Kdo zradil Anne Frankovou?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Navlékli jsme se všichni čtyři tak důkladně, jako bychom měli přenocovat v lednici, abychom si mohli vzít s sebou ještě pár kousků oblečení. Žádný Žid v naší situaci by se neodvážil vyjít z domu s kufrem plným šatstva. Měla jsem na sobě dvě košilky, troje kalhotky, dva páry punčoch a jedny šaty, přes ně sukni, plášť, letní plášť, pevné boty, čepici, šálu a ještě mnohem víc. Už doma jsem se skoro dusila, ale na to se nikdo neptal.“

Otto, Edith, Margot a Anne Frankovi odcházejí 6. července 1942 ze svého amsterodamského bytu do úkrytu. Doufají, že v něm přežijí válku.

„Tak jsme tedy běželi v proudech deště, otec, matka a já – (Margot jela na kole) – každý se školní nebo nákupní taškou, po okraj nacpanou nejrozličnějšími věcmi. Dělníci, kteří šli ráno do práce, na nás hleděli soucitně. Na tvářích se jim zračila lítost, že nám nemůžou nabídnout žádné vozidlo. Nápadná žlutá hvězda mluvila sama za sebe.“

Groteska popisující sotva dýchající Židy, kteří se snaží na útěku zachránit co nejvíc oblečení, přechází v detail plný smutku, který navíc jednou větou zachytí atmosféru doby.

Deník Anne Frankové. Jedna z nejčtenějších knih. Symbol vyprávění o holokaustu. A vynikající text.

Velký vázaný sešit – deník, si Anne nesla ve školní brašně.

Dostala ho k narozeninám necelý měsíc před odchodem do úkrytu. Bylo jí 13.

Příběh Anne Frankové není třeba do detailů připomínat. Pravděpodobně ho alespoň v základech zná téměř každý.

Otto Frank se po německé okupaci Holandska rozhodl nečekat trpně na transport do koncentračního tábora. Spolu s několika loajálními zaměstnanci své malé firmy připravil úkryt – v „zadním domu“ za kancelářemi firmy.

Dnes je to nejznámější dům v Amsterodamu. Sídlí v něm Muzeum Anne Frankové a ročně ho navštíví přes milion lidí.

Dveře do zadního traktu domu byly zakryty knihovnou. Za nimi byly dvě malé místnosti s přilehlým záchodem a koupelnou – životní prostor pro manžele Frankovy a jejich dcery Margot a Anne. Pak tu byla prostorná velká místnost, která sloužila jako kuchyně, společný obývací pokoj a ložnice van Pelsových, kteří se ukrývali společně s Frankovými. Jeden malý pokoj pro syna van Pelsových Petera a velká půda.

Později se k ukrývaným připojil ještě Fritz Pfeffer.

Jídlo, noviny a zprávy ze světa zajišťovali Frankovi zaměstnanci a přátelé. Byl mezi nimi i Victor Kugler. Němec, který se narodil ve Vrchlabí. Chodil tam i na střední školu.

Po odhalení úkrytu byl Kugler zatčen, ale podařilo se mu z transportu do koncentračního tábora uprchnout.

Anne Franková na něj myslela jako na člověka, který se jim snažil přinášet jen dobré zprávy. Aby se nevzdali.

Anne Franková a její sestra Margot zemřely v koncentračním táboře Bergen-Belsen na tyfus. Přesné datum úmrtí nebylo zaznamenáno.

Zemřely někdy v únoru 1945. Přibližně dva měsíce před osvobozením tábora britskými vojáky.

Na rozdíl od příběhu má smysl připomínat Deník. Je možná už natolik notoricky známý, že ho lidé ani nečtou. Znají ho. Vědí o něm. A to je každopádně škoda. K tomu se ještě dostaneme.

A další téma, které stojí za připomínku, je „zrada“. Ostatně světová média toto téma probírají neustále a naposledy poměrně nedávno – v tomto roce. Jak gestapo na úkryt v „zadním domě“ přišlo? Stála za tím zrada?

Otto Frank, který jako jediný z obyvatel „zadního domu“ přežil, otevřel téma zrady bezprostředně po konci války. Od té doby se objevilo mnoho hypotéz.

Fascinující je především jedna: Gestapo na úkryt upozornil anonymní telefonát. Dá se pochopit, když někdo zradí pod tlakem, aby zachránil sebe, svoji rodinu. Dá se to pochopit. Nebo spíš přijmout, protože nikdo si nemůže být jistý, jak by se v takové situaci zachoval.řřř

Ale jen tak? Po telefonu? Zřejmě z čisté zášti? „Ukrývají se tam Židi, přijďte si pro ně.“ Ne, neprokázalo se, že vyzrazení úkrytu proběhlo právě takto. Ale dějiny ukazují, že i tohle musíme přijmout: Existenci čisté zničující nenávisti a zbabělosti.

Na začátku letošního roku vyšla kniha Kdo zradil Anne Frankovou, která slibovala definitivní řešení. Tým autorů spolupracoval i s bývalým vyšetřovatelem FBI, na tématu pracoval šest let a používal moderní kriminalistické metody.

