Karikatury Mohameda a meze západní svobody. Naučili jsme se něco?

Před centrální redakcí BBC v Londýně stojí socha spisovatele Goerge Orwella. Jako symbol svobody projevu. Na zdi za sochou je Orwellův citát: „Jestli svoboda vůbec něco znamená, pak je to právo říkat lidem i to, co nechtějí slyšet.“

Ano, právo. To neznamená, že to musím dělat vždy a za jakýchkoli okolností. Taková byla podstata diskusí o karikaturách islámského proroka Mohameda v roce 2005.

To, co se tehdy odehrálo, má smysl připomínat. Šlo o obranu svobody. A o právo kritizovat tu obranu. O svobodu, která nemusí zároveň být slušná a empatická. A o to, zda by taková měla být.

Jaké jsou meze a podoby naší „západní svobody“?

30. září 2005 publikoval dánský list Jylland Posten 12 karikatur. Na většině z nich byl zobrazen i Mohamed. Jedna z karikatur ho zobrazila s bombou v turbanu.

Publikace vyvolala v muslimském světě i mezi muslimy žijícími na Západě vlnu násilných protestů včetně vražedných atentátů.

„Dětinské. Nezodpovědné. Nenávistné. Provokace pro provokaci. Reklama. Kritici karikatur proroka Mohameda v dánských novinách Jylland Posten jsou mnohomluvní,“ psal Flemming Rose, editor Jylland Posten, který karikatury objednal. „Říkají, že svoboda projevu neznamená urážky náboženského cítění… Souhlasím. Svoboda neznamená, že budete publikovat cokoli. Jylland Posten nepublikuje pornografii a neukazuje detaily mrtvých těl. Velmi zřídka se na našich stránkách objeví nějaká nadávka. Ale příběh těch karikatur byl o něčem jiném.“

Podle Flemminga Roseho šlo o důležitý test toho, nakolik (nejenom) dánská média prostoupila autocenzura. Strach novinářů a umělců z odvety islámských fundamentalistů.

Rose uvádí několik příkladů, které se udály krátce před publikací karikatur. Dánský standup komik v rozhovoru pro Jylland Posten přiznal, že by neměl problém pomočit před kamerami bibli. Ale pomočit korán by se neodvážil.

Spisovatel Kare Bluitgen nemohl sehnat ilustrátora pro svoji knihu o koránu a životě Mohameda určenou pro děti. V islámské tradici je zobrazování proroka považováno za rouhačství. Ilustrátoři se obávali trestu.

Přibližně ve stejné době stáhla londýnská Tate Gallery výstavu avantgardního umělce, který zobrazil bibli, korán a talmud roztržené na cáry. Galerie nechtěla eskalovat napětí po předcházejících teroristických útocích v Londýně.

A také muzeum v Göteborgu nechtělo rozhněvat muslimy a odstranilo obraz se sexuálním motivem a citací z koránu.

Kam jsme to dospěli? Strach z konfrontace s islámským fundamentalismem stojí proti svobodě projevu.

Podle Rose podstatné téma, které by měl svobodný tisk zkoumat. A tak oslovil karikaturisty.

Flemming Rose napsal členům dánské Asociace karikaturistů, aby nakreslili Mohameda, „jak ho sami vidí“. Z 25 aktivních členů jich kladně odpovědělo 12. Tři odmítli – jeden s tím, že je to vágní projekt, druhý napsal, že je to stupidní a špatně placený projekt a třetí, že má strach.

30. září Jylland Posten karikatury publikoval v kulturní rubrice. Byl mezi nimi i obrázek Kurta Westergaarda, ukazující Mohameda jako teroristu - v turbanu má bombu.

Protesty proti publikaci karikatur začaly v říjnu, rozšířily se do celého muslimského světa. A vyvrcholily až téměř o deset let později teroristickým útokem na francouzský týdeník Charlie Hebdo.

V polovině října se v Kodani konal ještě klidný protest několika tisíc mladých lidí. Sešli se místní islámští duchovní a radili se o dalším postupu. Velvyslanci několika muslimských zemí požádali dánského předsedu vlády o přijetí.

Dánský premiér Anders Fogh Rasmussen setkání odmítl a vzkázal, že v Dánsko vyznává vysokou míru svobody projevu a že vláda nemá právo zasahovat do ediční politiky médií. Pokud se ale někdo cítí být uražen, má samozřejmě právo obrátit se na soud. Ten rozhodne.

Charakter protestů se brzy začal měnit. Flemming Rose a Kurt Westergaard obdrželi od fundamentalistických organizací „rozsudky smrti“. Oběma policie doporučila, aby se přestěhovali na „chráněné adresy“.

Během násilných protestů a demonstrací zahynulo postupně přes sto lidí. Dánské ambasády se staly terčem útoku v několika muslimských zemích. Saúdská Arábie a Kuvajt vyhlásily bojkot dánského zboží. Redakce Jylland Posten byla několikrát evakuována kvůli hrozbě bombovým útokem.

