Lektorka češtiny: Zátěžovou zkouškou je pro cizince čtvrtý pád

Výuka českého jazyka pro cizince se od covidu přesunula do on-line světa. Lenka Táborská má díky tomu studenty z celého světa, třeba i z Japonska nebo Nového Zélandu. Navzdory tomu, že to mají složité kvůli výraznému časovému posunu.

Zmrzlina je prý slovo, které dělá cizincům obtíže s výslovností. Potvrzuje se vám to při výuce? Nebo nějaké jiné slovo…

Zmrzlina jako taková není problém, pokud jde o výslovnost. Problém může začít, když si dáte zmrzlinu.

Jak to myslíte?

Zmrzlina je femininum neboli ženský rod. Je to v prvním pádě ta zmrzlina, ale dám si ve čtvrtém pádě tu zmrzlinu. Nám to přijde automatické, ale třeba v angličtině se tvar slova zmrzlina nikdy nemění. Takže v angličtině máte „rád ta zmrzlina“. My si ale dáme tu zmrzlinu, pak k tomu přidáme, že máme rádi čokoládovou zmrzlinu nebo vanilkovou zmrzlinu. Problém tedy nepřichází s výslovností, ale se čtvrtým pádem, který se učí nejdřív. Zrovna téma jídla v této fázi využíváme.

Co se děje, když studenty seznámíte se čtvrtým pádem a pak jim povíte o šestém a sedmém?

To jim radši hned neříkám. (smích)

Jak to?

Když se učíme čtvrtý pád, je šestý pád ještě daleko. Mám kamarádku, která učila češtinu v Austrálii, protože její manžel tam byl velvyslanec. Je učitelka a říkala mi kdysi: Pozor, třetí lekce je krizová. To je ta, kde se učí akuzativ, tedy ten čtvrtý pád. Je to první zátěžová zkouška, jestli chce student ve studiu fakt pokračovat. Třetí lekce je první setkání s českým pádem, a přitom je akuzativ úplně nejjednodušší. Těch změn ve skloňování je nejméně.

Učíte češtinu přes angličtinu?

Lidé tím bývají překvapeni, ale čím míň mluvím anglicky, tím lépe. Některé kolegyně dokonce učí cizince, aniž by použily jediné slovo anglicky. Je to sice dřina, ale jde to, když vystavíte metodiku tak, že lidé chápou výuku intuitivně.

Učím ve skupině maximálně osmi lidí a jeden člověk je z Francie, druhý třeba z Ukrajiny, třetí z Japonska, další z Německa… Jeden mluví anglicky, druhý nemluví anglicky. Takže angličtina by mi v tomto případě zrovna moc nepomohla. Samozřejmě dneska hodně lidí – nebo většina lidí – mluví anglicky, ale mám také studenty, kteří anglicky nemluví.

Vaše lekce se od covidu přesunuly z učeben do on-line světa, máte přihlášené studenty různých národností. Jak tedy začíná první lekce?

Řeknu: Dobrý den, já jsem Lenka. (Mává u toho rukou na pozdrav a během představení ukazuje prstem na sebe.) A vy? (Ukazuje prstem od sebe.)

Takže opravdu od začátku jedete naplno česky. Jaké jsou zpětné vazby?

Po první lekci, a mám to podobné jako většina kolegyň, jsem už schopná odhadnout, komu to půjde, komu to nepůjde a jestli i skupina bude kompatibilní. Poznám už sama, jestli je to fajn, nebo ne. Ptám se pak sama sebe, co bych mohla udělat jinak.

Kdyby to nebylo fajn, je to utrpení. A největší určitě pro mě. (smích) Učíte skupinu devadesát minut on-line, nechci, aby každá minuta byla dlouhá a těžká. Naštěstí mě to baví, takže je pro mě výzvou vymyslet strategii, když vidím, že to náhodou nefunguje.

