Článek
„Doufám, že budu mít ten správný,“ říká Radim Štícha a drží v ruce veliký klíč. Při pohledu na něj se hned člověku vybaví masivní historické dveře, které s ním půjdou odemknout. „Aha, tak ten je od konírny, prosím, ještě chvíli vydržte,“ žádá mladý muž u kostelíka na druhé ze tří zdejších skal.
Rozběhne se zpátky z pokladnám, abychom se posléze mohli dostat na nejvzdálenější a nejstarší část hradu: na půdu romantického paláce, který byl vystavěn v 19. století v ruinách středověké stavby. Návštěvníci se sem běžně nedostanou, aby nerušili letní kolonii místních netopýrů.
Po chvíli už Radim Štícha odemyká správným klíčem kamenný prostor, který zakrývá rekonstruovaná střecha. „Nacházíme se na třetím skalním bloku hradu Valdštejna. Jsme na půdě, která je přes léto vyhlášeným hnízdištěm kriticky ohrožených druhů netopýrů, zejména vrápence malého,“ říká se specifickou dikcí průvodce, a potvrzuje, že přesně na této pozici tady v roce 2016 začínal. Dnes má na starosti vedení návštěvnického provozu. „Letní kolonie jsou vždy větší – bývá tu i přes sto jedinců – a vrápenec je pro Valdštejn nejtypičtější,“ podotýká.
Na hradě však odborníci pozorují i další druhy. Patří mezi ně netopýr vodní, Brandtův, velkouchý či večerní.
Netopýři jako součást prohlídek
Valdštejn, jeden z nejstarších hradů Českého ráje založený kolem roku 1260, je specifický tím, že leží na třech skalním blocích a nabízí nádherné výhledy. Po průchodu první branou, po přechodu mostu s barokními sochami, však jeho rozlehlost není vůbec patrná. Díky přírodní členitosti je vidět zejména první část hradu – ta nejnovější z 18. a 19. století. Právě pod ní netopýři v zimním období obývají takzvané geologické sklepení s expozicí, která je věnovaná oslavě pískovce.
Netopýři na hradě Valdštejn
Kolonie vrápence malého na hradní půdě.
Hrad v severní části Českého ráje je už pět let zapojen do projektu České společnosti pro ochranu netopýrů s názvem Na půdě, tam to žije! aneb Poznejte tajemný svět netopýrů!
Zajímavosti z jejich života se návštěvníci dozvědí mimo jiné z nástěnky v areálu hradu na druhém nádvoří. V pokladně si také mohou vyzvednout pracovní list Netopýři na hradech a zámcích, který je určen dětem i jejich rodičům a učitelům. Lidé si tady mohou vybrat, jestli se na prohlídku hradu vypraví samostatně či s průvodcem.
Čas od času se také na hradě ve spolupráci se Společností pro ochranu netopýrů koná popularizační akce pro veřejnost nazvaná „Noc netopýrů“.
Návštěvní sezona na Valdštejně trvá od dubna do října. V těchto dvou měsících je otevřeno pouze o víkendech a ve svátky, jinak denně (v květnu mimo pondělí).
Opodál stojí kaple sv. Jana Nepomuckého, která je od 18. století zdaleka viditelnou dominantou hradu. Stavba připomínající menší kostel leží na druhém nádvoří a můžete vstoupit – je otevřeno. Na zatím skrytém třetím skalním bloku se pak nacházejí kamenné pozůstatky středověkého hradu, kde nerovná nádvoříčka a staleté borovice nabízejí romantické kulisy s výhledem na zříceninu Trosky. „Návštěvníci většinou netuší, že areál je dlouhý 230 metrů, a postupně objevují další a další místa,“ usmívá se Štícha.
Zájemce čeká cesta schody mezi kamennou masou, nerovnosti, snížené stropy, průchod jeskynním sklepem – však také webové stránky hradu, patřícího městu Turnov, upozorňují návštěvníky, aby postupovali opatrně. A snad i kvůli členitosti se tady netopýrům tolik líbí. „Nacházejí se zde i jejich vzácné druhy,“ potvrzuje bývalý průvodce. Když mají lidé štěstí, mohou je tady vidět poletovat i během prohlídek přes den, případně při speciálních nočních prohlídkách, které se konají do deseti hodin večer.
Krásná zvířata, která si zaslouží ochranu
Nad našimi hlavami se houpou desítky malých netopýrů. Jejich tmavá těla kontrastují díky pootevřeným dveřím se světlými stropními prkny. „Část střechy je po rekonstrukci, která byla dokončena v říjnu 2011. To však netopýry neodradilo a jejich tu kolonie se sem stále vrací. To, jak nám tady občas proletí nad hlavami, se děje i při prohlídkách, zejména nočních. Zřejmě jsme je teď trochu vyrušili, jak jsme otevřeli dveře na denní světlo. Trochu přivřeme,“ říká Štícha. A přesně to je důvod, proč zrovna sem návštěvníci nesmí.
