Jezero Garda, oblíbený cíl českých turistů. 10 tipů, jak si ho užít

Část jezera Garda, která patří k autonomní provincii Trentino, je nejbližší a nejnavštěvovanější českými turisty a nabízí stovky atraktivních zážitků.

Nejdříve tam začali jezdit hlavně milovníci windsurfingu a skalního lezení. Úžasné plachtění na jezeře pod silným větrem, možnost lezení nebo via ferraty, rybolov, cyklistické výlety po cyklostezkách i do terénu, nejrůznější historické zastávky a všude okouzlující výhledy. Garda je také kulinářským rájem. Turisté tady najdou výborné jídlo včetně ryb přímo z jezera, různé speciality a skvělá vína.

Krásná trasa, ideální pro silniční kolo, vede hlavně po cyklostezkách od jezera Garda směrem na sever a pak zpět. Z města Riva del Garda zamíříte do Torbole a odtud podél řeky Sarca. Jedete vinicemi a sady přes městečka Arco, Ceniga a kolem Dro až pod hrad Drena. Tady začnete ostřeji stoupat k jezeru Cavedine, zatímco vlevo se zvedá impozantní masiv Monte Brento (1 545 m).

Určitě lze doporučit první zastávku na kávu u jezera Cavedine v baru Windvalley Surfcenter. Vedle Gardy je to další skvělé místo pro windsurfing i pro obyčejné koupání. Dál pokračujete na Pergolese až k Ponte Oliveti před jezerem Toblino, kde zatočíte vlevo a v Sarche znovu doleva údolím zpět. Když objedete i jezero Toblino, prodloužíte si trasu o šest krásných kilometrů.

Zpět ze Sarche pojedete přes Maso Gobbo, Pietramuratu, kolem rybích sádek Marocche, Dro a Arco až do Rivy. Pohodových 53 km s luxusními výhledy.

Krátký, ale pořádně vydatný výlet pro horská kola vede z Rivy na sever směr jezero Tenno. Nabízí opět nádherné pasáže, výhledy a také průjezdy starými kamennými vesničkami. Jsou tam hezky prudké výšlapy. Těm, kdo nemají natrénováno, proto doporučíme spíš e-bike.

Nejdříve po stezkách kopírujete silničku SP 37 až do vesnice Pranzo, kde jsou dva ostré krátké úseky – oba mají kolem 30 %. Kdo to vyjede bez seskočení, zaslouží uznání. A pak už přijde krásně zabarvené jezero Tenno. Odtud se prakticky jen klesá. Cestou určitě nesmíte minout dvě místa: historické vesničky Canale di Tenno a Calvola.

Vjezd do Canale di Tenno připomíná vstup do pohádky. Velmi zvláštní horská vesnice je uhnízděná v mírných středomořských kopcích nad Gardou. Staré kamenné domy, klenby, okna zdobená muškáty a balkony s výhledy do klidných uliček. To vše přitahuje řadu umělců a návštěvníků už od druhé světové války. Dům umělců, pojmenovaný po malíři Giacomo Vittone, nabízí místo k pobytu a setkávání umělců z celé Evropy. Snová lokalita je uznávaná jako jedna z Borghi più belli d'Italia, tedy nejkrásnějších vesnic v Itálii.

Hlavní zastávka s obědem se nabízí v nedaleké vesničce Calvola. Spolu s Canale je to jedno z nejlépe zachovaných středověkých míst. Stojí za to navštívit kostel San Giovanni Battista, zasvěcený svatému Janu Křtiteli. Fasádu zdobí krásná madona ze 16. století.

Na oběd se určitě zastavte na zdejší farmě Agritur Calvola, kde nabízejí typické speciality s nádherným panoramatem na jezero Garda. Farma vyrábí a prodává vína, extra panenský olivový olej, uzeniny, sirupy a pěstuje vlastní produkty. Ochutnáte typickou zdejší kuchyni, jako jsou knedlíčky canederli, masový carne salát, domácí špenátové těstoviny strangolapreti a vynikajícího králíka nebo dezerty.

Vzít si průvodce na silniční i bikový výlet je k nezaplacení. Náš Marco Giacomello přesně znal nejkrásnější cesty a cestičky, různé zkratky a atraktivní zastávky.

Stezka vede mimo jiné na vrchol Monte Brento (1545 m), kde je nádherný výhled na údolí řeky Sarca. Je tam také skalní plošina Becco dell'Aquila, kterou vyhledávají milovníci BASE jumpingu – skoku, po němž následuje let a nakonec otevření padáku. Otevře se před nimi neskutečná propast, kde se tají dech.