Autoři knihy označili za zrádce Arnolda van den Bergha, bývalého člena amsterodamské židovské rady. Po zrušení rady poslali nacisti její členy do koncentračních táborů. Van den Bergh zůstal s rodinou v Amsterodamu. Zradil, aby přežil? Aby zachránil svoje blízké?

Během dvou měsíců od vydání se kniha stala bestsellerem. A zároveň si vysloužila zdrcující kritiku historiků. Vydavatel se omluvil a knihu stáhl z prodeje.

Ne, stále nevíme, kdo zradil Anne Frankovou. A zda ji vůbec někdo zradil. Možná přišlo gestapo na úkryt náhodou při razii v kancelářích bývalé firmy Otto Franka.

Ale motiv zrady je důležitý. Co když to bylo „jen tak“, po telefonu?

Z čiré nenávisti.

Deník Anne Frankové je text mimořádně talentované, pod tlakem okolností předčasně vyzrálé spisovatelky. Hrozí mu přitom osud typu „Babička“. Je to „povinná četba“, všeobecně známá věc, je to „dějepis“, bez šance překvapit…

„Vidím nás osm v zadním domě, jako bychom byli kouskem modrého nebe, obklopeným černočernými dešťovými mraky. Kulaté ohraničené místečko, na němž stojíme, je ještě bezpečné, ale mraky se stahují stále blíž a kruh, který nás odděluje od blížícího se nebezpečí, se stále zužuje. Teď jsme už tak těsně obklopeni nebezpečím a temnotou, že na sebe v zoufalém hledání záchrany narážíme… Nemohu dělat nic jiného, než volat a úpěnlivě prosit: Ó kruhu, kruhu nesvírej se a otevři se pro nás.“

Dva roky se ukrývá osm lidí ve stísněných prostorách „zadního domu“. Nevědí, zda přežijí. Zda se kruh temnoty otevře. Narážejí na sebe. Anne prožívá pubertu, dospívání, první lásku, konflikt s matkou…

Zaznamenává to v dramatických obrazech, s humorem, filozoficky a především s obrovským talentem.

Peter van Pels byl první a jedinou láskou Anne Frankové. Scházeli se na půdě „zadního domu“.

„Oba jsem se dívali na modré nebe, na holý kaštan, na jehož větvích jiskřily malé kapičky, na racky a ostatní ptáky, kteří při nízkém letu vypadali jako ze stříbra. To všechno nás tak dojímalo a uchvacovalo, že jsme ani nemohli mluvit… Vdechovali jsme vzduch, hleděli ven a cítili, že to nesmíme přerušit slovy…

Dokud to ještě existuje, přemýšlela jsem, a já to smím prožívat, tento sluneční svit, to nebe bez jediného mráčku, nemohu být smutná…

Dokud to ještě existuje, a to bude asi vždycky, vím, že za všech okolností je na každý žal i útěcha."

Anne Franková chtěla být novinářkou a spisovatelkou. Cítila, věřila, že má talent. „Kdo sám nepíše, neví, jak je psaní krásné… A pokud nemám dost talentu k psaní novinových článků nebo knih, pak vždycky ještě můžu psát pro sebe. Ale chci pokročit dál… Chci být k užitku a pro radost lidem, kteří žijí kolem mne a přece mě neznají. Chci žít dál i po své smrti. A proto jsem tak vděčná Bohu, že mě už při mém zrození obdařil schopností rozvíjet se a psát, a vyjádřit tak všechno, co cítím.“

S brutálně nekorektním humorem se na příběh Anne Frankové dívá spisovatel Shalom Auslander v knize Naděje: Tragédie.ř

Anne Franková je tu stará páchnoucí žena, která přežila koncentrák. Provinilí Němci ji schovávali na půdách svých domů. Nemohou přece vyhodit Anne Frankovou na ulici. Představte si ty titulky: Nacisté znovu útočí. Místní rodák vylepšil skóre na 6 milionů a jedna.

Ale ani Židi nemohou Anne Frankovou z půdy vyhodit. A přiznat, že se symbolem holokaustu je všechno jinak.

Solomon Kugel koupil dům a netušil, že po provinilých Němcích zdědil i Anne Frankovou. Terorizuje ho, posílá na nákupy macesů, její přítomnost rozvrací Kugelovu rodinu… Ale vyhodit ji nemůže.

Anne píše. Je posedlá psaním. Píše velký román a má velkou ambici: Překonat úspěch své prvotiny.

Někomu může připadat ten humor až odporný a znevažující. Ale tohle je přece zásadní věc: Anne Franková je dnes nedotknutelným symbolem. Ale byla to živá dívka. I když si to možná nedokázala představit, chtěla zestárnout. Chtěla žít.

Páchnoucí stařena posedlá psaním, ukrytá na půdě. Dokonalý obraz naší viny a neschopnosti, snad nemožnosti se s ní vyrovnat. Kdo zradil Anne Frankovou?

Anne Franková chtěla být spisovatelkou. Nikoli jen autorkou deníku.

Toužila tu svoji „prvotinu“ přepsat a překonat.

Nestihla to.