Kurt Westergaard prožil zbytek života (zemřel v roce 2021) v úkrytu.

Diskuse o autocenzuře a politické korektnosti se rozšířily také do celého západního světa. Některé noviny karikatury přetiskly, jiné zaujaly rezervovaný, nebo dokonce kritický postoj. Mezi listy, které karikatury přetiskly, byl i francouzský satirický týdeník Charlie Hebdo.

Charlie Hebdo přidal i svoje vlastní karikatury Mohameda. Publikace vyvolala ostré spory mezi francouzskými politiky i publicisty. Kauza se dostala i před soud. V roce 2007 byl ale šéfredaktor časopisu zproštěn viny.

V září 2011 přejmenoval časopis jedno z vydání na Charia Hebdo (podle islámského náboženského práva šaría). Jako šéfredaktor tohoto čísla byl v tiráži uveden Mohamed. Na titulní straně byla jeho karikatura.

V roce 2015 dva muslimští teroristé vnikli do redakce a zavraždili 12 redaktorů.

Flemming Rose a řada podobně uvažujících politiků, umělců nebo publicistů představovali „boj o karikatury“ jako „válku civilizací“. Střet demokratického liberálního západního světa s fundamentalistickým ideologickým islámem. Západ musí hájit svoje svobody. Nesmí ustupovat.

A právě tím nabízí muslimům tu nejlepší cestu k integraci – podívejte, děláme si z vás legraci úplně stejně jako ze sebe samotných. Bereme vás tedy jako sobě rovné.

Vyhrocená interpretace se nabízela. Západ právě vedl „válku proti terorismu“ a americký prezident George Bush ji světu popisoval jako novou „křížovou výpravu“ – válku dobra proti zlu. Na začátku stál teroristický útok na Světové obchodní centrum v New Yorku 11. září 2001.

Krátce před vydáním karikatur zaútočili islámští teroristé v Londýně. Při sérii atentátů tady v roce 2005 zemřelo přes 50 lidí.

Není kam ustupovat. Jinak se Západ rozplyne ve středověké nenávistné ideologii.

Mnoho politiků, akademiků a publicistů si ale myslelo, že je to mnohem složitější. Že žádné „jednotné fronty“ demokratů a fundamentalistů neexistují. Že tohle černobílé vidění světa jednak neodpovídá skutečnosti, jednak zbytečně jitří už tak vzedmuté emoce. Neukazuje cestu k navázání komunikace.

Je to silové řešení: Buď sdílíte náš smysl pro humor, nebo se vraťte, odkud jste přišli.

Všichni liberální kritici Flemminga Rose se shodují v tom, že svobodu projevu je třeba hájit. A dodávají, že to není jednoduchý princip.

„Jsou tu limity, omezení. Roli hrají vkus, zákon, zvyklost, pravidla logiky,“ napsal v úvodníku v roce 2006 britský deník The Guardian. „Všechna tato omezení hrají roli a nelze je zanedbat proto, že ve hře je také obecnější vyšší“ princip. Prostě: Právo něco publikovat neznamená, že to musíte udělat.“

Novinář a znalec islámského světa Jonathan Steele rozpor výstižně shrnul: „Když začaly protesty, evropská média přetiskovala karikatury ze solidarity vůči Jylland Posten. A opakovala tak původní chybný antiislámský postoj a zažehovala ‚válku civilizací‘,“ napsal.

A pokračoval: „Proč by ale měl být progresivní britský deník solidární s dánským redaktorem, který je odpůrcem imigrace? S dánským redaktorem, který se dopustil velké chyby v úsudku? Proč by s ním měl solidarizovat spíše než s britskými muslimy, kteří se těmi karikaturami cítí být uraženi?“

Diskuse posunovala přemýšlení o smyslu západní svobody. Spočívá v tom, že můžu říci a napsat cokoli? A ve víře, že ostatní mám a musím učit, že tohle je ten nejlepší způsob komunikace?

Nebo spočívá v tom, že dokážu reflektovat svoji pozici? Znám svoji sílu, moc slova a svobody. Vážím slova. Necítím povinnost šířit urážky jenom proto, že mám tu možnost.

Kromě svobody vyznávám jako hodnoty také dobrý vkus, slušnost a empatii.

Kurt Westergaard dožil svůj život v utajení a ve strachu před odvetou fundamentalistů.

Teroristé zavraždili 12 redaktorů satirického časopisu Charlie Hebdo.

Západ vedl „křížovou výpravu“ v Iráku a pomohl stvořit Islámský stát.

Islámský stát terorizoval západní svět, vraždil.

Západ totálně prohrál válku proti „zlu“ v Afghánistánu.

Západ před několika lety přijal stovky tisíc uprchlíků před válkou z muslimského světa.

Západ vede nyní největší válku za poslední desítky let na svém vlastním území. Bojuje o přežití s Putinem. A znovu se učí komunikovat s „říší zla“.

Karikatury Mohameda. Naučili jsme se něco?