Mistra Jana Husa připomene grilování u branického kostela

Farář Českobratrské církve evangelické Jaroslav Pechar má blízko ke katolické církvi. Smrt středověkého myslitele, kazatele a reformátora Jana Husa chce v Praze 4 připomenout veřejnou grilovačkou. Na středečním setkání bude mimo jiné hledat paralely, co by asi Jan Hus odpovídal na aktuální otázky: Tak co s tou dnešní mládeží? A co s tou dnešní politikou?

U vašeho kostela si připomenete upálení Jana Husa. Proč právě i grilováním?

Pro Prahu je to netradiční pozvánka, ale fungoval jsem třináct let ve vesnickém sboru, a tam je pálení husovských ohňů naprosto běžná věc. Nevyznívá to nijak morbidně, což byly i některé první reakce – „Grilování v den mistra Jana Husa, co si to ten farář vlastně dovoluje?“ K určitému typu zbožnosti to ale patří. Vezměte si, že existuje evangelický týdeník Kostnické jiskry. Člověk by si mohl říct, že je to velmi morbidní název – vždyť tam Husa upálili.

A co za tím je?

Romantická, národně-obrozenecká představa o ohni, který osvěcuje a osvětluje. Máme doložené obrázky o tom, kterak reformátor Wycliff rozkřesává jiskřičku, Husovi zapálí svíčku, a od té Luther rozhoří pochodeň. Takže reformace církve, která v Anglii začíná po intelektuální stránce, se přes Husa dostává trochu mezi lidi, aby to pak Luther celé probudil. Stále je tam ale motiv ohně.

A zase to může působit morbidně, když Wycliffovy kosti vytáhli ze země a spálili je, Husa upálili rovnou a Luthera upálit rozhodně chtěli, ale nedošlo k tomu spíše shodou politických okolností, než že by tato touha chyběla. Hlavním motivem husovských ohňů je ale světlo. Proto je pálíme, po první světové válce to byla běžná součást zbožnosti.

Jste původem z Prahy, pak jste působil roky ve Strmilově v oblasti České Kanady. Odsud jste tuto tradici dovezl zpátky do města?

Je to tak. Pro mě samotného to byl šok, když se mě tam lidé poprvé zeptali, jestli bychom mohli 6. července udělat oheň. Ptal jsem se jich tehdy – Co, jak, proč? Jim to ale nepřišlo vůbec divné, naopak přirozené, a zvláště staří lidé na to vzpomínali jako na dobrou věc. Přijal jsem tuto myšlenku.

Jak vesnický husovský oheň vypadal?

Zapálíme oheň, začne modlitba, pak přednáška, následuje píseň, a pak se u ohně sedí, povídá se a pečou se buřty. Je to příjemné přátelské posezení, není v tom tedy nic děsivého, natož nekrofilního. Jenom si teď v Praze nemůžeme dovolit otevřený oheň, a proto budeme mít gril. Pravdou tedy je, že se snažíme, abychom v blízkosti kostela mohli mít i oficiální schválené ohniště.

Takže žádný žertík, že by se třeba pekla husa…

Počkejte, v tomto duchu si dělal legraci už mistr Jan. Psal z Kostnice v dopisech, že se blíží svatomartinské posvícení, a on sám neví, jak to s tou husou na pekáči dopadne. A jak praví jeden Kantorkův vtip, Hus už půl roku před svatým Martinem zahořel pro víru.

Máte rád Divadlo Járy Cimrmana? Ve hře České nebe také mají vtípky na Jana Husa týkající se ohně.

Ano, třeba to chrastění sirkami. (Začíná vyjmenovávat spoustu replik známé divadelní hry, pozn. red.)

V pražském Braníku jste od roku 2009, takto si tady připomínáte Husa pravidelně?

Ne, bude to poprvé. Dosud jsme se vždy připojovali k jiné aktivitě typu Betlémské kaple. A při velkém 600. výročí v roce 2015 jsem se jel podívat do Kostnice. Naše církev si toto období velmi připomínala nejen skrze Jana Husa, ale i Jeronýma Pražského – který je neprávem opomíjen – a jím propagované přijímání pod obojí.

Jak na vás návštěva Kostnice působila?

Velice dobře, protože církve se obecně snaží o smíření. Je očividná snaha najít pohled na mistra Jana Husa, na kterém se dokážeme shodnout. Celá konference byla vedena v duchu – Pojďme najít nějakou formulaci, ve které z něj nebudeme dělat svatého a neomylného mučedníka, protože některé jeho postoje zastávat nebudeme, ale nedělejme z něj ani odporného kacíře, který zavedl církev do bludu a vyprovokoval husitské války.

