Kdoule, dřínky nebo oskeruše. Ochutnejte 10 neprávem opomíjených plodů podzimu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na podzim se sklízí řada ovocných plodů, ale některé jsou méně vidět než ty ostatní. Následující plody se vyznačují nejen svou specifickou chutí, ale i obsahem vitamínů. Nabízejí řadu možností využití - od přípravy marmelád a kompotů až po výrobu destilátů nebo vaření čaje. Ačkoliv dnes tyto plody často v zahradách a na stolech v českých domácnostech chybí, stojí za to si je připomenout.

Kdoule, plod ovocného stromu kdouloně, má žlutou barvu a tvar podobný jablku či hrušce s výrazným aromatem citrusů nebo vanilky. Strom kvete bíle či bílorůžově jako jabloň. Když jsou plody čerstvé, jsou tvrdé a trpké, proto se musí tepelně upravit, aby byly jemné a sladké.

Kdoule mají výraznou vůni a chuť, která se uplatní v marmeládách i díky jejich zahušťovací schopnosti. Z kdoulí uděláte i kompotované pokrmy s kořením - skořicí nebo hřebíčkem. Také z nich jde vyrobit takzvaný kdoulový sýr - hustá pasta svařená za pomoci cukru.

Kdoulovce mají menší plody než kdoule, poznáme je podle tmavě žluté barvy a lesklého, hladkého povrchu. Ale můžou být i zelenožluté až sytě žluté a velké jako třešně až menší jablko. Z těchto plodů se také line intenzivní vůně. Samotný keř, který je trnitý s lesklými listy, má květy v různých barvách od krémové po červenou.

Ovoce kdoulovce vyniká výraznou kyselostí, díky čemuž může dobře nahradit citrón v různých receptech. Lze z něj připravit například osvěžující domácí limonádu. Podobně jako marocké citróny je možné plody naložit do soli a nechat zkvasit. Další možností je zalít a naložit je medem, podobně jako se to dělá s rakytníkem. Kousky plodů kdoulovce můžeme v malém množství přidat do pečení nebo do kvašené zeleniny.

Jeřáb oskeruše se stal natolik vzácným, že je často označen v mapách jako významný strom. Ve větší koncentraci bývá k vidění třeba v Českém středohoří nebo na jižní a východní Moravě.

Plody tohoto jeřábu mají kulovitý, hruškovitý nebo vejcovitý tvar. Vyznačují se tmavě hnědou barvou a tečkovaným povrchem. Oskeruše můžete v kuchyni využít několika způsoby: zpracovat je na džemy a marmelády a také na lihovinu - oskerušovici. Ta je mezi znalci ovocných pálenek opravdu velmi ceněná, oblíbená je hlavně na Slovácku.

Mišpule připomínají oranžová nebo žlutá malá jablka. Povrch těchto plodů je hladký a lesklý. Mišpule, zapomenutý poklad, který u nás dříve rostl hojně, se hodí do marmelád - chutí připomíná kombinaci jablek, hrušek a jeřabin. Anebo z nich můžete udělat sirup či víno.

Když mišpule přejdou mrazem, dají se snadno konzumovat i čerstvé. Poté, co odstraníte stopky, můžete jejich dužinu jednoduše vymáčknout a případně ji vydlabat lžičkou.

Plody mochyně mají oranžové až červené lampionkovité slupky, kvůli nimž se tato rostlina pěstuje i na okrasu. Každý „lampionek“ přitom ukrývá lesklou oranžovou bobuli velikosti třešně. Je však třeba dát pozor, že existuje více druhů mochyně a ne všechny jsou dobré k jídlu. A i u těch jedlých druhů je vše kromě zralých plodů pro lidi jedovaté. Například židovská mochyně, zvaná též židovská třešeň, je okrasná rostlina.

K jídlu se nejčastěji pěstuje domestikovaná mochyně peruánská. Dá se jíst různými způsoby, a to jak čerstvá, tak v sladkých i slaných jídlech. Výtečná je v ovocných salátech, dezertech, džemech a dokonce i v slaných pokrmech jako příloha k masu či sýrům. Také je oblíbenou ingrediencí v koktejlech a smoothies.

Plod se běžně také používá jako dekorace - zdobit jím lze gurmánské masové pokrmy, cukrářské výrobky, poháry, koktejly a alkoholické nápoje.

Špendlíky tvarem velmi připomínají švestky, akorát jsou žluté. Pecky mají také podobné švestkám - jsou oválné a na koncích špičaté a dají se snadno odstranit. A rovněž stromy špendlíku se podobají těm švestkovým, proto je někdy těžké je od nich až do zrání plodů rozeznat. Na rozdíl od příbuzných mirabelek se vyskytují pouze v zahradách a sadech, nikoliv volně v přírodě.

Plody jsou výtečné jako čerstvé. Díky lahodné, sladké chuti se dají využít také při vaření a pečení - při přípravě kompotů, marmelád či bublaniny. Také se z nich vyrábí špendlíkovice, likér nebo sirup. Ve srovnání se švestkami jsou špendlíky aromatičtější, ale při zpracování potřebují více dosladit.

Plody mirabelky připomínají špendlíky i švestky, ale jsou kulaté, zlatožluté a na osluněné straně s červenými tečkami. Malé kulaté pecky jdou lehce vyloupnout. Můžeme je zavařovat, dávat do koláčů, sušit nebo mrazit. Také z nich jde udělat například mirabelkové čatní - s cibulkou, česnekem, kořením a rozinkami.

Plod myrobalánu neboli slivoně třešňové je kulatý a oproti špendlíkům a mirabelkám nakyslý. Jeho slupka je nahořklá a tuhá a pecka jde hůř vyloupnout z dužiny. Myrobalán je různě barevný - žlutý, zelený, červený. Nejčastěji se vyskytuje ve volné přírodě a bývá často zaměňován právě třeba s mirabelkou. Sadaři ho často využívají jako podnož, přičemž se pěstuje ze semen.

Můžete jej jíst přímo ze stromu nebo ho dále zpracovat. V kuchyni najdou plody široké využití, dají se z nich připravit marmelády, džemy, sirupy, domácí vína, likéry, povidla, kompoty a zavařeniny.

Dřín je keř, který roste v listnatých lesích a jeho plody jsou oválné, původně červené peckovičky. Dřínky nabízí kyselou, osvěžující chuť, která se uplatní v kompotovaných pokrmech, marmeládách či domácích nápojích a různých alkoholických nápojích, jako jsou likéry a vína. Plody lze konzumovat také čerstvé.

Vypadají jako švestky a jsou jí i příbuzné, ale jsou mnohem menší, kulaté a rostou i v hustých trsech. Trnky jsou docela trpké, moc se jich na syrovo sníst nedá. Můžou se například naložit podobně jako olivy. Také se z nich vyrábí trnkový likér nebo trnkové víno, které bylo vedle šípkového vína jedním z hlavních domácích vín našich babiček.

Povidla nemusejí být jen švestková, ale i trnková. Jenže pozor - zůstávají mírně natrpklá i po oslazení. Trnky si můžete i nasušit, hodí se třeba na přípravu domácích čajů.