Radim Štícha, v pozadí kaple sv. Jana Nepomuckého.
Areál hradu leží na třech mohutných pískovcových blocích.
Průchod jeskynním sklepem.
Most zdobí barokní sochy.
Stojíme pod šikmou střechou, na zemi je téměř souvislá vrstva droboučkých tmavých výkalů, kterým se nedá vyhnout. Je druhá polovina června, venku praží slunce a je horko, tady je příjemné teplo. „Netopýři bývají považováni za tajemná zvířata spojovaná se strašidelnými historkami, ale když je blíže poznáte, uvidíte krásná zvířata, která si zaslouží naši ochranu. Proto také nabízíme u vstupu speciální herní list pro děti, aby se s nimi seznámily hravou formou,“ říká Radim Štícha na místě bývalého středověkého hradu, jehož původní zdi je zde stále možné částečně vidět.
Vrápenec malý je podle odborníků kriticky ohroženým druhem. Zblízka může zaujmout zejména tvarem obličeje, protože na nose má zvláštní blanité výrůstky ve tvaru podkovy, které mu pomáhají s orientací při letu. Původními letními úkryty tohoto druhu vrápence byly krasové jeskyně v teplých oblastech, od středověku však začal využívat půdy budov, zejména právě hradů, zámků a kostelů. Na Valdštejně se letní kolonie zhruba stovky samic s mláďaty vyskytuje každoročně od května do srpna.
Celoroční netopýří život na Valdštejnu
Společnost pro ochranu netopýrů je pravidelně dvakrát ročně sčítá – v létě kolonii vrápenců malých, v zimě přezimující polétavce na více místech hradu. Pozorovány tady byly i druhy jako netopýr velký, černý, severní, ušatý či řasnatý. Valdštejn díky tomu patří k důležitým lokalitám v době podzimní migrace a swarmingu – takzvaného rojení netopýrů, kdy se zde setkávají samci a samice kvůli páření.
Kolonie vrápenců se rozpadá v průběhu září až října, kdy se netopýři začínají stěhovat na zimoviště, jak stojí na tablu za jindy zamčenými dveřmi. Na první pohled to časově nevychází: jak to, že páření probíhá na podzim a mláďata se rodí až začátkem léta? Není to kvůli délce březosti, ale díky jejímu zajímavě rozloženému průběhu. Samice si uchovává po celou dobu zimování spermie ve své děloze v takzvaném inaktivním stavu a vajíčko je pak oplodněno až po skončení zimního spánku.
Vrápenec, fiflena mezi netopýry
Daniel Horáček ze Společnosti pro ochranu netopýrů vrápence malé na Valdštejně pozoruje už od druhé poloviny 90. let, stejně jako v mnoha dalších lokalitách Libereckého kraje a okolí.
„Vrápenec malý je jeden z početněji zastoupených druhů u nás, ale přitom je kriticky ohrožený, protože samice se slétávají do velkých kolonií a zároveň jsou velmi citlivé na jakékoliv vyrušení. Jsou to takové fifleny mezi našimi netopýry,“ říká Horáček.
Jak dodává, samci si poletují jednotlivě po okolí, nedruží se ve skupinách. Také samice tvoří kolonie pouze v létě, protože to evolučně pomáhá přežití druhu. „Když je chladno, mohou se semknout kolem mláďat a zahřívat je. Zároveň když samici na lovu sežere nějaký predátor, jiná samice, která přišla o mládě, umí sirotka adoptovat. Těch mechanismů, aby přežilo co nejvíc mláďat, je tam spousta,“ vypráví Horáček.
Na Valdštejně podle něj naopak v posledních letech ubývá chladnomilných druhů netopýrů. „Začaly se vyskytovat jinde, kde o nich nevíme, protože i takzvaná lednice na tomto hradě je pro ně příliš teplá. Mohou za to uplynulé zimy, které nebyly teplotně nic moc,“ vysvětluje odborník.
Kromě hradu Valdštejn se v Českém ráji podobné letní kolonie netopýrů vyskytují také na hradu Kost, na zámku Hrubá Skála, ale i na půdách menších obytných budov, například některých chalup a mlýnů. Všichni netopýři na českém území jsou chráněni zákonem na ochranu přírody, s nimi i jejich úkryt. V případě jejich výskytu třeba na půdě je ideální oslovit s žádostí o radu Společnost pro ochranu netopýrů.