Zmínila jste téma jídlo, přes které se dá obsahově fungovat. Jaké máte jiné strategie?

Nemusím vymýšlet žádné novinky, jde spíše o zaběhnuté principy. Naše škola učí podle prověřené učebnice od Lídy Holé s výborně vypracovanou metodikou, pracovními sešity a dalším materiálem. Učebnici psaly ženy, které bohemistice opravdu rozumí. „Čeština jako cizí jazyk“ je název speciálního oboru, který se studuje pět let na filozofické fakultě. S využitím této učebnice se postupuje krok za krokem, jak má v názvu, jedno navazuje na druhé a cílem je minimalizovat použití kteréhokoliv cizího komunikačního jazyka.

Jak jste se dostala k výuce češtiny u cizinců?

Vždycky jsem hodně psala. Zabývala jsem se českým jazykem a komunikací, pracovala jsem i v oblasti PR. Vedle toho jsem ale také lektorovala. Asi před šesti lety přišlo zlomové období, kdy jsem potřebovala změnu. Udělala jsem si kulaté razítko, odpověděla jsem na jeden inzerát. A tak to začalo.

Nikdy v životě mě práce tolik nebavila! Nenapadlo by mě, že se najdu zrovna v této oblasti, navíc docela pozdě. Je to úžasné. A ještě úžasnější je, že jsem učila normálně v Praze ve škole Czech Language Training, ale najednou kvůli, nebo spíše díky covidovému období mohu učit on-line kohokoliv odkudkoliv a kamkoliv.

Bez covidového období byste stále učila naživo v učebně?

Do té doby jsem opravdu učila jenom ve třídě a pouze lidi, kteří bydlí v Praze. Zajímavé je, že asi měsíc před covidem jsem přes prosklené dveře viděla kolegyni, která učila on-line na počítači. Koukala jsem na ni a hrozně jsem to obdivovala. Ještě jsem se divila a říkala jsem si, že to bych nikdy nedokázala. Dneska už přitom neučím jinak než on-line.

S příchodem covidu se jeden pátek zavřely školy a my jsme během tří hodin měli dát vědět našemu řediteli, jestli jdeme, nebo nejdeme do on-line výuky. V pátek dopoledne jsem ještě učila ve škole, od pondělí už bylo všechno jinak. V současné době se samozřejmě některé kolegyně i studenti vrátili do učeben, ale on-line výuka je velmi populární pořád.

Jak na tehdejší dobu vzpomínáte?

Když o tom někde vyprávím, vybavuje se mi pocit, když jsem byla malá a moje babička mi vyprávěla, jak prožila protektorát. Šla jsem tehdy ten pátek ze školy, myslím, že to bylo 13. března 2021. Kupovala jsem ještě v Lucerně nějakou knihu a pán u pokladny mi říkal, že neví, jestli ji využiju – jestli ještě budu mít v pondělí nějakou výuku.

Ptala jsem se ho, jak to myslí? Právě on mi řekl, že se zrovna všechno zavřelo. Byly asi dvě hodiny odpoledne, na Václaváku zavládlo neuvěřitelné ticho, jela jsem domů tramvají a nevěděla, co bude dál.

Jaké pomůcky během on-line výuky využíváte? Nebo si vystačíte rukama nohama?

Když kvůli covidu začala on-line výuka ve školách, někteří učitelé učili dobře a někteří špatně. Je úplně jedno, co učíte, ale nesmíte se bát být kreativní a musíte na sobě pracovat. A to vás prostě musí bavit.

Aby někdo vydržel devadesát minut u on-line výuky, soustředil se a ještě se něco naučil, je to náročné. Objevily se ale díky tomu úžasné nástroje, které se dnes běžně používají. Stačí už jen to, že mohu sdílet svoji plochu a používat spoustu aktivit, to je fantastické. A když nemůžeme najít nějaké slovo, ukážu jim ho na obrázku.

Proč se cizinci učí česky?

