnáctiměsíční letecký výcvik a ve 20 letech se oficiálně stal pilotem námořnictva Spojených států.

Armstrongovo studium přerušila služba v korejské válce. Narukoval do ní jako letec a za celou dobu absolvoval 78 leteckých bojových misí a získal tři medaile. Po propuštění z aktivní služby se ke studiu vrátil a školu v roce 1955 úspěšně dokončil.

Jeho budoucnost poté začala vypadat jako ze žurnálu. Hned po absolvování Purdeovy univerzity získal práci v Národním poradním výboru pro letectví (NACA), ze které se později stal celému světu známý Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA). Rok po škole se navíc oženil s Janet Shearonovou.

Zpočátku žili v pohoří San Gabriel poblíž Lancasteru v Kalifornii. „Z jejich domu v Juniper Hills viděla Jan v dálce svého manžela, jak létá s experimentálními letadly na Edwardsově letecké základně,“ stojí v Janetině nekrologu z Houston Chronicle. Rok od svatby navíc přišlo první dítě, syn Eric Armstrong, v roce 1959 pak dcera Karen.

Vše se začalo komplikovat s přelomovým rokem 1962. Dcera Karen zemřela na neoperovatelný nádor na mozku, rodina se musela kvůli práci přestěhovat do texaského Houstonu a Armstrong se ponořil do práce, aby se vyrovnal se smrtí dcery.

„To Jan (Janet) hodně bolelo. Neil tak trochu použil práci jako výmluvu a dostal se od těch citových záležitostí tak daleko, jak jen mohl. Jan to dlouhou dobu rozčilovalo,“ řekl Armstrongově životopisci rodinný přítel. I přes všechnu bolest se páru v roce 1963 narodil další syn Mark.

Po těžkém rodinném období přišel pracovní zvrat. V roce 1962 totiž Armstrong vstoupil do programu NASA pro astronauty, kde sloužil jako velící pilot své první mise Gemini VIII. V rámci ní byl spolu s kolegou astronautem Davidem Scottem 16. března vypuštěn na oběžnou dráhu země.

Ve vesmíru se oběma astronautům podařilo spojit svou kosmickou kapsli s cílovou lodí Gemini Agena a dosáhli tak poprvé propojení dvou dopravních prostředků mimo planetu Zemi. Během manévru však nastaly komplikace, a Scott s Armstrongem tak museli nouzově přistát v Tichém oceánu, kam pro ně přijela záchranná loď USS Mason.

Armstrong čelil v roce 1969 ještě větší výzvě. Spolu s Michaelem Collinsem a Edwinem E. „Buzzem“ Aldrinem se účastnil první pilotované mise NASA na Měsíc.

Misí Apollo 11 vyvrcholil program, který odstartoval v květnu 1961 americký prezident John Fitzgerald Kennedy. Spojené státy byly tehdy ve vesmírných závodech oproti Sovětskému svazu pozadu. Sověti nejprve v říjnu 1957 vypustili do vesmíru první umělou družici Sputnik a 12. dubna 1961 Jurij Gagarin jako první člověk obletěl zeměkouli.

Trojice Armstrong, Collins a Aldrin byla do vesmíru vypuštěna 16. července 1969. Armstrong působil jako velitel mise a 20. července 1969 s Aldrinem na palubě pilotoval lunární modul, který dosedl na povrch Měsíce. Collins zůstal ve velitelském modulu.

K cíli své cesty dorazilo Apollo 11 po sto hodinách letu. Poté Armstrong s Aldrinem přestoupili do výsadkového modulu Eagle a vydali se na poslední fázi letu. O tom, kdo první vstoupí na Měsíc, rozhodla NASA. Armstrongovi pomohlo, že již nebyl aktivním vojákem - NASA totiž chtěla, aby první krok na Měsíc udělal civilista.

Večer 20. července 1969 ve 22:56 hodin Armstrong vystoupil z lunárního modulu. Při svém prvním kroku na Měsíc pronesl známou větu: „Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo.“ Přibližně dvě a půl hodiny Armstrong a Aldrin sbírali na Měsíci vzorky a prováděli experimenty. Pořizovali také fotografie, včetně svých vlastních stop.

Při návratu 24. července 1969 přistálo Apollo 11 v Tichém oceánu západně od Havaje. Posádku i loď vyzvedlo americké plavidlo U.S.S. Hornet a tři astronauti byli na tři týdny umístěni do karantény.

Po jejich propuštění se v ulicích New Yorku sešly davy lidí, aby povzbudily slavné hrdiny. Armstrong za své úsilí obdržel řadu ocenění, včetně Medaile svobody a Vesmírné medaile cti Kongresu.

V roce 1971 odešel Neil Armstrong z NASA a osm let byl profesorem letecké mechaniky na Cincinnatské univerzitě, později pracoval jako poradce leteckých společností. Zemřel v roce 2012 po operaci srdce.

Krátce po jeho smrti vydala jeho rodina prohlášení, ve kterém mimo jiné stálo: „Až příště půjdete za jasné noci ven a uvidíte Měsíc, jak se na vás usmívá, vzpomeňte si na Neila Armstronga a mrkněte na něj.“