Článek
Kněz se přimluvil, aby Atahualpa nebyl upálen. A mohl tak zachránit svoji duši. Byl to ústupek pohanovi, ale zároveň triumf. Dobří španělští katolíci přiměli inckého krále, aby se před popravou nechal pokřtít. Zachránili tak jeho duši vlastně hned dvakrát.
Někoho ze Španělů napadlo, že by měl být pojmenován Francisco. Na počest Francisca Pizarra, dobyvatele, který ho porazil, zajal a nakonec nechal popravit. A zničil jeho říši. Ale byl den zasvěcený svatému Janu, tak Atahualpa nakonec umíral jako Juan de Atahualpa.
Juan de Atahualpa. Zachránil svoji indiánskou duši. A na poslední chvíli i duši křesťanskou. Mimořádně matoucí obraz dobývání Ameriky. A zároveň nemilosrdně přesný.
Byla to epocha nových horizontů, hrdinů a objevitelů? Nebo to byla největší genocida? Epocha omezenosti a krutosti?
„Některé rány se nikdy nezahojí, jiné čas vyléčí. Conquista byla jednou z nejdůležitějších událostí v dějinách, a také jednou z nejvíce krutých a ničivých,“ píše anglický historik Michael Wood. „Ale dějiny se nedají vrátit zpátky. Obviňování či lítost nemají smysl. Jediné, co můžeme dělat, je zkusit tomu porozumět.“
Conquista
Nebudeme tu suplovat hodiny dějepisu. Jen pro jistotu připomeneme základní osu – abychom si byli jisti, že víme, čemu to vlastně chceme porozumět.
Francisco Pizzaro zajal Atahualpu v roce 1532, tedy 40 let po první Kolumbově výpravě. Jiný dobyvatel, Hernán Cortés, v té době už vládl v Tenochtitlánu (dnes hlavní město Mexika Mexico City), bývalému centru Aztécké říše. A Španělé měli pod kontrolou už i většinu území mayské civilizace ve Střední Americe.
Během 16. století dobyli conquistadoři území 50× větší než byla rozloha Kastilského království, které bylo základem pozdějšího jednotného Španělska.
Už ve své době se stali legendárními hrdiny. Ještě než se dostali do Ameriky, měli za sebou dlouhé týdny plavby přes Atlantik. Bouře, nemoci, kurděje, vzpoury, ztroskotání… A to byl teprve začátek výprav, na kterých ve zcela neznámém prostředí vítězili nad mnohonásobnou početní přesilou původních obyvatel.
A objevovali nové země, nalézali poklady a získávali moc.
A chtěli ještě víc. Chtěli najít Eldorado.
„Eldorado“ znamená ve španělštině „zlatý“ nebo „pozlacený“. V základech legendy byla delší varianta: „el hombre dorado“ neboli „zlatý muž“ či „pozlacený muž“. Měl to být náčelník jednoho kolumbijského indiánského národa, který v rámci tradičního rituálu omýval zlatý prach ze svého těla v jezeře Guatavita.
Legenda se v čase proměňovala – z „pozlaceného panovníka“ se stalo město, později celé království. Dobyvatelé ho hledali na území dnešní Kolumbie, Venezuely, Guyany i severní Brazílie.
Během hledání Eldorada se španělským dobrodruhům podařilo zmapovat velkou oblast severní části Jižní Ameriky. Objevili mimo jiné Amazonku nebo Orinoko.
Conquistador. Hrdina, bojovník, objevitel. Svět se na něj díval jako na „nadčlověka“. A tahle legenda přežila ještě mnoho dalších let.
Moderní paradox conquisty: V době, kdy lidé v Jižní Americe strhávají Kolumbovy sochy jako symbol zotročení a kolonialismu, se legenda o dobyvatelích zčásti vrací.
První plavba kolem světa
Nemohl si být jistý, jestli ho na cestě nečeká setkání s mořskými zrůdami. Přesto do té dramaticky neznámé krajiny vyrazil. Ferdinand Magellan, kapitán na první cestě kolem světa.
