Hodně čtěte, jinak to nefunguje, radí Belgičan, který mluví 12 jazyky

„V Alpách jsou všichni, tak jsem tady,“ usmívá se Bart van de Langenberg. V Česku žil dva roky a rád se sem vrací, i když má procestovanou celou Evropu a velkou část světa. Z Belgie přijel autem a vzal si s sebou hned dvě kola. Seznam Zprávám prozradil, jak se učí jazyky a proč nemá rád učebnice.

Diví se lidé často, když zjistí, že mluvíte dvanácti jazyky?

Často slyším, že je to zvláštní. Většinou lidé mluví rodným jazykem, k tomu anglicky, případně jedním dalším. Ovšem v Anglii lidé mluví jenom anglicky. Říkají: „Co ještě máme umět víc? U nás musíte mluvit anglicky vy.“

S tímto pohledem ale nesouhlasím. S jedním jazykem poznáte jenom jednu kulturu. Každý jazyk má svoje tajemství, nabízí další identitu. Mohu mít více zajímavých kamarádů v mnoha zemích. Je hezké mluvit různými jazyky.

Jaký je váš rodný jazyk? V Belgii jich je víc.

Jsem ze severu Belgie, kde se mluví nizozemsky. Na jihu se ale mluví francouzsky a na východě německy – kvůli uspořádání po první světové válce. To je pro nás úplný základ, kromě toho ještě angličtina.

V sousedním Nizozemsku se nedabují anglické filmy, máte s tím také zkušenosti?

To je pravda a strašně moc to pomáhá. Slyšíme jazyk, jeho intonaci, poznáváme, jak lidé mluví, jejich slovník. Alespoň mně to pomáhalo hodně. A je to způsob, který stále použiju… používám, když se učím nový jazyk.

Který jazyk byl pro vás nejtěžší?

Hodně času jsem strávil s čínštinou, tam je opravdu hodně nových slov a úplně jiný systém. Těžká pro mě byla také gramatika v ruském jazyce. Třeba slovesa pohybu jako jezdit, chodit, jít… Chci ale říct, že některé jazyky potřebují jenom víc času. Němčina nebo italština pro mě byly moc lehké, za šest měsíců už jsem mluvil. Třeba s českým jazykem to tak ale nebylo, to byl zase nový systém, nová gramatika.

Kterými jazyky mluvíte plynně na sto procent?

Určitě anglicky, francouzsky, čínsky, německy, dost dobře mluvím španělsky, portugalsky a rusky. Samozřejmě nizozemsky. Potom jsou jazyky, kterými mluvím a rozumím, jako je čeština, polština nebo tchajwanština.

Počkejte, takže mluvíte nejen čínštinou, ale i tchajwanštinou? Jak se liší?

Asi jako portugalština od italštiny. Je to podobné, jako když umíte česky a polsky, tak budete rozumět dalšímu slovanskému jazyku. Na Tchaj-wanu je oficiálním jazykem mandarínská čínština. Je to jazyk, který je tam jenom sedmdesát let. Už předtím tam ale existoval asi čtyři sta let tchajwanský jazyk, který se používá na ulicích dodnes. Tento jazyk má přitom blízkost k jednomu dialektu v jižní Číně, je to destinace Fu-čou v provincii Fu-ťien. A tento jazyk z Fu-čou je velmi podobný tchajwanštině. Tchaj-wan byl ale padesát let pod Japonskem, takže jazyk se také změnil.

Na Tchaj-wanu jste dva roky žil, byl jste tam za prací?

Poprvé jsem tam byl, když jsem se učil mandarínskou čínštinu na univerzitě, a na Tchaj-wanu mi nabídli studijní program. Studoval jsem totiž překladatelství, a to francouzsky, německy a právě čínsky. Potom jsem tam zůstal pracovat.

Za jak dlouho se dá naučit čínsky?

Řekl bych, že minimálně za pět let. Musíte se naučit okolo tří tisíc znaků.

Když pak čtete čínské zprávy, rozumíte všemu?

Ano, znám všechny znaky. Zrovna mám v penzionu čínskou knihu o složitých politických vztazích mezi Čínou, Tchaj-wanem a Japonskem. Sice ještě není vojna… válka, ale jsou tam velké problémy. V knize se mi nečtou jednoduše pouze osobní jména, která nevidím často.

Jaká je čeština? Je to z pohledu Belgičana hezký jazyk?

Ano, ale upřímně řečeno, každý jazyk je krásný. I když někteří lidé říkají, že němčina není krásný jazyk…

Zní poněkud tvrdě.