V roce 1999 papež Jan Pavel II vyjádřil politování za Husovo upálení a usiloval o změnu v církvi, která ho do té doby považovala za heretika. Kam se to od té doby posunulo? Jak ho vnímají katolíci a jak evangelíci?

Mohli bychom se vrátit hlouběji do minulosti před 1. světovou válku, k Husovu pomníku na Staroměstském náměstí v Praze, kde celé husovské oslavy v letech 1905 až 1915 vedli katolíci. Což bylo velmi nelibě vnímáno ze strany evangelíků ve stylu – Katolíci nám vyfoukli mistra Jana Husa. Tehdejší modernističtí katolíci ale velmi dobře pochopili, co hýbe českou mentalitou, a že je husovská tradice důležitá a cenná. A že by bylo fajn, kdyby katolická církev nějak revidovala svůj pohled.

Obnovení pomníku a všechny přednášky kolem měli katoličtí kněží, ale toto hnutí bylo už předem odsouzeno k zániku. Z Vatikánu nemohlo mít v tehdejší době podporu. Něco se zásadně změnilo až po druhém vatikánském koncilu, což máme spojeno se jménem kardinála Berana a podobnými osobnostmi reformního hnutí. Takže rok 1999 a pozdější omluvy jsou ovocem již stoletých snah samotné katolické církve – když ne rehabilitovat Jana Husa, tak alespoň najít pohled stravitelný pro všechny. A toto se stále na obou stranách potkává buď s vřelým přijetím, nebo zuřivým odmítnutím. Nůžky se ale spíše rozevírají.

Proč?

Na jedné straně jsou lidé, kteří se snaží pochopit, že Hus jako dítě své doby není úplně použitelný pro všechny, a tudíž si z něj každý vezme to, co je pro něj příjemné, dobré, a smíří se s tím, že něco nevezmeme. Nebo se diskuze o to víc vyhrotí. Pro katolíky bude Hus prostě vždycky kacíř, protože z pohledu katolické církve některé články opravdu bludné byly. Pro evangelíky zase Hus zůstane katolickým, mariánsky zbožným knězem.

Je v Kostnici a obecně na západ od nás jiné vnímání Jana Husa? A případně Jeronýma Pražského?

Jan Hus je tam rozhodně mnohem méně oceněn. Už jen to, že my mluvíme o první reformaci v souvislosti s ním a s husitským hnutím, a o Lutherovi a Kalvínovi až jako o druhé reformaci. Tak to ve světě nikdo nezná. Pro ně se jméno mistra Jana Husa objeví kdesi v předreformačních kvasech.

Však ani Luther ho neznal, a když mu vytrvale předhazovali, že je husita, vůbec nechápal, o čem je řeč. Až na vyžádání mu z Prahy poslali nějaké dokumenty kostnického koncilu, a až následně se k Husovi přihlásil. Vnímání je tedy spíš v důležitosti než v názorech, o které se dneska ve skutečnosti už vůbec nikdo nezajímá.

Jeho 35 článků, které byly odsouzeny v Kostnici, bylo do značné míry pasé už ve své době. Pro běžný lid byly naprosto nesrozumitelné a filozofický spor nominalismu s realismem a jeho důsledky pro reformu církve neuchopitelné. V tomto ohledu jsme dnes spíše na straně kostnického koncilu a nominalismu.

Co by se asi dělo, kdyby Hus nebyl upálen a vrátil se do Prahy?

Myslím, že moc nadšeně by přivítán nebyl. Možná i proto svůj návrat ani moc neočekával. V době kostnických sporů hýbaly Prahou jiné motivy, které souvisí s Jeronýmem Pražským, a to je čeština v liturgii a přijímání pod obojí, které Hus podle jediné zmínky spíše brzdil. V Praze však nehodlali čekat, jestli z kalicha dávat i laikům.

Tuto „novotu“ potkal Jeroným Pražský v Litvě, a zjistil, že v pravoslavných církvích přijímají všichni pod obojí. Tak vyplašeně zíral, bádal, a zjistil, že ještě před sto lety to bylo naprosto standardní. Proběhly i nějaké dohady s Vatikánem, proč by to tak nemělo být, ale církev má poslední slovo – tečka. Když pak přišla tato informace a také zprávy o upálení Jana a Jeronýma, tak si asi dovedete představit, jak bylo zmíněné rozhodnutí koncilu přijato. „Kdyby tu s námi byl Hus, určitě by přijímal pod obojí!“ ozývalo se. To už se ale přece nikdy nedozvíme.