Inkové
Incká expanze se v něčem podobá té evropské. Původně malý kmen, jeden mezi mnoha ostatními, vybudoval obří impérium. Odhady historiků se velmi různí, ale v době před vpádem Španělů měla incká říše rozlohu nejméně 1 milionu kilometrů čtverečních, (cca dvojnásobek dnešní Francie). Ležela na části území dnešních států Peru, Kolumbie, Ekvádor, Argentina a Chile.
Žily tu dva miliony obyvatel. Ale některé odhady uvádějí až dva miliony kilometrů čtverečních rozlohy a více než 10 milionů obyvatel.
Jak se to Inkům povedlo? Nemáme žádné přesvědčivé informace o jejich původu ani o budování říše. Vypadá to ale tak, že svoje sousedy převyšovali výkonností, vytrvalostí, disciplinovaností, stavitelským mistrovstvím a určitou schopností myslet „ve velkém“.
Některé z jejich vlastností lze přičíst „vysokohorskému dopingu“ – žili v oblastech nad 3 tisíci metrů nadmořské výšky. Mezi národy v Andách to však nebylo zase nic tak výjimečného.
Dokázali vybudovat říši na základě kombinace několika základních faktorů. Dobývali cizí území. Postavili na svou dobu zcela mimořádnou silniční síť. Vytvořili promyšlený systém distribuce potravin, který měl zajistit, že nikde nebude hlad a že bude fungovat výměnný obchod i mezi nejvzdálenějšími částmi impéria.
A dokázali mistrovsky využívat politiku cukru a biče. Například: Podmanili si jiný kmen, ale dali mu šanci v rámci dalšího výboje bojovat proti jeho úhlavním nepřátelům. Radost z porážky nepřátel dala zapomenout na vlastní ztráty.
Evropanům se podobali ještě v jedné podstatné věci. Považovali se za vyvolené a mezi ostatní národy šířili svoje náboženství.
Museli mít velký talent. Neznali písmo. Přesto říši neustále rozšiřovali a udržovali ji v relativním pořádku.
Ano, v relativním. Když na místo dorazil Francisco Pizarro, zuřila právě v incké říši bratrovražedná občanská válka.
Atahualpa
Nebyl to ani zakladatel říše a pravděpodobně ani nijak mimořádně talentovaný státník a vojevůdce. Jeho posmrtná sláva se zakládá především na tom, že byl poslední. Že byl popravený. A že dosud není jasné, kde je jeho hrob. A jestli se tam nenachází velký zlatý poklad.
Atahualpa. Bojoval o následnictví se svým bratrem Huascarem. Zvítězil. A odjel si z bojiště léčit rány do lázní Cajamarca. Tam v roce 1532 dorazil Pizarro.
Atahualpa Španěly podcenil. Přijal Pizarrovo pozvání, měl za to, že se mu nemůže nic stát. Proti 160 Pizarrovým mužům tu stála několikatisícová delegace Inků.
Podle některých zdrojů přijel Atahualpa na setkání opilý. Byl vyvolený, mohl si to dovolit. Jenže jiný vyvolený, ten katolický, Francisco Pizarro, mezitím rozmístil své střelce do budov kolem náměstí. A krátce poté, co Atahualpa dorazil, začal masakr.
Mnohatisícová převaha? Proti conquistadorům? Ze Španělů nebyl zraněn nikdo. Inkové ztratili tisíce mužů. Zbylí se dali v panice na útěk. Atahualpa byl zajat.
Legenda tvrdí, že Atahualpa se chtěl vykoupit zlatem a stříbrem. Má oporu i v pramenech:„Atahualpa nabídl výměnou za svou svobodu Španělům obrovské množství zlata – celou místnost 5 × 6,7 × 2,7 m naplněnou zlatem a o něco menší místnost dvakrát naplněnou stříbrem. Pizarrův sekretář Xerez uvádí, že to představovalo celkem 5 529 kilogramů zlata a asi 12 000 kilogramů stříbra.“
Pizarro nechal Inky po jejich skvělé silniční síti svážet zlato do Cajamarcy několik měsíců. Když měl dost, stal se pro něj Atahualpa zbytečným. Nechal ho popravit.