To lidé říkají. Německé romány, jejich příběhy, jsou ale moc krásné. Co napsal třeba Goethe, to je moc krásná literatura. Podobné zkušenosti mám s italštinou. Každý jazyk je krásný na jiný způsob.

Čtete rád knihy v různých jazycích?

Ano, to dělám často. Myslím, že čtení je důležitý způsob, když se chcete učit hodně jazyků. Vnímáte jazyk v kontextu. Hodně čtěte, jinak to nefunguje. Česká kniha mě ale ještě čeká.

Takže číst a mluvit?

Myslím že to, co člověk řekne jiným jazykem, je deset procent toho, čemu rozumí. Mluvení samozřejmě pomůže, ale nejlepší je na začátku koukat na televizi nebo poslouchat rozhlas. Je ideální vnímat konverzaci mezi lidmi. Slyšet, jak se používá živý jazyk.

Je tedy rozdíl mezi tím, jak se učí jazyky ve škole, a jaká metoda vyhovuje vám?

Rozdíl je velký, alespoň ve škole u nás v Belgii bylo hodně gramatiky, hodně slov k naučení, hodně překladů jednotlivých slov. Samozřejmě to pomůže, ale pro mě to není dobrý způsob. Kolik života my lidé máme, osmdesát let? Nemáme hodně času na jazyky, takže musíme najít nejrychlejší způsob, abychom mohli dobře mluvit. Pro mě je to koukat, poslouchat a číst. Hodně takto pasivně. Je to jako jídlo pro mozek, které se pozvolna stane aktivním obsahem. Rozumím dnes všemu, co tady lidé česky říkají, ale když mluvím, neumím všechno používat.

Jak jste začal s češtinou? A proč?

Dostal jsem nabídku pracovat v Praze pro belgickou firmu, která hledala někoho, kdo umí mluvit nizozemsky a francouzsky. Je to sedm let zpátky a zůstal jsem tady dva roky.

A jaké byly začátky s češtinou? Pomohla i hospoda a pivo?

To taky. (smích) To pomáhalo. Na začátku jsem měl ještě dva týdenní kurzy českého jazyka ve škole na Vinohradech. Dělalo se to ale tím starým způsobem. Viděl jsem pak u ostatních účastníků delšího, půlročního kurzu, že ani potom nemluvili. Já jsem ale mohl základně mluvit, už tam byl rozdíl. Myslím, že opravdu záleží na způsobu učení.

Kolik hodin denně se nový jazyk učíte?

Takhle ne. Spíš třikrát týdně hodinu, ale není to pravidelně. Někdy víc, někdy méně. Vždy záleží na životních okolnostech, jestli mám vztah nebo hodně práce. Zatím nemám ženu a děti, takže mám čas. Mám ale i tak pocit, že víc než dvanácti jazyky v mém případě není možné mluvit.

Jak se tedy začínáte učit?

Koukám na autentické materiály a soustředím se na nejpoužívanější slova. Když slyším slovo často, tak si ho přeložím. A vždy musím znát slova typu – i když, pořád, předtím… Tento typ slov musím znát na sto procent. Nemusím naopak znát slova jako buk, stačí mi znát slovo strom. Cítím, jaká slova jsou důležitá. Nejsem perfekcionista, koukám, kolik potřebuji, abych rozuměl konverzaci. Časem se zlepšuji přirozeně, když mluvím s lidmi. Upozorňují mně, co se jak řekne, třeba tady česky.

Učíte se nějakou slovní zásobu pro začátek?

Samozřejmě potřebuji nějakých sto nebo dvě stě základních slov, která se naučím z učebnice. Učebnice ale využívám velmi málo, protože jsou artificiální… umělé. Stačí úroveň A2 nebo B1, to už je dost, a můžete začít poslouchat. Je to efektivnější způsob.

Proč myslíte, že jsou učebnice umělé?

Nabízejí omezené kontexty. Příklad – jdete jako do restaurace. „Á, nemáte kávu? – Tak si dám čaj.“ Ok, hezké, ale když posloucháte konverzace, slyšíte také intonaci. Mám zkušenost, že za stejný čas se tak naučíte víc. Když to dělám tímto způsobem, jsem schopný mluvit na střední úrovni do tří až šesti měsíců.

Využíváte někdy při učení jazyků mobilní aplikace?

Nikdy. V začátcích mohou pomoci, ale já chodím na YouTube a sleduji dokumentární filmy. Poprvé rozumím třeba jen deset procent, za šest měsíců už rozumím padesát procent.

Máte dobrou paměť?

To určitě jo. Dříve jsem si to nemyslel, ale dobře si pamatuji, co se stalo ve kterém roce. Kamarádi mi často říkají, že je divné, že si takové detaily pamatuji. Ptají se, jak je to možné?

