Výstava korunovačních klenotů na Pražském hradě začala. Co přesně uvidíte?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Je to událost, která nenechává spát nejen milovníky historie. Mnohé z nejzapálenějších vyhnala touha opět vidět tyhle vzácné skvosty už poněkolikáté z postelí brzy před kuropěním.

Sedmačtyřicetiletý Pavel vstával v úterý v půl druhé ráno, aby byl na Pražském hradě co nejdřív. Cestu znal velmi dobře, ale i mistr se někdy utne. „Na Hradě jsem byl ve čtvrt na čtyři ráno, nikdo tam nebyl, ani žádná cedule. Stál jsem v místě u východní brány, kde se vždycky stávalo, ale teprve v pět ráno jsem se od stráže dozvěděl, že se letos ke klenotům chodí odjinud,“ říká návštěvnický veterán.

Přestože české korunovační klenoty viděl na vlastní oči už mnohokrát, chtěl být i podesáté jeden z prvních. A podařilo se. Peloton čekatelů směrem k Býčímu schodišti úspěšně vedl, jen si místo žlutého trikotu odnesl další životní zážitek.

„Každá expozice byla zatím jiná. Tentokrát nemá koruna tu čepičku uvnitř, takže je vidět i zevnitř. Minule měla brokátovou, předtím zase sametovou. Klenoty jsou také vystaveny v jiné vitríně, než byla minule v katedrále ta původní Gočárova. Každý prostor tomu dá jinou atmosféru,“ popisuje, a přitom v rukách tiskne starší fotokameru.

„Když člověk přijde mezi prvními, má to takovou zvláštní atmosféru. Postupně přicházejí další lidé, dokonce i zvířata. Dneska ráno tu z Pražského hradu vyběhla kuna. V té první dvacítce je prostě atmosféra nejlepší,“ zmíní ještě před tím, než se pustí do dalšího focení.

Ve Vladislavském sále se to mezitím plní dalšími lidmi. Nemohli se už dočkat události, která se před nástupem prezidenta Petra Pavla do úřadu odehrávala obvykle jen výjimečně a jen na pár dní. Současná hlava státu však už dříve oznámila, že by nejstřeženější český poklad ráda vystavovala každoročně. Letos se vstupem zdarma až do konce září.

Na rozdíl od mnohých návštěvníků, kteří si nechtějí odpustit tuto příležitost ani potřetí, počtvrté nebo popáté v životě, je 69letá Jiřina Drábová z Lačnova na Vsetínsku „korunovační“ novickou. Měla štěstí, protože přijela do Prahy za svou dcerou už v pátek, kdy se černé povodňové scénáře teprve rýsovaly.

„Jsem úplně nadšená! Vidím to poprvé a možná taky naposledy. Navíc můžeme být v sále, na který se dívám v televizi, když se předávají nejrůznější ocenění,“ odpovídá mi a zvláštně se u toho rozhlíží. Ptám se jí, co hledá.

„Vy se asi budete smát, ale jak já su furt zmrzlá, tak se dívám, kde tady mají topení,“ prohodí. U nich doma naštěstí trápení s vekou vodou neměli: „Spoléháme se na vyšší moc, ona nás snad chrání. Dnes brzy ráno jsem tady šla rovnou v katedrále na mšu a pak rovnou sem. Počasí je parádní, pro nás všecky jsem si to vymodlila.“

Paní Jiřina není jediná, která v posledních hodinách ke korunovačním klenotům pronesla modlitbičku. Při pondělním slavnostním vynášení zlatého pokladu z korunní komory, kdy se v katedrále svatého Víta sešlo sedm klíčníků, aby otevřeli dveře do přísně střeženého prostoru, vzpomněl svými slovy na postižené velkou vodou také pražský arcibiskup Jan Graubner.

Zvony poté duněly několik minut, když byly Svatováclavská koruna, královské žezlo a jablko za dozoru hradní stráže přenášeny po červeném koberci z katedrály do Vladislavského sálu ve Starém královském paláci. Všemu přihlížel prezident Petr Pavel a ostatní klíčníci. Osobně přišli všichni, kromě premiéra Petra Fialy, který za sebe kvůli povodňovému jednání vlády poslal náhradu - zástupce vedoucí Úřadu vlády Filipa Mináře.

