Je lepší květový, nebo lesní med? A jak poznat ten opravdu kvalitní?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Je lepší květový, nebo lesní med? Co vlastně med obsahuje a k čemu je dobrý? Je opravdu zdravější než cukr? Jak poznat kvalitní med a čím se liší certifikovaný český med od toho neoznačeného? A jak se letos změní označování medu dle pravidel EU? S pomocí odborníků přinášíme odpovědi na tyto i další otázky.

Nejrozšířenějším druhem je květový med neboli nektarový. Poznat ho lze podle světlé barvy, jemné chuti a také podle toho, že velmi rychle krystalizuje. „Obsahuje více glukózy než fruktózy, což způsobuje jeho přirozené tuhnutí. Typickými příklady jednodruhového květového medu jsou lipový, akátový, slunečnicový nebo řepkový med,“ informuje Karolína Beranová, nutriční terapeutka z FitKitchen.

Díky vyššímu obsahu fruktózy je květový med také dobře stravitelný. Obsahuje pylová zrna, díky tomu má vyšší obsah vitamínů, éterických olejů či aromatických látek. Právě díky zvláštnímu, výraznému aromatu lze ocenit některé jednodruhové medy, které bývají i vděčným suvenýrem z dovolených. Řadu exotických medů lze však koupit i v Česku, jako je ten levandulový, avokádový, tymiánový, vřesový či eukalyptový.

Druhým typem je medovicový med, který včely tvoří z výmětů mšic a červců parazitujících na některých rostlinách. Nejčastěji se získává z listů a jehličí lesních stromů, proto se takový med často označuje jako lesní med. Je tmavší než květový, má výraznější chuť a vyšší obsah minerálních látek a stopových prvků. Tmavý odstín tvoří barviva obsažená v míze.

Nelze jednoznačně říci, jestli je lepší květový či lesní med - každý má svá specifika. Ti, kteří se nemohou rozhodnout, možná ocení smíšené medy - kombinace květového a medovicového medu. Narazit je možné také na květový med z lesa, který nepochází z medovic.

Úpravou pozvolným mícháním se vyrábí pastovaný med, krystalizovaný na velmi jemné kousky, takže připomíná pomazánku. Krystalky při požívání nejdou cítit, takto upravený med už dále nekrystalizuje a při roztírání se neroztéká. Je charakteristický svou bílou až slonově bílou barvou.

Med je forma přírodního sladidla. „Sušina medu je tvořena z více než 95 procent cukry, zejména glukózou a fruktózou, které slouží jako rychlý zdroj energie. Zbytek pak tvoří bílkoviny, aminokyseliny, organické kyseliny, minerální látky, vitaminy, barviva a další stovky přírodních látek,“ upřesňuje Beranová.

Dále podotýká, že v medu jsou minerální látky zastoupeny zhruba jedním procentem. Med obsahuje draslík, sodík, vápník, hořčík, síru a fosfor. Ze stopových prvků to jsou železo, měď, zinek a mangan. Med obsahuje i vitaminy B1, B2, B5 a C.

„Minerální látky i vitaminy jsou však v medu obsaženy v množství, které jsou ve výživě člověka pouze doplňkovým zdrojem a v žádném případě nemohou nahradit pestrou stravu,“ upozorňuje nutriční terapeutka.

Karolína Beranová potvrzuje, že med má prokazatelné pozitivní účinky na lidské zdraví díky svým antioxidačním, protizánětlivým, antimikrobiálním a metabolickým vlastnostem. Podle ní působí jako přírodní podpora imunitního systému díky antibakteriálním a antioxidačním složkám.

Také pomáhá při nachlazení a bolestech v krku, zmírňuje kašel a podporuje regeneraci sliznic. Polyfenoly medu mohou pozitivně ovlivňovat kardiovaskulární systém snížením oxidačního stresu.

„Na druhou stranu je však třeba upozornit na jeho vysoký obsah cukru, který tvoří přibližně 80 procent medu,“ konstatuje a dodává, že nadměrná konzumace může přispět k rozvoji obezity, vzniku inzulinové rezistence nebo zubního kazu.

Med také nedoporučuje dětem do jednoho roku, protože může obsahovat spory bakterie Clostridium botulinum, které mohou způsobit kojenecký botulismus. Pozor by si také měli dát citliví jedinci s alergií na pyl či včelí produkty, jelikož med může vyvolat alergické reakce.

Často se med bere za „zdravější“ alternativu k rafinovanému cukru, což Beranová potvrzuje jako pravdivé, protože má díky svému výše popsanému složení přidané zdravotní benefity ve srovnání s bílým cukrem. I když obsah zdraví prospěšných látek není nijak závratně vysoký.

Ale pozor, častým omylem je představa, že med je dietní sladidlo. „Ve skutečnosti má med přibližně stejné množství energie jako cukr, takže jeho konzumace by měla být umírněná, zejména u jedinců s cukrovkou nebo s problémy s metabolismem sacharidů,“ informuje nutriční expertka.

