Já nelžu, ty lžeš. Jak naše paměť může ovlivnit i vnímání pravdy

Jak vypadá paměť? Vlastně nijak. Není to část mozku, ale schopnost ukládat a zpracovávat informace, které se do mozku dostanou. I tak ale existuje v hlavě jedna oblast, která je s pamětí spojená. Jde o hippokampus, kterému se také říká mořský koník. Zde se shromažďují naše zážitky a příběhy z minulosti, a jde tedy o takzvanou paměť deklarativní.

Jenže i ona může někdy selhat a nevědomky z nás udělat lháře. „Když se budete doma škorpit s partnerem, zapamatujete si, jak rozhovor proběhl. Za pět minut se uklidníte, rozhodnete se si o tom popovídat, ale hádku si budete oba dva pamatovat jinak,“ popisuje neurochirurg Jan Šroubek.

Vysvětluje to tím, že se člověku během sporu mohou vybavovat zážitky z minulosti, které pak ale upravují právě probíhající událost. „Když si někdo myslí, že ten druhý lže, protože to říká jinak, než to bylo, on si to opravdu tak může myslet. A neznamená to, že lže. Pokud tedy není patologický lhář,“ doplňuje. Pravdu tedy mají oba dva, jen je důležité najít tu společnou.

Emoce jsou přitom velice důležité právě i pro paměť, zejména tedy pro silnější uchování paměťových stop. Když prožíváme nějaký zážitek, který je plný emocí, barev, zvuku, kromě toho, že se to zakóduje v hippokamu, rozsvítí se v mozku spolu s tím různá centra – emoční, zraková, zvuková. A když si po čase tu událost vybavíme, rozsvítí se znovu i ta centra, která byla aktivována při zážitku. Jsme pak schopni si to lépe vybavit.

Může se tedy stát, že si vzpomeneme na událost, která nás dojme, protože ji tak mají zakódovanou centra v mozku, která nám připomenou její významnost.

Co se děje v mozku, když máme alkoholové okno? Jak se nám mění paměť po padesátce? Poslechněte si podcast MUDr.ování o paměti, kde byl hostem neurochirurg Jan Šroubek. Záznam najdete v úvodu článku.