Monte Brento je ale hlavně pro ty, kteří rádi chodí mimo vyšlapané cesty v nedotčené přírodě. Mírněji se svažující strana je pokryta hustými lesy a pastvinami, ideální místo pro jednodenní túru s několika exponovanými úseky. Cestou nahoru překročíte „pra dei muci“, louku s kupkami sena. Legenda vypráví, že místní muž kvůli hrabání sena odmítl 15. srpna sejít do kostela na svátek Nanebevzetí Panny Marie. Když se druhý den ráno probudil, zjistil, že kupky sena, které ho stály tolik úsilí, se proměnily v hromady zeminy.

Jinak je Monte Brento s cca 15 000 seskoky ročně nejoblíbenějším místem na světě, kde se provozuje BASE jumping. Velkolepá visutá stěna je ideální pro začátečníky a pro výuku některé z BASE disciplín, ale zároveň i vhodným tréninkovým místem pro zkušené BASE jumpery. Na Streamu najdete dokonce skok bývalého českého biatlonisty Michala Šlesingra, který se proletěl kolem skály v roce 2015.

Žádný návštěvník severní Gardy by si neměl nechat ujít městečko Arco a výstup na tamní hrad. Je to krásná sportovní procházka, při níž stoupáte nejprve úzkými uličkami a pak serpentinami, které se klikatí olivovým sadem, z něhož se neustále otevírají krásné výhledy do okolí.

Určitě narazíte na stezku slavného básníka Rainera Marii Rilkeho, který si to tu oblíbil podobně jako další známí umělci včetně Franze Kafky. Rilke tu jako mladý muž na přelomu století pobýval při řadě příležitostí a napsal zde některé ze svých raných básní. Stezka prochází řadou míst, která ho inspirovala nebo která jsou zmíněna v jeho korespondenci s přítelkyní Norou Goudstikkerovou.

Když dojdete nahoru na hrad, vystoupejte až úplně nahoru, ty výhledy jsou úchvatné. Po návratu pak musíte zastavit v „lezecké“ cukrárně Tarifa, kam rád chodí při svých častých pobytech i český lezec Adam Ondra. Mimochodem okolí Arka je rájem skalních lezeckých terénů.

Gardu si je možné užít i společensko-kulinářsky. Vyrazte večer do městečka Torbole. Zastavte na parkovišti u vody na Lungolago Conca D´Oro a procházejte se kolem vody od Porto Vecchio po pláži až k Porto dei Pescatori All Cor. Užívejte si tu pohodu, vítr ve vlasech a vůni vody. A samozřejmě výhledy na jezero a okolní skalní stěny.

Pak se vraťte do centra Torbole, pocourejte kolem kostela Sv. Marie na jezeře a v sousedních uličkách. Nakonec vyberte stůl v rybí restauraci La Terrazza s bílým interiérem a výhledem na jezero. Dejte si nějakou rybu z jezera, třeba uzeného úhoře, a pak u nás méně známé „lavarello“ – síha severního. Cokoli tady bude vynikající, vaří se tu jak v michelinské restauraci.

Park Grotta Cascata Varone je jednou z nejoblíbenějších přírodních atrakcí na horním jezeře Garda. Taková typická italská atrakce, kde bude skoro vždycky spousta lidí a opuštěnou romantiku tu nenajdete. Podívaná ale stojí za to.

Veřejný přístup byl slavnostně otevřen už v roce 1874 za přítomnosti krále Jana Saského a prince Nicoly z Černé Hory. Od té doby se vodopád stal zvláštní zastávkou s místem pro pikniky a bezplatnými veřejnými parkovišti. Vodopád je napájen podzemními prameny z jezera Tenno. Vytvářejí potok Magnone, jenž se v kaskádách vlévá do rokle s téměř 100metrovým spádem.

Tuto vzácnou přírodní podívanou je možné obdivovat v celé kráse díky chodníkům, které umožňují pohledy zdola i shora. Krásně je vidět eroze vápencové skály vodou po dobu 20 tisíc let. Je to úchvatná scéna, fantastická soutěska vytvořená vodou, hluboká téměř 100 metrů. Do toho hluk vody, miliony drobných kapiček a silné proudění vzduchu.

Základnou je budova, kterou navrhl na začátku minulého století slavný architekt Giancarlo Maroni, autor rezidence spisovatele Gabriele D'Annunzia v Gardone Riviera.

Vodopád najdete asi tři kilometry severně od Rivy del Garda, směrem na Tenno, a dostanete se k němu autem, městským autobusem nebo i na kole.

Tahle scénická stezka patří ke klíčovým atrakcím Gardy. Můžete jít pěšky nebo jet na kole. Cesta vede po úbočí hory s výhledem na jezero Garda a nabízí skvělé výhledy. Asi nikde jinde neuvidíte Gardu jako tady. Z Ponale Alto pokračujete vlevo do Pregasiny, ale můžete se rozhodnout stoupat doprava směrem k jezeru Ledro.

Když budete na kolech a vyrazíte do prudkého kopce směrem na Ledro, budete mít i možnost poznat místa, která jsou zvláštním způsobem spojena s Čechami. Prozkoumejte malé kouty, které se nacházejí podél břehů jezera Ledro ve vesničkách na dně údolí i mezi lesy údolí Val Concei.