Z toho, která městečka jste mi jmenoval před rozhovorem, pamatujete si je, byste mohl dělat cykloprůvodce i mnoha Čechům.

Určitě. (smích) Znám tady dobře cyklostezky. Koupil jsem si knížku a v ní jsou všechny trasy v ČR. Užijete si pěknou přírodu i spoustu krásných míst. V Česku je značení pro cyklaře… cyklisty výborně udělané. Ty žluté značky s čísly, to je moc hezký systém.

Není úplně typické, že cizinec za dva roky pozná nejen Prahu, ale i většinu regionů. Rád objevujete?

Je pravda, že jsem vždy o víkendu jezdil na kole. Pokaždé jsem vybral jiný kraj, někdy Vysočinu, jindy Ústecký kraj, Pardubický kraj, Jihočeský kraj, Olomoucký kraj… Vždy jsem tam jel na kole, a když to bylo daleko, tak jsem tam přespal nebo se vrátil vlakem.

Máte už tři očkování, můžete v Evropě kamkoliv. Proč jste si teď na přelomu prosince a ledna vybral na jízdy na kole Javorník v Podkrkonoší?

Nechtěl jsem cestovat letadlem. Pořád je chaos v dopravě, a třeba se pak nemusíte dostat zpátky. Chtěl jsem mít všechno pod kontrolou, tak jsem vyrazil autem. Znám tento kraj, mám rád hory a náročnou jízdu na kole v kopcích. A baví mě penzion Zoja, byl jsem tady už pětkrát, naposled v létě na dva týdny.

No právě. Proč ne Francie nebo Rakousko, když máte rád zimu a kolo, které může jezdit i na ledu?

Tam je hodně lidí. V zimě jsou tam všichni z Belgie a z Nizozemska, stejně jako na Mallorce. V době koronavirové jsem tam nechtěl. Tady jsem spokojený. Třeba včera jsem nepotkal vůbec nikoho za celý den – výborné. Nebyl jsem ale na kole, šel jsem pěšky třicet kilometrů přes les. To je pro mě dovolená. Až svět bude normální a covid bude pod kontrolou, možná zase vyberu jiné místo. Přijet do Česka pro mě ale znamená, že je to bez stresu.

Když jste se před lety stěhoval do Prahy, znal jste dobře Evropu?

Byl jsem už ve všech zemích Evropy, kromě Irska a Ukrajiny. Částečně pracovně, částečně proto, že mě baví cestovat. Viděl jsem, kolik existuje kultur, a proto jsem se chtěl učit víc jazyků.

Využíváte svoje jazykové nadání i v pracovní oblasti?

Ano, jinak bych neměl svoji současnou práci. (smích) Naše společnost dodává komponenty na stínící systémy firmám, které vyrábějí markýzy, pergoly a další řešení pro koncové zákazníky. Mám na starosti oblast východní Evropy, ale jednám také s čínskými firmami, s Itálií, jednoho dlouhodobého klienta mám v Moskvě.

Zvažujete nějaký nový jazyk?

Ne, chci zlepšit ty, kterými mluvím. Třeba češtinu, abych „mluvil lepší“. Všechny velké jazyky už umím, kromě arabštiny. Jenže problém arabštiny je ten, že to není jeden jazyk a má mnoho variant. Mohu se naučit standardní arabštinu, ale nikdo jí nerozumí třeba v Maroku nebo v Somálsku. Mám to udělat? Myslím že ne, není to nejdůležitější cíl. Teď umím dvanáct jazyků, ale chci v nich také číst a koukat na filmy.

V Česku byly před lety rozhovory s patnáctiletou holkou, která se tehdy domluvila sedmnácti jazyky. Vždy se pro začátek naučí stovky nejpoužívanějších sloves, podstatných jmen a podobně…

Wow! To je super. Viděl jsem už hodně lidí, kteří rozumí v mnoha jazycích a umí také mluvit, ale velmi omezeně. Neumí třeba intonaci, neumí správně používat vyražení… výrazy. Mají čas jenom na to nejzákladnější.

Potkal jsem člověka, který uměl osmnáct jazyků včetně indonéštiny, nebylo mu ještě třicet let, ale mluvil pomalu, pauzy mezi slovy, chyběl mu kontext. Je to pořád krásné, respekt, ale není to to, co chci já. Já chci víc poslouchat naturální jazyk, abych mohl více rozumět a svobodně mluvit. Přitom chci mít čas na cestování, na sportování, na rodinu. Jazyky jsou jenom jedna část mého života.