„Hlavně že tu není taková kosa jako minule v katedrále,“ zní za mými zády. V katedrále asi muselo být v lednu 2023, kdy je nechal na konci svého mandátu vystavit na rozloučenou prezident Miloš Zeman, docela chladno.

Ve Vladislavském sále je přitom velmi příjemně, ranní slunce se stále viditelněji hlásí přes vysoká okna o slovo. A místo novinářů, kteří obestoupili vitrínu s klenoty v první vlně, si je už přicházejí prohlížet, fotografovat a natáčet lidé nejen z Česka, ale z celého světa.

Mají navíc zcela jedinečnou příležitost vidět korunu tak, jak zdobila Karla IV. v září roku 1347, když se nechal korunovat českým králem. Původně koruně dominovalo třináct smaragdů, jak ukazuje holografická animace při vstupu. V jeden moment je dokonce rozložena na jednotlivé díly i kameny, aby se potom gotická kráska znovu složila dohromady.

Drahokamy nedozírné historické i klenotnické hodnoty se staly hlavním tématem letošní výstavy. Na jednotlivých panelech se návštěvníci dočtou, odkud pocházejí zářivé safíry, velké perly, jediný akvamarín, a proč tak moc toužil Karel IV. po „sirotkovi“.

„Určování kamenů probíhalo před sto lety a několikrát se změnilo. Například ty velké červené se nejdřív považovaly za rubíny, ve středověku jim říkali palas rubíny, protože bylo jasné, že je to něco jiného,“ vysvětluje Seznam Zprávám Petr Chotěboř z odboru Památkové péče Kanceláře prezidenta republiky.

Centrální kámen na přední lilii na koruně byl dlouho považován za rubín, ale je to rubelit, což je červená odrůda turmalínu. „Pak jsou tam dva kameny na protilehlé straně koruny, které byly málo barevné. Jeden je safír a jeden je spinel. Oba kameny ve středověku podložili červenou fólií, aby jim barevně souhlasily s ostatními,“ dodává Petr Chotěboř.

Když se budete dívat pozorně, něco vám na vystavených klenotech nebude sedět. Jen lehce opracované robustní kameny versus jemnější klenotnická práce. Česká koruna je nejen jedna z nejstarších v Evropě a vůbec nejstarší ze souboru korunovačních insignií. Je také jediná původní z tohoto souboru s rukopisem Karla IV. Žezlo a jablko jsou mladší přírůstky z renesanční éry. Originály z dob Karla IV. mají totiž ve vídeňské klenotnici na hradě Hofburg.

„Jablko a žezlo patří ke Svatováclavské koruně několik staletí, jenom se k ní dostaly dodatečně. Původní gotické insignie, žezlo a jablko, se staly druhotně součástí souboru arcivévodských rakouských insignií. Jsou dnes ve Vídni, ale tyto, které byly původně v 16. století zhotoveny pro Ferdinanda I. nejspíš jako osobní, čili ne jako korunovační insignie, se dostaly ke koruně během 17. nebo 18. století. Máme prokázáno, že je poprvé takto použil Karel VI., ale mohli to být také jeho předchůdci,“ podotýká odborník z prezidentské kanceláře.

Teorií, jak došlo k záměně, koluje mezi historiky několik. „Habsburští císařové chodili ke své císařské korunovaci v oděvu českých králů s insigniemi a je možné, že pro příbuznost barev kamenů na koruně, kde jsou také safíry a spinely, jim připadalo, že se to lépe hodí. Už ale nedodrželi ten historický soubor z dob Karla IV.,“ doplňuje.

A tak je namístě otázka, kde jsou ty smaragdy z původní koruny. Petr Chotěboř úsměvem doširoka rozhrne své bílé vousy: „To nikdo neví. Smaragdy jsou doloženy staršími popisy v inventářích z doby před úpravou na konci vlády Karla IV. Velikost smaragdů, jejich přesný počet a kde nakonec skončily, jo, tak na to vám nikdo neodpoví.“