Během první světové války byli obyvatelé Valle di Ledro, tehdy součásti habsburské monarchie, evakuováni do vnitřních oblastí Rakousko-Uherska, zejména do Čech a na Moravu. Údolí se totiž proměnilo v bojiště a když se lidé z Valle di Ledro v letech 1918 až 1919 vrátili do svého údolí, našli své domovy a vesnice v ruinách.

V českých zemích navázali trvalá přátelství, která přetrvávají dodnes díky partnerství osmi českých obcí (Příbram, Doksy, Milín, Všeň, Nový Knín, Buštěhrad, Chyňava a Ptice). Každé vesnici je v údolí věnována ulice, náměstí nebo pamětní deska.

A mají tu zvláštní specialitu – gnocchi boemi –, kterou nenajdete jinde v Itálii, ale určitě ji znáte z Česka. Knedlíky z kynutého těsta, plněné švestkou a podávané s máslem, cukrem a skořicí.

Monte Brione (376 m) se tyčí izolovaně uprostřed nížiny Sarca hned nad jezerem Garda a impozantně odděluje město Riva od městečka Torbole. Vápencový reliéf má strmé, skalnaté stěny, které padají k Torbole.

Unikátní jsou zde tři věci – úžasné výhledy na Gardu a Torbole, důmyslný systém rakousko-uherského opevnění a bohatá středomořská flóra na relativně malém území. Brione je domovem 817 druhů rostlin, což je 35 procent veškeré flóry Trentina. Mnohé z nich včetně rozmanitých orchidejí jsou vzácné nebo ohrožené druhy. Vrchol Brione je proto chráněnou oblastí.

Při snadné, ani ne půldenní cestě je možné toto mimořádné místo prozkoumat. „Až do roku 1918 patřila trentinská část Gardy k Rakousko-Uhersku, které si bylo dobře vědomo strategické polohy oblasti,“ říká průvodkyně Stefania Oradini z agentury Garda Trentino. „Velitelství tu proto vybudovalo systém obrany pro severní břeh jezera. Právě v centru tohoto obranného systému bylo Monte Brione a jeho opevnění: Forte San Nicolò nad jezerem, Forte Sant' Alessandro na vrcholu, Forte Batteria di Mezzo a Forte Garda.“ Pozůstatky stezek, pozorovatelen, zákopů a vojenských cest jsou patrné dodnes.

Stefania umí trochu česky, absolvovala kurz češtiny. Právě ona patří k již zmíněným potomkům Italů, kteří byli za první války přesunuti z oblasti Ledra do Česka. Sama byla před časem v Česku na návštěvě se skoro stoletou pratetou, která byla v početném zájezdu jediným žijícím účastníkem odsunu.

Krásná ferrata, která prochází chráněným kaňonem, je střední až lehčí obtížnosti. Jdete podél bystřiny a strmé partie překonáváte po schodech ve zdi. Šplháte úzkou soutěskou prohloubenou potokem Sallagoni na úpatí vápencového útesu až pod hrad Drena.

Atmosféru dokresluje magická řada vodopádů podél výstupu a zvláštní bujná vegetace tohoto skrytého světa, který by turisté nebýt ferraty nemohli poznat. Dva tibetské mosty přes soutěsku pak dodávají špetku vzrušení.

K ferratě vede snadný přístup, jen pár minut chůze od parkoviště Marocche. Trasa je dlouhá přibližně dva kilometry a výstup trvá dvě hodiny. Nezapomeňte, že musíte mít helmu a jisticí ferratové úvazky. I s prohlídkou hradu je to vzrušující půldenní výlet. I když má kratší atletické úseky, je vhodný i pro děti, které tam jen budou potřebovat pomocnou ruku. Určitě si prohlédněte hrad a vyšplhejte na 25metrovou věž.

Z Rivy je to sem autem 20 minut, z Arka 10. Pár minut jízdy na sever pak leží jezero Cavedine, kde je krásné koupání.

Když chcete poznat Gardu, musíte na vodu. Kdo zvládne dobře windsurfing, moc lepších míst v Evropě nenajde. Na jezeru totiž denně fouká, a to pořádně. Dopoledne jde vítr od severu a jmenuje se pelèr. Kolem poledne se najednou všechno na 10 minut utiší a pak přijde ora, vítr z jihu. Pelèr a ora, dva hlavní větry jezera Garda, jsou termální větry, které vznikají díky ohřevu země a vody.

Pod napnutou plachtou zažijete něco, co jste jen tak nezažili. Kdo si netroufá na windsurfing, může si zaplatit krátké plachtění s katamaránem. Lze to jen doporučit, je to pěkný adrenalin. Divoká vodní hladina čeřená parádním větrem tvoří dokonalou kombinaci s obřím skalním útesem, který se zdvihá nad Rivou.