Jednou kategorií jsou lidé, kteří tady žijí a chtějí pracovat. Nemusí to být jen lidé z Ukrajiny a obecně z východní části Evropy, jsou to lidé z celého světa. Pak jde o lidi, kteří mají českého partnera nebo partnerku a chtějí se domluvit s jejich částí rodiny. Také se mi ale stalo, že u mě studovala mladá žena z Rumunska, která žila v Kodani a učila se česky jenom tak. Bylo pro ni výzvou, že je to těžký jazyk, což je pravda.

Čeština je pro cizince nesmírně těžký jazyk. Mám jednou studentku, Američanku, která žila i v Japonsku. Učila se tam i japonštinu a ta je podle ní vedle češtiny úplná brnkačka. Popravdě, než jsem se začala věnovat učení češtiny jako cizího jazyka, nenapadlo by mě, kolik lidí se ji chce a potřebuje učit. Ve svých skupinách mám lidi ze Švédska, Nizozemska, Rakouska, Lucemburska…

Když se na vaše lekce hlásí lidé z celého světa, třeba Japonec se učí v pro něj docela nesmyslnou hodinu, ne?

To je pravda. Měla jsem jednoho úžasně pilného Japonce, který si přál studovat v Praze na univerzitě, byl to jeho jasný cíl. Přihlašoval se na on-line lekce z Japonska a samozřejmě byl unavený, protože my jsme měli ráno, ale on už měl večer. Zatímco s ostatními jsme si přáli hezký den, jemu jsem přála hezkou noc. Učila jsem také Novozélanďanku, která pak kvůli tomu musela přestat s lekcemi, protože měla dvě malé děti, řídila dvě firmy a u počítače usínala.

Proč se třeba tato žena učila česky?

Měla českého manžela, který žil na Novém Zélandu. Možná se chtěla domluvit s jeho rodinou nebo i rozumět tomu, o čem se třeba baví česky s jejich dětmi.

Bojuji některé národnosti s češtinou víc?

Nemám ten pocit. Můj osobní postřeh je, že lépe jde čeština lidem, kteří mají dobrý hudební sluch. Zároveň platí, že čím víc cizích jazyků umíte, tím lépe chápete strukturu dalšího, i když je sebetěžší. Pak je, bohužel, důležité také to, jak jsme staří. Čím vyššího věku jsme, tím máme mozek méně plastický a hůř se učíme. Jediné, co můžu obecně říct, že Slované mají asi výhodu, ale i to může klamat. Mají pocit, že už česky umí, ale musí se ten jazyk naučit jako ostatní.

Když už studenti začínají rozumět, na které chytáky nebo záludnosti češtiny je upozorňujete?

Podle mě je nutné dávat pozor na správné časování sloves. Když sloveso řeknete jinak, celá věta může získat úplně jiný význam. Když se úplně netrefíte jenom s podstatným jménem, tak se dá obsah sdělení pochopit. Pak jsou velmi důležité předložky. Teprve když češtinu takto rozkouskujete a učíte ji cizince, tak teprve pochopíte, jak je to šíleně těžký jazyk. Studentům zároveň říkám, že udělat chybu je fajn, protože vás upozorní na to, co je potřeba udělat lépe, na co se potřebujeme zaměřit, co třeba budeme víc trénovat.

Děláme spolu rozhovor, protože jsme se náhodou potkali a zapovídali v kupé vlaku. Podobně náhodou jsem se potkal v jednom penzionu u snídaně s mužem, který mluvil dvanácti jazyky včetně češtiny i čínštiny, také s ním na Seznam Zprávách vyšel rozhovor. Říkal, že mu při učení pomáhá v daném jazyce čtení a hlavně hodně poslechu.

Jestli uměl tolik jazyků, už si spoustu věcí uměl vyskládat. Když posloucháte text, učíte se chytat v daném jazyce určitých bodů, které vám pak pomohou porozumět obsahu.

