Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Použití pepře je pro nás tak samozřejmé, že nad ním ani nepřemýšlíme. V minulosti tomu tak rozhodně nebylo. Pepř byl tak vzácný, že se mu přezdívalo černé zlato. Poznejte tohle fascinující koření blíže.
Na světě jsou známé stovky druhů pepře, v kuchyni se ale nejčastěji používají čtyři. Každý chutná úplně jinak, přesto pochází tyto základní druhy pepře z jedné rostliny, konkrétně z pepřovníku černého (Piper nigrum). Jinou barvu a chuť kuličky získávají jen odlišnou dobou sklizně a zpracováním.
Druhy pepře
Zelený: Sklízí se ještě nezralé bobulky pepře. Ty se používají čerstvé nebo nakládané a mají jemnou a svěží chuť.
Černý: Sbírají se ještě zelené plody těsně před dozráním, které se následně suší na slunci. Tím získají černou barvu, tvrdou slupku a výraznou chuť.
Červený: Sklízí a suší se zcela zralá pepřová zrna, která mají jasně červenou barvu. Jsou plná fruktózy a mají tak sladší a mírnější chuť než černý pepř.
Bílý: Je to vlastně červený zralý pepř zbavený slupky. Nejprve se zralý plod usuší a následně opět namočí, aby bylo možné odstranit rudou slupku. Má jemnou chuť.
Takovou malou raritou, na kterou můžete v obchodech s kořením narazit, je třeba ještě pepř dlouhý, který vypadá jako sušené jehnědy. Tyto malé šišky mají zajímavou vůni a mírně nasládlou chuť a v kuchyni se používají zejména v Indii a muslimských částech Afriky.
A na co se jednotlivé druhy pepře v kuchyni hodí? Univerzální využití má samozřejmě černý pepř, který dokáže pozvednou každý pokrm. Ideální je především s tmavým červeným masem. Uplatní se i v klasických omáčkách, polévkách nebo s těstovinami.
S červeným pepřem se pak nebojte zaexperimentovat ve sladké kuchyni. Skvěle se totiž páruje s čokoládou nebo ovocem. V malém množstvím si jím můžete dochutit třeba zmrzlinu, ovocný salát anebo jej přidat do perníkového těsta. Ze slaných receptů se hodí i k rybě a mořským plodům nebo zvěřině.
Bílý pepř se zase vyznačuje krémovým aromatem, které výborně doplní například světlé omáčky, zeleninu, sýry, ryby nebo drůbeží maso. Z nakládaného zeleného pepře zase uděláte skvělou pepřovou omáčku.
Co už není pepř
Možná si říkáte, kde je růžový pepř, kajenský pepř nebo sečuánský pepř. Některé koření si pro svou chuť nebo vůni vypůjčilo jméno po pepři, ale ve své podstatě pepřem vůbec není. A právě tohle jsou nejznámější příklady.
Magazín Seznam Zpráv
Cestování | Jídlo | Životní styl | Architektura | Historie
- Prahu, Brno a Ostravu brzy promění tři nové stavby filharmonií
- Křišťálové lustry září v Kamenickém Šenově už tři sta let. Jak dnes vypadají?
- Váš nový přítel chlad: Zlepšuje zdraví i náladu. Pozvete ho domů?
- Roadtrip po Namibii. Dobrodružství, které musíte zažít
- Za husou i vínem. 10 tipů, kde si pochutnat na svatomartinských hodech
Například růžový pepř je plodem pepřovce peruánského, brazilského nebo obecného. I přesto, že se nejedná o pravý pepř, ho pravděpodobně konzumujete v domnění, že dochucujete pepřem červeným. Často se totiž užívá do barevných pepřových směsí, které koupíte v obchodě. Tam se více než pro svou chuť používá spíš jako kontrastní prvek.
Kajenský pepř je zase nadrcenou chilli papričkou. Jeho název vznikl nesprávným překladem z angličtiny, kde slovo „pepper“ znamená jak pepř, tak papriku. Sečuánský pepř jsou zase sušené plody čínského druhu jasanu, který se nazývá žlutodřev peprný.
Je pepř ovoce? A jak roste?
Pepř je skutečně dužnatý ovocný plod se semenem uvnitř. Roste v malých trsech, které se dají srovnat s větvičkou rybízu, na popínavé pomalu rostoucí rostlině – už zmíněném pepřovníku černém. Ten podobně jako třeba kávovník začíná plodit až po čtyřech letech svého růstu. Vrcholné velikosti a plodnosti dosáhne po sedmi letech.
Liány pepřovníku obtáčí kmeny stromů a v ideálních podmínkách mohou dorůstat až do výšky 15 metrů, na plantážích se však ponechávají do výšky čtyř až pěti metrů, protože jeho plody se sklízí ručně. Původně pochází rostlina z jižní Indie, dnes se pěstuje v celé jihovýchodní Asii, v Číně, ve Střední Americe a v Brazílii.
Něco málo z historie
Pepřovník byl pěstován už ve starověku a říkalo se mu „král koření“ nebo „černé zlato“. Po staletí byl totiž velmi vzácným artiklem. Poprvé s ním obchodovali Indové a Arabové, přičemž Arabové ovládali obchodní cesty, které vedly přes Indický oceán a dále do Středomoří.
Do Evropy pepř poprvé přivezl Alexandr Veliký po svém tažení v Indii ve čtvrtém století před naším letopočtem. Ještě v době středověku pepř zůstával luxusním zbožím dostupným především bohatým vrstvám. Byl natolik cenný, že se často používal i jako platidlo nebo součást věna.
Kampotský pepř
Pepř z provincie Kampot v jižní Kambodži se dá označit za Rolls Royce mezi pepři. Kampotský pepř je jediný, který má chráněné zeměpisné označení stejně jako například pravé víno ze Champagne. Díky klimatickým podmínkám oblasti a tradičním metodám pěstování bez pesticidů je kampotský pepř považován za jeden z nejlepších pepřů na světě.
V 15. století se evropští obchodníci, včetně Portugalců a později Nizozemců, začali snažit o přímé obchodní styky s indickým subkontinentem. Portugalský objevitel Vasco da Gama otevřel cestu do Indie, čímž obešel tradiční obchodní cesty ovládané Araby a získal přímý přístup k pepři a dalším kořením.
Běžným kořením v Evropě se stal pepř až během novověku, kdy se rozšířil díky koloniálnímu obchodu a poklesu ceny. Během 17. a 18. století začal být dostupný širším vrstvám evropské společnosti, a tím ztratil svůj status luxusu.
Pepř a zdraví
Pepř zdaleka není jen dochucovadlo, ale má příznivé účinky na lidské tělo. Stimuluje krevní oběh, pomáhá tedy lepšímu prokrvení a okysličování. Povzbuzuje rovněž slinění a tvorbu žaludečních šťáv, čímž podporuje látkovou výměnu a trávení. Je považovaný také za přírodní afrodiziakum.
Napomáhá i při léčení chřipky, nachlazení a horečnatých stavů, protože může podněcovat pocení a usnadňuje vykašlávání. Odvar z pepře lze použít také jako kloktadlo na zanícený krk, afty nebo poraněné dásně.
Jde ale o silné a aromatické koření, takže s ním zacházejte s mírou. Střídmě by ho měly konzumovat hlavně těhotné ženy nebo lidé trpící vysokým krevním tlakem a žaludečními problémy.