V receptech můžete podle ní med použít jako náhradu za cukr, sirupy nebo umělá sladidla, ale mějte na paměti jeho energetickou hodnotu. „Med není vhodnou náhradou pro diabetiky, protože má střední až vysoký glykemický index a zvyšuje hladinu krevního cukru. Stejně tak by měl být konzumován s mírou u jedinců s obezitou nebo metabolickými poruchami,“ upozorňuje Karolína Beranová.

Med patří mezi první desítku nejvíce falšovaných potravin. Je totiž relativně jednoduše falšovatelný. Například Walter Haefeker, předseda evropského sdružení profesionálních včelařů, se zabývá dlouhodobě problematikou falšovaného medu z Číny. Právě Čína je největším importérem medu do Evropy, hlavně v Německu.

„V Číně je ‚med‘ při průmyslové výrobě vytáčen v ještě nezavíčkovaném stavu s obsahem vody i 30 procent. V tomto ‚skoro-medu‘ tak chybí řada enzymů a látek, které vznikají v dalších fázích procesu zrání. Takový materiál je proto třeba okamžitě upravovat tak, aby nezačal kvasit. Tento proces začíná v obrovských průmyslových sušičkách, ve kterých je zahuštěn na požadovanou hodnotu,“ informuje o zjištění Waltera Haefekera Český svaz včelařů. Včely pak nemusejí sladinu sušit a věnují se místo toho snůšce. Číňané je také přikrmují rýžovým sirupem, aby byla snůška kontinuálně vysoká.

Nejde však pouze o Čínu. „Odhalování takto falšovaného medu se stalo soutěží mezi technology a technologiemi falšování medu a evropskými laboranty a laboratorními metodami,“ upozorňuje svaz včelařů. Na trhu jsou i pančované medy, jejichž výrobci se snaží využívat zatím laboratorně těžko odhalitelných metod. Aby se je podařilo odhalit, musejí projít zvlášť podrobným laboratorním výzkumem, který se však vždy a u všech nedělá.

Evropský kontrolní orgán OLAF v letech 2021 a 2022 při testování dovezeného medu ze třetích zemí odhalil nesplnění norem EU u 46 procent vzorků. „Takže až příště budete kupovat v obchodě med s původem v EU a mimo EU, pomyslete na to, na čem si budete pochutnávat,“ varuje svaz. V chuti se přitom nedá pančovaný med od kvalitního poznat téměř vůbec.

Nejčastěji se do medu přimíchávají sirupy z cukrové třtiny, kukuřice a rýže. „K nejčastěji zjištěným nedostatkům náleží nevyhovující hodnoty HMF (látka, která se u medu mění vlivem teploty a času - pozn. red.), tedy ‚čerstvost‘ medu a aktivita enzymu diastáza, který indikuje sníženou jakost medu ředěním nebo neodborným zacházením,“ upozorňuje dále Svaz českých včelařů.

Amylázy - včelí proteiny – jsou měřítkem kvality a čerstvosti medu. Proto podvodníci do medu přimíchávají cizí amylázy, které včela vyprodukovat neumí.

„Hodně lidí si myslí, že čím je med tekutější, tím je kvalitnější, a naopak se vyhýbají medu, který takzvaně cukernatí,“ popisuje včelařka Pavla Kudláčková. Cukernatost, tedy tuhnutí medu, však dokazuje kvalitu - správný poměr vody při vytáčení a obsah prospěšných složek. Nevadí také viditelné zbytky pylu a propolisu - ty med přirozeně konzervují.

Český svaz včelařů začal s projektem Nová víčka Český med, který má za cíl orientovat spotřebitele na skutečně kvalitní med. Víčka s certifikovaným označením budou označovat med, který splňuje konkrétní kritéria, a nebudou volně prodejná. Koupit si je může pouze ten včelař, který obdrží certifikát Český med, přičemž podmínkou pro jeho získání je laboratorní vyšetření medu.

Certifikáty pro medy splňující českou normu se vydávaly i dříve. Oficiální víčka však zvyšují jistotu, že nabízený med pod označením „český“ tato kritéria skutečně splňuje.

U medu s tímto certifikátem neuděláte chybu. „Naše norma je mnohem přísnější než norma Evropské unie,“ upozorňuje Machová. Zatímco evropská norma povoluje v medu až 20 procent vody, označením Český med se může pyšnit pouze ten s maximálním obsahem vody pouze 18 procent.

Dále se liší hodnota úrovně zahřátí, kterou určuje přítomnost látky hydroxymetylfurfural (HMF). „Evropská norma nařizuje 40 miligramů HMF, což představuje, že by med mohl být skladován pět až šest let. Český včelař si pohlídá, aby měl v medu pod 20 miligramů HMF, což znamená, že med není starý víc než tři roky nebo nebyl víc jak třikrát ‚ztekucen‘,“ upřesňuje Dalibor Titěra z Výzkumného ústavu včelařského.

To není vše, obsah řepného cukru by neměl převyšovat pět procent. „To deklaruje, že včely nebyly krmené víc, než se má,“ vysvětlil Titěra.