Kdyby se však Hus dostal někdy kolem roku 1419 do husitského Tábora, asi by jen vytřeštěně zíral, že husiti dělají mše bez oltáře a bez ornátu, bez tonzury a bez mešních pláten, někde ve stodole na stole bradatým knězem. Věřím, že by si sám vyžádal křížovou výpravu. Mimochodem, husiti si tak sami neříkali, to byla původně nadávka. Oni si říkali praví Čechové, věrní Čechové, praví křesťané… Nakonec ale původně hanlivé označení přijali, však původně byl nadávkou i křesťan.

Hus byl římskokatolický kněz a vy jste v minulosti také k této církvi inklinoval. Můžete přiblížit svoji proměnu v evangelíka?

Zásadním rozdílem mezi katolíky a evangelíky, který dodnes vnímám, je úloha církve, její role. Z pohledu evangelíka vnímám církev jako služebnou záležitost, něco, co má každý křesťan vedle sebe a za sebou. Co si s pánem Bohem nevyříká, to nemá. Z pohledu katolíků je ale církev vnímána jako nezbytně nutný prostředník mezi člověkem a Bohem.

Katolický křesťan se tedy z principu bez církve neobejde, protože bez ní nebude mít platně vysvěceného kněze, nebude mít platnou zpověď… Tohle všechno evangelík nebere v potaz a pro mě je to osobně důležité. Bylo by mi zatěžko být katolíkem, protože by mi připadalo, že si osobuji práva, která reálně nemám. Kecal bych lidem do života ve věcech, ve kterých jim do něj kecat nemám. Já mohu pomoci, mohu poradit, mohu je podepřít, ale církev je spíše záchranná síť než tažné lano.

U katolíků jsou církevní otcové, kteří drží celibát a nemají svoje vlastní děti. Naopak vy jako evangelík máte manželku a jste i biologickým otcem dvou dětí.

Katolík východního obřadu zvládne být biologickým otcem také. Celibát je ovšem v katolické církvi pouze úředním organizačním rozhodnutím, není to dogma. Šmiknutím pera by mohl být okamžitě zrušen a nestalo by se nic teologicky děsuplného.

Souhlasili by v tom s vámi i katolíci?

Dám ruku do ohně za to, že katolická církev vnímá celibát jako praktické a užitečné opatření, tudíž nezbytně nutné. Je ale jenom věcí dohody, podobně, jako když Masaryk nechal snížit věkovou hranici pro kandidáta na prezidenta, aby na Hrad dostal Beneše. A katolická církev má dozajista nějaké důvody, proč celibát ještě dnes nerušit.

Proč se stal kalich znakem evangelíků?

Ve smyslu odkazu přijímání pod obojí bylo třeba najít jasný a srozumitelný symbol. Protože přijímání pod obojí byla opravdu reforma v původním smyslu, tedy re–forma, obnovení původní formy. Nezaváděli žádné novoty, jak jim bylo předhazováno. Naopak bych řekl, že to byla „starota“. Něco, co církev dělala od počátku, tak na co si to tady u všech všudy hrajeme?

Co se u vás bude ve středu dít a může sem přijít i laik?

Chtěl bych udělat setkání hodně nízkoprahové, právě i pro laiky. Nechci se zabývat Husovými názory, které nikoho nezajímaly už tehdy, ale spíše jeho postoji, které obecně zastával v problematických otázkách své doby. A pokud se dnes náhodou setkáváme s nějakou obdobnou situací, co by nám asi mistr Jan odpověděl – Tak co s tou dnešní mládeží? A co s tou dnešní politikou?

Spíše takové otázky bych si chtěl pokládat, protože ho mám načteného a nastudovaného. Jaké analogie můžeme najít, v čem by nám třeba vynadal a v čem nás pochválil. Ať nám to slouží jako odrazový propojovací můstek, ale klidně se můžeme vrátit i k reáliím a nomináliím, a k těmto složitým ekumenickým otázkám. Tomu už se meze nekladou. Dejme však učenému povídání maximálně dvacet minut, půl hodiny, pak už budeme opékat nějakého buřta nebo něco jiného na grilu a dál povídat.

Kdy tedy přijít, a případně co sebou?

Akce se koná ve středu 6. července, nikoliv tedy roku 1415, ale 2022. Začneme v 17 hodin. A pokud si někdo donese něco na gril, bude vítán. Když nepřinese, jistě tam pro něj také něco bude.