Ale důkladně. S řádným soudem. Atahualpa byl obviněn mimo jiné z mnohoženství, vraždy Huascara nebo za špatné hospodaření s financemi.
Evropský intelekt, zbraně a důkladnost se potkaly s inckou silniční sítí a naivitou.
Atahualpa byl zcela nepochybně vinen.
Největší genocida
Kolik lidí žilo v „předkolumbovské“ Americe? Odhady se liší v řádu desítek milionů. Ale jsou to důležité odhady. Ty miliony jsou miliony lidí.
Seriózní akademické odhady se ustálily v rozmezí 75–100 milionů původních obyvatel. Kolik jich přežilo? Tisíce…
„Žádná slova ani čísla nemohou adekvátně popsat rozsah a hrůzu této masové ztráty lidských životů.“ Byl to největší holocaust v lidských dějinách.
A navíc, to, co je znakem nadlidských schopností dobyvatelů, je rozsudkem smrti nad celými národy – zanikly během dvou generací. A ti, kteří přežili, byli přinuceni zcela změnit svůj život. Žádná šance na návrat.
Ano, naprostou většinu původních obyvatel Ameriky nezabili conquistadoři svými arkebuzami a puškami. Vyhubily je neštovice a podobně banální evropské nemoci. Inkové a ostatní původní obyvatelé Ameriky neměli žádnou imunitu.
Takže za to mohou viry? Evropané si mohou umýt ruce?
Viry přepluly Atlantik o své vůli.
Bílá, nebo černá?
Conquistadoři. Objevitelé? Hrdinové? Masoví vrazi? Bacilonosiči?
Je to hezké předsevzetí „porozumět dějinám“. Ale jak se k nim dostat?
Už v 16. století vznikla „černá legenda“. Propagandistické vyobrazení conquistadorů jako krutých vrahů. Jako démonizaci Španělů a katolíků ji používali angličtí a nizozemští protestanti ve válkách se Španělským královstvím.
Angličtí puritáni se v Severní Americe vůči původním obyvatelům zřejmě chovali zcela jinak než Španělé. Ani náznak genocidy…
Jak porozumět dějinám, když je paralelně s jejich průběhem převrstvuje propaganda a ideologie?
Proti „černé legendě“ stojí „bílá legenda“. Zdůrazňuje velikost španělských dějin. Velmi se jí dařilo během frankistického režimu. Ale žije i dnes.
„Musíme obnovit sebeúctu Španělů ohledně jejich historie a jejich přínosu lidstvu,“ říká Borja Cardelús, spisovatel a spoluzakladatel nadace, která chce očistit španělské dějiny.
A sebeúctu hledají v dějinách i potomci původních obyvatel Ameriky. Strhávají sochy objevitelů a dobyvatelů.
Bílá, nebo černá?
Conquista a OSN
První mezinárodní debata o lidských právech. Větší průlom v dějinách než objevení Amazonky? Nepochybně. „Debatu ve Valladolidu“ označují někteří historici za předznamenání vzniku OSN a Charty lidských práv.
V roce 1550 se ve Valladolidu sešli zastánci a odpůrci conquisty. Hlavními řečníky byli Bartolomé de las Casas a Juan Sepúlveda.
Ten první tvrdil, že původní obyvatelé Ameriky jsou lidé a Španělé se k nim nemohou chovat jako k podřízeným bytostem. Ten druhý trval na tom, že to jsou divoši, kteří si nemohou sami vládnout a potřebují „katolickou intervenci“.
Debata ve Valladolidu. Argumenty pro „vývoz civilizace“. A argumenty proti.
Černá, nebo bílá?
