Kdoule, dřínky nebo oskeruše. Ochutnejte 10 neprávem opomíjených plodů podzimu

Na podzim se sklízí řada ovocných plodů, ale některé jsou méně vidět než ty ostatní. Následující plody se vyznačují nejen svou specifickou chutí, ale i obsahem vitamínů. Nabízejí řadu možností využití - od přípravy marmelád a kompotů až po výrobu destilátů nebo vaření čaje. Ačkoliv dnes tyto plody často v zahradách a na stolech v českých domácnostech chybí, stojí za to si je připomenout.

Kdoule, plod ovocného stromu kdouloně, má žlutou barvu a tvar podobný jablku či hrušce s výrazným aromatem citrusů nebo vanilky. Strom kvete bíle či bílorůžově jako jabloň. Když jsou plody čerstvé, jsou tvrdé a trpké, proto se musí tepelně upravit, aby byly jemné a sladké.

Kdoule mají výraznou vůni a chuť, která se uplatní v marmeládách i díky jejich zahušťovací schopnosti. Z kdoulí uděláte i kompotované pokrmy s kořením - skořicí nebo hřebíčkem. Také z nich jde vyrobit takzvaný kdoulový sýr - hustá pasta svařená za pomoci cukru.

Kdoulovce mají menší plody než kdoule, poznáme je podle tmavě žluté barvy a lesklého, hladkého povrchu. Ale můžou být i zelenožluté až sytě žluté a velké jako třešně až menší jablko. Z těchto plodů se také line intenzivní vůně. Samotný keř, který je trnitý s lesklými listy, má květy v různých barvách od krémové po červenou.

Ovoce kdoulovce vyniká výraznou kyselostí, díky čemuž může dobře nahradit citrón v různých receptech. Lze z něj připravit například osvěžující domácí limonádu. Podobně jako marocké citróny je možné plody naložit do soli a nechat zkvasit. Další možností je zalít a naložit je medem, podobně jako se to dělá s rakytníkem. Kousky plodů kdoulovce můžeme v malém množství přidat do pečení nebo do kvašené zeleniny.

Jeřáb oskeruše se stal natolik vzácným, že je často označen v mapách jako významný strom. Ve větší koncentraci bývá k vidění třeba v Českém středohoří nebo na jižní a východní Moravě.

Plody tohoto jeřábu mají kulovitý, hruškovitý nebo vejcovitý tvar. Vyznačují se tmavě hnědou barvou a tečkovaným povrchem. Oskeruše můžete v kuchyni využít několika způsoby: zpracovat je na džemy a marmelády a také na lihovinu - oskerušovici. Ta je mezi znalci ovocných pálenek opravdu velmi ceněná, oblíbená je hlavně na Slovácku.

Mišpule připomínají oranžová nebo žlutá malá jablka. Povrch těchto plodů je hladký a lesklý. Mišpule, zapomenutý poklad, který u nás dříve rostl hojně, se hodí do marmelád - chutí připomíná kombinaci jablek, hrušek a jeřabin. Anebo z nich můžete udělat sirup či víno.

Když mišpule přejdou mrazem, dají se snadno konzumovat i čerstvé. Poté, co odstraníte stopky, můžete jejich dužinu jednoduše vymáčknout a případně ji vydlabat lžičkou.

Plody mochyně mají oranžové až červené lampionkovité slupky, kvůli nimž se tato rostlina pěstuje i na okrasu. Každý „lampionek“ přitom ukrývá lesklou oranžovou bobuli velikosti třešně. Je však třeba dát pozor, že existuje více druhů mochyně a ne všechny jsou dobré k jídlu. A i u těch jedlých druhů je vše kromě zralých plodů pro lidi jedovaté. Například židovská mochyně, zvaná též židovská třešeň, je okrasná rostlina.

K jídlu se nejčastěji pěstuje domestikovaná mochyně peruánská. Dá se jíst různými způsoby, a to jak čerstvá, tak v sladkých i slaných jídlech. Výtečná je v ovocných salátech, dezertech, džemech a dokonce i v slaných pokrmech jako příloha k masu či sýrům. Také je oblíbenou ingrediencí v koktejlech a smoothies.

Plod se běžně také používá jako dekorace - zdobit jím lze gurmánské masové pokrmy, cukrářské výrobky, poháry, koktejly a alkoholické nápoje.

Špendlíky tvarem velmi připomínají švestky, akorát jsou žluté. Pecky mají také podobné švestkám - jsou oválné a na koncích špičaté a dají se snadno odstranit. A rovněž stromy špendlíku se podobají těm švestkovým, proto je někdy těžké je od nich až do zrání plodů rozeznat. Na rozdíl od příbuzných mirabelek se vyskytují pouze v zahradách a sadech, nikoliv volně v přírodě.

Plody jsou výtečné jako čerstvé. Díky lahodné, sladké chuti se dají využít také při vaření a pečení - při přípravě kompotů, marmelád či bublaniny. Také se z nich vyrábí špendlíkovice, likér nebo sirup. Ve srovnání se švestkami jsou špendlíky aromatičtější, ale při zpracování potřebují více dosladit.

Plody mirabelky připomínají špendlíky i švestky, ale jsou kulaté, zlatožluté a na osluněné straně s červenými tečkami. Malé kulaté pecky jdou lehce vyloupnout. Můžeme je zavařovat, dávat do koláčů, sušit nebo mrazit. Také z nich jde udělat například mirabelkové čatní - s cibulkou, česnekem, kořením a rozinkami.

Plod myrobalánu neboli slivoně třešňové je kulatý a oproti špendlíkům a mirabelkám nakyslý. Jeho slupka je nahořklá a tuhá a pecka jde hůř vyloupnout z dužiny. Myrobalán je různě barevný - žlutý, zelený, červený. Nejčastěji se vyskytuje ve volné přírodě a bývá často zaměňován právě třeba s mirabelkou. Sadaři ho často využívají jako podnož, přičemž se pěstuje ze semen.

Můžete jej jíst přímo ze stromu nebo ho dále zpracovat. V kuchyni najdou plody široké využití, dají se z nich připravit marmelády, džemy, sirupy, domácí vína, likéry, povidla, kompoty a zavařeniny.

Dřín je keř, který roste v listnatých lesích a jeho plody jsou oválné, původně červené peckovičky. Dřínky nabízí kyselou, osvěžující chuť, která se uplatní v kompotovaných pokrmech, marmeládách či domácích nápojích a různých alkoholických nápojích, jako jsou likéry a vína. Plody lze konzumovat také čerstvé.

Vypadají jako švestky a jsou jí i příbuzné, ale jsou mnohem menší, kulaté a rostou i v hustých trsech. Trnky jsou docela trpké, moc se jich na syrovo sníst nedá. Můžou se například naložit podobně jako olivy. Také se z nich vyrábí trnkový likér nebo trnkové víno, které bylo vedle šípkového vína jedním z hlavních domácích vín našich babiček.

Povidla nemusejí být jen švestková, ale i trnková. Jenže pozor - zůstávají mírně natrpklá i po oslazení. Trnky si můžete i nasušit, hodí se třeba na přípravu domácích čajů.