Jak dlouho a v jaké intenzitě se student musí učit češtinu, aby se v ní domluvil?

Základní úroveň je A1 a A2. To je obsah jedné učebnice, podle které učíme v naší škole. Pokud se člověk nějak standardně učí, k úrovni A2, která je potřeba k získání trvalého pobytu, to trvá dva roky. Je to fakt těžká zkouška. Samozřejmě by to šlo zvládnout i za jeden rok, ale byla by to velmi náročná a usilovná práce. Jde o to si jazyk naposlouchat, zautomatizovat. Navíc něco jiného je rozumět poslechem, něco jiného je mluvit, něco jiného je číst a nejtěžší disciplína je telefonování. Důležitá je ale také motivace a disciplína studenta.

Kolem tří let věku prý dítě aktivně využívá zhruba tisíc slov. Dá se říct, kolik jich potřebuje cizinec, aby se dorozuměl v češtině?

Jazykové levely nejsou podle počtu slov. Pro moji práci to není důležité, protože vodítkem je, co mají lidé umět u zkoušek. Asociace češtiny pro cizince má jasně daná kritéria, kterou gramatiku musíte zvládnout, která témata máte znát, když chcete získat zkoušku A1, co všechno musíte umět, když chcete zkoušku A2.

Jsou on-line lekce pro každého?

Pokud máte dobrého lektora, vůbec se nemusíte bát naskočit do on-line výuky. Ze začátku jsme se ale setkávali s reakcemi: Ne, ne, ne, s on-line výukou nemám dobré zkušenosti, to nebude fungovat! I když mám krásně připravené hodiny se spoustou interaktivity, někdy to může ztroskotat na tom, že student absolutně neovládá počítač. To je asi jediný případ, kdy se dá zauvažovat, jestli je právě pro něj on-line výuka vhodná. Jestli není zbytečným stresem ovládat počítač, kdy proto nedává pozor, co se vlastně učí.

Zároveň ale model on-line výuky ušetří spoustu času, studenti nemusí nikam dojíždět, spousta z nich už se vlastně ani nechce vracet do tříd. Stačí vám dobrý počítač a dobrý internet a můžete se připojovat odkudkoliv na světě. Jeden z mých studentů neustále cestuje po Evropě a přihlašuje se z různých měst. Bez on-linu bych ho vůbec nemohla učit. Zajímavé je, že jsou studenti věrní a zůstávají se mnou několik let.

A přitom jste se vlastně nikdy v životě neviděli naživo.

K tomu mám jednu hezkou historku. Dva roky jsem učila Holanďana, vždycky seděl při lekci v Amsterdamu. Pak jednou přijel do Prahy a pozval mě na kafe. Najednou bylo pro oba dva strašně zvláštních asi prvních patnáct minut. Říkali jsme si, jak je absurdní, že jsme se tak dlouhou dobu viděli jenom on-line skrze obrazovky. A pak najednou v kavárně, naživo!

Co může při učení cizího jazyka pomoct?

Do kteréhokoliv jazyka je lepší skočit po hlavě. Nebát se dělat chyby, nebát se mluvit. Každému ale vyhovuje něco jiného. Někomu vyhovuje spojovat si slova s obrázky, jinému zase stačí slova. Mám jednoho studenta, který nepotřebuje obrázky ani kreativitu, ale potřebuje jazyk stále poslouchat. Někdo zase potřebuje tabulky nebo interaktivní tabule. Dalším lidem vyhovuje si jen tak povídat, jiné zase baví hry, kdy to vypadá, že se ani neučíte, ale přitom se vlastně učíte.

Existují i pro výuku češtiny aplikace, jako je například Duolingo?

Ano, měla jsem Američana, který tady žil, pracoval, měl českou ženu. Chtěl se začlenit do společnosti. Než ke mně nastoupil, učil se právě s Duolingem. Teď už je hodně daleko, někde na úrovni B1.